6 As 50/2026 – Nejvyšší správní soud

6 As 50/2026- 26 - text  6 As 50/2026 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatelky: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o., sídlem Nová výstavba 218, Obrnice, zastoupena Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti odpůrci: Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti opatření obecné povahy odpůrce ze dne 26. 3. 2021, č. j. JMK 47649/2021, sp. zn. SJMK 166270/2020/OD Brno, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2026, č. j. 66 A 10/202543, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Slavkov u Brna rozhodnutím ze dne 7. 5. 2025, č. j. MUSLVSC/ 574302025/Kra, uznal navrhovatelku vinnou z celkem pěti přestupků provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Všechny přestupky spočívaly v tom, že nezjištění řidiči vozů provozovaných navrhovatelkou překročili u křižovatky silnic I/50 a III/3836 mezi Slavkovem u Brna a Holubicemi nejvyšší dovolenou rychlost 70 km/h. Odvolání navrhovatelky odpůrce rozhodnutím ze dne 22. 9. 2025, č. j. 134824/2025, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Navrhovatelka podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, se kterou spojila návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 26. 3. 2021, č. j. JMK 47649/2021, sp. zn. SJMK 166270/2020/OD Brno (dále jen „opatření obecné povahy“). Tím odpůrce stanovil změnu místní úpravy provozu v podobě dopravního značení omezujícího maximální dovolenou rychlost na 70 km/h v místech, kde ji řidiči vozů provozovaných navrhovatelkou podle výše uvedených rozhodnutí správních orgánů překročili. Krajský soud z řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 41 A 30/2025 vyloučil návrh na zrušení opatření obecné povahy k samostatnému projednání. [3] Krajský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem návrh zamítl. Nejprve vysvětlil, že s ohledem na novelizované znění § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemohl rozhodovat o původně vzneseném návrhu na zrušení opatření obecné povahy, neboť lhůta stanovená v § 101b odst. 1 s. ř. s. k podání takového návrhu již uplynula. Vyložil tedy návrh podle jeho obsahu tak, že se jedná o návrh na nepoužití opatření obecné povahy v navrhovatelčině přestupkové věci podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2026. Dospěl však k závěru, že návrh není důvodný. [4] Krajský soud nepřisvědčil argumentaci, že opatření obecné povahy neobsahovalo náležité odůvodnění. Dopravní značky stanovené sporným opatřením obecné povahy nejsou podle soudu samoúčelné nebo šikanózní, naopak mají racionální a opodstatněný důvod. Jeho odůvodnění je sice stručné a mohlo by být propracovanější, naplňuje však požadavky § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu i judikatury. Při jeho hodnocení je třeba zohlednit místní kontext věci, tj. že se jedná o křížení silnic I. a III. třídy. Silnice I/50 je významnou tranzitní tepnou, na niž řidiči najíždí, resp. z ní sjíždí v prostoru dané křižovatky. Podstatné rovněž je, že jde o incidenční přezkum opatření obecné povahy, pro nějž hraje roli i „hlavní“ přestupková věc navrhovatelky. Napadené opatření obecné povahy zasáhlo do navrhovatelčiných práv maximálně nepřímo. [5] Za nedůvodnou považoval krajský soud námitku, podle níž měla být úprava provozu jen přechodná – ke snížení povolené rychlosti mělo dojít jen po dobu stavby úsekového měřiče. Tato argumentace je dle soudu vytržena z kontextu. Odkázal na žádost o vydání opatření obecné povahy obsaženou ve správním spise, z níž vyplývá, že důvodem snížení maximální dovolené rychlosti bylo zvýšení plynulosti provozu v místě křižovatky, která se vyznačovala častým výskytem dopravních nehod. S požadovaným řešením souhlasilo Ředitelství silnic a dálnic i Policie ČR. Odpůrce neobdržel žádné námitky a připomínky dotčených osob vůči návrhu na vydání napadeného opatření obecné povahy. Dle soudu byla hlavním důvodem pro vydání napadeného opatření obecné povahy časově neomezená snaha zajistit bezpečnost na křižovatce silnic I/50 a III/3836, plynulost provozu a zlepšení podmínek pro výjezd a napojení vozidel na silnici I/50. [6] Argument navrhovatelky o ekonomické motivaci pro vydání napadeného opatření obecné povahy