7 As 129/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 129/2025- 24 - text 7 As 129/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Městys Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zastoupen JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2025, č. j. 62 A 9/202565, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný, poté co mu věc postoupil Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 8 C 6/201896, vedl na základě návrhu Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO (dále též „svazek“) pod sp. zn. OOSČ 777/2018 sporné řízení podle § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), na nahrazení projevu vůle žalobce s uzavřením „Smlouvy o majetkovém vypořádání v souvislosti s vystoupením Městyse Luka nad Jihlavou ze Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO a dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů“ (dále též „návrh smlouvy“). Žalovaný již jednou ve věci rozhodoval. Jeho rozhodnutí však Krajský soud v Brně zrušil rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 29 A 19/2019278. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 2. 2024, č. j. 3 As 316/2021109. [2] Svazek s ohledem na průběžný vývoj judikatury zaslal žalovanému vyjádření ze dne 6. 6. 2024. V něm upřesnil, že původní návrh svazku obsahuje 4 samostatné nároky stran: 1. nárok svazku na nahrazení projevu vůle žalobce s uzavřením smlouvy o finančním vypořádání dle článku 12.7 stanov (nárok vymezen v článku 5 části II. přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle); 2. nárok svazku na nahrazení projevu vůle žalobce s uzavřením smlouvy o majetkovém vypořádání dle článku 12.6 stanov (nárok vymezen s výjimkou článku 5 v části II. a příloh 1 až 6 přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle); 3. nárok svazku na nahrazení projevu vůle žalobce s uzavřením dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů dle § 8 odst. 3 zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) (nárok vymezen v části III. a příloh A.1 a B.1 přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle); a 4. nárok svazku na nahrazení projevu vůle žalobce s uzavřením dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů dle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích (nárok vymezen v části IV. a příloh A.2 a B.2 přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle). [3] Žalovaný usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. KUJI 100285/2024, vyloučil řízení o nároku č. 1 a řízení o nárocích č. 3 a 4 ze společného řízení s tím, že o těchto nárocích rozhodne samostatně pod sp. zn. 746/2024 a sp. zn. 747/2024. Nárok č. 3 a 4 dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů vyloučil, neboť zastával názor, že rozhodování v této věci nepatří do jeho pravomoci. [4] Podáním ze dne 18. 12. 2024 vzal svazek návrh ve vztahu k nárokům č. 3 a 4 zpět. Usnesením ze dne 14. 2. 2025, č. j. KUJI 16302/2025, sp. zn. OOSČ 747/2024 (dále též „napadené usnesení“) žalovaný zastavil dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu řízení o návrhu svazku na zahájení sporného řízení o nahrazení projevu vůle žalobce (nárok vymezen v části III. a v přílohách A.1 a B.1 přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle a v části IV. a v přílohách A.2 až B.2 přílohy č. 1 k žalobě o nahrazení projevu vůle). Rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. [5] Žalobce podal proti usnesení o zastavení řízení žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud zdůraznil, že usnesením o vyloučení ze společného řízení dle § 140 odst. 3 správního řádu se upravuje vedení řízení před správním orgánem a pokud se při jeho vydání žalovaný pohyboval v mezích předmětu řízení vymezeného návrhem, nelze uvažovat o jeho nicotnosti. Výrok o vyloučení ze společného řízení nepovažoval ani za neurčitý. Z jeho znění nebylo pochyb, co je předmětem řízení pod sp. zn. 747/2024, a co má být ve vyloučené části řízení projednáno. Části řízení přitom nebyly vyloučeny bezdůvodně. [6] K příslušnosti žalovaného k vydání rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu, krajský soud připomněl, že k zastavení řízení došlo z důvodů zpětvzetí žádosti. Jde o procesní usnesení, nikoli o rozhodnutí ve věci samé (o němž žalovaný není příslušný věcně rozhodovat). I když bylo usnesením o zastavení řízení skončeno řízení před správním orgánem, nelze jej považovat za rozhodnutí hmotněprávní. Jelikož vzal svazek svůj návrh zpět, v řízení již nebylo o čem rozhodovat. Pokud žalobce namítal, že měl žalovaný zastavit řízení pro svoji nepříslušnost, krajský soud připomněl, že soud v občanském soudním řízení popřel svou pravomoc a věc postoupil právě žalovanému. Jako alternativa dalšího postupu žalovaného by připadalo v úvahu obrátit se na zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. To však předpokládá rozhodování ve věci samé. Byť tedy žalovaný podle názoru krajského soudu není věcně příslušný k rozhodnutí ve věci, nebrání to zahájené řízení ukončit určitým zákonem předpokládaným procesním způsobem. Usnesení o zastavení řízení proto krajský soud nepovažoval za nicotné. Neshledal pochybení ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení. III. [7] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s. Uvedl, že kasační stížnost napadá z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále v tom, že krajský soud se neřídil „závazným právním názorem Nejvyššího soudu“, který se ve svých rozhodnutích opakovaně vyjádřil k tomu, kdy je správní rozhodnutí nicotné, tj. nulitní a jde o tzv. paakt. Citoval přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11 2016, sp. zn. 27 Cdo 3949/2015. Důsledkem nezákonného postupu žalovaného i krajského soudu je podle názoru stěžovatele vydání nicotného rozhodnutí. Rovněž namítal nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že vzhledem k jejímu strohému obsahu se nemá k čemu vyjádřit. Již žalobu považoval za zcela nedůvodnou, neboť žalobce nebyl postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Žalovaný již jednou v této věci rozhodoval, když mu byla věc postoupena civilním soudem, tudíž zde nelze namítat úplnou absenci věcné příslušnosti. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud nejprve zdůrazňuje, že kasační stížnost byla zdůvodněna velmi kuse. Kasační soud ji přesto shledal projednatelnou, neboť obsahovala všechny zákonem předpokládané náležitosti, včetně důvodů kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 s. ř. s. Na tom nic nemění ani to, že ji sám stěžovatel označil jako blanketní. Je věcí posouzení obsahu kasační stížnosti soudem, zda obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Byť by se stěžovatel případně domníval, že jeho kasační stížnost není úplná, v případě, že úplná je, může o ní kasační soud věcně rozhodnout. Kasační soud navíc stěžovatele o svém názoru na úplnost kasační stížnosti informoval v odůvodnění usnesení obsahujícího výzvu k zaplacení soudního poplatku ze dne 16. 7. 2025, č. j. 7 As 129/202511. V usnesení stěžovateli též sdělil, že považujeli to za potřebné, může svoji kasační stížnost kdykoli doplnit. [12] Nejvyšší správní soud se zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Pouze jeli napadený rozsudek přezkoumatelný, může Nejvyšší správní soud přistoupit k věcnému hodnocením uplatněných námitek. K nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). Máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem