Nejvyšší správní soud 8 As 45/2026

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým rozhodla o neposkytnutí advokáta, resp. bezplatných právních služeb žalobci dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zároveň žádá o ustanovení advokáta. Městský soud žalobce vyzval k odstranění vad žaloby a následně, když žalobce výzvě nevyhověl, žalobu dne 26. 8. 2025 usnesením odmítl pro neodstranění vad. V rámci rozhodnutí městský soud uvedl, že z žaloby nejsou zřejmé důvody, pro které by měl být ustanoven advokát.

Žalobce výše uvedené usnesení napadl kasační stížností u Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), který v rozsudku ze dne 21. 1. 2026, č. j. 2 As 243/2025-31, uvedl, že informace poskytnuté v žalobě byly dostačující pro rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce. Tím, že tak městský soud neučinil před usnesením obsahujícím výzvu k odstranění vad žaloby a na nevyhovění této výzvě pak založil procesní následek v podobě odmítnutí žaloby, se jeho rozhodnutí stalo nezákonným. NSS proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Městský soud následně zaslal žalobci formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ a určil mu lhůtu 2 týdnů k jeho vyplnění. Žalobce tak učinil dne 24. 2. 2026, přičemž do zápatí formuláře ručně dopsal text „Žádám o předběžné opatření Městským soudem v Praze.“

Městský soud vydal dne 5. 3. 2026 nyní napadené stručné usnesení, kterým zamítl návrh na vydání předběžného opatření s odůvodněním, že žalobce neuvedl, čeho má být předběžným opatřením dosaženo, ani v čem má spočívat. Žalobce též poučil, že proti usnesení není přípustná kasační stížnost.

Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu kasační stížností.

Podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s. soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže je podle zákona nepřípustný.

Podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo nařízení předběžného opatření.

NSS při zohlednění výše uvedeného shledal, že stěžovatelova kasační stížnost je nepřípustná dle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s., jelikož jí stěžovatel napadl usnesení, kterým městský soud zamítl jeho žádost o nařízení předběžného opatření.

Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.

O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud dle § 61 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. v konečném rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (obdobně rozsudek rozšířeného senátu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022-30, č. 4554/2024 Sb. NSS, bod 50, a na něj navazující rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2025, č. j. 8 As 111/2025-14, bod 21). Rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení týkajícímu se žádosti o nařízení předběžného opatření totiž není rozhodnutím, kterým se řízení končí.