8 As 38/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 38/2025- 80 - text  8 As 38/2025-84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Lenky Bursíkové (soudkyně zpravodajka) a Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. Petr Kubík, IČO: 17821690, se sídlem č. p. 47, Nedvězí, zast. zaměstnancem Mgr. Jaroslavem Mišingerem, bytem tř. Kpt. Jaroše 1929/10, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Bc. Eva Dufková, IČO 05476127, se sídlem č. p. 7, Nyklovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. MZE-70743/2023-12126, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 15 A 17/202444, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 15 A 17/202444, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2023, č. j. MZE-70743/2023-12126, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 8 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: V této věci se NSS zabýval postupem správních orgánů při aktualizaci evidence půdy podle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Hodnotil otázku, zda mohly v tomto řízení správní orgány předběžně posoudit, komu svědčí ke dni zahájení řízení právní titul k užívání zemědělských pozemků (NSS dospěl k závěru, že ano), a zda toto posouzení bylo správné (zde zejména řešil otázky související s pachtem zemědělského závodu a aplikací výpovědního důvodu podle § 2334 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). I. Vymezení věci [1] Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) oznámením ze dne 10. 10. 2023 neprovedl aktualizaci evidence půdy týkající se dílů půdních bloků ve čtverci 610-1110. Ohlašovatelem změny byl žalobce (ohlášení podal SZIF dne 23. 3. 2023). Dotčenými uživateli byly osoba zúčastněná na řízení a Farma Nedvězí, spol. s.r.o. (dále jen „Farma Nedvězí“). [2] Vlastníci pozemků (propachtovatelé) nacházejících se v příslušných dílech půdních bloků uzavřeli s Farmou Nedvězí (pachtýř) v letech 2018-2020 smlouvy o pachtu těchto pozemků. V nich bylo mimo jiné ujednáno, že pachtýř není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu propachtovatele předmět pachtu ani jeho část propachtovat (podpachtovat) ani přenechat k užívání třetí osobě. [3] Dne 14. 12. 2022 uzavřela Farma Nedvězí se žalobcem smlouvu o pachtu závodu. Součástí této smlouvy byl i aktuální přehled smluv uzavřených propachtovatelem v rámci provozu závodu a sloužících k provozu závodu (příloha č. 2). Následně (v lednu a únoru 2023) doručili vlastníci pozemků (propachtovatelé) Farmě Nedvězí výpovědi s ní uzavřených pachtovních smluv kvůli neoprávněnému propachtování předmětu pachtu bez jejich předchozího souhlasu. Dne 21. 4. 2023 sdělila osoba zúčastněná na řízení SZIF, že má s vlastníky pozemků uzavřeny pachtovní smlouvy. SZIF měl pachtovní smlouvy mezi Farmou Nedvězí a vlastníky pozemků za platně vypovězené. Neprovedl proto aktualizaci evidence původy ve prospěch žalobce. [4] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí SZIF potvrdil. [5] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [6] Městský soud připomněl, že správní orgány musely pro účely rozhodnutí o aktualizaci evidence půdy posoudit, zda žalobci ke dni zahájení řízení svědčil právní titul k užívání pozemků. Jejich povinností však není provádět rozsáhlé dokazování, jaké by prováděl nalézací soud. Řízení ve věci aktualizace evidence půdy je sporným správním řízením založeným především na procesní aktivitě účastníků řízení. [7] Městský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že uzavřením smlouvy o pachtu závodu mezi žalobcem a Farmou Nedvězí byl porušen čl. III. bod 3.4. dříve uzavřených pachtovních smluv, podle kterého pachtýř není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu propachtovatele předmět pachtu ani jeho část propachtovat (podpachtovat) a ani přenechat do užívání třetí osobě. Propachtovatelé (vlastníci pozemků) proto byli oprávněni využít právo vypovědět pacht bez výpovědní doby (§ 2334 občanského zákoníku), což také učinili. Propachtovatelé měli zájem na užívání svých pozemků konkrétní osobou. Svěření do užívání jiné osobě podmínili udělením svého předchozího písemného souhlasu. Ustanovení § 2334 občanského zákoníku postihuje nejen podpacht, ale i jakékoli přenechání propachtované věci jinému k užívání. Není