8 As 163/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 163/2025- 53 - text  8 As 163/2025-58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Lenky Bursíkové v právní věci žalobkyně: XP invest, s.r.o., se sídlem Mánesova 1374/53, Praha 2, zast. JUDr. Zbyňkem Zachou, advokátem se sídlem Na Příkopě 18, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 1. 10. 2024, č. j. MPS-34/2024-ODKA-ROZ, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, č. j. 6 A 110/2024-60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra spravedlnosti (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr zamítl její rozklad a potvrdil prvostupňové rozhodnutí ze dne 24. 3. 2024, č. j. MSP-21/2021-OINS-SRZT/34 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 25b odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, spočívajících v porušení § 8 téhož zákona, tedy povinnosti vykonávat znaleckou činnost řádně. Současně bylo zastaveno řízení o dalším skutku (vypracování posudku osobou bez potřebného oprávnění), neboť tento skutek nebyl přestupkem. Za uvedené přestupky byla žalobkyni uložena pokuta 45 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení. [3] První přestupek se týkal vypracování znaleckého posudku č. 9726-2190/2019 ze dne 26. 11. 2019, jímž žalobkyně určila obvyklou cenu pozemku parc. č. 35/2 v k. ú. Bratčice a obvyklé nájemné za užívání pozemku v letech 2012–2019. Vadami posudku byly zejména: (i) tvrzení rozporné s výpisem z katastru nemovitostí a fotodokumentací (včetně údajů o zatížení věcným břemenem a vlastnictví stavby), (ii) neuvedení úvah vedoucích ke stanovení použitých koeficientů odlišnosti a (iii) stanovení ceny na základě porovnání s pozemky, které nebyly v podstatných parametrech srovnatelné, aniž by byl tento postup dostatečně odůvodněn. [4] Druhý přestupek se týkal více znaleckých posudků vyjmenovaných v napadeném rozhodnutí, jimiž žalobkyně určovala obvyklou cenu pozemků v k. ú. Košíře. Vady posudků spočívaly v nesprávném použití porovnávací metody, tedy ve srovnání druhově odlišných a nesrovnatelných pozemků, neuvedení zdrojů dat použitých v porovnávacím souboru, neodůvodnění použitých koeficientů odlišnosti a v neodůvodněném přiřazení váhy jednotlivým cenám v porovnávacím souboru. [5] Ministr spravedlnosti se v napadeném rozhodnutí o rozkladu žalobkyně ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím a uvedl, že věc posuzuje podle právní úpravy účinné v době spáchání přestupků, neboť pozdější právní úprava obsažená v zákoně č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, účinném od 1. 1. 2021, není pro žalobkyni příznivější. Zdůraznil, že povinnost řádného výkonu znalecké činnosti dopadá i na znalecké ústavy a zahrnuje nejen formální náležitosti posudku, ale i řádný způsob zpracování, popis použité metody, přezkoumatelnost, srozumitelnost, úplnost, opakovatelnost, komplexnost a transparentnost postupu. Ministr současně shledal procesní pochybení prvostupňového orgánu v tom, že usnesením nezamítl návrh žalobkyně na nařízení ústního jednání. Toto pochybení však bylo podle ministra pouze formální, jelikož ústní jednání má v přestupkovém řízení fakultativní povahu a pro rozhodnutí postačovaly listinné podklady. Neshledal vadu ani v tom, že si prvostupňový orgán nevyžádal stanovisko poradního sboru. [6] V žalobě namítala žalobkyně především přepjatě formalistickou interpretaci neurčitého pojmu „řádný výkon znalecké činnosti“. Tvrdila, že závěry jejích posudků byly věcně správné a vytýkány jsou jí pouze drobné formální vady či nedostatečná míra rozvedení dílčích úvah. Dále namítala, že text posudků byl posuzován izolovaně a že případné nejasnosti lze vysvětlit dodatečně v soudním řízení. Zdůrazňovala, že postupovala podle tehdy obvyklých standardů a metodik, že správní orgány nejsou oprávněny hodnotit odborné otázky bez potřebného odborného posouzení a že měly nařídit ústní jednání nebo využít poradní orgán. Ve vztahu k jednotlivým výtkám žalobkyně uváděla, že neuvedení věcného břemene v posudku k pozemku v Bratčicích bylo jen nepřesností bez vlivu na cenu, že koeficienty odlišnosti se v době zpracování posudků běžně podrobně nezdůvodňovaly a že u pozemků