6 As 28/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 28/2026- 113 - text  6 As 28/2026 - 131 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobců: a) ESHG s.r.o., sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, zastoupená Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, b) Děti Země  Klub za udržitelnou dopravu, sídlem Körnerova 219/2, Brno, zastoupený JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, za účasti: I) Elektrárna Dukovany II, a. s., sídlem Duhová 1444/2, Praha 4, zastoupená Mgr. Martinem Kramářem, LL. M., advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, II) OIŽP  Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí, z.s., sídlem Kubatova 1240/6, České Budějovice, III) Calla  Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., sídlem Fráni Šrámka 1168/35, České Budějovice, IV) Umweltschutzorganisation GLOBAL 2000, sídlem Neustiftgasse 36, Vídeň, Republika Rakousko, V) EUROSOLAR.CZ, z.s., sídlem U Půjčovny 1353/8, Praha 1, proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 27. 2. 2025, č. j. MPO 23262/2025, o kasačních stížnostech žalobkyně a) a žalobce b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 9 A 34/2025432, takto: I. Kasační stížnosti žalobců se zamítají. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech. IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit osobě zúčastněné na řízení I náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Kramáře, Ph.D., advokáta. V. Žalobce b) je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení I náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Kramáře, Ph.D., advokáta. VI. Osoby zúčastněné na řízení II, III, IV a V nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Společným územním rozhodnutím ze dne 30. 10. 2023, č. j. MPO 76834/23/422SÚ, žalovaný na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení I (dále též „žadatel“) umístil soubor jedenácti staveb tvořících záměr „Nový jaderný zdroj v lokalitě Dukovany“, stanovil ochranná pásma a povolil kácení dřevin ve vztahu k některým stavbám. [2] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku ministr průmyslu a obchodu zamítl rozklady podané žalobkyní a), žalobcem b) a dalšími osobami a prvostupňové rozhodnutí žalovaného potvrdil. Žaloby žalobkyně a) a žalobce b) směřující proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze spojil ke společnému projednání a rozhodnutí a rozsudkem označeným v záhlaví je zamítl. I.A Odůvodnění rozsudku městského soudu ve vztahu k žalobním bodům žalobkyně a) [3] Ve vztahu k žalobě podané žalobkyní a) se městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve zabýval námitkou nedostatku věcné příslušnosti žalovaného. Vycházel z toho, že s účinností ke dni 1. 7. 2023 byl do § 16 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006“), vložen nový odstavec 4 zakládající věcnou působnost žalovaného jako stavebního úřadu pro stavby v areálu jaderného zařízení a stavby související. K této novelizaci došlo zákonem č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony (dále též „novela č. 152/2023 Sb.“), jehož přechodné ustanovení ve vztahu ke změnám stavebního zákona z roku 2006 (čl. XXXI) uvádí, že řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti novely stavebního zákona z roku 2006 dokončí stavební úřad, který se stal příslušným k vedení řízení podle této novely. Městský soud upozornil, že § 132 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, upravující zásadu perpetuatio fori se nevztahuje na změny příslušnosti vyvolané změnou právní úpravy. Proto toto ustanovení nelze aplikovat. Městský soud odmítl názor žalobkyně a), že přechodné ustanovení obsažené v čl. XXXI novely č. 152/2023 Sb. je ustanovením antisystémovým. I bez něj by v souladu s dosavadní judikaturou měl dokončit probíhající územní řízení žalovaný jako nově věcně příslušný správní orgán. [4] Městský soud nevycházel pouze z jazykového výkladu přechodného ustanovení, nýbrž se zabýval i jeho smyslem a účelem. Dle městského soudu nově přijatý § 16 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 zřídil specializovaný stavební úřad z důvodu specifického místa, kde jsou stavby umisťovány, jakož i z důvodu povahy staveb, potřeby