6 Ads 191/2025 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 191/2025- 54 - text  6 Ads 191/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Václava Štencla v právní věci žalobce: Mgr. J. Č., proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí, sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v oznámení o skončení žalobcova služebního poměru ze dne 19. 1. 2023, č. j. 445587/2023MZV/OSPV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2025, č. j. 10 A 22/2023379, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Oznámením označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný sdělil žalobci, že jeho služební poměr bude ke dni 20. 1. 2023 zrušen dle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve zkušební době bez uvedení důvodu. Oznámení bylo žalobci osobně předáno dne 20. 1. 2023. [2] Na základě žalobcova podání, v němž namítal nicotnost doručeného oznámení, a domáhal se toho, že jeho služební poměr nadále trvá, včetně toho, aby žalovaný upustil od nezákonného jednání, žalovaný v řízení o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023, č. j. 4458136/2023MZV/OSPV, určil, že žalobcův služební poměr skončil zrušením ve zkušební době bez uvedení důvodu, a to dnem 20. 1. 2023. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí nejvyšší státní tajemník zamítl rozhodnutím ze dne 25. 7. 2023, č. j. MV798626/SR2023, a prvostupňové rozhodnutí o určení právního vztahu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce nebránil žalobou. [3] Žalobce se proti skončení služebního poměru bránil žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného podanou u Městského soudu v Praze. V žalobě namítal, že došlo k nezákonnému zásahu spočívajícímu v tom, že žalobci je bráněno ve výkonu služebního poměru, přičemž tento zásah nadále trvá. Žalobce proto navrhl, aby městský soud vydal rozsudek, že zásah žalovaného vůči žalobci, provedený oznámením ze dne 19. 1. 2023, o skončení služebního poměru ze zákona dnem 20. 1. 2023 (č. j. 445587/2023MZV/OSPV), je nezákonný; a dále že se žalovanému zakazuje pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v neoprávněném bránění právu vykonávat služební poměr a přikazuje se mu obnovit stav před zásahem. [4] Městský soud považoval oznámení o zrušení služebního poměru za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Usnesením ze dne 13. 6. 2023, č. j. 10 A 22/202341, proto žalobce vyzval k úpravě žaloby tak, aby odpovídala správnému žalobnímu typu, a sice žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce v reakci na usnesení městského soudu žalobu požadovaným způsobem upravil. Městský soud následně rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. 10 A 22/202367, žalobu jako nedůvodnou zamítl. [5] Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 4. 2024, č. j. 6 Ads 220/202355, vyhověl, rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud s odkazem na judikaturu konstatoval, že oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době podle zákona o státní službě není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Městský soud proto postupoval nesprávně, přimělli žalobce k úpravě žalobního typu. Pokud navíc městský soud po změně žalobního typu věcně přezkoumal nepřípustnou žalobu, zatížil tím řízení zmatečností ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s ohledem na chybějící podmínky řízení. [6] Městský soud v dalším řízení žalobu na ochranu před nezákonným zásahem usnesením ze dne 8. 7. 2024, č. j. 10 A 22/2023124, odmítl. V odůvodnění usnesení uvedl, že žaloba je nepřípustná, neboť žalobce se mohl ochrany či nápravy domáhat jinými právními prostředky. Za jiný účinný právní prostředek ochrany městský soud považoval řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu. Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 6 Ads 203/202438, kasační stížnost zamítl. S odkazem na judikaturu Nejvyšší správní soud potvrdil, že řízení dle § 142 správního řádu představuje účinný prostředek nápravy, jehož výsledkem je správní rozhodnutí, proti kterému se lze bránit odvoláním a posléze i žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 odst. 1 s. ř. s., která má před žalobou na ochranu před nezákonným zásahem přednost. [7] Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a napadl rozsudek Nejvyššího správního soudu ústavní stížností. Ústavní soud dospěl k závěru, že řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu nepředstavuje účinný prostředek nápravy, a to v porovnání s úpravou pracovního poměru. Zahájení řízení o určení právního vztahu není ohraničeno žádnou lhůtou. Naproti tomu proti zrušení pracovního poměru ve zkušební době se lze žalobou bránit ve lhůtě 2 měsíců od tohoto zrušení. Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl existovat takový rozdíl, jakým je přísná lhůta ve vztazích pracovněprávních a chybějící lhůta ve vztazích služebních. Z tohoto důvodu Ústavní soud nálezem ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1038/25, zrušil jak rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 203/202438, tak usnesení městského soudu č. j. 10 A 22/2023124 a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Městský soud v dalším řízení žalobu na ochranu před nezákonným zásahem věcně projednal a v záhlaví označeným rozsudkem ji zamítl. V odůvodnění rozsudku městský soud potvrdil, že služební poměr žalobce byl zrušen ve zkušební době a že žalobci bylo oznámení o zrušení řádně doručeno. Dále uvedl, že ke zrušení služebního poměru ve zkušební době může dojít z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Není povinností služebního orgánu sdělovat skutečný důvod zrušení služebního poměru. Služební orgán má širokou míru uvážení, zda služební poměr okamžitě neukončit, a to např. i pro osobnostní předpoklady nebo přístup zaměstnance či pro jeho působení ve služebním kolektivu. Z tohoto důvodu městský soud nepovažoval za rozhodující služební hodnocení, na které žalobce odkazoval. Městský soud současně vymezil tři situace, při nichž by zrušení služebního poměru ve zkušební době mohlo být shledáno nezákonným, a sice: 1/ zneužití práva, 2/ porušení ochrany oznamovatelů a 3/ zakázaná diskriminace. [9] Před jejich vlastním posouzením se městský soud zabýval také rozložením důkazního břemene. Uvedl, že při obraně proti zrušení služebního poměru ve zkušební době se typově jedná o situaci, kdy má zaměstnanec informační deficit ohledně důvodů zrušení služebního poměru. Tento informační deficit plyne přímo z právní úpravy. Zaměstnavatel (služební orgán) zruší služební poměr ve zkušební době, přičemž státní zaměstnanec nemá právo dozvědět se důvod, pro který se tak stalo (ale také naopak). To usnadňuje dosažení účelu institutu zkušební doby. V některých situacích, např. uvedeli žalobce takové skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že žalovaný určitým způsobem zasáhl do jeho práv z některé ze zakázaných pohnutek, je nicméně žalovaný (služební orgán) povinen prokázat, že tomu tak nebylo. Na tyto případy se vztahuje právní úprava v rámci ochrany oznamovatelů a ochrany před diskriminací, jejichž součástí je také odlišné rozložení důkazního břemene. [10] Městský soud poukázal na skutečnost, že dle žalobcova názoru mělo být zrušení služebního poměru odplatou vůči němu coby oznamovateli ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen „směrnice o ochraně oznamovatelů“), a zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů. Oznámením možného protiprávního jednání měl být obsah vypracované auditní zprávy. Ačkoli zákon o ochraně oznamovatelů nabyl účinnosti dne 1. 8. 2023, tedy až po žalovaném zásahu, městský soud aplikoval na žalobcův případ směrnici o ochraně oznamovatelů, u níž dovodil přímý účinek. Městský soud však neshledal, že by se na žalobce vztahovala ochrana poskytovaná touto směrnicí, jelikož jeho účast na vypracování auditní zprávy nenaplňovala znaky oznámení ve smyslu směrnice. [11] Dle městského soudu samotné vypracování auditní zprávy nelze považovat za kanál pro oznamování možného protiprávního jednání ve smyslu směrnice o ochraně oznamovatelů. Audit je svou povahou odlišný od oznamování možného protiprávního jednání. Auditoři provádějí audit s vědomím auditovaného subjektu a pod vlastním jménem. Upozorňování na nedostatky je tak jejich pracovním úkolem. Naproti tomu oznámení ve smyslu směrnice o ochraně oznamovatelů má výjimečnou povahu, zaměstnanec je činí v utajení z obav před možnou odvetou a využívá k tomu zvláštní, za tím účelem zřízené kanály. Tyto