2 Azs 271/2015 — Nejvyšší správní soud

51 A 42/2019- 111 - text  14 51 A 42/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: I.P. státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019, č. j. MV-119150-5/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci, obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 26. 11. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2019, č. j. MV-119150-5/SO-2019, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 13. 6. 2019, č. j. OAM-1114-63/ZR-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce namítal, že pro zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu nebyl správní orgán prvního stupně oprávněn, neboť nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce dále podotkl, že toto řízení bylo zahájeno již dne 17. 12. 2013, avšak první rozhodnutí bylo žalovaným vydáno teprve dne 14. 9. 2017. Žalobce uvedl, že správní orgány nedisponují důkazy, které by prokazovaly narušování veřejného pořádku závažným způsobem. Žalobce zastával názor, že neplacení výživného nepředstavuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. 3. Další žalobní námitkou žalobce podotkl, že v případě návratu do domoviny lze očekávat neschopnost vydělat dostatek finančních prostředků pro své živobytí a placení výživného, čímž dojde k odepření šance k naplnění chráněných zájmů české společnosti spočívajících v zajištění výživy nezaopatřeným dětem. K existenci exekučních řízení žalobce uvedl, že svědčí o nepořádku v jeho osobních financích, avšak v poslední době se snaží všem svým závazkům dostát. 4. Žalobce se distancoval od šetření týkajících se jeho zaměstnavatele prováděné Oblastním inspektorátem práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu. Žalobce upozornil, že plní úkoly uložené mu pracovní smlouvou, v čemž nelze spatřovat nezákonnou činnost. Žalobce uvedl, že očekává v novém roce zvýšení mzdy, což by znamenalo pravidelné placení výživného. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně posuzoval přiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Azs 137/2014-47. Žalobce zdůrazňoval svůj věk, 20 let pobytu v České republice a tím snížení možnosti pracovního uplatnění v Ruské federaci, jako kritéria, která byla opomenuta. Žalobce podotkl, že v zemi původu již nemá žádné osobní ani pracovní vazby. V České republice žalobce udržuje dlouhodobý partnerský vztah. Bližší informace o přítelkyni správním orgánům neuvedl, neboť měl obavy o necitlivý zásah složek žalovaného, které by mohly vést ke zhoršení zdravotního stavu přítelkyně. Žalobce vyslovil přesvědčení, že nenarušuje veřejný pořádek. Připustil, že si je vědom zhoršení vztahů s mladšími dcerami, kdy bývalá manželka žalobci vyčítá, že neplatí výživné. Proto aktivně pracuje na své finanční situaci a je přesvědčen, že se i poté zlepší jeho vztah s dětmi. Současně žalobce poznamenal, že ohledně jeho trestního řízení v souvislosti s neplacením výživného a odsouzením na 5 měsíců podmíněně se ve zkušební době osvědčil. Žalobce označil tvrzení žalovaného o závažnosti způsobu narušení veřejného pořádku za neprokázaná. 5. Součástí žaloby žalobce učinil žádost o přiznání odkladného účinku žalobě podle ustanovení § 73 odst. 1 s.ř.s. Soud rozhodl žalobě odkladný účinek nepřiznat usnesením ze dne 10. 1. 2020 pod sp. zn. 51 A 42/2019-51, které téhož dne nabylo právní moci. Opakovanou žádost o přiznání odkladného účinku žalobce soudu zaslal dne 22. 1. 2020. Žalobce v této žádosti uvedl jako novou skutečnost svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Žalovaný udělil žalobci výjezdní průkaz s dobou opuštění ČR 25. 1. 2020. Odchod z České republiky by pro něho znamenal opuštění rodiny a citelný zásah do práva na důstojný život. Rovněž by v řízení o kasační stížnosti nemohl plně realizovat svá práva. Dále poukázal na to, že po opuštění území České republiky mimo finančních, rodinných a podobných problémů bude mít i problémy se zajištěním vízového oprávnění pro návštěvu České republiky. Toto své tvrzení odůvodnil přesvědčením, že žalovaný zrušil oprávnění k trvalému pobytu z důvodu porušení veřejného pořádku žalobcem závažným způsobem. Dne 22. 