5 As 238/2025 – Nejvyšší správní soud

5 As 238/2025- 47 - text  5 As 238/2025 - 50 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. H., zastoupený JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem se sídlem U Roháčových kasáren 1555/10, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2025, č. j. 50 A 21/202450, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2024, č. j. 124314/2024/KUSK/MAU; tímto žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 8. 2024, č. j. MUNYM070/57184/2024/Vos, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil z nedbalosti tím, že dne 10. 4. 2024 v 11:17 hodin v obci Nymburk na ulici Okružní poblíž domu č. 2076 řídil motorové vozidla značky Škoda Fabia reg. zn. X rychlostí 68 km/h (resp. 65 km/h po odečtení odchylky) a překročil tak nejvyšší dovolenou rychlost v obci nejméně o 15 km/h, čímž porušil obecnou povinnost řidiče podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Správní orgán I. stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel především ze záznamů o měření rychlosti poskytnutých dopravní policií, současně vyslechl jako svědka i zasahujícího policistu nprap. L. K.; nepřisvědčil stěžovatelově klíčové námitce, že by fotografie registrační značky pořízená měřícím zařízením byla nečitelná a že by výsledek měření nemohl být použit jako důkaz o spáchání přestupku. [2] Stěžovatel v žalobě namítal, že před správními orgány upozorňoval na nečitelnost registrační značky na fotografii ze záznamu o přestupku, na které je vidět záměrný kříž a kterou považuje za hlavní. Dle jeho názoru musí být registrační značka měřeného vozidla bezpodmínečně čitelná právě na tom snímku, na kterém se na měřeném vozidle zobrazuje záměrný kříž. Naproti tomu zbývající dvě fotografie nejsou dle názoru žalobce usvědčujícími důkazy o překročení rychlosti, neboť v době jejich pořízení se již vozidlo nachází na jiném místě a jeho rychlost se nezjišťuje. Žalovaný se nevypořádal s rozhodnutími předloženými stěžovatelem, ve kterých se řešily skutkově obdobné případy, a proto žalovaný porušil § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dále namítal, že nebyl zjištěný skutkový stav bez důvodných pochybností, pokud nebyl proveden i výslech druhého zasahujícího policisty, nebylo tak postaveno na jisto, který z nich měření rychlosti provedl. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem žalovaného, že policistu bylo třeba obecně považovat za věrohodného svědka. [3] Krajský soud neshledal žalobu důvodnou. V odůvodnění rozsudku odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že pokud proběhlo měření rychlosti zařízením s vydaným osvědčením ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, které je zároveň platné, má se za to, že výsledek měření je správný, neníli prokázán opak. Proto i když důkazní břemeno v přestupkovém řízení nese jinak správní orgán, v případě předložení výsledků měření z certifikovaného zařízení se důkazní břemeno ve vztahu ke zpochybnění tohoto měření přesouvá na obviněného. Krajský soud uzavřel, že v nynějším případě proběhlo měření rychlosti na měřícím zařízení s platným certifikátem a bylo rovněž prováděno osobou disponující osvědčením pro provádění měření. Krajský soud měl shodně s žalovaným za to, že při hodnocení výstupů z měřícího zařízení se nelze zaměřovat izolovaně jen na fotografii se záměrným křížem a rozostřenou registrační značkou, ale je potřeba jej hodnotit ve spojitosti s i ostatními fotografiemi na pořízeném záznamu, na nichž sice chybí záměrný kříž, avšak registrační značka byla dobře viditelná. Krajský soud nepřisvědčil stěžovateli, že za relevantní bylo možné pouze považovat fotografii s červeným záměrným křížem; dále uvedl, že pokud by v záznamu měření byly registrační značky nečitelné, tak je správní orgány nemohly vyhodnotit jako použitelný důkazní podklad, což se stalo v rozhodnutích doložených stěžovatelem. V případě stěžovatele jak správní