5 Azs 224/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 224/2025- 29 - text  5 Azs 224/2025 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: W. C. D., zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1535, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 36 A 15/2025-17, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím žalované ze dne 20. 9. 2025, č. j. KRPS-248375-19/ČJ-2025-010026-ZZC, byl žalobce (dále jen „stěžovatel“) podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem vycestování. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl dne 20. 9. 2025 hlídkou Policie ČR kontrolován v areálu vedle čerpací stanice ONO v obci K.. Na výzvu policie předložil již neplatný cestovní doklad. Bylo zjištěno, že stěžovatel je veden v evidenci nežádoucích osob, a to na základě rozhodnutí policejního orgánu ze dne 17. 2. 2025, č. j. KRPA-86898-60/ČJ-2021-000022-SV, kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let a stanovena doba 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k vycestování z území schengenského prostoru. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel prostřednictvím svého zástupce podal odvolání, které bylo odvolacím orgánem zamítnuto a rozhodnutí o správním vyhoštění bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 5. 6. 2025 doručením odvolacího rozhodnutí stěžovatelovu zástupci do datové schránky. Povinnost vycestovat však stěžovatel nerespektoval. Současně bylo zjištěno, že cestovní doklad, jímž se stěžovatel hlídce prokázal, je neplatný a též pozměněný na identifikační straně. Stěžovatel byl proto zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. [3] Ze správního spisu dále vyplynulo, že stěžovateli bylo již rozhodnutím policejního orgánu ze dne 18. 12. 2018, č. j. CRP-38753-16/ČJ-2018-931200-SV, uloženo správní vyhoštění na dobu šesti měsíců. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí nerespektoval, byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 3 T 3/2021, odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvanácti měsíců. [4] Při podání vysvětlení podle § 167 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců dne 20. 9. 2025 stěžovatel uvedl, že je státním příslušníkem K., kde žije jeho nezletilá dcera. V K. má rovněž dva bratry. Na území ČR žije dle stěžovatelova tvrzení jeho nezletilý syn A. M., jehož matkou je stěžovatelova bývalá přítelkyně, paní H. M. Stěžovatel do ČR přicestoval v roce 2017 a poslední rok pobývá na adrese S. 2, P. , kde sdílí ubytování s dalším státním příslušníkem K., jemuž hradí částku 8 000 Kč měsíčně; vlastníka bytu nezná. Stěžovatel dále uvedl, že z K. vycestoval s cílem dostat se do Francie. V Praze se během cesty setkal s jiným K., který mu poradil, aby v ČR požádal o mezinárodní ochranu. Ta mu však nebyla udělena. Následně mu byla uložena povinnost opustit území EU, kterou nesplnil, v důsledku čehož byl trestně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Později mu bylo uloženo správní vyhoštění, proti němuž měl jeho advokát podat odvolání, avšak o výsledku tohoto řízení se stěžovatel nedozvěděl. Stěžovatel nemá platný cestovní doklad, nepožádal o vízum ani o mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU. Stěžovatel nemá nahlášenu ani adresu místa pobytu. Na základě rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 17. 2. 2025, č. j. KRPA-86898-60/ČJ-2021-000022-SV, z území ČR nevycestoval, neboť zde má syna A., který je dle jeho tvrzení osobou s poruchou autistického spektra. Matka dítěte nepracuje a stěžovatel jí zasílá přibližně 4 000 až 6 000 Kč měsíčně. Syna stěžovatel neviděl již osm měsíců. Svého neoprávněného pobytu si byl vědom, přesto z území ČR vycestovat nechce. Současně stěžovatel uvedl, že na území ČR ani EU nemá žádné další příbuzné či jiné blízké osoby, závazky, majetek ani jiné vazby. Jeho zdravotní stav je dobrý. Jako důvod nemožnosti vycestování a návratu do K. uvedl především ztrátu kontaktu se synem; dále zmínil, že mu v K. hrozí ovlivnění „černou magií“. Následně však uvedl, že v zemi původu nebyl vystaven nelidskému či ponižujícímu zacházení ani zbaven osobní svobody. V K. je podle něj bezpečno. Prostředky k vycestování stěžovatel nemá. Do K. by se mohl vrátit ke svému bratrovi. [5] V rozhodnutí o zajištění ze dne 20. 