nss:id:546280

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E.S., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 7. 2014 čj. X , t a k t o :

Žaloba se z a m í t á .

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění :

Podáním doručeným dne 29. 7. 2014 České správě sociálního zabezpečení v Praze postoupeným dne 18. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2014 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o dorovnávací přídavek ke starobnímu důchodu.

Žalobkyně ve svém podání uvedla, že svůj nárok opírá o z. č. 274/2013 Sb., který umožňuje zhodnotit veškeré doby pojištění jako pojištění české. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že nesmí docházet k disimulaci právních úkonů a zastírání skutečného stavu stavem formálně právním. Poukázala na smlouvu uzavřenou mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a způsob hodnocení doby pojištění před rozdělením ČSFR. Uvedla, u jakých zaměstnavatelů ve Slovenské republice působila. Nebylo zhodnoceno 11 let jejího důchodového pojištění. Podmínky uplatnění dorovnávacího přídavku doložila. Požaduje přiznat starobní důchod s dorovnávacím přídavkem.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Rozhodnutí o starobním důchodu žalobkyně bylo vydáno ve smyslu článku 20 Smlouvy uzavřené mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, který se stal součástí nařízení Rady (EHS) č. 1408/71. Žalobkyně byla ke dni 31. 12. 1992 osobou samostatně výdělečně činnou na území České republiky. Z toho plynula povinnost odvádět pojistné na nemocenské a důchodové zabezpečení OSSZ Český Krumlov. K hodnocení dob pojištění získaných před 1. 1. 1993 byla proto příslušná žalovaná jako nositel pojištění České republiky. Veškerá doba pojištění žalobkyně získaná v ČSFR do 31. 12. 1992, ať již na území České nebo Slovenské republiky, byla zhodnocena žalovanou jako česká doba pojištění. Protože žalobkyně po označeném datu vykonávala výdělečnou činnost na území České republiky, byl žalobkyni přiznán starobní důchod za veškerou dobu před i po 31. 12. 1992 jako starobní důchod podle českých právních předpisů. Veškerá doba pojištění získaná žalobkyní se považuje za českou dobu pojištění, žalobkyni byl přiznán starobní důchod podle českých právních předpisů a nemohl jí být přiznán starobní důchod podle slovenských právních předpisů, protože tam žalobkyně nezískala ani jeden rok doby pojištění. Dorovnávací přídavek je speciální dávkou k českému starobnímu důchodu, na kterou má nárok pojištěnec, kterému byl přiznán starobní důchod s českého pojištění a současně splnil podmínky podle § 106a zákona o důchodovém pojištění. Podstatou přídavku je kompenzace rozdílu mezi výší starobního důchodu, jaká by pojištěnci náležela, pokud by doby důchodového pojištění získané před 1. 1. 1993 v důchodovém systému ČSFR byly přičteny k dobám důchodového pojištění získaným podle právních předpisů České republiky po 31. 12. 1992 úhrnem starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění Slovenské republiky a starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění České republiky. Taková situace však nenastala, protože žalobkyni nebyl přiznán starobní důchod jak podle českých tak podle slovenských právních předpisů.

Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně uplatnila dne 12. 5. 2014 žádost o starobní důchod s datem přiznání 26. 6. 2014. V žádosti se uvádí doba studia ve Střední průmyslové škole chemické v Bratislavě, v období od 1. 9. 1974 do 10. 1. 1982 se odkazuje na zaměstnání dle evidence Sociální pojišťovny Bratislava, v době od 1. 2. 1982 do 16. 10. 2007 odkazováno na evidenci žalované, v době od 17. 10. 2007 do 28. 4. 2008 byla žalobkyně v domácnosti, od 29. 4. 2008 k datu podání žaloby zařazena v evidenci úřadu práce.

Vedle této žádosti o starobní důchod uplatněné na předepsaném formuláři požádala žalobkyně dne 1. 4. 2014 o starobní důchod a dorovnávací přídavek podle § 106a zákona o důchodovém pojištění. Sociální pojišťovna Bratislava podala dne 12. 5. 2014 výpis DOB zaměstnání evidovaných pro účely důchodového pojištění za období od 1. 9. 1970 do 10. 1. 1982. Uvádí se prokázaná doba zaměstnání v jednotlivých létech a počet dnů.

O žádosti o starobní důchod bylo rozhodnuto dne 4. 6. 2014, přičemž starobní důchod byl žalobkyni přiznán od 26. 6. 2014.

