7 Azs 9/2026 – Nejvyšší správní soud

7 Azs 9/2026- 25 - text  7 Azs 9/2026 - 27 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: V. V. D., zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 13 A 48/202439, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 9. 2024, č. j. OAM497746/PP2023, zamítl žalobcovu žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu dle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť shledal důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalovaný zároveň žalobci stanovil lhůtu k vycestování z území České republiky. [2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Městský soud poukázal na rozsáhlou a závažnou trestnou činnost žalobce, který byl v minulosti opakovaně odsouzen za majetkovou a hospodářskou trestnou činnost, přičemž naposledy mu byl uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání 12 let za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, kterého se dopustil jako člen organizované skupiny při pěstování a distribuci konopí ve velkém rozsahu. Žalobce byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn v únoru roku 2023 se sedmiletou zkušební dobou. Podle městského soudu žalobcovo jednání nepředstavovalo ojedinělé vybočení z řádného života, nýbrž vykazovalo znaky dlouhodobého a vědomého porušování právních předpisů s vidinou majetkového prospěchu. Městský soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce představuje skutečné a aktuální ohrožení veřejného pořádku, což dokresluje i jeho chování po podmíněném propuštění, jelikož nerespektoval uložené výjezdní příkazy a v rámci správního řízení uváděl nepravdivé údaje, které byly vyvráceny výpovědí jeho družky. Městský soud rovněž připomněl dřívější zjištění o účelovosti žalobcem uzavřeného manželství. [3] Městský soud se dále zabýval přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, zejména s ohledem na nejlepší zájem jeho dětí. Dospěl k závěru, že zájem státu na ochraně veřejného pořádku a předcházení kriminalitě v tomto případě převažuje. Městský soud zdůraznil, že žalobcova družka péči o děti zvládala i po dobu devítiletého výkonu trestu žalobce a kontakt s rodinou lze udržovat i na dálku či formou návštěv v zemi původu. Městský soud neshledal v rodinných poměrech žalobce žádná specifika, která by zakládala nepřiměřenost zásahu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc městskému soudu vrátil k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel především namítal, že se městský soud dostatečně a přezkoumatelně nevypořádal se žalobní námitkou týkající se narušení veřejného pořádku. S odkazem na judikaturu krajských soudů i Nejvyššího správního soudu dále uvedl, že samotné předchozí odsouzení a běh zkušební doby nemají vypovídající hodnotu o možném ohrožení veřejného pořádku v budoucnu. Podle stěžovatele existují případy cizinců s mnohem vyššími tresty, kterým byl pobyt povolen. V jeho případě jde o podstatně méně závažnou situaci. [6] Stěžovatel dále nesouhlasí s městským soudem, že by hrozba pro veřejný pořádek měla být dovozována z jeho celkové trestní minulosti. Zdůraznil, že první dva skutky jsou z let 2000 a 2001 a v posledním případě, byť mu byl uložen trest 12 let, došlo ke spáchání skutku již před 13 lety. Od té doby je již 3 roky na svobodě, žije řádným životem a stará se o děti, které jsou na něm závislé. Stěžovatel k tomu dodává, že jeho dřívější jednání bylo pouze ojedinělým excesem. [7] Městský soud podle stěžovatele rovněž nedostatečně posoudil námitku ohledně nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Má za to, že městský soud i správní orgány řádně nezjistily skutkový stav a nedostatečně odůvodnily své úvahy. Stěžovatel zdůraznil, že v České republice žije již 31 let, hovoří českým jazykem a je plně integrován. Zamítnutí žádosti má podle něj fatální dopad do psychiky jeho nezletilé dcery (občanky ČR), která ho bere za svůj vzor. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uzavřel, že i v případě závažné trestné činnosti může právo na ochranu soukromého a rodinného života převážit nad veřejným zájmem. [8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se v nyní projednávané věci, na rozdíl od stěžovatelem odkazované judikatury, podrobně zabýval jeho aktuálním chováním po propuštění z výkonu trestu. Skutkový stav zjišťoval prostřednictvím pobytové kontroly, výslechu stěžovatele i zprávy vězeňské služby. Zdůraznil, že od propuštění stěžovatele z výkonu trestu uplynula vzhledem k délce stanovené zkušební doby (7 let) příliš krátká doba na to, aby bylo možné konstatovat jeho nápravu. Předchozí trestnou činnost, byť částečně zahlazenou, nelze pominout, neboť spolu s nerespektováním výjezdních příkazů a dřívějším účelovým uzavřením manželství dokládá stěžovatelův přetrvávající negativní postoj k právnímu řádu. Zásah do rodinného života žalovaný považuje za přiměřený, neboť děti stěžovatele jsou již ve věku snížené závislosti na otci (16 a 20 let), bez jehož přítomnosti navíc po dobu devíti let standardně fungovaly. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přijatelností kasační stížnosti (v dané věci rozhodovala u městského soudu samosoudkyně). Pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je třeba ji odmítnout pro nepřijatelnost (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS). Žádná z těchto podmínek zde splněna není, a kasační stížnost je proto nepřijatelná. [10] Argumentace stěžovatele svým obsahem předně míří na nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku. Stěžovatel namítá, že se městský soud nedostatečně vypořádal se žalobní námitkou stran existence důvodného nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku stěžovatelem a že nedostatečně posoudil námitku ohledně nevypořádání se s přiměřeností dopadů rozhodnutí ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců ze strany žalovaného. [11] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je za nepřezkoumatelný považován rozsudek, ze kterého není patrné, jaký skutkový stav vzal orgán rozhodující ve věci za rozhodný, jakým způsobem postupoval při utváření právního závěru a proč považuje argumentaci účastníka řízení za nesprávnou (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, či ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876, obdobně též nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06). [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že požadavkům ustálené judikatury na přezkoumatelnost napadený rozsudek dostál. Městský soud své závěry dostatečně vysvětlil a odůvodnil, proč považuje žalobní námitky za liché. Z napadeného rozsudku je rovněž patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval platnou právní úpravu (srov. např. rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/200474). Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně vyložil své úvahy stran naplnění pojmu závažného narušení veřejného pořádku podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Uzavřel, že žalovaný v souladu s judikaturou nevyšel pouze z toho, že se stěžovatel v minulosti dopustil trestné činnosti, ale hodnotil i jeho aktuální situaci a následné chování po propuštění z výkonu trestu. [13] Městský soud rovněž přezkoumatelně posoudil námitku ohledně postupu žalovaného při aplikaci § 174a zákona o pobytu cizinců. Uzavřel, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil všechna relevantní zákonná kritéria i nejlepší zájem nezletilého dítěte. Městský soud přitom přiléhavě poukázal na to, že žalovaný vzal v úvahu rodinnou situaci stěžovatele, včetně skutečnosti, že jeho nezletilá dcera je českou občankou, avšak současně vyhodnotil míru její závislosti na stěžovateli i fakt, že stěžovatelova partnerka péči o děti bez objektivních