Nejvyšší správní soud 5 Afs 38/2026 – Uspokojení navrhovatele

Dne 27. 2. 2026 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce (stěžovatele) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2026, č. j. 22 Af 11/202496. Tímto rozhodnutím krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou, neboť směřovala proti rozhodnutím o doměření daně jinému daňovému subjektu.

Dne 26. 3. 2026 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele, jímž bere prostřednictvím svého zástupce svou kasační stížnost proti uvedenému rozsudku krajského soudu v plném rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, která ovládá správní soudnictví, může navrhovatel disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (viz § 37 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud má s ohledem na obsah podání za to, že se stěžovatel rozhodl vzít svůj návrh zpět, neboť projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje žádné pochybnosti, a dané podání má rovněž veškeré ostatní náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti zastavuje.

V souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků řízení v případě jeho zastavení právo na náhradu nákladů; to neplatí, bylli podaný návrh vzat zpět pro pozdější chování odpůrce nebo byloli řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele. V daném případě však není ze zpětvzetí kasační stížnosti ani z jiného podkladu ve spise zřejmé, že by zpětvzetí kasační stížnosti bylo možné připisovat chování žalovaného, a nejedná se ani o zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele ve smyslu § 60 odst. 3 ve spojení s § 62 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

S ohledem na nastalou procesní situaci musel Nejvyšší správní soud rozhodnout rovněž o vrácení již zaplaceného soudního poplatku. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, byloli řízení zastaveno před prvním jednáním. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, přičemž pro účely vrácení je nutné zaplacený poplatek snížit o 20 % (1 000 Kč). Soud je tak povinen stěžovateli vrátit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Uvedená částka bude stěžovateli dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích vrácena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jeho zástupce.