5 Azs 84/2026 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 84/2026- 36 - text  5 Azs 84/2026 - 37 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. H. V., zastoupen Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 59, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2026, č. j. 22 A 8/202635, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2026, č. j. 22 A 8/202635 se zamítá. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. MV10891316/OAM2025, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatele podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 12. 6. 2025, č. j.: CPR463024/ČJ2025931200SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo stěžovateli podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a byla mu stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce tří let; dále bylo ve výroku prvostupňového rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující vycestování stěžovatele, a lhůta k vycestování byla stanovena do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. [2] Stěžovatel se dostavil dne 31. 1. 2025 k podání žádosti o mezinárodní ochranu, nepředložil žádný cestovní doklad ani oprávnění k pobytu. Dne 4. 2. 2025 bylo se stěžovatelem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu absence platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu. V tento den byl proveden i výslech stěžovatele, o němž byl sepsán protokol. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, bylo řízení o správním vyhoštění přerušeno; po rozhodnutí o mezinárodní ochraně v prvním stupni bylo v řízení pokračováno (vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 31. 5. 2025, č. j.: CPR463019/ČJ2025931200SV). [3] Stěžovatel uvedl, že je svobodný a bezdětný, cestovní pas ztratil v Rumunsku, kam vycestoval v září 2019 na pracovní vízum platné do roku 2021; pomocí převaděče se na konci roku 2021 dopravil do Prahy, kde v areálu SAPA pracoval jako pomocník při skládání zboží, asi po třech měsících začal pracovat jako pomocný dělník na stavbách na různých místech v České republice. Stěžovatel si byl vědom, že na území přicestoval nelegálně bez povolení a bez cestovního dokladu, ubytovatel je jen jeho známý. V zemi původu žije jeho matka a dvě starší sestry, měl zde velké dluhy a nemohl najít práci, aby je splatil, začal proto podnikat a bral si půjčky, které nedokázal splácet. V zemi původu není politicky, společensky ani nábožensky aktivní. Kdyby se musel vrátit do Vietnamu, tak by nemohl zaplatit své dluhy; prostředky k vycestování neměl. V domovské zemi mu nehrozí mučení, držení v otroctví nebo nevolnictví, nucené práce ani zbavení svobody, naopak má záruku osobní bezpečnosti a práva na spravedlivý proces, v domovské zemi má možnost, aby jeho záležitosti byly projednány řádným, nezávislým a nestranným soudem. V České republice nemá vazby, je zdravý, na území se nenachází žádná osoba, k níž by ukončení stěžovatelova pobytu bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života. Není mu známa žádná překážka či důvod, který by mu znemožňoval vycestování z České republiky. V případě uložení správního vyhoštění se může vrátit do vlasti a vycestuje dobrovolně. [4] Stěžovatel v kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku městského soudu požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že nutnost opuštění území České republiky v době před rozhodnutím o kasační stížnosti by znamenalo pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout žalovanému (přitom stěžovateli nejsou známy žádné další osoby zúčastněné na řízení), a současně přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Možnost stěžovatele komunikovat se svým právním zástupcem by při pobytu stěžovatele ve Vietnamu byla velmi ztížena mj. tím, že stěžovatel neumí česky. Tato skutečnost je lépe řešitelná v České republice, kde se nachází více krajanů, kteří češtinu ovládají, resp. tlumočníků do češtiny. Ve Vietnamu uvedené možnosti jsou velmi omezené. Dle názoru stěžovatele nejsou v jeho případě použitelné závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č.j. 8 Azs 339/201938 v tom smyslu, že při neznalosti češtiny a menšímu množství tlumočníků do češtiny ve Vietnamu by nemohl účinně využít mobilní aplikace, zejm. pro navázání komunikace se svým právním zástupcem. Nelze souhlasit ani s argumentem, že současné technické možnosti, např. překladače dostupné na internetu, jsou způsobilé překonat jazykovou bariéru. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti a žádosti na přiznání odkladného účinku nevyjádřil. [6] Podle § 107 s. ř. s., kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [7] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něho nepříznivého soudního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/201538). [8] Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/201720). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí významná újma vznikne, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší (resp. významné) újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu, k jehož unesení je nutné, aby stěžovatel svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/201550). [9] Stěžovatel obecně konstatoval, že mu vznikne větší újma než žalovanému či jiným o sobám, nicméně tuto újmu blíže nespecifikoval; uvedl pouze, že bude pro něj ve Vietnamu ztížené komunikovat se svým zástupcem, a to jak kvůli velké vzdálenosti, tak i kvůli jazykové bariéře. [10] Dle Nejvyššího správního soudu závěry, které učinil v usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938, jsou na případ stěžovatele zcela přiléhavé. Samotná účast cizince na soudním jednání není důvodem k přiznání odkladného účinku, tím spíše u kasační stížnosti, kde je řízení vymezeno především písemnými podáními, kdy účast v řízení o kasační stížnosti obvykle spočívá toliko v podání (odůvodnění) kasační stížnosti a v případném využití práva podat repliku k vyjádření dalších účastníků tohoto řízení. V úvahu mohou přicházet též úkony související s dalšími procesními právy a povinnostmi účastníků, a je zde vyžadované povinné zastoupení. Povaha řízení o kasační stížnosti se významně odlišuje obvyklou mírou osobní účasti stěžovatelů v takovém řízení. Rozšířený senát konstatuje v bodě 57, že „nemůže být důvodem pro přiznání odkladného účinku bez dalšího ani ta skutečnost, že jinak by m