4 As 69/2005 — Nejvyšší správní soud

58 A 7/2018- 50 - text  12 58 A 7/2018 č. j. 58 A 7/2018 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobkyně: X X zastoupená advokátkou Mgr. Vlastou Kubíkovou sídlem Nádražní 414, Benešov proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2018, KUJCK 52375/2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018, KUJCK 52375/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný k odvolání žalobkyně částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 20. 2. 2018 č.j. P 1505/2017, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se měla dopustit tím, že dne 13. 11. 2017 úmyslně znemožnila Ing. D.L. vstup na nemovitost č. p. x v obci M., znemožnila mu převzít osobní věci a věci společnosti Smarttech, s. r. o. (dále jen „Smarttech“), ačkoli z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka Tábor ze dne 6. 10. 2017 vyplývá, že žalobkyně byla povinna se zdržet bránění užívání, vstupu a přístupu k nemovitosti č. p. x v obci M., tímto měla úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo částečně změněno odůvodnění rozhodnutí prvostupňového orgánu, kdy na str. 2 bylo datum 17. listopadu 2017 nahrazeno datem 13. listopadu 2017 a na straně 3 byla slova „úmyslná krádež sazenic rostlin a jejich poškození, tudíž způsobení škody“ nahrazena slovy „úmyslným zabráněním vstupu na nemovitost č. p. x M.“. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) potvrzeno. 2. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 15. 6. 2018. 3. V úvodu žaloby je konstatována nedostatečnost závěrů prvostupňového orgánu, který se omezil toliko na reprodukci povinnosti uložené žalobkyni rozhodnutím civilního soudu, a to aniž by se zabýval skutkovou podstatou daného činu žalobkyně. 4. Ze skutkových okolností vyplývá, že v době, kdy měly být vjezdy do nemovitosti zataraseny zemědělskou technikou, nebyla žalobkyně události vůbec přítomna, což vyplývá i ze záznamu doloženého Ing. L. Žalobkyně rovněž popřela, že by byla před jím plánovaným vstupem do nemovitosti o tomto jakkoliv vyrozuměna, což nijak nedoložil ani Ing. L.. Z těchto důvodů se žalobkyně nemohla dopustit hrubého jednání v podobě schválnosti, které je jí kladeno za vinu. 5. Vstupu Ing. L. do domu č.p. x M. dle názoru žalobkyně nebylo nijak bráněno, když brána se otevírá směrem od přistavěného traktoru a Ing. L. tak nic nebránilo vstoupit za tuto bránu, případně do ní vjet po objetí traktoru. Takto umístěný traktor navíc byl k bráně přistaven nikoliv žalobkyní, ale panem J. H., který tak učinil bez jejího souhlasu a vědomí. Dále bylo poukázáno na situační umístění vstupní brány, která se nenachází na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a Ing. L., nýbrž v jejím výlučném vlastnictví, brána tudíž primárně brání vstupu na pozemky ve výlučném vlastnictví žalobkyně. 6. V další části žaloby je poukazováno na nejasnost, neurčitost, neadresnost a nesrozumitelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 6. 10. 2017 č.j. 15 Co 405/2017- 60. V důsledku takto vadného rozhodnutí soudu nebylo ze strany žalobkyně možno občanské soužití jakkoliv narušit. Uvedené rozhodnutí navíc neobsahuje uložení povinnosti žalobkyně pouštět Ing. L. přes své pozemky. K tomu žalobkyně uvedla, že v době podání žaloby je u Okresního soudu v Berouně projednáván návrh žalobkyně na zastavení exekuce zahájené na návrh Ing. L., jehož podkladem je uvedené rozhodnutí krajského soudu. Žalovaná měla vyčkat rozhodnutí Okresního soudu v Berouně, případně si správnost rozhodnutí krajského soudu měla vyřešit jako předběžnou otázku. Pokud tak neučinila, rozhodla nad rámec svých pravomocí, a to na základě vlastního výkladu dotčeného rozhodnutí krajského soudu. 7. Poukazuje se na vyhrocené vztahy mezi žalobkyní a Ing. L., který v roce 2016 opustil společnou domácnost, a na střet dvou práv, k němuž v daném případě dle žalobkyně dochází, a to práva na ochranu vlastnictví a práva na nedotknutelnost obydlí, kdy žalobkyně je přesvědčena, že její právo na ochranu obydlí má přednost. Žalobkyně není schopna zajistit nepřetržitou možnost vstupu Ing. L., proto pokud by se Ing. L. před svým příjezdem dne 13. 