5 Azs 240/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 240/2025- 21 - text  5 Azs 240/2025 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. H. N., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2025, č. j. 17 A 49/2025-27, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 9. 2025, č. j. 17 A 49/2025-27, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-979/BA-BA07-BA06-Z-2025, se ruší. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta se sídlem Moravské náměstí 13, Brno, na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 24 539 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2025, č. j. OAM-979/BA-BA07-BA06-Z-2025. Tímto rozhodnutím byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a podle odstavce 5 téhož ustanovení byla doba trvání zajištění stanovena do 20. 12. 2025. [2] Stěžovatel byl rozhodnutím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 26. 8. 2025, č. j. KRPA-269130-11/ČJ-2025-000022-ZZC, podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění, neboť bylo zjištěno, že v Schengenském informačním systému (tzv. SIS II) je evidováno opatření maďarských správních orgánů o zamítnutí vstupu stěžovatele od 21. 11. 2023 do dne 21. 11. 2025. Následně stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný dospěl k závěru, že jsou dány oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění nebo jej pozdržet, a proto vydal žalobou napadené rozhodnutí o zajištění stěžovatele podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 2. Rozhodnutí krajského soudu [3] Stěžovatel brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Podle krajského soudu žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí dostatečně rozvedl důvody, pro které měl za to, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. V tomto ohledu zdůraznil, že žádost o mezinárodní ochranu stěžovatel nepodal neprodleně po vstupu na území, ale až po svém zadržení policií, stěžovatel pobýval nelegálně nejdříve v Maďarsku a poté v České republice navzdory svému zápisu v SIS II. [4] Podle krajského soudu pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není nezbytné, aby rozhodnutí o zajištění předcházelo zahájení řízení o vyhoštění nebo vydání rozhodnutí o vyhoštění. Postačuje, pokud při rozhodování o zajištění žalovaný dospěl k závěru, že zahájení řízení o vyhoštění je u zajišťované osoby reálné, tj. jsou splněny podmínky, aby řízení o vyhoštění mohlo být zahájeno. [5] Rozhodnutí žalovaného nebylo nepřezkoumatelné ani z důvodu, že neupřesňovalo konkrétním datem a číslem jednacím rozhodnutí nebo řízení o správním vyhoštění stěžovatele, tj. ani to, které je vyznačeno v SIS II. Označení předchozích souvisejících rozhodnutí mezi zákonné podmínky stanovené § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nepatří. Ve spise je navíc založeno rozhodnutí o předcházejícím zajištění stěžovatele podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, které označení rozhodnutí, na jehož základě byl stěžovatel v SIS II evidován, obsahuje. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle jeho názoru je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje přesné označení rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho vyhoštění, a nebylo ani identifikováno řízení, které se o správním vyhoštění stěžovatele vede. Sama existence záznamu v SIS II dle stěžovatele neprokazuje, že mu hrozí vyhoštění, vydání nebo předání. Před rozhodnutím o zajištění stěžovatele tedy mělo být postaveno najisto, že záznam do SIS II byl proveden na základě rozhodnutí, které lze označit za vyhoštění, vydání nebo předání. Krajský soud se přezkoumatelně nevyjádřil k námitce stěžovatele, že nevěděl, že mu hrozí vyhoštění, a tedy nemohl podat žádost o mezinárodní ochranu s cílem se hrozícímu vyhoštění vyhnout. Stěžovatel též namítá, že podle záznamu v SIS II mu byl odepřen vstup na území s platností do 21. 11. 2025. Žalovaný jej přesto zajistil do 20. 12. 2025, k čemuž se krajský soud nijak nevyjádřil. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl, resp. odmítl pro nepřijatelnost. Zdůraznil, že podle SIS II byl stěžovateli do 21. 11. 2025 odepřen vstup a pobyt na území členských států EU. Stěžovatel před svým zajištěním nikdy o mezinárodní ochranu nežádal, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo. Sám dokonce uvedl, že je Vietnam pro něj bezpečnou zemí. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen. S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před krajským soudem rozhodovala samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. [9] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Podle citovaného usnesení je tedy kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [10] V nyní souzené věci Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost předkládá k posouzení právní otázku, která dosud nebyla řešena judikaturou – a sice, zda může být žadatel o mezinárodní ochranu zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu i v době, kdy již není evidován v informačním systému smluvních států, ačkoliv jeho evidence v tomto systému byla důvodem jeho zajištění podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců předtím, než požádal o mezinárodní ochranu. Kasační stížnost tedy je přijatelná; pokud jde o její věcné posouzení, dospěl Nejvyšší správní soud k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] V posuzované věci vydal žalovaný rozhodnutí o zajištění stěžovatele podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, jenž stanoví: „Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“ Dobu zajištění žalovaný stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, který umožňuje zajistit žadatele o mezinárodní ochranu až na 180 dnů (zde byla stanovena doba zajištění do 20. 12. 2025, tj. 110 dnů). [13] V § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu jsou tedy obsaženy čtyři podmínky pro vydání rozhodnutí o zajištění: 1) podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, 2) nemožnost účinného uplatnění zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu, 3) existence oprávněných důvodů se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem se vyhnout hrozícímu vyhoštění, vydá