10 As 181/2019 — Nejvyšší správní soud

Ars 5/2025- 66 - text  Ars 5/2025 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Michaely Bejčkové a soudců Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Milana Podhrázkého a Ivo Pospíšila ve věci žalobce: politické hnutí Jundrováci, Jasanová 7, Brno, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Jakubem Šnajderem, Příkop 6, Brno, proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, Kounicova 26, Brno, proti rozhodnutí ze dne 10. 11. 2023, čj. UDH‑02235/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2025, čj. 30 A 5/2024–55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Věc se týká povinnosti politických stran a hnutí každoročně na své náklady zajišťovat audit účetních závěrek a zprávu auditora předkládat Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Žalobce, který za opožděné předložení zprávy dostal pokutu, tvrdil, že je povinnost zajištění auditu neústavní. S touto námitkou v žalobním ani kasačním řízení neuspěl. 1. Popis věci [2] Žalobcem je v nynější věci politické hnutí, které bylo zaregistrováno v roce 2010. Zaměřuje se na místní politiku a je aktivní ve volbách do zastupitelstva městské části (čemuž odpovídá i jeho název). Hnutí v roce 2022 nesplnilo zákonnou povinnost předložit Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí finanční zprávu obsahující i vyjádření auditora, a to do 1. dubna. Úřad hnutí vyzval, aby zprávu dodatečně předložilo; hnutí to udělalo 11. dubna. Nepředložením zprávy v původní, zákonem stanovené lhůtě se hnutí dopustilo přestupku podle § 19j odst. 2 písm. d) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Úřad v listopadu 2023 rozhodl, že se hnutí za tento přestupek ukládá pokuta ve výši 2 000 Kč. Proti rozhodnutí úřadu se hnutí bránilo u Krajského soudu v Brně (před rokem 2026, respektive před účinností novely č. 89/2024 Sb., nebylo možné proti rozhodnutí úřadu podat rozklad). [3] V řízení před krajským soudem politické hnutí tvrdilo, že se přestupku nedopustilo – finanční zprávu předložilo, byť o něco později. Uloženou pokutu pokládalo hnutí za likvidační; za neústavní pak označilo ustanovení § 19h odst. 1 písm. b) zákona o sdružování, podle kterého jsou strany a hnutí povinny úřadu předkládat zprávu auditora o ověření jejich účetní závěrky (coby součást výroční finanční zprávy). [4] Krajský soud žalobu zamítl. Přestupkem je podle něj nepředložení zprávy v původní, zákonné lhůtě; nedodržení dodatečné, úřadem stanovené lhůty může mít jiný důsledek – pozastavení činnosti strany nebo hnutí. Pokuta ve výši 1 % z nejvýše možné částky není likvidační. Hnutí sice v nevolebních letech běžně nemá peníze, to ale neznamená, že pokuta ohrozí jeho existenci (prostředky na její úhradu může získat od svých členů či podporovatelů; ostatně na úhradu soudního poplatku si hnutí peníze obstaralo). Konečně nic nenasvědčuje tomu, že by ustanovení § 19h odst. 1 písm. b) zákona o sdružování bylo neústavní. Hnutí se politické soutěže aktivně účastní a výroční finanční zprávu ověřenou auditorem běžně předkládá (jen v řešené věci to učinilo s několikadenním zpožděním). Touto povinností – předkládat zprávu auditora – se navíc už zabýval NSS a označil ji za legitimní (rozsudek senátu ve věcech volebních ze dne 1. 7. 2009, čj. Pst 11/2008-52). Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podalo hnutí kasační stížnost. 2. Argumenty stran v kasačním řízení [5] Politické hnutí (stěžovatel) namítá především neústavnost § 19h odst. 1 písm. b) zákona o sdružování. Tvrdí, že povinnost zajistit audit výročních zpráv politických stran a hnutí nepřípustně omezuje svobodnou soutěž politických sil a že je nadbytečná. [6] Plošná povinnost na vlastní náklady zajistit audit výroční zprávy negativně dopadá na subjekty, které jsou z hlediska celostátní politické soutěže nevýznamné – například mají jen místně omezené politické ambice –, a které proto ani nečerpají státní příspěvky. Jestliže právní úprava rozlišuje politické subjekty z hlediska jejich ekonomických práv vůči státu (malým subjektům neumožňuje získat státní příspěvek), neměla by všem ukládat stejné povinnosti ohledně kontroly jejich hospodaření. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na první odlišné stanovisko k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/17 ze dne 12. 12. 