orgány, tak i krajský soud dospěly k závěru, že registrační značka čitelná byla. Stěžovatele tak bylo možné identifikovat a za protiprávní jednání sankcionovat. Krajský soud uzavřel, že jako osoba, která prováděla měření, byl označen nprap. K., který ve své výpovědi uvedl, že ten den prováděl měření společně se svým kolegou. Věrohodnost zmiňovaného údaje ze záznamu z měření nemůže být zpochybněna či znevěrohodněna pouze na základě skutečnosti, že nprap. L. K. si již nepamatoval přesný okamžik střídání s kolegou. Tento dílčí nedostatek neimplikuje, že by jiný údaj (čas měření a jméno operátora ve vygenerovaném záznamu) neplatil nebo byl nepravdivý. Krajský soud rovněž vyhodnotil jako nepodložené, že by policista, který výsledky měření na policejní služebně stahoval, s nimi jakkoliv manipuloval. Krajský soud potvrdil správnost úvahy žalovaného, že policista je obecně považován za nestranného a věrohodného svědka, neprokáželi se v konkrétním případě něco jiného, k čemuž odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dle krajského soudu nebyly dány důvodné pochybnosti ohledně správnosti a úplnosti skutkového stavu, tedy nedošlo k porušení zásady materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu. [4] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel na stranách 1 až 12 provedl podrobnou rekapitulaci dosavadního správního i soudního řízení, až v bodě 42 na straně 13 předestřel důvody kasační stížnosti. Podle stěžovatele je nutné pro případ, že podmínkou platného měření není čitelná registrační značka měřeného vozidla na fotografii se záměrným křížem, umožnit obviněnému řidiči prověrku fotografií na záznamu o přestupku, které po příslušných úpravách (vystřižení, zvětšení) čitelnou registrační značku vozidla obsahují, tak, aby nebylo pochyb o tom, že takováto fotografie pochází z obrazového záznamu (videozáznamu) pořízeného při měření daného vozidla. Mělo by proto platit, že pokud se mají rozšířit možnosti usvědčení pachatele přestupku v důsledku využití obrazového záznamu pořizovaného určitým typem silničních rychloměrů (laserových přístrojů) oproti jiným typům přístrojů (radarovým, mikrovlnným), které pořizují pouze obrazový snímek měřeného vozidla v okamžiku překročení nejvyšší dovolené rychlosti (resp. rychlosti nastavené na silničním rychloměru) a na nichž musí být registrační značka bezpodmínečně čitelná, musí se odpovídajícím způsobem rozšířit i práva umožňující řádnou obhajobu obviněného o právo na provedení důkazu videozáznamem, který byl při měření pořízen a z něhož byly pořízeny dílčí snímky (fotografie) sloužící jako usvědčující důkaz. [5] Stěžovatel se domáhal provedení důkazu videozáznamem ze silničního rychloměru v řízení před správními orgány. Tento záznam však nebyl opatřen a proveden k důkazu, ačkoli bylo zjištěno, že Policie České republiky má tento záznam k dispozici, a stěžovatel o jeho opatření žádal již při prvním ústním jednání. Stěžovateli tak bylo znemožněno prověřit fotografie obsažené na záznamu o přestupku, které byly použity jako usvědčující důkaz proti němu. [6] Dle stěžovatele krajský soud nesprávně vypořádal jeho námitku, která nezněla, že nebyl seznámen s návodem k obsluze (uživatelským manuálem) použitého silničního rychloměru, jak nesprávně dovozuje krajský soud, neboť stěžovatel návod k obsluze k dispozici měl, ale nebyl seznámen s podkladem, z jakého vycházel žalovaný, když učinil závěr, že „naměřenou hodnotu můžeme považovat za správnou, shodně jako že pokud by v průběhu zpracování výsledků došlo k pochybnostem v hodnotě naměřené rychlosti, zobrazil by měřič rychlosti LTI 20/20 TruCAM II chybové hlášení a všechny naměřené hodnoty vztahující se k měření by byly vymazány…“ Nešlo o pouhou dílčí argumentaci žalovaného, kterou by nemělo být nutné se z hlediska merita věci zabývat, jak argumentoval krajský soud, který navíc vztáhl tuto argumentaci k návodu k obsluze, který přitom ve věci vůbec nebyl