Nejvyšší správní soud 7 Afs 94/2026 – Záloha na daňový odpočet

Žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích se žalobce podle § 82 a násl. s. ř. s. domáhal, aby soud „určil, že postup žalovaného, který v rámci probíhajících daňových kontrol za zdaňovací období měsíců duben 2025, červen 2025, červenec 2025, září 2025, říjen 2025, listopad 2025 a prosinec 2025 neprovedl odůvodněné určení nesporných částí vykázaných nadměrných odpočtů, je nezákonný“ a přikázal žalovanému, aby „provedl určení nesporné části nadměrných odpočtů uplatněných žalobkyní ve vztahu ke zdaňovacím obdobím měsíců duben 2025, červen 2025, červenec 2025, září 2025, říjen 2025, listopad 2025 a prosinec 2025, tj. popsal případnou možnost vzniku pochybností a vysvětlil, proč zdanitelná plnění případně nejsou nesporná, a nespornou část nadměrných odpočtů bezodkladně postupem podle § 174a daňového řádu předepsal do evidence daní žalobkyně.“ Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou věcně zabývat, a dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínku vyčerpání právního prostředku ochrany nebo nápravy před podáním žaloby. Krajský soud proto usnesením ze dne 29. 4. 2026, č. j. 63 Af 3/2026107, žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 85 s. ř. s. odmítl.

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.

V průběhu řízení vzal stěžovatel kasační stížnost v celém rozsahu zpět, a to podáním ze dne 27. 5. 2026, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.