5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

63 A 5/2020- 71 - text  17 63 A 5/2020 č. j. 63 A 5/2020 - 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: ARAVO s.r.o., IČO: 28247973 se sídlem Praha 4 - Podolí, Podolská 158/33, zastoupené Mgr. Pavlem Douchou, advokátem se sídlem Praha, Mezibranská 7, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Gorazdova 24, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 22. 10. 2019, č. j. SEI-4635/2019/90.221-4, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění : Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019, č. j. SEI-4635/2019/90.221-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5, věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj (dále též jako „kontrolní orgán“) ze dne 27. 6. 2019, č. j. SEI-1743/2019/31.102-7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle kterého byla žalobkyně výrokem I. uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) pro porušení § 10 odst. 2 téhož zákona, dále jí byla výrokem II. podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (§ 95 odst. 1 zákona o přestupcích a § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů). 2. U žalobkyně byla oznámením ze dne 8. 2. 2019 zahájena kontrola dodržování věcných podmínek při uplatňování a vyúčtování výkupních cen nebo zelených bonusů na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za kontrolované období roku 2018 ve fotovoltaické elektrárně Olešník (dále jen „FVE Olešník“) stanovených pro rok 2018 cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 3/2017; součástí kontroly bylo rovněž dodržování § 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“). Kontrolní orgán v rámci probíhající kontroly u žalobkyně shledal stav spočívající ve ztěžování výkonu kontrolní činnosti, v čemž spatřoval naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Přestupku se měla žalobkyně konkrétně dopustit tím, že jako kontrolovaná osoba v období od 26. 2. 2019 do 10. 4. 2019 neposkytla kontrolnímu orgánu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť neumožnila kontrolnímu orgánu výkon jeho oprávnění k provedení kontroly ve vymezeném rozsahu, neboť nedoložila vyjmenované požadované podklady a písemnosti týkající se provozování FVE Olešník. 3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 27. 4. 2020 postoupil k projednání místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Shrnutí žaloby 4. Žalobkyně v žalobě uplatňuje námitku nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí a potažmo i rozhodnutí o odvolání, neboť je přesvědčena, že se nedopustila spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Žalobkyně tvrdí, že splnila povinnosti stanovené v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, tzn. že vytvořila podmínky pro výkon kontroly, umožnila kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytla k tomu potřebnou součinnost, když kontrolnímu orgánu předala veškeré podklady, které byl tento orgán oprávněn po žalobkyni požadovat. 5. Žalobkyně zdůrazňuje, že nikdy nezpochybňovala oprávnění kontrolního orgánu k provádění cenové kontroly podle zákona o cenách, ovšem poukazuje na to, že v řízení opakovaně namítala, že mnohé z kontrolním orgánem požadovaných podkladů s předmětem cenové kontroly vůbec nesouvisí a naopak souvisí s dodržováním povinností výrobce elektřiny podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), které ovšem kontrolní orgán není oprávněn kontrolovat. Žalovaná se odvolává na judikaturu Nejvyššího správního soudu stran toho, že součástí kontroly věcných podmínek cenové regulace stanovených cenovým rozhodnutím je i kontrola splnění podmínek uvedení výrobny do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí, které platilo v době uvedení výrobny do provozu. Žalobkyně k tomu uvádí, že toto jsou jediné skutečnosti, které je kontrolní orgán oprávněn v rámci cenové kontroly kontrolovat. Jinými slovy řečeno, žalobkyně namítá, že kontrolní orgán překročil meze svých pravomocí a v rámci kontroly vyžadoval i podklady, které přesahovaly zákonný rámec kontroly. 6. Žalobkyně je přesvědčena, že v průběhu kontroly poskytla kontrolnímu orgánu veškeré požadované podklady, které prokazují splnění věcných podmínek příslušného cenového rozhodnutí ERÚ a které tedy byly relevantní pro výkon kontroly s ohledem na vymezený předmět kontroly (Rozhodnutí o udělení licence s vyznačením doložky právní moci, Protokol o schválení výrobny a Výkazy o vyrobené elektřině). Žalobkyně poskytla kontrolnímu orgánu maximální součinnost při provedeném místním šetření v provozovně, neboť umožnila úplnou a detailní kontrolu skutečného stavu výrobny. Žalobkyně je přesvědčena, že předložené podklady zcela postačovaly kontrolnímu orgánu k tomu, aby mohl kontrolu řádně vykonat. Předložené podklady totiž umožnily ověřit: jednak okamžik uvedení výrobny do provozu, který je podstatný pro ověření, zda žalobkyně uplatňuje podporu ve správné výši, jednak množství elektřiny, na kterou byla uplatněna podpora a výši uplatněné podpory v kontrolovaném období, a jednak správnost určování vyrobeného množství elektřiny a správnost uplatňování technologické vlastní spotřeby (na základě místního šetření v místě provozovny). 7. V této souvislosti trvá žalobkyně na tom, že další požadované podklady s předmětem kontroly nesouvisely, přičemž kontrolní orgán se ani nepokoušel ve dvou výzvách adresovaných žalobkyni odůvodnit požadavek na jejich předložení. Kontrolní orgán se svůj požadavek na předložení podkladů pokusil odůvodnit až v prvostupňovém rozhodnutí o spáchání přestupku. Následně žalobce vznesl konkrétní námitky proti jednotlivým požadovaným podkladům: a. Technická dokumentace k elektrárně, projektová dokumentace skutečného provedení stavby, blokové schéma zařízení, elektrické schéma zapojení včetně zakreslení ostatní či technologické vlastní spotřeby, katalogové listy použitých FV panelů a měničů včetně soupisu jejich počtu. Žalobkyně je toho názoru, že veškeré informace, které kontrolní orgán zamýšlel prostřednictvím těchto dokumentů ověřovat, mu již byly známy, a to z provedeného místního šetření v provozovně. Při místním šetření kontrolní orgán zjistil skutečný instalovaný výkon výrobny, identifikoval příslušná měřidla atd. Podle žalobkyně má dokonce nezprostředkované seznání skutečného stavu výrobny vyšší informační váhu než listinná forma. Žalobkyně má za to, že z katalogových listů FV panelů nelze stanovovat instalovaný výkon FVE; rozhodný je součet hodnot obsažených na všech štítcích zapojených FV panelů. Tuto skutečnost opět kontrolní orgán zjistil při místním šetření. b. Údaje o instalovaných měřidlech - elektroměrech příp. měřicích transformátorech (typ, montážní listy, počáteční stav, datum posledního ověření), potvrzení o ověření stanovených měřidel. K tomu žalobkyně uvádí, že není povinna udržovat a provozovat měřicí zařízení s platným ověřením podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, ani měřit vyrobenou elektřinu, neboť vyrobenou elektřinu a technologickou vlastní spotřebu odečítá distributor podle § 11a odst. 1, věty druhé zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 165/2012 Sb.“). Přestože žalobkyně nebyla povinna udržovat měřicí zařízení s platným ověřením, předala kontrolnímu orgánu potvrzení o ověření měřicího transformátoru proudu, jakmile jej dohledala. c. Smlouva o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Uvedenou smlouvu žalobkyně předložila v průběhu řízení o přestupku, nicméně je stále přesvědčena, že tato smlouva s předmětem kontroly nikterak nesouvisí. Podle žalobkyně kontrolní orgán nezdůvodnil s