v Košířích šlo o specifické ocenění v souvislosti se scelením vlastnictví pozemku a stavby. Namítala též, že použití systému INEM bylo z posudků zjistitelné a že není nutné zdůvodňovat každý dílčí závěr, včetně vah přiřazených cenám. [7] Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyni nevytýkal jen drobné vady, ale soubor pochybení vedoucích k nepřezkoumatelnosti posudků. Uvedl, že přezkoumatelnost posudku musí být dána již v okamžiku jeho vzniku a její nedostatek nelze zhojit dodatečným vysvětlením. Zopakoval, že nehodnotil věcnou správnost odborných závěrů, nýbrž to, zda žalobkyně své postupy řádně vysvětlila a odůvodnila. Předložený podpůrný znalecký posudek nebyl revizní a podle žalovaného nevyvracel vytýkané nedostatky. [8] Městský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, včetně užití právní úpravy účinné v době spáchání přestupku, a konstatoval, že dosud neuběhla promlčecí lhůta. Neurčitý právní pojem „řádný výkon znalecké činnosti“ zahrnuje nejen formální náležitosti, ale i povinnost zvolit a popsat použitou metodu, opatřit a označit podklady, postup logicky vysvětlit a zajistit přezkoumatelnost, srozumitelnost a opakovatelnost posudku. Současně zdůraznil, že správní orgány nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost odborného závěru jako takového, mohou však posuzovat přezkoumatelnost a dostatečnost popisu skutkových východisek a metodického postupu. Soud neshledal, že by ministr při výkladu pojmu „řádný výkon znalecké činnosti“ postupoval formalisticky, naopak dovodil, že ministr tento neurčitý právní pojem konkrétně vyložil a aplikoval na jednotlivé skutky. [9] K námitce, že vady posudků bylo možné zhojit dodatečným vysvětlením, městský soud uvedl, že v obecné rovině může některé nedostatky znalec odstranit při výslechu před soudem, to se však týká především použití posudku v soudním řízení. V projednávaném případě ale nebylo zjištěno, že by posudky byly využity v soudním řízení. Městský soud proto uzavřel, že teoretická možnost dodatečného vysvětlení nemůže sama o sobě vyloučit odpovědnost za přestupek spočívající v nikoliv řádném výkonu znalecké činnosti. [10] Na námitku žalobkyně, že ministr ignoroval účel posudku, kterým byl prodej za účelem scelení vlastnictví budovy a pozemku pod budovou, která má specifický režim ocenění, městský soud odpověděl, že jí žalovaný vytýkal nedostatečné vysvětlení jejího postupu a dílčích kroků, jejichž pomocí pozemky ocenila, dále tvorbu porovnávacího souboru užitého porovnávací metodou a uvedení nepravdivé informace ohledně pozemku v Bratčicích. K posudku týkajícímu se pozemku v Bratčicích městský soud zdůraznil, že vada spočívající v nedůsledném uvedení vad pozemku je zcela zjevná. Žalovaný navíc žalobkyni nevytýkal samotné zohlednění účelu převodu, v tomto případě scelení vlastnictví stavby a pozemku, ale nedostatečné vysvětlení postupu, zejména tvorby porovnávacího souboru, stanovení koeficientů odlišnosti, použití vah a využití interního softwarového systému žalobkyně INEM. Dodatečná vysvětlení předkládaná žalobkyní v řízení podle soudu nemohou nahradit odůvodnění chybějící přímo v posudcích. Posudek musí být kompletní, a tudíž přezkoumatelný sám o sobě, slouží totiž jako odborný podklad pro laiky. [11] K procesním námitkám soud uzavřel, že nenařízení ústního jednání žalovaným nezpůsobilo nezákonnost rozhodnutí, neboť v přestupkovém řízení není ústní jednání obligatorní a v dané věci bylo rozhodováno na základě listinných důkazů. Přisvědčil pouze tomu, že formálně správnější by bylo návrh na ústní jednání výslovně zamítnout usnesením. Námitku nedostatku odborné kompetence žalovaného neshledal důvodnou s ohledem na jeho zákonnou dohledovou pravomoc. Městský soud proto uzavřel, že žaloba není důvodná. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně, vyjádření žalovaného a dalších podání [12] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatelka kasační argumentaci opřela zejména o tvrzenou vnitřní rozpornost napadeného rozsudku. Uvedla, že městský soud nejprve vymezil hranici přípustného přezkumu znaleckých posudků správními orgány tak, že přezkumná činnost je přípustná pouze ve vztahu k popisné čás