považoval soud za pouhou spekulaci. Odpůrce nemá z případných pokut žádný finanční prospěch. II. Kasační stížnost navrhovatelky [7] Navrhovatelka (stěžovatelka) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti. Krajský soud podle ní aproboval opatření obecné povahy, které nesplňuje základní požadavky na jeho odůvodnění. Jeho zákonnost dovodil soud z legitimního cíle spočívajícího ve zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v prostoru křižovatky silnic I/50 a III/3836. Takový závěr však nemá oporu v odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. V něm se uvádí, že „důvodem změny místní úpravy provozu … je realizace stavby ‚Úsekové měření rychlosti‘ s cílem zajištění plynulého výjezdu … a vyšší bezpečnosti silničního provozu“. Z jazykového i logického výkladu tohoto odůvodnění vyplývá, že uvedený cíl je vztažen ke stavbě samotné, nikoli k vlastnímu omezení rychlosti. Opatření obecné povahy tedy odůvodňuje potřebu snížení rychlosti toliko realizací stavby, jejímž cílem má být zvýšení bezpečnosti. Z takového odůvodnění ovšem není patrné, jaké konkrétní okolnosti či důvody vedly odpůrce k trvalému omezení rychlosti na 70 km/h. Krajský soud překlenul tento deficit vlastní úvahou o bezpečnosti provozu v prostoru křižovatky, čímž nepřípustně, v rozporu s judikaturou, nahradil absentující odůvodnění opatření obecné povahy. [8] Soud dle stěžovatelky rovněž přehlédl vnitřní rozpornost odůvodnění opatření obecné povahy. To na jednu stranu odkazuje na „realizaci stavby“, tedy na důvod ze své podstaty dočasný, na druhou stranu však zakládá trvalou místní úpravu provozu bez jakéhokoliv časového omezení. Opatření obecné povahy tak ve skutečnosti spojuje omezení rychlosti s existencí zařízení pro její měření, nikoliv s bezpečností a plynulostí silničního provozu (§ 78 odst. 2 zákona o silničním provozu), jak dovozuje soud. Jeho účelem však nemůže být vytvoření podmínek pro efektivní měření rychlosti či postih jejího překračování. S touto námitkou se krajský soud nevypořádal a bez dalšího přijal závěr o legitimním cíli opatření obecné povahy. Sám přitom zjistil, že Policie ČR spojovala své stanovisko ke stanovení místní úpravy provozu právě s rychloměrem, resp. podmiňovala a odůvodňovala svůj souhlas zřízením měřiče rychlosti. [9] Skutkovému stavu neodpovídá argument krajského soudu, který poukazuje na význam silnice I/50 jako tranzitní tepny a na potřebu zajistit bezpečné napojení vozidel v prostoru křižovatky. Z grafického znázornění obsaženého v napadeném rozsudku vyplývá, že omezení rychlosti je stanoveno až za touto křižovatkou v příslušném směru jízdy. Omezení rychlosti tedy nemůže mít žádný vliv na bezpečnost vjezdu vozidel na hlavní komunikaci ani na podmínky jejich napojení, neboť k těmto situacím dochází před křižovatkou, nikoliv za ní. Úvaha krajského soudu, že vozidla jedoucí rychlostí 90 km/h brání bezpečnému najíždění či odbočování, je s posuzovanou úpravou zcela neslučitelná. [10] Soud dále chybně přikládal význam podkladům, které nejsou součástí odůvodnění opatření obecné povahy. Žádost o jeho vydání ani souhlas Policie ČR nemohou nahradit vlastní odůvodnění opatření obecné povahy. Odkaz na souhlas Policie ČR nadto posiluje pochybnosti o opravdovém účelu opatření obecné povahy, neboť byl podmíněn realizací úsekového měření rychlosti. [11] Krajský soud rovněž nesprávně zohlednil, že proti návrhu opatření obecné povahy nebyly podány námitky ani připomínky. Povinnost řádného odůvodnění opatření obecné povahy je dána ex lege a není podmíněna procesní aktivitou dotčených osob. [12] Stěžovatelka také zpochybňuje závěr soudu, že požadovala po odpůrci více, než zákon vyžaduje. Posuzované opatření obecné povahy neobsahuje ani elementární skutková východiska, ani úvahy o vhodnosti a přiměřenosti zásahu. Soud nepřiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2026, č. j. 2 As 299/202369. V nyní projednávané věci nešlo o volbu mezi alternativními dopravními řešeními, nýbrž o omezení obecného zákonného pravidla, a to bez řádného odůvodnění. Z opatření obecné povahy tedy mělo být zřejmé, proč odpůrce k omezení přistoupil. Krajský soud uvedený rozsudek nesprávně interpretoval. [13] Konečně stěžovatelka napadá úvahu soudu, že napadené opatření ob