2017. Místní politické subjekty jsou nejblíže občanům, a je proto v zájmu demokratického státu, aby takové subjekty zbytečně nezatěžoval. [7] Veřejný zájem na transparentním financování a řádném hospodaření subjektů, které se účastní politické soutěže, je nadto dostatečně chráněn už tím, že jsou tyto subjekty povinny zřídit transparentní účet; chrání ho také Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Financování takových subjektů lze jednoduše zkontrolovat už z jejich transparentního účtu či výroční zprávy, není k tomu třeba odbornost auditora. Stěžovatel má za to, že stávající judikatura, která se týká hospodaření politických stran a hnutí, spadá do doby před účinností novely č. 302/2016 Sb., kdy ještě neexistovaly výše jmenovaný úřad ani povinnost mít transparentní účet. [8] Stěžovatel dále namítá, že mu byla uložena nepřiměřená pokuta. Nemá žádný dlouhodobý majetek a peněžní prostředky shromažďuje jen v rozsahu nezbytných provozních nákladů (v několika uplynulých letech jeho příjmy pokrývaly právě jen výdaje na audit). Pokuta ve výši 2 000 Kč je pro něj tedy likvidační, přitom úřad mohl od uložení pokuty zcela upustit. Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem: zaplacení poplatku za podání žaloby nevypovídá nic o tom, zda uložená pokuta je, či není likvidační. [9] Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatel opakuje žalobní námitky; ty už však náležitě vypořádal krajský soud. [10] Co se týče tvrzeného omezení svobodné politické soutěže, stěžovatel podle úřadu přehlíží, že rovnost podmínek by omezovalo naopak to, kdyby zákon vyžadoval audit jen u některých politických subjektů a ostatním ponechal prostor pro netransparentní hospodaření. Rovněž na místní úrovni se rozhoduje o zásadních věcech veřejného zájmu, a je tedy žádoucí, aby také hospodaření zde působících politických subjektů podléhalo nezávislému ověřování. K ústavnosti požadavku auditu se ostatně NSS už vyjádřil (úřad k tomu cituje z neoznačeného rozhodnutí NSS, s ohledem na text citace jde patrně o rozsudek senátu NSS ve věcech volebních ze dne 6. 4. 2005, čj. Pst 2/2003-69, č. 586/2005 Sb. NSS). Stěžovatel ostatně řešenou povinnost čtrnáct let bez námitek plnil. [11] Úřad nepokládá audit za nadbytečný, protože on sám nemůže kontrolovat účetnictví všech politických subjektů na úrovni jednotlivých účetních dokladů. Jeho úkolem je až porovnání auditorem ověřených údajů s omezeními stanovenými zákonem. Politické subjekty navíc mohou pro svůj běžný provoz využívat i jiné než transparentní účty (veřejně kontrolovatelná musí být jen výše státních příspěvků, darů a prostředků vynakládaných na volební kampaň) a jejich majetek může pocházet i z jiných než veřejně kontrolovaných zdrojů (například z dědictví). [12] Ohledně likvidačního charakteru pokuty úřad zdůrazňuje, že pokutu uložil ve výši 2 000 Kč, tj. ve výši 1 % z horní hranice. Vzal přitom v úvahu, že stěžovatel zákonnou povinnost splnil krátce po lhůtě. Nebylo by spravedlivé, kdyby stěžovatel unikl postihu jen proto, že v nevolebních letech na svém bankovním účtu udržuje nízký zůstatek, respektive kdyby politické subjekty v podobné finanční situaci nemohly být nijak postihovány za neplnění svých zákonných povinností. Stěžovatel ostatně svou nemajetnost tvrdí jen ve vztahu k uložené pokutě, soudní poplatky za podání žaloby (3 000 Kč) i kasační stížnosti (5 000 Kč) zaplatil. 3. Posouzení věci [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Stěžovatel nesouhlasí s vypořádáním dvou ze tří žalobních námitek – námitky neústavnosti § 19h odst. 1 písm. b) zákona o sdružování a námitky nepřiměřenosti uložené pokuty (stranou nechává v žalobě tvrzené nespáchání přestupku). Značnou část své kasační argumentace však stěžovatel doslovně opsal z žaloby, aniž současně vysvětlil, proč tuto argumentaci opakuje, respektive proč není spokojen s odpovídajícími závěry krajského soudu. Právě konkrétní a kvalifikovaná polemika s napadeným soudním rozhodnutím je přitom nutnou podmínkou kasačního přezkumu – role NSS nespočívá v tom, aby v reakci na stále stejná tvrzení opisoval do svého rozsudku argumenty krajského soudu (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, body 5 až 8). Pokud by stěžovatel svou argumentaci v reakci na rozsudek krajského soudu nijak neupravil, NSS by jeho kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou, protože by se opírala jen o jiné než zákonem stanovené důvody (§ 103 s. ř. s.). [15] V nynější věci