1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

51 A 60/2017- 114 - text  32 51 A 60/2017 č. j. 51 A 60/2017 - 114 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., se sídlem Křižíkova 788/2, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem se sídlem V Parku 2323/14, Praha 4, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2016, č. 902034516, sp. zn. 81/031105514, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“), uložila rozhodnutím ze dne 10. 5. 2016, č. 312015116, čj. 73/031105514, podle § 16 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 16 odst. 4 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), pokutu ve výši 1 911 332 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Správního deliktu se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že jako výrobce a prodejce elektřiny v FVE Chýnov nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem dle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v bodu (1.10) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2012; žalobce totiž v období roku 2013 uplatnil u operátora trhu (OTE, a. s.) úředně stanovený zelený bonus ve smyslu § 8 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“), ve výši 12 932 Kč/MWh pro výrobu elektřiny s využitím slunečního záření pro zdroj s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu v roce 2009, ačkoli měl uplatnit zelený bonus ve výši 11 973 Kč/MWh stanovený pro tato zařízení na výrobu elektřiny uvedená do provozu v roce 2010. K sepnutí na úsekovém odpínači č. bodu 2a, jakož i instalaci a aktivaci měřícího zařízení došlo v FVE Chýnov až 6. 1. 2010, a žalobce tak nesplnil věcnou podmínku uvedení výrobny elektrické energie do provozu do konce roku 2009 stanovenou v bodě (1.10) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008. Žalobce tedy za elektřinu dodanou v roce 2013 v množství 1 845,413 MWh získal nepřiměřený prospěch rozdílem úředně stanovených zelených bonusů ve výši 1 274 221 Kč. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce dne 30. 9. 2016 žalobu k Městskému soudu v Praze; ten ji usnesením ze dne 14. 9. 2017, čj. 10 Af 69/2016-66, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu místní nepříslušnosti. 4. Žalobce předně vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na znění § 13b zákona č. 406/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen „zákon o hospodaření s energií“), je místně příslušným Městský soud v Praze. 5. Žalobce dále namítl protiústavnost cenové regulace prováděné prostřednictvím cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to s poukazem na zásadu, dle níž lze státní moc vykonávat v případech a způsoby stanovenými zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2. odst. 2 Listiny základních práv a svobod; dále jen „Listina“). Zřízení správních orgánů a vymezení jejich působnosti lze taktéž provést pouze zákonem (čl. 79 odst. 1 Ústavy), přičemž správní orgány jsou v zákonem stanovených mezích oprávněny vydávat podzákonné předpisy (čl. 79 odst. 3 Ústavy). Energetický regulační úřad je tedy oprávněn vydávat podzákonné předpisy pouze na základě a v mezích zákonného zmocnění. Z právního rámce upravujícího normotvorbu tohoto úřadu v oblasti regulace cen [§ 2c zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen a § 17 odst. 3 a odst. 6 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění do 3. 7. 2009] však nevyplývá jeho oprávnění definovat termín uvedení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů do provozu, jak Energetický regulační úřad učinil v cenovém rozhodnutí ze dne 18. 11. 2008, č. 8/2008. Z citovaných ustanovení vyplývá pouze pravomoc jmenovaného úřadu věcně usměrňovat ceny v energetice, což určení podmínek pro uvedení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů do provozu nezahrnuje; to ostatně plyne již z názvu „cenové“ rozhodnutí. Energetický regulační úřad proto v této souvislosti porušil též zásadu zákazu zneužití pravomoci dle § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jakož i zásadu minimalizace zásahu státních orgánů do právní a majetkové sféry fyzických a právnických osob. Ustanovení cenového rozhodnutí definující okamžik uvedení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů do provozu jsou proto nicotná. 6. Na podporu své argumentace žalobce poukázal na stanovisko Legislativní rady vlády ze dne 20. 10. 2014, č. 950/14, která v obecné rovině nepovažovala § 17 odst. 11 a 12 a § 19a energetického zákona v tehdy účinném znění, jakož i ve znění obsaženém v tehdy plánované novele tohoto zákona, za dostatečný podklad pro vydání podzákonného právního předpisu. Žalobce poukázal též na nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 23/02, č. 476/2004 Sb., v němž Ústavní soud rozhodoval o návrhu prezidenta republiky na zrušení § 5 odst. 1 věty poslední, § 8 odst. 4 a § 41 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů; úpravu obsaženou v citovaných ustanoveních Ústavní soud shledal nedostatečným základem pro přijetí vyhlášky upravující podrobnosti aplikace institutu smluvní rodiny, neboť příslušné zmocňovací ustanovení kladlo v této souvislosti ministerské normotvorbě jen velmi stručné a neurčité meze. Tento obecný závěr je pak aplikovatelný i v nyní projednávané věci, a to konkrétně ve vztahu k § 6 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném v době vydání cenového Energetického regulačního úřadu č. 8/2008. Za nepřípadnou žalobce označil argumentaci správních orgánů obou stupňů opírající se o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2014, čj. 1 Aos 7/2013-41, a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 1870/14, a ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 2710/14, neboť závěry v nich obsažené na projednávaný případ nedopadají, a to už proto, že se vztahují k novějším cenovým rozhodnutím, která podmínky uvedení výrobny elektrické energie do provozu neobsahují. Ačkoli žalobce tuto argumentaci uplatnil již v odvolání, žalovaný se s ní řádným způsobem nevypořádal a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Cenová rozhodnutí nadto nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů a nemohla proto nabýt platnosti ani účinnosti. Nic na tom nemění skutečnost, že tato rozhodnutí jsou zveřejňována postupem podle zákona o cenách. 8. Žalobce namítl, že cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 diskriminačním způsobem stanovilo různé podmínky pro podporu ve formě výkupních cen a podporu ve formě zelených bonusů. Stanovení rozdílného určení data uvedení provozovny do provozu bez legitimního důvodu poškozuje výrobce elektřiny, kteří se rozhodnou pro uplatňování podpory formou výkupních cen. Pro tento typ podpory musí být splněny dvě podmínky (zahájení výroby elektřiny v souladu s udělenou licencí a zahájení dodávek elektřiny do elektrizační soustavy), zatímco v případě zelených bonusů postačí splnění podmínky jediné (zahájení výroby elektřiny). Ačkoli § 6 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů umožňuje stanovení odlišné výše zelených bonusů na základě zvýšené míry rizika uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů na trhu s elektřinou, s rozlišováním podle odlišného stanovení data uvedení provozovny do provozu nepočítá. Také v případě výrobců uplatňujících podporu ve formě výkupních cen je proto nutno za uvedení výrobny do provozu považovat den, kdy byla zahájena výroba elektřiny (byť ve zkušebním provozu nebo na základě povolení k předčasnému užívání stavby). Žalovaný k tomu však na straně 14 svého rozhodnutí uvedl pouze tolik, že mu hodnocení nastavení věcných podmínek nepřísluší. 9. Žalobce dále uvedl, že předmětem smlouvy mezi ním a provozovatelem distribuční soustavy byla úhrada zeleného bonusu, který představuje podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů [§ 2 písm. j) zákona o podporovaných zdrojích energie], avšak není cenou podle § 1 odst. 2 zákona o cenách; tento zákon se na posuzovanou věc tudíž nevztahuje. Žalovaný, jenž setrval na argumentaci správního orgánu prvního stupně, tuto otázku posoudil nesprávně. Nesrozumitelná a zavádějící je pak argumentace spr