7 As 228/2025 – Nejvyšší správní soud

7 As 228/2025- 35 - text  7 As 228/2025 - 37 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: R. S., zast. Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2025, č. j. 52 A 21/202433, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský úřad Mělník (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 6. 8. 2024, č. j. MUME60126/DAP/24/NIKO, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Toho se měl dopustit tím, že dne 11. 12. 2023 v obci Mšeno bylo při silniční kontrole za špatné parkování motorového vozidla zjištěno, že řídil toto vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu motorových vozidel. Za to mu uložil pokutu ve výši 25 000 Kč, trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců podle) a povinnost nahradit náklady řízení. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 9. 2024, č. j. 123170/2024/KUSK/OSŽPS/ZAM, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž především nesouhlasil s tím, že by uvedeného dne nedisponoval řidičským oprávněním. Mimo jiné v této souvislosti poukázal na to, že mu správní orgán I. stupně dne 26. 12. 2013 oznámil, že dosáhl 12 bodů v záznamu bodů dosažených v bodovém hodnocení řidiče. Proti záznamu bodů podal námitky, které správní orgán I. stupně zamítl a o jeho odvolání proti rozhodnutí o námitkách žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 4. 7. 2023, č. j. 089593/2023/KUSK. Toto rozhodnutí žalovaného (o námitkách) mělo být dle doručenky žalobci doručeno dne 14. 7. 2023. Žalobce však namítal, že doručenku nepodepsal a rozhodnutí o námitkách mu nikdy doručeno nebylo. Podal proto žádost o určení neplatnosti doručení rozhodnutí o námitkách (té žalovaný nevyhověl usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 030663/2022/KUSK, jež následně potvrdilo Ministerstvo dopravy). [3] Krajský soud v Praze žalobě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že pro posouzení, zda se žalobce dopustil přestupku, bylo nutné zjistit, zda rozhodnutí o námitkách nabylo právní moci (a stalo se vykonatelným). K tomu došlo pouze za předpokladu, že bylo žalobci platně oznámeno (doručeno). Žalobce po celou dobu přestupkového řízení rozporoval doručení uvedeného rozhodnutí. Již na místě spáchání přestupku uvedl, že o blokaci nevěděl a žádný dopis mu nepřišel (14. 7. 2023 jej nemohl převzít, pracoval na stavbě). Své tvrzení doložil čestným prohlášením spolupracovníků a fotografiemi ze stavby z toho dne. Rovněž namítal, že podpis na doručence na první pohled neodpovídá jeho podpisu (k tomu navrhl vypracovat písmoznalecký posudek). Správní orgány v této souvislosti převzaly závěry usnesení o nevyhovění žádosti o určení neplatnosti doručení. To vycházelo z údajů obsažených na doručence, sdělení České pošty a potvrzení o převzetí zásilky. Na základě toho měly za prokázané, že žalobce převzal rozhodnutí o námitkách do vlastních rukou. [4] Krajský soud sice nesouhlasil s tím, že by žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné, jako důvodnou však shledal námitku, podle níž správní orgány neprovedly důkazy svědčící o správnosti doručenky, resp. doručení rozhodnutí o námitkách. Rozhodné skutečnosti totiž převzaly toliko z usnesení o nevyhovění zmíněné žádosti, aniž by provedly dokazování (doručenkou, sdělením České pošty či potvrzením o převzetí). Tyto dokumenty nejsou ani součástí správního spisu (nelze tedy přezkoumat, zda skutečně obsahují datum doručení, jméno žalobce, číslo jeho občanského průkazu a podpis). Není pak možné posoudit ani konkrétní podobu podpisu a namítanou odlišnost. Skutkový stav, na němž správní orgány založily závěr o řádném doručení rozhodnutí o námitkách a souvisejícím pozbytí řidičského oprávnění, tedy nemá oporu ve správním spisu. Správní orgány nemohly vycházet z usnesení o nevyhovění žádosti bez dalšího, neboť z něj nelze přímo ověřit obsah doručenky a potvrzení o přijetí zásilky ani podobu podpisu. K tomu soud dodal, že řízení o určení neplatnosti doručení neslouží k posouzení správnosti údajů či pravosti podpisu na doručence. Účelem je i podle judikatury umožnit zvrácení fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu. Příslušný