větší odbornosti, specializace a kapacity rozhodujícího stavebního úřadu a za účelem efektivního průběhu povolovacích řízení. To dle městského soudu odpovídá širšímu kontextu reformy stavebního práva, jejímž cílem bylo mimo jiné zrychlení řízení. Pokračování běžících řízení u obecných stavebních úřadů i po účinnosti novely městský soud nepovažoval za účelné, dle jeho názoru by se oddalovalo naplnění smyslu nově přijatého ustanovení. Přenesení na žalovaného naopak zajistilo odborné zhodnocení záměrů a minimalizovalo riziko nesprávnosti rozhodnutí. Kvalita rozhodování má dle městského soudu přednost před formální kontinuitou věcné příslušnosti. Městský soud proto neshledal důvod pro uplatnění teleologické redukce a neaplikování čl. XXXI novely č. 152/2023 Sb. Ani z hlediska systematiky této novely městský soud neshledal důvod pro odchýlení se od textu přechodného ustanovení. [5] Důvodnou městský soud neshledal ani námitku porušení zákazu pravé retroaktivity. O tu se dle městského soudu v dané věci nejedná, neboť přechodné ustanovení nezměnilo postavení účastníků správního řízení zpětně, nýbrž toliko určilo, který správní orgán řízení dokončí. [6] Městský soud se neztotožnil ani s namítanou podjatostí ministra průmyslu a obchodu a jemu podřízených osob. Poukázal na § 14 odst. 7 správního řádu, dle kterého se ustanovení o vyloučení z projednávání a rozhodování věci pro podjatost neuplatní na vedoucího ústředního správního úřadu. Proto i v případě, že by u ministra (či vedoucího jiného ústředního správního úřadu) byly dány důvody podjatosti, nevedla by dle městského soudu tato situace k jeho vyloučení pro podjatost. Právo účastníka na spravedlivý proces je v takovém případě chráněno v rámci následného soudního přezkumu. Při něm se soud zabývá zákonností obsahu vydaného správního rozhodnutí, přičemž nezákonnost vzniklá jako důsledek podjatého přístupu by byla odstraněna zrušením takového rozhodnutí a vyslovením závazného právního názoru, jak má být rozhodovaná otázka v dalším řízení posouzena vedoucím ústředního správního úřadu. Ministra průmyslu a obchodu tedy v nyní projednávané věci nevylučovala z rozhodování o rozkladu žádná jeho mediální a politická vyjádření ani politické dokumenty vlády. Jeho vyloučení dle městského soudu neodůvodňuje ani realizace politického programu (jeho samotného nebo vlády). [7] K namítané podjatosti úředních osob podřízených ministrovi městský soud rekapituloval závěry dosavadní judikatury k otázce tzv. systémového rizika podjatosti úředních osob. Připomněl, že tyto závěry byly přijímány ve vztahu k úředníkům územních samosprávných celků při výkonu přenesené působnosti, přičemž jejich striktní aplikace by u ministerstev (ústředních správních úřadů) mohla vést k zablokování výkonu státní správy, neboť všechny osoby podřízené ministrovi (tedy všichni úředníci ministerstva) by bez dalšího byly vyloučeny z rozhodování o věcech, jichž se týká politický program ministra či vlády. Z tohoto důvodu nelze dle městského soudu shledat rozhodnutí úředníka ministerstva nezákonným toliko v důsledku existence jeho ekonomického vztahu k ministerstvu. [8] Městský soud tak v případě jednotlivých úředních osob nevyloučil aplikaci § 14 správního řádu (na rozdíl od samotného ministra), nicméně dovodil, že pro shledání podjatosti těchto osob by musely být prokázány konkrétní skutečnosti, z nichž je patrné, že některá z úředních osob byla ovlivněna např. finanční motivací (pozitivní či negativní) nebo jiným způsobem, který by se promítal do jejího pracovního či služebního poměru. Samozřejmě je dle soudu úprava § 14 správního řádu aplikovatelná v případech, kdy má být tvrzená podjatost úřední osoby založena na jejím poměru k věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. Městský soud následně podrobně vyložil, proč bylo nadbytečné provádět důkazy za účelem prokazování zájmu ministra, jeho náměstka, vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů a jeho zástupce na výsledku územního řízení. Dle městského soudu nebylo možné pouze na základě obecné argumentace žalobkyně a) poukazující na systémovou podjatost dovodit, že by uvedené osoby vyvíjely tlak či jinak působily ve výše uvedeném smyslu na oprávněné úřední osoby, které