K rozhodnutí je připojen osobní list důchodového pojištění, ve kterém se uvádí, že celková doba pojištění žalobkyně činí 34 roků a 84 dnů, po snížení náhradní doby pojištění tak 33 roků a 259 dnů. Z přehledu dob pojištění je zjevné, že ta zahrnuje doby pojištění, jak je uvedla slovenská sociální pojišťovna.

Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky s tím, že její žádost o starobní důchod nebyla vyřízena úplně, jestliže nebylo rozhodnuto o dorovnávacím přídavku. Rozhodnutím ze dne 30. 6.2014 byly námitky proti rozhodnutí o starobním důchodu zamítnuty, protože vyměřený důchod odpovídá právním předpisům. Nebyl-li napadeným rozhodnutím přiznán dorovnávací přídavek, pak v tomto ohledu námitky přesahují předmět řízení a vztahují se k jinému samostatnému řízení. Na základě žádosti o starobní důchod žalobkyně byla zahájena dvě samostatná řízení, jednak řízení o starobním důchodu, jednak řízení o dorovnávacím přídavku. Nárok na přídavek byl posouzen ve zvláštním řízení, přičemž rozhodnuto bylo dne 18. 6. 2014.

Rozhodnutím žalované z 18. 6. 2014 byla zamítnuta žádost žalobkyně o dorovnávací přídavek ke starobnímu důchodu. Stalo se tak s odkazem na skutečnost, že československé doby pojištění získané před 1. 1. 1993 byly započteny a žalobkyni přiznán český starobní důchod.

Toto rozhodnutí žalobkyně napadla námitkami, které byly projednány napadeným rozhodnutím.

To je odůvodněno tím, že podstatou dorovnávacího přídavku je kompenzace rozdílu mezi výší starobního důchodu, jaká by pojištěnci náležela, pokud by doby důchodového pojištění získané před 1. 1. 1993 v důchodovém systému Československa byly přičteny k dobám důchodového pojištění získaným podle předpisů České republiky po 31. 12. 1992 a úhrnem starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění České republiky a starobního důchodu náležejícího z důchodového pojištění Slovenské republiky. Dorovnávacím přídavkem se poskytuje kompenzace rozdílu mezi hypotetickou výší starobního důchodu vypočítanou s ohledem na stanovenou fikci, že všechny doby pojištění do 31. 12. 1992 a po 1. 1. 1993 jsou českými dobami pojištění a souhrnnou výší dílčí starobních důchodů, které pojištěnci náleží z českého a slovenského důchodového pojištění. Žalobkyni byly však doby pojištění získané před 1. 1. 1993 v důchodovém systému Československa přičteny k dobám důchodového pojištění získaným podle předpisů České republiky po 31. 12. 1992 v rámci řízení o žádosti o starobní důchod. Při zhodnocení dob pojištění žalobkyně bylo postupováno v souladu s českými právními předpisy tak, jako by se jednalo o jakéhokoliv jiného pojištěnce v České republice, který všechny doby pojištění získal v České republice. Doby pojištění získané za pracovní život v České a Slovenské federativní republice a České republice byly plně zhodnoceny.

Podmínky stanovené § 106a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pro dorovnávací příspěvek musejí být splněny kumulativně. Není splněn požadavek stanovující přiznat starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění. Tím není splněna podmínka podle § 106a odst. 1 písm. c) zákona, dodržena je podmínka pod písmenem b), jestliže žalobkyně získala 1 rok doby pojištění podle předpisů České republiky. Podmínka podle písmene d) splněna být nemůže, poněvadž hodnotu dorovnávacího přídavku nelze posoudit, protože dorovnávací přídavek přiznán není. Je tudíž dodržena pouze jedna ze čtyř zákonných podmínek pro vznik nároku na dorovnávací přídavek. To pro jeho poskytnutí se zřetelem k právní úpravě nepostačuje.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o dorovnávacím přídavku ke starobnímu důchodu. Nárok na dorovnávací přídavek upravil § 106a, který byl do zákona o důchodovém pojištění zařazen novelizací tohoto zákona uskutečněnou zák. č. 274/2013 Sb.

