5 As 233/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 233/2025- 24 - text  5 As 233/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. P. K., zastoupen Mgr. Barborou Klouda Jestřábovou, advokátkou se sídlem Hlinky 57/142a, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, o kasační stížnosti osoby domáhající se postavení osoby zúčastněné na řízení: M. Z., zastoupená JUDr. Ludvíkem Novotným, LL.M., advokátem se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 10. 2025, č. j. 65 A 16/202537, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce v rámci společného jmění manželů spoluvlastní stavbu kryté jízdárny pro koně – budovu bez č. p./č. e., která je součástí pozemku parc. č. st. Xa v k. ú. D., obec P.. Tato stavba je součástí rozsáhlého areálu společnosti KENTAUR Saddlery, s. r. o., nacházejícího se na pozemcích ve společném jmění žalobce a paní G. K. [2] Dne 5. 4. 2024 podal žalobce spolu s G. K. u Magistrátu města Prostějova žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 správního řádu, kterou se domáhal určení, že „[s]tavba kryté soukromé jízdárny, která je součástí pozemku st. Xa v k. ú. D., je stavbou pro rodinnou rekreaci“. [3] Žalovaný usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. KUOK 68222/2024, podle § 131 odst. 4 správního řádu pověřil projednáním žádosti Magistrát města Olomouce, neboť z důvodu vyloučení všech úředních osob (§ 14 správního řádu) nebyl Magistrát města Prostějova způsobilý věc projednat a rozhodnout. Magistrát města Olomouce (správní orgán I. stupně) následně sdělením ze dne 24. 9. 2024, č. j. SMOL/417352/2024/OS/SUI/Hla, oznámil žadatelům, že „s odkazem na ustanovení § 37 odst. 1, podle kterého je povinen posoudit doručené podání podle jeho obsahu bez ohledu na jeho název, nemůže výše specifikované podání považovat za žádost ve smyslu ustanovení § 44 SŘ, kterou by bylo zahájeno správní řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 SŘ“. [4] Proti tomuto sdělení podali žalobce a paní G. K. odvolání. Na jeho základě žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2025, č. j. KUOK 5229/2025, změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že označení „sdělení“ změnil na „rozhodnutí“ a text výroku nahradil textem: „rozhodl o podané žádosti dle § 142 správního řádu tak, že žádost žadatelů ze dne 5. 4. 2024 o vydání deklaratorního rozhodnutí se zamítá“. Žalovaný uvedl, že řízení o určení právního vztahu ve smyslu § 142 správního řádu slouží k řešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly autoritativně vyřešeny orgány veřejné správy, a jeho účelem je odstranit pochybnosti bránící žadateli v uplatnění jeho práv. Takové řízení však neslouží k přezkumu podmínek pro vydání pravomocného stavebního povolení. Věcnému projednání žádosti proto dle žalovaného brání skutečnost, že o dotčené otázce již bylo rozhodnuto v jiném řízení. Vydání deklaratorního rozhodnutí tak nebylo nezbytné k uplatnění práv žadatelů, neboť se jejich ochrany již domohli, případně se jí domáhají, v jiných řízeních, konkrétně v řadě řízení vedených podle stavebních předpisů, které se týkaly staveb nacházejících se v areálu společnosti KENTAUR Saddlery, s. r. o. [5] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 21. 2. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. [6] Podáním ze dne 9. 10. 2025 M. Z. (vlastnice pozemku parc. č. st. Xb, jehož součástí je i rodinný dům č. p. Xc, a pozemku parc. č. Xd v k. ú. D.; tyto pozemky sousedí s areálem společnosti KENTAUR Saddlery, s.r.o.) oznámila krajskému soudu, že hodlá v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Uvedla, že se k otázce dotčení svých práv opakovaně vyjadřovala v řízeních souvisejících s přístavbou jízdárny, přičemž jí v těchto řízeních bylo postavení osoby zúčastněné na řízení vždy přiznáno. Také krajský soud jí toto postavení přiznal v jiných řízeních týkajících se dané stavby, resp. její přístavby, včetně řízení souvisejících s odstraněním přístavby kryté soukromé jízdárny. Výsledek nyní posuzovaného řízení může mít dle M. Z. přímý vliv na její práva, neboť žalobce se podanou žalobou snaží dosáhnout příznivějších podmínek pro legalizaci nejen nelegální přístavby kryté jízdárny, ale i dalších staveb v areálu společnosti KENTAUR Saddlery, s. r. o. Přímé dotčení svých práv spatřuje rovněž v tom, že se od roku 2018 aktivně účastnila všech řízení týkajících se staveb v tomto areálu. [7] Krajský soud výrokem I. rozsudku ze dne 14. 