správní orgán proto v usnesení o nevyhovění žádosti posuzoval především otázku, zda bylo rozhodnutí o námitkách uložené k vyzvednutí (doručené fikcí) a dospěl přitom k závěru, že taková situace zde nenastala. Samotná existence doručenky, sdělení pošty a potvrzení o převzetí totiž vylučuje, že by se doručovalo fikcí. Právě to bylo důvodem nevyhovění žalobcově žádosti. Pokud usnesení o nevyhovění žádosti navíc obsahuje i posouzení správnosti doručenky, není jeho závěr závazný pro ostatní správní orgány. V dané věci si proto správní orgány měly učinit vlastní úsudek o správnosti doručenky, resp. doručení rozhodnutí o námitkách a obstarat si za tímto účelem potřebné podklady, případně provést dokazování. V situaci, kdy žalobce zpochybnil správnost doručenky, nemohly správní orgány bez dalšího vycházet ani z výpisu z evidenční karty řidiče. Ta totiž stojí na předpokladu, že rozhodnutí o námitkách bylo řádně doručeno a nabylo právní moci. Správní orgány nemají povinnost provést všechny důkazy navrhované účastníky, musí však svůj postup vždy náležitě odůvodnit. Zatímco v případě neprovedení výslechu žalobcových spolupracovníků považuje krajský soud odůvodnění za dostatečné, ve vztahu k návrhu na vypracování písmoznaleckého posudku se s žalobou ztotožnil. Jelikož doručenka není součástí spisu, nemohly se správní orgány řádně zabývat konkrétní podobou podpisu ani mírou odlišnosti od žalobcova „běžného“ podpisu. Teprve poté, co správní orgány samy zhodnotí podobu podpisu na doručence a případně provedou další důkazy, mohou posoudit, zda je na místě zadat posudek. II. Obsah kasační stížnosti [5] Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Ta je podle něj přijatelná, a to pro zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného práva. Stěžovatel předně zpochybňuje závěr krajského soudu, podle něhož správní orgány neměly vycházet ze závěrů usnesení o nevyhovění žádosti o určení neplatnosti doručení a nebyly těmito závěry vázány. Předpoklad, že řízení podle § 24 odst. 2 správního řádu slouží pouze k „umožnění zvrácení fikce doručení“ není v souladu s dikcí zákona ani jeho systematikou. Žadatel může např. tvrdit, že si ve stanovené lhůtě nemohl písemnost vyzvednout. V případě daného usnesení v projednávané věci se v podstatě rozhodovalo o tom, zda platí, že žalobci bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne 14. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že doručované rozhodnutí bylo předáno jiné osobě, jednalo se v podstatě o požadavek na určení neplatnosti okamžiku doručení. Jedná se o obdobnou situaci, jako by se při doručování do příslušné datové schránky přihlásila osoba, která nemá s ohledem na rozsah oprávnění přístup k dodanému dokumentu. V tomto případě tak nebylo fakticky rozhodováno o tom, zda uvedeného dne (ne)nastala fikce doručení, ale zda toho dne (ne)nastaly účinky doručení. Za tímto účelem bylo v řízení o zmíněné žádosti provedeno dokazování jak doručenkou, tak vyjádřením České pošty a potvrzením o převzetí zásilky. Podle § 24 odst. 2 správního řádu může adresát žádat nejen o určení neplatnosti fikce doručení, ale též o určení okamžiku skutečného doručení. Zákon tím pokrývá i situace, kdy adresát nebyl objektivně schopen převzetí zásilky, nebo kdy došlo k pochybení doručujícího orgánu. To plyne i z komentářové literatury. Žalobce se nedomáhal zvrácení fikce, ale zpochybňoval samotný okamžik doručení. Stěžovatel proto důvodně v řízení o žádosti žalobce posuzoval právě tuto otázku. Podle stěžovatele proto bylo usnesení o nevyhovění žádosti o určení neplatnosti doručení dostatečným podkladem pro závěr, zda a kdy bylo žalobci rozhodnutí o námitkách doručeno. Nebylo proto v řízení o přestupku již nezbytné znovu si opatřovat důkazy, které již byly v tomto řízení o žádosti provedeny. Usnesení o nevyhovění žádosti je závazné, neboť v něm byla řešena otázka, zda a kdy bylo rozhodnutí o námitkách žalobci doručeno. Bylo proto zcela v souladu se zákonem, že v řízení o přestupku žalobce správní orgány ze závěrů uvedeného řízení vycházely a skutková zjištění z tohoto řízení převzaly do řízení o přestupku, aniž by znovu musely provádět dokazování k otázce okamžik