6 Afs 63/2026 – Nejvyšší správní soud

6 Afs 63/2026- 29 - text  6 Afs 63/2026 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: město Klatovy, sídlem náměstí Míru 62, Klatovy, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017, č. j. 20189/17/500010610701638, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2026, č. j. 57 Af 19/201787, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Platebním výměrem ze dne 11. 7. 2016, č. j. 1368066/16/230031471401531 (dále též „původní platební výměr“), Finanční úřad pro Plzeňský kraj (dále jen „správce daně“) stanovil žalobci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně za období od 6. 12. 2013 do 8. 12. 2015. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, č. j. 57 Af 19/201729, zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. [3] Před krajským soudem paralelně probíhalo řízení o žalobě proti rozhodnutí o stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně jako rozhodnutí podmiňujícího následný předpis penále, které bylo ukončeno rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 30 Af 30/2016110. Jím krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] V řízení o kasační stížnosti proti uložení penále Nejvyšší správní soud postoupil věc k rozhodnutí rozšířenému senátu, který rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 6 Afs 292/201839, č. 4668/2025 Sb. NSS, rozsudek krajského soudu č. j. 57 Af 19/201729 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozšířený senát dospěl k závěru, že krajský soud pochybil tím, že nevyčkal na výsledek soudního přezkumu podmiňujícího rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Vzhledem k tomu, že podmiňující rozhodnutí žalovaného bylo pro nezákonnost zrušeno (a důvody nezákonnosti existovaly již v době jeho vydání), rozhodnutí žalovaného ve věci penále (rozhodnutí podmíněné) nemohlo obstát. [5] Krajský soud v dalším řízení v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že podmiňující rozhodnutí ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo zrušeno rozsudkem č. j. 30 Af 30/2016110, proti němuž směřovala kasační stížnost žalovaného. Tu Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 10 Afs 523/202137. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného ve věci penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně nemůže obstát, neboť je podmíněno zrušeným rozhodnutím o odvodu. Na tomto závěru dle krajského soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný následně vydal nové rozhodnutí, kterým odvod za poručení rozpočtové kázně snížil; a také nový platební výměr ze dne 21. 7. 2022, č. j. 1472558/22/230031471401531 (dále jen „nový platební výměr“), kterým penále úměrně snížil. V důsledku zrušení původního podmiňujícího rozhodnutí ve věci odvodu však bylo třeba zrušit jím podmíněné rozhodnutí ve věci penále. II. Kasační stížnost [6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že krajský soud nesprávně vyložil závěry plynoucí z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 292/201839. Dle stěžovatele krajský soud nezohlednil vydání nového platebního výměru, kterým bylo penále sníženo tak, aby odpovídalo výši stanoveného odvodu. Penále nebylo od počátku nezákonné, nýbrž nezákonná byla pouze částka v rozsahu převyšujícím původně stanovenou částku. Penále jako příslušenství odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo v době rozhodování krajského soudu v souladu s výší tohoto odvodu. Tato procesní situace představuje výjimečnou okolnost, pro kterou napadené rozhodnutí obstojí. Stěžovatel taktéž upozorňuje, že krajský soud napadené rozhodnutí hodnotil formálně, aniž se zabýval materiální stránkou uloženého penále. Žalobce se po vydání nového platebního výměru nachází ve srovnatelné situaci, jako kdyby bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a následně byla výše penále změněna v odvolacím řízení. Alternativně stěžovatel namítl, že žaloba měla být krajským soudem odmítnuta. Vydání nového platebního výměru dle jeho názoru způsobilo nejen to, že penále bylo uvedeno do souladu s odvodem, nýbrž tím odpadl i předmět řízení. [7] Žalobce soudu sdělil, že nevyužije svého právo se vyjádřit ke kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [9] Jak plyne z rekapitulace shrnuté výše, ve věci již dříve rozhodoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu odkazovaným rozsudkem č. j. 6 Afs 292/201839. V něm vyslovil následující obecné závěry: „Závěry rozšířeného senátu vyslovené v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/201788, č. 3948/2019 Sb. NSS, Peklo na Čertovině, se uplatní i na vztah odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44a odst. 4 písm. b) a c) rozpočtových pravidel a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle odst. 8 téhož paragrafu. Krajský soud při přezkumu podmíněného rozhodnutí správního orgánu vyčká výsledku řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí správního orgánu. Zrušení (změnu) podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost z důvodů existujících již v době jeho vydání zohlední podle okolností, zejména s ohledem na procesní aktivitu stěžovatele, i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí správního orgánu.“ [10] Ve vztahu k nyní posuzovanému řízení pak rozšířený senát výslovně uvedl, že „stěžovatel již v žalobě proti rozhodnutí ve věci penále namítal, že rozhodnutí ve věci odvodu, které je ve vztahu k rozhodnutí ve věci penále rozhodnutím podmiňujícím, je nezákonné a že proti němu taktéž podal správní žalobu. Na své argumentaci setrval i v dalším řízení před krajským soudem a následně i před Nejvyšším správním soudem. Krajský soud nevyčkal rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí ve věci odvodu, kterou stěžovatel podal stejně jako žalobu proti rozhodnutí ve věci penále. Tím zatížil své řízení vadou, která mohla mít, a také měla, jak je patrné z popisu řízení před správními orgány a soudy, vliv na zákonnost jeho rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu bylo, jak výše uvedeno, pro nezákonnost zrušeno, přičemž důvody nezákonnosti existovaly již v době jeho vydání. Podmíněné rozhodnutí žalovaného o penále tedy s ohledem na zrušení rozhodnutí o odvolání proti podmiňujícímu rozhodnutí o odvodu nemůže obstát“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplnil soud). [11] Výše citovanými závěry byl krajský soud v dalším řízení vázán a náležitě se vypořádal také se stěžovatelovou argumentací, opírající se především o vydání nového platebního výměru na penále. Správně však dovodil, že toto rozhodnutí nemohlo „zhojit“ nezákonnost původního platebního výměru. Tento závěr Nejvyšší správní soud potvrzuje. [12] Penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je sekundárním nárokem, který je existenčně spjatý s povinností provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Penále je příslušenstvím odvodu, a proto sleduje jeho osud (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2011, č. j. 8 Afs 6/201186, nebo ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 53/201333). V nyní posuzované věci byla výše penále určena dle původně stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dřívější rozhodnutí o výši odvodu však neobstálo, bylo krajským soudem zrušeno a v dalším řízení došlo k jeho snížení. V důsledku toho ani rozhodnutí o penále (ve výši sdělené v závislosti na dřívější výši odvodu) nemohlo obstát a bylo nutno je pro nezákonnost zrušit. [13] Krajský soud v napadeném rozsudku správně dovodil, že na této skutečnosti nic nemění ani nová výše penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně, která byla stanovena v návaznosti na snížený odvod za porušení rozpočtové kázně. Tento nový platební výměr stěžovatel označuje jako rozdílový s tím, že je v něm zohledněna rozdílná výše penále dle původního a nového platebního výměru. Nejvyšší správní soud však uvádí, že není rozhodující, jak stěžovatel platební výměr označuje, nýbrž jaká je jeho povaha. Nový platební výměr je samostatným rozhodnutím (a také vykonatelným exekučním titulem), které stanovilo penále v odlišné výši. Původní platební výměr nebyl t