9 As 48/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 48/2025- 43 - text  9 As 48/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: obec Přestavlky, se sídlem Přestavlky 60, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2023, č. j. SBS 39653/2023/ČBÚ21/5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: LB MINERALS, s. r. o., se sídlem Tovární 431, Horní Bříza, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2025, č. j. 57 A 11/202462, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2025, č. j. 57 A 11/202462, se zrušuje. II. Rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 29. 12. 2023, č. j. SBS 39653/2023/ČBÚ21/5, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 8 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Obvodní báňský úřad pro území krajů Plzeňského a Jihočeského k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále jen „OZNŘ“) rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023, č. j. 39423/2019/OBÚ06/12 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), stanovil dobývací prostor Soběkury pro dobývání výhradního ložiska bentonitu DnešicePlzeňskojih (ev. č. 3123500) o plošném obsahu 0,049918 km2 na pozemcích parc. č. 1194, 1195, 1196 a 1197 v k. ú. Soběkury a parc. č. X v k. ú. X (dále jen „dobývací prostor“). Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, na základě kterého žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím změnil větu druhou výroku I. prvoinstančního rozhodnutí a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. [2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou, kterou krajský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. Stran žalobní námitky brojící proti nedostatečnému zdůvodnění, že těžba bentonitu je ve veřejném zájmu, krajský soud konstatoval, že veřejný zájem na těžbě daného nerostu vyplývá přímo z § 3 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“), a na uvedeném nic nezmění skutečnost, že těžba bentonitu není upravena v rámci surovinové politiky České republiky. K námitce poměřování zájmu na těžbě bentonitu a dalších chráněných zájmů, resp. ochrany životního prostředí, krajský soud konstatoval, že obvodní báňský úřad vycházel ze stanovisek dotčených orgánů, ze kterých nevyplývá, že by stanovení dobývacího prostoru bylo v rozporu s těmito zájmy. Oproti veřejnému zájmu na těžbě bentonitu nestály žádné kolidující veřejné zájmy, které by měly být nad zákonnou míru porušeny, a sama žalobkyně uváděla k této otázce obecná tvrzení. Poukázal i na to, že se žalobkyně nemůže dovolávat práv jiného subjektu, obce Dnešice. Žalobkyně v žalobě relevantně nezpochybnila závěry ve stanoviscích a dalších odborných podkladech a omezila se pouze na prostý nesouhlas s nimi. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav stran otázky ochrany vodních zdrojů. II. Obsah kasační stížnosti a navazující vyjádření [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Úvodem stěžovatelka poukázala na skutečnost, že obvodní báňský úřad rozhodoval v předmětné věci podruhé, a to poté, co jeho první rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru zrušil Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 57 A 98/2020102 (dále jen „zrušující rozsudek“). Dle zrušujícího rozsudku obvodní báňský úřad doplnil chybějící podklady dotčených orgánů, aniž by provedl jejich objektivní vyhodnocení, zejména hodnocení podkladů ve vzájemných souvislostech, a to v otázkách posouzení důvodů pro stanovení dobývacího prostoru a vlivu dobývání ložiska ve smyslu § 25 odst. 1 horního zákona. [5] Krajský soud dle stěžovatelky založil své úvahy o váze a převaze zájmu na dobývání ložiska na právní úpravě, která v době rozhodování správních orgánů neplatila, když akcentoval ustanovení § 3 odst. 5 horního zákona, které favorizuje zájem na dobývání ložiska jako zájem veřejný. Toto ustanovení však bylo do horního zákona včleněno po vydání napadeného rozhodnutí dne 29. 12. 2023, a to s účinností od 1. 1. 