9. 2025, č. j. KRPS-248375-19/ČJ-2025-010026-ZZC, které bylo předmětem soudního přezkoumání v nyní posuzované věci, žalovaná zdůraznila, že ze stěžovatelova jednání je zřejmá jeho snaha setrvat na území ČR co nejdéle, a to i přes vědomí nelegálního pobytu a povinnosti vycestovat. Stěžovatel svou pobytovou situaci nijak neřešil a žalovanou nepřesvědčil o tom, že by byl ochoten vycestovat dobrovolně. Podle žalované stěžovatel naplnil podmínky pro zajištění podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť nevycestoval ani poté, co uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území států schengenského prostoru, jež byla na základě rozhodnutí ze dne 17. 2. 2025, č. j. KRPA-86898-60/ČJ-2021-000022-SV, o jeho správním vyhoštění uvedena také v příslušném záznamu v Schengenském informačním systému. Stěžovatel tuto lhůtu pro vycestování nerespektoval a nadále v ČR setrvával bez platného oprávnění k pobytu. Žalovaná dospěla k závěru, že uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců by nebylo účinné. Stěžovatel nemá nahlášenu adresu bydliště ani místa pobytu, nevlastní na území ČR žádný majetek a k aktuálnímu místu pobytu jej nic neváže, takže neposkytuje záruku, že by se na určené adrese zdržoval. Pokud jde o možnost složení finanční záruky, žalovaná uvedla, že stěžovatel nedisponuje dostatečnými finančními prostředky a sám sdělil, že si je nebude od nikoho půjčovat. Nelze ani očekávat, že by stěžovatel dodržoval povinnost osobně se hlásit policii, ani že by dobrovolně vycestoval. S ohledem na nebezpečí dalšího nerespektování právních předpisů považovala žalovaná využití alternativ k zajištění za zcela neúčelné. Žalovaná dále uzavřela, že realizace vycestování stěžovatele je potenciálně možná, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebude možné realizovat. Stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o existenci skutečného nebezpečí ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí o zajištění je podle žalované přiměřené i z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele, neboť ačkoliv stěžovatel tvrdí, že má na území ČR syna, ten není uveden v jeho rodném listě a stěžovatel s ním ani není v pravidelném kontaktu, takže nelze hovořit o existenci vztahu závislosti. Doba zajištění byla stanovena s ohledem na předpokládanou složitost přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. [6] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalované o zajištění žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 6. 10. 2025, č. j. 36 A 15/2025-17, zamítl. Krajský soud konstatoval, že žalovaná při posuzování možnosti uložení zvláštních opatření za účelem vycestování konkrétně vysvětlila, proč je v případě stěžovatele nelze využít. Stěžovatel přitom v žalobě nijak konkrétně nespecifikoval, v čem spatřuje nedostatky tohoto odůvodnění. Obecnou shledal krajský soud rovněž námitku nepřiměřenosti žalobou napadeného rozhodnutí. Ve shodě se žalovanou poukázal na stěžovatelovu lhostejnost k právním předpisům i správním rozhodnutím a uvedl, že obavy z jeho nespolupráce a neplnění zvláštních opatření stěžovatel nerozptýlil žádnými konkrétními argumenty. Tvrzení, že si stěžovatel nebyl vědom výsledku odvolacího řízení ve věci správního vyhoštění, podle krajského soudu nijak nevyvrací závěr žalované, že v jeho případě nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a že nelze očekávat respektování pravomocně uloženého správního vyhoštění ani dobrovolné vycestování. Za irelevantní označil krajský soud rovněž tvrzení stěžovatele, že jeho setrvání na území bylo způsobeno absencí platného cestovního dokladu. Žalovaná podle krajského soudu s ohledem na stěžovatelovo dosavadní počínání neměla jinou možnost než přistoupit k jeho zajištění. Krajský soud dále uvedl, že žalovaná se přiměřeně zabývala i otázkou zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele a zohlednila jeho tvrzení o synovi, současně však zdůraznila, že po