53 Ad 22/2018

Žalobou doručenou dne 8. 12. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 10. 2018 č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o přiznání starobního důchodu.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že žalobkyni nebyla započtena jako náhradní doba pojištění doba studia na střední škole v Rusku do osmnácti let. Žalobkyně studium doložila, účastnicí důchodového pojištění je od 1. 11. 1983 a státní občankou České republiky od roku 1991. Žalobkyně poukazuje na ustanovení § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, ze kterého vyplývá, že doba studia v době před 31. 12. 1995 se pro výpočet starobního důchodu hodnotí v plném rozsahu, po dosažení tohoto věku v rozsahu 80 %.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že předmětem sporu je zhodnocení doby studia na střední škole v Rusku v době od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974. Bylo poukázáno na článek 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení. Podle tohoto předpisu doby pojištění získané do 31. 12. 2008 na území jedné ze smluvních stran vezme v úvahu ta smluvní strana, na jejímž území měla osoba k tomuto dni trvalé bydliště. Pro určení místa trvalého bydliště pak platí článek 13 odst. 1 a 2 ujednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvem práce a sociální ochrany Ruské federace k provádění Smlouvy. Pro zápočet doby pojištění získaných na území České republiky a Ruské federace před 1. 1. 2009 je určujícím kritériem trvalé bydliště pojištěnce. Ke dni 31. 12. 2008 měla žalobkyně české občanství s trvalým pobytem na území České republiky. Pro posouzení požadované doby studia od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974, kterou žalobkyně získala na území Ruské federace, není příslušná rozhodnout žalovaná podle českých právních předpisů. Tuto dobu by žalovaná mohla zohlednit do celkové doby pojištění pouze ve smyslu Smlouvy, nikoli podle českých právních předpisů. Ruský nositel pojištění byl požádán o vydání potvrzení dob, které žalobkyně získala na jeho území podle ruských právních předpisů. Doba pojištění byla potvrzena v době od 1. 9. 1974 do 30. 6. 1979 a od 22. 11. 1979 do 3. 2. 1983. Tato doba byla pro účely stanovení starobního důchodu plně zhodnocena. Pro posouzení a zhodnocení doby studia na území Ruské federace není žalovaná místně příslušná, protože nejedná se o dobu studia, kterou by žalobkyně získala na území České republiky. Zhodnocení této doby by přicházelo v úvahu tehdy, kdyby ruský nositel pojištění své stanovisko změnil.

Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 2. 8. 2017 žádost o starobní důchod. V přehledu o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky do dne podání žádosti o důchod je v době od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 uvedeno studium střední školy v Rusku včetně prázdnin, v období od 1. 9. 1974 do 31. 7. 1979 studium vysoké školy v Rusku.

Středoškolské studium žalobkyně doložila vysvědčením o středoškolském vzdělání ze dne 17. 7. 1974. Škola, která vysvědčení vydala, je označena jako Střední škola č. 7 v Kazani.

Ruský nositel pojištění potvrdil dne 23. 10. 2017 dobu pojištění od 1. 9. 1974 do 31. 6. 1979 a od 22. 11. 1979 do 3. 2. 1983. Shodná doba pojištění byla ruským nositelem potvrzena v další písemnosti ze 13. 7. 2018. K době středoškolského studia se uvádí, že podle právních předpisů o důchodech se na stejné úrovni s obdobími zaměstnání do doby zaměstnání za počítává také příprava k odborné činnosti – studium učilišť, škol a na kurzech pro přípravu kádrů, ve středních odborných a vysokých školách. Období studia od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 není předmětem zápočtu do doby zaměstnání, neboť zákon nestanoví započtení dob studia na střední všeobecně vzdělávací škole do doby zaměstnání.

Podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v Praze ze dne 16. 7. 2017 je studium Střední školy č. 7 v Kazani postaveno na roveň studia na středních školách v České republice.

Starobní důchod byl žalobkyni přiznán rozhodnutím ze dne 15. 1. 2018, stalo se tak s odkazem na § 29 odst. 1 písm. i) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k článku 13, 16 odst. 1 a 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení. Důchod byl přiznán od 26. 11. 2017 a z odůvodnění rozhodnutí a osobního listu důchodového pojištění je zjevné, že doba studia ve střední škole nebyla pro výpočet důchodu zohledněna. V odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že doby pojištění získané v Ruské federaci se hodnotí v rozsahu, v jakém byly potvrzeny ruským nositelem pojištění.

V podání označeném jako doložení nových skutečností žalobkyně požadovala, aby při rozhodování o starobním důchodu byla zohledněna doba studia absolvovaného ve střední škole v Rusku. Toto podání žalovaná podřadila námitkám proti prvostupňovému rozhodnutí a pak toto podání žalobkyně napadeným rozhodnutím vyřídila.

