Nejvyšší správní soud 6 Afs 51/2026

Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 23. 2. 2026 doručena kasační stížností dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), jíž žalobkyně (stěžovatelka) napadla shora uvedený rozsudek krajského soudu. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 22. 11. 2021, č. j. 1857668/23/230550522403434, na daň z příjmů právnických osob, a výměr byl potvrzen.

Dne 24. 2. 2026 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatelky, jímž vzala svou kasační stížnost výslovně zpět.

Stěžovatel disponuje řízením nebo jeho předmětem, a je tedy též oprávněn vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Projev vůle stěžovatelky, jímž ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo, je jednoznačný, nevzbuzuje žádné pochybnosti a má rovněž veškeré náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti stěžovatelky zastavuje.

Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.