rozhodné, jaký právní titul k tomu pachtýř použije (přenechání k užívání je tedy možné i na základě smlouvy o pachtu závodu). Městský soud neměl za důvodnou žalobní argumentaci, podle které byl předmětem pachtu obchodní závod jako celek. Je nerozhodné, zda k neoprávněnému podpachtování v rozporu s vůlí vlastníků pozemků došlo v rámci obchodního závodu, či samostatně. Za nepřiléhavý měl též poukaz na § 2349 odst. 1 občanského zákoníku. [8] Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval též dalšími žalobními námitkami zejména procesního charakteru. Proti jejich vypořádání však žalobce neuplatňuje kasační námitky. Není proto třeba je rekapitulovat. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [9] Žalobce (stěžovatel) namítá, že rozsudek městského soudu je vnitřně rozporný. Na jednu stranu uvádí, že správní orgány nejsou oprávněny řešit soukromoprávní spory mezi podnikateli, současně však potvrdil postup správních orgánů, které konstatovaly, že stěžovatel porušil podmínky pachtovních smluv uzavřených s vlastníky pozemků. [10] Stěžovatel coby pachtýř obchodního závodu společnosti Farma Nedvězí vstoupil do práv a povinností této společnosti coby propachtovatele. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že obchodní závod je zvláštní případ hromadné věci a jakožto organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně veškerý majetek a závazky, které mají souvislost s provozováním podnikání. Předmětem smlouvy o prodeji závodu a také smlouvy o pachtu závodu nejsou jednotlivé věci, práva a majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, ale je jím závod jako věc hromadná. Stěžovatel je přesvědčen, že právo k obchodnímu závodu jako celku je nadřazeno právům k jeho jednotlivým dílčím složkám a jako takové představuje zvláštní režim užívacího titulu. Nemohlo tedy dojít k naplnění hypotézy § 2334 občanského zákoníku, neboť stěžovateli nebyly v důsledku propachtování obchodního závodu podpachtovány ani přenechány k užívání jednotlivé pozemky, ale předmět pachtu jako celek. Nebyl zde tedy důvod pro výpověď pachtovních smluv na základě posledně citovaného ustanovení občanského zákoníku. [11] V „rozšíření odůvodnění kasační stížnosti“ ze dne 7. 4. 2025 stěžovatel rozhojňuje důvody uplatněné v kasační stížnosti. Doplňuje, že v dané věci nejde o převod, ale o přechod závazkových vztahů, nejde tedy o právní jednání (přechod práv není právním jednáním, ale může být jen jeho důsledkem). Argumentace městského soudu je tudíž nesprávná. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel ignoruje skutečnost, že posouzení podmínek pachtovních smluv bylo předběžnou otázkou. Toto posouzení nenahrazuje autoritativní rozhodnutí nalézacího soudu v občanskoprávním řízení. Městský soud správně uvedl, že správní orgány nemohou rozhodovat o soukromoprávních sporech. To ale neznamená, že nemohou v rámci řízení o aktualizaci evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů předběžně posoudit právní titul k užívání pozemků. Pokud by žalovaný nemohl tuto otázku předběžně posoudit, musel by vždy čekat na rozhodnutí civilního soudu. Do jeho rozhodnutí by nemohl rozhodovat o oprávněnosti dotací a v dalších souvisejících řízeních, což by mělo zásadní dopad na zemědělskou výrobu. Smyslem vedení evidence půdy je vytvoření podkladů pro kontrolu správnosti údajů uvedených v žádosti o dotaci a ke kontrole plnění podmínek dotace. Žalovaný trvá na tom, že uzavřením smlouvy o pachtu mezi stěžovatelem a Farmou Nedvězí byl porušen čl. III bod 3.4. dříve uzavřených pachtovních smluv, u nichž na straně pachtýře figurovala Farma Nedvězí. Propachtovatelé proto byli oprávnění vypovědět pachtovní smlouvy podle § 2334 občanského zákoníku. [13] Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že kasační stížnost je účelová, bezdůvodná, vnitřně rozporná a zavádějící. Podstatou sporu je, zda stěžovateli svědčí právní titul k užívání zemědělských pozemků. Stěžovatel jej odvozoval od pachtu závodu. Jeho výklad, podle nějž je právo k obchodnímu závodu jako celku nadřazeno právům k jednotlivým dílčím složkám závodu a specifický režim obchodního závodu je nadřazen obecným ustanovením občanského zákoníku, je chybný. Pokud Farma Nedvězí propachtovala svůj závod pachtýři, mohla tak učinit při splnění zákonných nál