1. 2020 bylo žalobci doručeno předvolání k jednání před krajským soudem, které bylo nařízeno na den 12. 2. 2020. Dne 26. 1. 2020 žalobce soudu doručil žádost o odložení jednání, které bylo nařízeno na 12. 2. 2020 minimálně o 30 dní. Zároveň soudu sdělil, že požádal o udělení víza ke strpění pobytu na území České republiky. Českou republiku bude moci navštívit po udělení tohoto víza. Žádal o určení nového termínu nejdříve na pondělí 16. 3. 2020. K dotazu soudu sdělil Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu dne 29. 1. 2020, že ve vztahu ke společnosti FIRENTO s.r.o., kde žalobce zprostředkovával práci cizincům, existuje návrh na zahájení správního řízení a její zahájení se očekává na přelomu prvého a druhého kvartálu roku 2020. Soud na základě žádosti žalobce o odročení nařízeného jednání odročil jednání na 18. 3. 2020. Zároveň rozhodl o druhé žádosti žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě dne 19. 2. 2020 po č. j. 51 A 42/2019-95 tak, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 2. 2020. Na základě doplněné žádosti žalobce ze dne 14. 2. 2020, že neobdržel krátkodobé vízum, soud jednání odročil, zároveň i s přihlédnutím k preventivním opatřením v souvislosti s pandemií. Jednání bylo dále nařízeno na 20. 5. 2020. Žalobce dne 18. 5. 2020 požádal soud o odročení jednání, kterému soud opět bez písemného doložení vyhověl a jednání odročil na 9. 9. 2020. Dne 12. 8. 2020 žalobce požádal o odročení jednání minimálně o 30 dnů, neboť jak bez doložení uvedl, nezískal vízum pro vstup na území České republiky. Soud jednání odročil na 21. 10. 2020. Dne 10. 10. 2020 obdržel soud další žádost žalobce o odložení jednání do doby ukončení pandemie a veškerého omezení pohybu a karantény. Jako doplnění této žádosti sdělil, že nejsou dostupné letenky ani jiný způsob dopravy z Ruska do Česka. Žalobce veškeré žádosti o odročení jednání, včetně poslední žádosti ze dne 9. 10. 2020 nikterak nedoložil. Soud proto jednání nařízené na den 21. 10. 2020 již neodročil a toto jednání bylo uskutečněno. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný se k jednání nedostavil. V písemném vyjádření k žalobě uvedl, že navrhuje podanou žalobu zamítnout. Žalovaný má za to, že žalobní námitky nejsou schopny vyvrátit závěry správních orgánů. III. Obsah správního spisu 7. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti. Dne 13. 12. 2013 bylo zahájeno správní řízení ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Do spisu byl založen protokol o výslechu účastníka řízení provedeného dne 10. 9. 2014, výpis a opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob (žalobce) ze dne 11. 9. 2014, z nichž bylo zaznamenáno spáchání úmyslného trestného činu podle § 196 trestního zákona. Součástí správního spisu byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2013, č. j. 1 T 11/2013-73, jímž byl žalobce shledán vinným, že úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, čímž se dopustil přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal, avšak posléze vzal své odvolání zpět, což bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích, jako odvolacím soudem, vzato na vědomí. Dne 7. 1. 2014 byl proveden v předmětném řízení výslech svědkyně, a to bývalé manželky žalobce. Protokol z tohoto výslechu je součástí správního spisu. Součástí správního spisu jsou exekuční příkazy proti žalobci jako povinnému. 8. Dne 29. 5. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož využil dne 12. 6. 2017 a následně se písemně k podkladům vyjádřil tak, že s vedením celého řízení nesouhlasí, neboť má za to, že nejsou splněny podmínky pro zrušení jeho pobytového oprávnění a dále uvedl, že má na území rod