2024. Toto nové ustanovení nelze zaměňovat s pravidly o hospodárném využívání ložisek nerostů a zájmem na něm, neboť hospodárnost využívání ložisek nerostů je pojem kvalitativně výrazně odlišný, kdy je potřebné vyloučit nedůvodné nepříznivé vlivy na životní prostředí dle § 30 horního zákona. Krajský soud aplikací § 3 odst. 5 horního zákona porušil § 75 odst. 1 s. ř. s., napadený rozsudek je tedy nezákonný. Úvaha krajského soudu o veřejném zájmu na dobývání ložiska bentonitu ovlivnila další nazírání soudu na relevanci námitek stěžovatelky. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. [6] Dále stěžovatelka brojí proti vypořádání otázky střetu zájmu na těžbě bentonitu se zájmy stojícími na straně obyvatel stěžovatelky, tedy zájmu na ochraně životního prostředí, bezpečnosti a zdraví občanů stěžovatelky a možnost jejího rozvoje. Přestože zrušující rozsudek argumentaci stěžovatelky shledal v přechozím řízení relevantní, žalovaný povinnostem ve zrušujícím rozsudku nedostál. Tvrzení krajského soudu, že stěžovatelka neprokázala odlišný skutkový stav od toho, který je dokládán dosavadními podklady řízení, je nesprávné a nepřezkoumatelné, neboť podklady rozhodnutí dokládají negativní vliv těžby na zájmy prosazované stěžovatelkou. [7] Rozptylová studie dle stěžovatelky předpokládá zhoršení stavu ovzduší emisemi prachových částic, tento vliv považuje za únosný pouze v případě absence mimořádných vlivů atmosférických jevů. Z toho usuzuje, že tento vliv může být za určitých podmínek významný. Dle stěžovatelky těžba bude mít negativní vliv na zájmy jejích občanů v důsledku hlukových emisí, ale i na povrchové vody, jelikož mohou nastat povodně v obci Dnešice a poškození čistírny odpadních vod Dnešice, na kterou je připojena i stěžovatelka. [8] Stran posouzení vlivu dobývacího prostoru na podzemní vody stěžovatelka přiznává, že hydrogeologický posudek toto riziko neshledává. Nicméně tento posudek obsahuje nepotvrzené závěry, jelikož OZNŘ v době řízení o správní žalobě požádala o stanovení průzkumného území zahrnujícího oblast okolo dobývacího prostoru. Stěžovatelka trvá na tom, že zpracovatel posudku měl být vyslechnut v řízení jako svědek, na což žalovaný nereagoval. Krajský soud učinil závěr o absenci potřeby výslechu znalce, nicméně namísto žalovaného. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. [9] Stěžovatelka dále upozornila na to, že žalovaný po doplnění podkladů znovu nepředložil věc Ministerstvu životního prostředí k novému posouzení, jak mu bylo dáno ke zvážení v bodě 90. zrušujícího rozsudku. [10] Stěžovatelka upozornila, že před krajským soudem namítala, že správní orgány pouze rekapitulovaly informace o skutkovém stavu, aniž by je hodnotily ve vzájemných souvislostech. Krajský soud se s touto námitkou nevypořádal. Dále stejně jako v žalobě zopakovala, že zájem na těžbě bentonitu není pro výrobu minerálních steliv natolik významný, aby zastínil jakékoliv jiné myslitelné zájmy. Tyto měla OZNŘ řešit v souladu s § 27 odst. 5 horního zákona. Je třeba zjistit skutečný zájem na těžbě bentonitu co do existence i intenzity. Konkurující veřejné zájmy musí být konkrétně posouzeny. To žalovaný v napadeném rozhodnutí neudělal, místo toho se absurdně a neobjektivně věnoval váze nesouhlasu stěžovatelky, která přitom k řízení přistupovala aktivně a konstruktivně. [11] Závěrem stěžovatelka upozornila na to, že žalovaný nezahrnul obec Dnešice do okruhu účastníků řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona. Stěžovatelka se nesnažila o hájení cizích práv, jak krajský soud v bodě 16. napadeného rozsudku konstatuje. Bylo povinností krajského soudu rozhodnout, zda nedošlo k opomenutí některého ze zákonných účastníků, což krajský soud neučinil. Napadený rozsudek je rovněž z tohoto důvodu nepřezkoumatelný. [12] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. Veřejný zájem na těžbě nerostného bohatství je historicky danou skutečností podloženou judikaturou, nehledě na pozdější právní zakotvení. Stran střetu zájmu na těžbě bentonitu se zájmy obyvatel stěžovatelky žalovaný odkázal na bod 16. napadeného rozsudku. Správní orgány se opíraly o kladná závazná stanoviska a odborná vyjádření, nedošlo k postupu dle § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Dále odkázal na bod 17. napadeného rozsudku a uvedl, že