9 Azs 9/2026 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 9/2026- 92 - text  9 Azs 9/2026 - 96 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: D. P., zastoupený JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. OAM671813/PP2025, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) P. P. V. a II) nezletilý L. P., zastoupený matkou P. P. V. jako zákonnou zástupkyní,, oba zastoupeni JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce a osob zúčastněných na řízení I) a II) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 55 A 11/202567, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 55 A 11/202567, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2025, č. j. OAM671813/PP2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Řízení o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení I) a II) se zastavuje. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti žalobce ve výši 28 280 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Beáty Kolcunové, advokátky se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti žalobce. VI. Žádný z účastníků řízení ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení I) a II). Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká zamítnutí žádosti cizince o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Jde o to, zda správní orgán řádně posoudil existenci důvodného nebezpečí, že by cizinec, který v minulosti spáchal zvlášť závažný zločin, mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. [2] Právě na tomto základě žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 30. 4. 2025 a stanovil mu lhůtu k vycestování z území České republiky 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce, který je občanem Ukrajiny, podal tuto žádost za účelem soužití se svým synem [osoba zúčastněná na řízení II)]. Ten se narodil několik týdnů před podáním žádosti a je, stejně jako manželka stěžovatele [osoba zúčastněná na řízení I)], občanem České republiky. [3] Pro posouzení žádosti byla významná předchozí trestná činnost stěžovatele. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu Prahazápad (dále jen „okresní soud“) ze dne 28. 2. 2022, č. j. 14 T 11/2022233, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání pěti let a trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. K odvolání státní zástupkyně v neprospěch stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 12 To 59/2022282, zrušil rozsudek okresního soudu v celém výroku o trestu. O trestu znovu rozhodl tak, že stěžovateli uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců ve věznici s ostrahou. Trest vyhoštění již neuložil. [4] Trestné jednání stěžovatele spočívalo v tom, že dne 11. 12. 2021 kolem čtvrté hodiny ranní úmyslně zneužil bezbrannosti poškozené (narozené v roce 2006), která v tu dobu spala na rozkládacím gauči se svou kamarádkou, tehdejší přítelkyní stěžovatele [osobou zúčastněnou na řízení I)], a vykonal na ní soulož proti její vůli tak, že si k ní zezadu přilehl na levý bok, obejmul ji rukama, uchopil ji za boky, odhrnul jí kalhotky na stranu, přitiskl se k ní, vsunul jí penis do pochvy a souložil s ní až do své ejakulace. Poškozená se během soulože probudila a utekla do koupelny, kde se zamknula a zavolala svému otci, který pro ni přijel a odvezl ji na policii. Tohoto jednání se stěžovatel dopustil, ačkoli věděl, že poškozená nedosáhla věku 18 let. Stěžovatel se před okresním soudem hájil tím, že si poškozenou spletl se svou přítelkyní. Tomu však okresní soud neuvěřil. Podle jeho názoru si stěžovatel musel všimnout a musel si být vědom toho, že osoba, se kterou chtěl vykonat soulož, není jeho přítelkyně. [5] Nešlo o jediné odsouzení stěžovatele. Z uvedených rozsudků a opisu z rejstříku trestů vyplynulo, že stěžovatel byl trestním příkazem okresního soudu ze dne 24. 11. 2021, č. j. 14 T 132/202144, uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, neboť řídil vozidlo po předchozím požití alkoholu. Toto odsouzení bylo po vykonání peněžitého trestu i trestu zákazu řízení motorových vozidel ze zákona zahlazeno. [6] Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění, zopakoval trest, kterým mu byl uložen rozsudkem okresního soudu (nikoli rozsudkem krajského soudu, kterým byl rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu zrušen), a zdůraznil násilnou povahu trestné činnosti a časovou blízkost s dřívějším odsouzením. Na tomto základě dospěl k závěru o existenci důvodného nebezpečí, že stěžovatel závažným způsobem naruší veřejný pořádek, a tedy, že je dán důvod zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců. V další části svého rozhodnutí se zabýval možnými dopady rozhodnutí do osobního života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. II. Rozsudek krajského soudu [7] Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného. Nejvýznamnější okolnost nasvědčující tomu, že u stěžovatele bylo nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku, spočívala ve spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění. Spáchání trestného činu sice neznamená automaticky nebezpečí, že by žadatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, u zvlášť závažného zločinu lze pro hodnocení aktuálnosti tohoto nebezpečí klást vyšší nároky na prokázání skutečné změny postojů cizincepachatele. Mimo jiné lze požadovat, aby po spáchání protiprávního jednání vedl řádný život po delší časový úsek. V posuzované věci od posledního trestného činu spáchaného stěžovatelem do doby rozhodování žalovaného neuplynuly ani čtyři roky. Stěžovatel nepředložil přesvědčivá tvrzení nebo důkazy o skutečné a trvalé změně postoje k jím spáchané trestné činnosti. [8] Přestože byl stěžovatel v době, kdy spáchal poslední trestný čin, toliko v partnerském vztahu se svou současnou manželkou, dne 28. 7. 2021 požádal právě za účelem sloučení s ní o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Ani tato skutečnost mu však nezabránila v následném páchání protiprávního jednání. Skutečnost, že se později oženil a založil rodinu, není bez dalšího dostatečným ukazatelem změny jeho osobnostních předpokladů ve vztahu k respektování důstojnosti jiných osob v sexuální oblasti. Na těchto závěrech nemohou nic změnit ani v soudním řízení provedené výpovědi svědků, kteří uvedli, že stěžovatele znají ze sousedství, pomáhá jim s manuálními pracemi či s nimi a dětmi „chodí na procházky“. Nebyla zjištěna nezbytnost nepřetržité přítomnosti stěžovatele na území České republiky. Není zřejmé, jakým způsobem si stěžovatel jako „živitel rodiny“ obstarává finanční prostředky. Manželka a syn stěžovatele bydlí (spolu s ním) v domě jejích rodičů, a tudíž se ani v případě vycestování stěžovatele neocitnou bez zázemí. Žalovaný nepřehlédl ani nejlepší zájem syna stěžovatele, byť se jím nezabýval příliš podrobně. K tomu, aby „miska nebezpečí“ ohrožení veřejného pořádku nepřevážila nad „miskou dopadů“ do soukromého a rodinného života, by musely být dány i další okolnosti než „pouhá“ skutečnost, že stěžovatel má manželku a dítě nízkého věku, u něhož se spolupodílí na péči a výchově. Žádné takové okolnosti v průběhu správního ani soudního řízení nebyly zjištěny. Není důvodná ani obava z „deportace do válečné zóny“. Stěžovatel nebyl vyhoštěn a nebyla mu uložena povinnost vycestovat přímo na Ukrajinu. III. Kasační stížnost [9] Stěžovatel a osoby zúčastněné na řízení I) a II) podali proti rozsudku krajského soudu společně kasační stížnost z důvodů, které podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), navrhli jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, případně zrušit i rozhodnutí žalovaného. [10] Při posuzování důvodného nebezpečí ohrožení veřejného pořádku je třeba vycházet ze současného chování stěžovatele a z předpokladu jeho chování směřujícího do budoucno