11. 2017 včas ohlásil, byl by mu přístup umožněn. 8. Závěrem je v žalobě konstatováno, že zákon o přestupcích nezná přestupek spočívající v dobrovolném splnění soudem uložených povinností. Z právní kvalifikace učiněné správním orgánem ad absurdum vyplývá, že každé nesplnění povinností uložené soudním rozhodnutím by bylo možné trestat jako přestupek proti občanskému soužití. 9. Ze všech uvedených důvodů bylo navrženo napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit. 10. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V podrobnostech bylo odkázáno na obsah napadené rozhodnutí. K žalobou namítanému postupu Ing. L., který žalobkyni o plánovaném vstupu do domu č.p. x M. dopředu neinformoval, žalovaný uvedl, z obsahu správního spisu je zřejmé, že Ing. L. žalobkyni včas vyzval ke zpřístupnění nemovitosti, a to e-mailem ze dne 24. 10. 2017 a opakovaně potom 26. 10. 2017. Dne 13. 11. 2017 ji bezúspěšně kontaktoval telefonicky, a to i prostřednictvím Policie ČR, které se žalobkyni podařilo dovolat, což žalobkyně během ústního jednání dne 23. 1. 2018 potvrdila. Ke znemožňování přístupu Ing. L. do nemovitosti dochází ze strany žalobkyně dlouhodobě, jak plyne z protokolu o ústním jednání k jinému přestupkovému řízení vedenému Městským úřadem Tábor. 11. K žalobou namítanému rozhodnutí krajského soudu žalovaný uvedl, že toto bylo v řízení užito jako listinný důkaz, z něhož vyplynula pro řízení podstatná skutečnost o tom, komu byla povinnost uložena. K tomuto rozhodnutí pak žalovaný dále konstatoval, že umožnění výkonu spoluvlastnického práva plyne přímo z občanského zákoníku, a proto je jednání žalobkyně nutno považovat za rozporné již se samotným zákonem. Žalobkyně jednáním, které je jí kladeno za vinu, naplnila skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, což bylo v řízení před správními orgány řádně prokázáno a správními rozhodnutími odůvodněno. 12. V reakci na vyjádření žalovaného obdržel krajský soud dne 17. 9. 2018 dupliku žalobkyně, v rámci které byly zopakovány žalobní námitky, zdůrazněno pak bylo právo žalobkyně na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí, v němž po odchodu Ing. L. již několik let sama bydlí, které má přednost před spoluvlastnickým právem Ing. D.L. Tento svůj názor žalobkyně podpořila citací z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 863/2004 a 22 Cdo 2266/2006, v nichž uvedený soud konstatoval přednost práva na ochranu soukromí a obydlí před spoluvlastnickým právem. Rovněž žalobkyně setrvala na závěru, že se na vstupu Ing. L. do domu č. p. x dne 13. 11. 2017 nijak nedomluvili a uvedeného dne žalobkyně nebyla v domě přítomna. K replice pak byla připojena kopie protokolu o výpovědi J.H. realizovaná v rámci přestupku vedeného proti jeho osobě v souvislosti s incidentem ze dne 13. 11. 2017, tento protokol je rovněž součástí správního spisu. 13. Krajský soud si v souvislosti s projednáním výše uvedené žaloby vyžádal spisový materiál, z něhož pro nyní projednávanou věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením prvostupňového správního orgánu ze dne 2. 1. 2018 bylo na základě § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a na základě § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno z moci úřední řízení o přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měla dopustit žalobkyně výše popsaným jednáním. Účastníci tohoto řízení byli současně uvědoměni o nařízeném ústním jednání. 14. Dne 29. 11. 2017 proběhlo ve věci ústní jednání, jehož průběh byl zaznamenán protokolem č.j. P-1207/2017 Zn. Jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, která se z něj omluvila. Vyslechnut byl Ing. L., který k věci uvedl, že mu žalobkyně i nadále znemožňuje nakládat s jeho věcmi i s věcmi ve vlastnictví spol. Smarttech, v této souvislosti je vedeno řízení ve věci vydání movitých věcí u Okresního soudu v Táboře, který dosud nerozhodl. V květnu roku 2017 se Ing. L. opakovaně domáhal přístupu do domu č.p. x v obci M., avšak žalobkyně mu tento přístup opakovaně znemožnila, na základě čeho