Podmínky vzniku nároku upravuje toto ustanovení ve svém odstavci 1, který kumulativně stanovuje splnění 4 podmínek, při jejichž dodržení nárok vzniká. Prvním předpokladem je při získání alespoň 25 let československé doby pojištění před 1. 1. 1993 přiznání starobního důchodu ze slovenského důchodového pojištění. Pro takový účel se za československou dobu pojištění považují doby zaměstnání a náhradní doby získané před 1. 1. 1993 podle československých právních předpisů a československá doba pojištění se započítává v rozsahu, v jakém se započítává podle právních předpisů České republiky účinných ke dni, od něhož byl český starobní důchod přiznán. Druhou podmínkou je získání alespoň 1 roku doby pojištění podle českých právních předpisů od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1995. Třetí podmínku představuje vyplácení českého starobního důchodu a slovenského starobního důchodu ke dni, od něhož pojištěnec žádá o přiznání dorovnávacího přídavku. Čtvrtý požadavek je formulován tak, že výše dorovnávacího přídavku má ke dni, od něhož pojištěnec žádá o jeho přiznání, kladnou hodnotu. Takový stav v souzené věci není.

Žalobkyni nebyl přiznán starobní důchod ze slovenského pojištění pro zápočet doby československého pojištění před 1. 1. 1993, žalobkyně nepobírá současně český a slovenský důchod, v důsledku čehož nelze stanovit kladnou hodnotu dorovnávacího přídavku. Žalobkyně splňuje jedinou podmínku, a to získání alespoň 1 roku doby pojištění po 1. 1. 1993 do 31. 12. 1995.

Jestliže žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro stanovení dorovnávacího přídavku, nelze jí takový přídavek přiznat.

Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v souladu s ustanovením § 106a zákona o důchodovém pojištění. Poukazuje-li žalobkyně na možnost zhodnotit veškeré doby důchodového pojištění, pak především je zapotřebí uvést, že veškeré prokázané doby pojištění získané jak z československého pojištění v době před 31. 12. 2012 tak české doby pojištění, byly zohledněny při rozhodování o starobním důchodu žalobkyně. To je ostatně zřejmé z rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. Z přehledu doby pojištění je zjevné, že do této doby bylo zahrnuto pojištění předcházející právě datu 31. 12. 1992 a odpovídá potvrzené době potvrzení slovenské Sociální pojišťovny v Bratislavě. Jestliže byly veškeré doby pojištění žalobkyně zohledněny při rozhodování při starobním důchodu, pak nemohlo dojít k porušení předpisů Evropské Unie ve věcech důchodového pojištění, kterých se žalobkyně dovolávala.

Předmětem přezkoumání soudem žalobkyně učinila právě rozhodnutí o dorovnávacím přídavku, které výslovně označila k výzvě soudu. K argumentaci žalobkyně zhodnocením doby důchodového pojištění nezbývá než zopakovat, že právě osobním listem důchodového pojištění je doloženo, že československé doby pojištění, tedy dobu pojištění žalobkyně u slovenských zaměstnavatelů, započetla žalovaná jako dobu pojištění při rozhodování o starobním důchodu žalobkyně. Kdyby tato doba započtena nebyla, nedosáhla by žalobkyně doby trvání pojištění v rozsahu 33 roků a 259 dnů poté, co došlo ke snížení pro náhradní doby pojištění. Doba pojištění v trvání 11 roků potvrzená slovenským nositelem pojištění byla při výpočtu starobního důchodu žalobkyně zahrnuta.

O žádosti o dorovnávací příspěvek bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 106a zákona a úsudek žalované o tom, že podmínky pro přiznání takového přídavku dodrženy nejsou je souladný se zákonem.

Žalovaná rozhodovala na základě podkladů získaných od slovenského nositele pojištění, k dispozici měla rozhodnutí o starobním důchodu žalobkyně a zcela spolehlivě zjistila, že žalobkyně je poživatelkou toliko důchodu z českého důchodového pojištění a nemá nárok na důchod ze slovenského pojištění. Není tu především, co by bylo možno ve smyslu požadavku § 106a odst. 1 písm. d) zákona porovnávat. Nelze proto přisvědčit tvrzení o tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplných skutkových zjištění.

Jak již bylo uvedeno, doba československého pojištění byla zohledněna při rozhodování o starobním důchodu žalobkyně. Poživatelkou dílčího slovenského důchodu žalobkyně není.

Soud proto shrnuje, že nárok na dorovnávací přídavek ke starobnímu důchodu žalobkyni ve smyslu § 106a zákona o důchodovém pojištění nevznikl. Žalobkyně není současně poživatelkou českého starobního důchodu a slovenského starobního důchodu a doby pojištění získané žalobkyní před 1. 1. 1993 byly započteny při rozhodování o starobním důchodu žalobkyně.

Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 106a zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 2 s. ř. s. a vychází ze zásady, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 8. prosince 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v. r.

Za správnost vyhotovení :

Prázdná Jaroslava