Zamítavé rozhodnutí o námitkách je odůvodněno tím, že ruský nositel pojištění na předepsaném formuláři sdělil, že do doby pojištění se podle důchodových předpisů Ruské federace nezapočítávají doby získávání středního vzdělání. Proto nemohla být doba studia střední školy v Rusku pro výpočet starobního důchodu zohledněna. Dobu studia na střední škole v cizině nelze zohlednit ani podle vnitrostátních právních předpisů. Za dobu studia v Rusku žalobkyně do konce roku 1999 pojistné neuhradila, a proto nelze tuto dobu zohlednit postupem podle § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nelze tak učinit ani postupem podle § 13 odst. 2 věty druhé zákona, podle které lze dobu studia získanou před 1. 1. 1996 zhodnotit jako náhradní dobu pojištění po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku osmnácti let. Přitom podmínkou je české státní občanství žadatele o důchod. Tento zákonný požadavek však splněn není, protože doba, jejíž započtení žalobkyně požaduje, nastala předtím, než žalobkyně dosáhla věku osmnácti let. Středoškolské studium v Ruské federaci nelze pro český důchod hodnotit, protože to nedovolují mezinárodní ani vnitrostátní právní předpisy.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené věci je na sporu, zda pro účely výpočtu starobního důchodu žalobkyně lze zhodnotit období studia žalobkyně na střední škole v bývalém SSSR. V té době měla žalobkyně trvalé bydliště v tehdejším SSSR, jehož byla též státní občankou a byla mladší osmnácti let.

Jestliže se jedná o zhodnocení doby středoškolského studia získaném v bývalém SSSR, je zapotřebí řídit se Smlouvou uzavřenou mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení publikovanou pod č. 57/2014 Sb. m. s. Tato smlouva se vztahuje též na starobní důchody, přičemž doba pojištění (zaměstnání) se započítává podle právních předpisů každé ze smluvních stran pro přiznání nároku na důchod. Ve smyslu článku 30 odst. 3 se pro stanovení nároků na důchod podle této smlouvy přihlédne k dobám pojištění (zaměstnání), které byly získány před vstupem této smlouvy v platnost. U studia ve střední škole v Rusku v období od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974. Přitom se postupuje podle článku 30 odst. 3 Smlouvy. Doby pojištění (zaměstnání) získsané do 31. 12. 2008 na území jedné ze smluvních stsran vezme v úvahu ta smluvní strana, na jejímž území měla osoba k tomuto dni trvalé bydliště, přičemž děje se tak v rozsahu, ve kterém nejsou tyto doby pojištění zhodnoceny druhou smluvní stranou.

Žalobkyně studovala střední školu na území Ruské federace, a proto musí být postupováno podle prve uvedené mezinárodní smlouvy. K posouzení doby středoškolského studia před 31. 12. 2008 je proto právě ve smyslu článku 30 odst. 3 Smlouvy povolán ruský nositel pojištění. Ten výslovně ve formuláři potvrzení o době pojištění vyžádaném žalovanou v námitkovém řízení dne 13. 7. 2018 uvedl, že období studia od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 není předmětem zápočtu do doby zaměstnání, protože zákon nestanoví započtení dob studia na střední všeobecně vzdělávací škole do doby zaměstnání. Z této zprávy plyne, že do doby zaměstnání se naopak započítává příprava k odborné činnosti, kterou je studium učilišť, škol a na kurzech pro přípravu kádrů a ve středních odborných a vysokých školách. Jestliže ruský nositel pojištění uvedl, že žalobkyní absolvovaná střední škola předmětem zápočtu do doby zaměstnání není, pak období studia od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 zhodnotit do doby pojištění, případně náhradních dob pojištění pro účely výpočtu starobního důchodu žalobkyně nelze.

Zprávou ruského nositele pojištění o době pojištění před 31. 12. 2008 je žalovaná povinna se řídit. Na zjištění, že v konkrétní době nebyla žalobkyně účastna důchodového pojištění podle ruských předpisů, nic nemění okolnost, že žalobkyně je od roku 1983 účastnicí důchodového pojištění v České republice a státní občankou České republiky je od roku 1991. Doba studia se podle zprávy nositele ruského pojištění rovná době zaměstnání za podmínek, které jsou ve zprávě uvedeny. Na dobu od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 nelze vztáhnout § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, protože by se jednalo o dobu zaměstnání v cizině před 1. 5. 1990. Taková doba zaměstnání se však hodnotí jako doba pojištění jen tehdy, pokud bylo za tuto dobu zaplaceno pojistné, přičemž muselo se tak stát do roku 1999. Protože pojistné za dané období uhrazeno žalobkyní v uvedené lhůtě nebylo, nelze dané období do pojištění ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění zahrnout.

Nelze tak učinit ani postupem podle § 13 odst. 2 zákona, kdy za náhradní doby pojištění se považují takto získané doby podle předpisů platných před 1. 1. 1996. Ustanovení § 13 odst. 2 zákona současně normuje, co se rozumí náhradní dobou pojištění. Tou rozumí se doba prvních šesti let studia po dosažení věku osmnácti let. Žalobkyně však dovršila osmnácti let dne 26. 3. 1975, středoškolské studium ukončila v roce 1974, z čehož plyne, že dané studium absolvovala před dosažením věku osmnácti let, nikoli po dosažení tohoto věku. Proto nelze dobu středoškolského studia v bývalém SSSR zhodnotit ani podle § 13 zákona o důchodovém pojištění. Soud připomíná, že podle tohoto předpisu nelze dané období zhodnotit ani se zřetelem ke zprávě ruského nositele pojištění, který výslovně uvedl, že žalobkyni absolvované středoškolské vzdělání všeobecného směru není rovno zaměstnání a tudíž pojištění.

Soud proto uzavřel, že dobu středoškolského studia, které žalobkyně absolvovala v době od 1. 9. 1970 do 31. 8. 1974 na území Ruské federace nelze pro výpočet starobního důchodu zhodnotit. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s mezinárodní smlouvou, ani ustanovením § 13 zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.