Nejvyšší správní soud 7 Azs 8/2026

Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 7. 2025, č. j. OAM611/ZAZA11HA152025, zastavil řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 1. 6. 2025, a to pro nepřípustnost podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dne 20. 1. 2026 podal žalobce (prostřednictvím svého zástupce) proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud se po předložení spisu krajského soudu nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být meritorně projednána.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a byloli vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Neníli takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 40 odst. 3 s. ř. s. připadneli poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Ze spisu krajského soudu (konkrétně z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky) Nejvyšší správní soud ověřil, že napadený rozsudek byl doručen do datové schránky zástupce stěžovatele dne 18. 12. 2025. Stěžovatel (resp. jeho zástupce) přitom toto datum v kasační stížnosti nijak nerozporuje. Dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání kasační stížnosti podle § 40 odst. 1 s. ř. s., byl tedy čtvrtek 18. 12. 2025. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti pak podle § 40 odst. 2 s. ř. s. připadl na pátek 2. 1. 2026. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy musela být kasační stížnost podána u soudu, nebo alespoň předána k poštovní přepravě ve smyslu § 40 odst. 4 s. ř. s. Kasační stížnost však byla podána u Nejvyššího správního soudu až dne 20. 1. 2026, tedy opožděně.

Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Soudní řád správní nestanovuje jiný důsledek opožděnosti kasační stížnosti než její odmítnutí.

Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce podal kasační stížnost opožděně, a proto ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.