10. 2025, č. j. 65 A 16/202537, vyslovil, že M. Z. není osobou zúčastněnou na řízení, výrokem II. žalobu zamítl a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o samotné zamítnutí žaloby, krajský soud uvedl, že námitku nezákonné delegace věci považuje za nedůvodnou, a ohledně zamítnutí žádosti o vydání deklaratorního rozhodnutí se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že nebyly splněny podmínky § 142 odst. 1 správního řádu, resp. že otázka, zda je daná stavba stavbou pro rodinnou rekreaci, byla ve smyslu § 142 odst. 2 správního řádu posouzena v jiných řízeních. Správní orgány tedy tuto otázku v nynější věci nemohly posuzovat a nezabýval se jí tudíž ani krajský soud. [8] K výroku I., jímž krajský soud rozhodl, že M. Z. není osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s., krajský soud uvedl, že jmenovaná nesplňuje materiální podmínku pro přiznání tohoto postavení, neboť nebyla přímo dotčena ve svých právech ani povinnostech vydáním žalobou napadeného rozhodnutí a nebyla by tedy ani přímo dotčena jeho zrušením. Skutečnost, že se M. Z. účastnila řady jiných správních řízení týkajících se staveb v areálu společnosti KENTAUR Saddlery, s. r. o., sama o sobě neznamená, že by se měla účastnit jakýchkoli řízení týkajících se těchto staveb v budoucnu. Rozhodující je vždy konkrétní předmět řízení. V nyní projednávané věci se žalobce domáhal vydání deklaratorního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že jízdárna je stavbou pro rodinnou rekreaci, přičemž žádost byla zamítnuta z důvodu nesplnění zákonných podmínek pro její věcné projednání. Krajský soud dodal, že ani případné určení povahy jízdárny by samo o sobě přímo nezasahovalo do práv M. Z., neboť by šlo toliko o deklaraci charakteru stavby. O otázkách, které by se mohly bezprostředně projevit v její právní sféře, tedy zda má stavba nadále existovat, zda má být povolena a za jakých podmínek, se v tomto řízení nerozhodovalo. Ani žalobou napadené rozhodnutí, ani rozsudek krajského soudu se povahou stavby věcně nezabývaly. Účastenství M. Z. nezakládá ani jí zmiňovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 30 A 86/2023-112 (ve znění opravných usnesení ze dne 16. 7. 2024, č. j. 30 A 86/2023-116, a ze dne 3. 2. 2025, č. j. 30 A 86/2023-120), neboť v uvedené věci šlo o nečinnostní žalobu směřující k vydání osvědčení o možnosti umístění stavby, tedy o skutkově i právně odlišnou situaci. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení [9] M. Z. (stěžovatelka) napadla výrok I. rozsudku krajského soudu kasační stížností, a to z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda mohla být v daném soudním řízení přímo dotčena na svých veřejných subjektivních právech, a zda jí proto mělo náležet postavení osoby zúčastněné na řízení. [10] Stěžovatelka namítá, že krajský soud založil napadený výrok I. rozsudku krajského soudu v zásadě pouze na ničím nepodloženém závěru, podle něhož by případné určení, že jízdárna je stavbou pro rodinnou rekreaci, nemohlo přímo zasáhnout do jejích práv. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2025, č. j. 9 As 66/2025-15, který se týkal žádosti o vydání nového rozhodnutí ve vztahu k sousední stavbě a v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelce mělo být v soudním řízení v této věci přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení. Také v nyní projednávané věci je dle stěžovatelky její právní sféra dotčena správními rozhodnutími i rozsudkem krajského soudu. Stěžovatelka zdůraznila, že z určení povahy stavby vyplývá, zda žalobce může bez povolení stavebního úřadu umisťovat v blízkosti jejích pozemků další stavby, které mohou mít negativní vliv na pohodu jejího bydlení. Pokud by totiž správní orgány či krajský soud deklarovaly, že se jedná o stavbu pro rodinnou rekreaci, bylo by podle stěžovatelky možné ke stavbě umisťovat doplňkové stavby bez dalšího povolení. Pokud by se naopak o stavbu pro rodinnou rekreaci nejednalo, nebylo by možné takové doplňkové stavby bez povolení stavebního úřadu realizovat. [11] Stěžovatelka dále uvedla, že je vlastnicí nemovitostí přímo sousedících s areálem společnosti KENTAUR Saddlery, s. r. o., v němž se nachází