10 A 105/2013

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. P.M., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje, se sídlem u Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2013, č.j. X, za účasti Ing. M.K., X, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á .

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Obecního úřadu Kunžak, zn. 407/2013 ze dne 25.4.2013 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce v žalobě namítá, že vedení správního řízení nebylo profesionální a trpělo formálními chybami, proto navrhuje provedení místního šetření nezávislými osobami a posouzení postupu úředníků Obecního úřadu Kunžak ve věci „odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace“ a posouzení celého řízení, včetně připomínek uvedených při jednání a v odvoláních.

Žalobce v žalobě uvádí, že parcela č. 362/2 v k.ú. Mosty, na které je stavba bez čísla popisného, sousedí pouze s parcelou č. 358, která je ve vlastnictví stejných vlastníků jako parcela č. 362/2. Na parcelu č. 358 je přístup ze sběrné účelové komunikace, která je zanesena i v platném územním plánu. Na pozemku určeném k plnění funkce lesa parcelního č. 349 dochází k poškozování porostů i mimo sporné území. Proto žalobce požaduje vjezd a parkování motorových vozidel na parcelním č. 349 mimo prostor sběrné komunikace dle územního plánu. Z příloh vyplývá, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a chybných podkladů bez přihlédnutí k

§ 20 lesního zákona, nebyla řešena otázka nutného přístupu motorovými vozidly k objektu na č.p. 362/2 v k.ú. Mosty a tím byla porušena ustanovení správního řádu.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žalobce neuvádí, v čem bylo vedení řízení neprofesionální a jakých formálních chyb se správní orgán dopustil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že bylo prokázáno, že k pozemkové parcele č. 362/2 v k.ú. Mosty vede pouze jedna přístupová komunikace, chata je obklopena lesním porostem a jakákoli jiná cesta by byla budována s neadekvátním zásahem do lesního porostu, neboť srovnatelné komunikační spojení neexistuje. Žalovaný má za to, že jediný přístup k objektu vede tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí a je tedy správně rozhodnuto o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace. Žalovaný se řádně vypořádal i s namítaným § 20 lesního zákona.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Z podnětu Ing. K. vyplývá, že je spoluvlastníkem rekreačního objektu na stavební parcele č. 362/2 v k.ú. Mosty, přičemž k této nemovistosti nemohl dojet, neboť na příjezdové komunikaci situované na p.č. 349 se nacházela překážka, vysázené stromky a položené větve. Jedná se o jedinou přístupovou cestu, která je jím užívána od roku 1977, kdy zakoupil rekreační objekt. Ing. K. požadoval zjištění, zda se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, či nikoliv.

Na základě podnětu Ing. K. byl vykonán státní dozor, při kterém bylo zjištěno, že na nezpevněné cestě vedoucí od rozcestí tvaru ypsilon k rekreačnímu objektu č. 10 na

p.č. 349 a č. 358 v k.ú. Mosty byla umístěna pevná překážka, 45 kusů sazenic smrků, a to v délce 24 m a šířce 2,5 m. Tímto způsobem byl zamezen přístup na komunikaci bez poškození uvedeného soukromého majetku. Z listu vlastnictví bylo zjištěno, že vlastníkem parcely č. 349 v k.ú. Kunžak je žalobce a spoluvlastníkem parcely č. 358 je Ing. Martin K. a H.K.. Pevná překážka byla umístěna na části parcely č. 349, která je ve vlastnictví žalobce. Žalobce byl jako vlastník předmětného pozemku vyzván k odstranění překážky, která byla umístěna bez povolení, neboť se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci.

Žalobce je od roku 2008 výlučným vlastníkem parcely č. 349, do dubna 2012 souhlasil s užíváním části předmětného pozemku, jako přístupové cesty k objektu manželů K., stejně jako jeho právní předchůdci. Rekreační objekt manželů K. se nachází se na parcele č. 362/2. V roce 1978 byl předmětný rekreační objekt zkolaudován.

Obecní úřad v Kunžaku dne 11.5.2012 rozhodnutím zn. 448/2012 nařídil žalobci odstranit nepovolenou pevnou překážku – 45 kusů sazenic smrku, z veřejně přístupné účelové komunikace, kterou je nezpevněná cesta od rozcestí tvaru ypsilon k rekreačnímu objektu č. 10 dle evidence Obecního úřadu Kunžak na parcelních číslech zjednodušené evidence č. 349 a 358 v k.ú. Mosty. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal. Žalovaný uvedené rozhodnutí Obecního úřadu Kunžak ze dne 11.5.2012 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Dne 17.8.2012 bylo svoláno ústní jednání, o kterém byl učiněn zápis a bylo provedeno i místní šetření. Žalobce namítal, že není zamezen přístup k objektu na parcele č. 362/2 k.ú. Mosty, přičemž upozornil na to, že existují-li jiné způsoby jak dosáhnout zajištění komunikačního spojení nemovitostí, aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Manželé K. se mohou ke svému objektu dostat přes svůj pozemek parcelního č. 358 v k.ú. Mosty bez omezení jeho vlastnického práva. Dále namítal neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace na parcele č. 349 v k.ú. Mosty a požadoval zamezení přístupu a příjezdu ke stavbě na parcele

č. 362/2 v k.ú. Mosty přes lesní porost na parcele č. 349 v k.ú. Mosty. Správní orgán se při místním šetření zabýval tím, zda existuje jiný přístup k objektu manželů K. a dospěl k závěru, že přístup je zajištěn pouze po vyjeté cestě na p.č. 349 a 358 v k.ú. Mosty, neboť objekt je obklopen lesním porostem.

Obecní úřad Kunžak vydal dne 30.8.2012 rozhodnutí, kterým nařídil žalobci odstranit nepovolenou pevnou překážku, a to 45 kusů sazenic smrku z veřejně přístupné účelové komunikace. Rovněž toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, ve kterém rozporoval existenci výše uvedené veřejně přístupné účelové komunikace přes jeho pozemek s tím, že správní silniční orgán se nevypořádal s tím, zda se jedná o pozemní komunikaci.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 28.1.2013 rozhodnutí Obecního úřadu Kunžak zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí s odůvodněním, že nebyly opatřeny dostatečné podklady pro možnost učinění úsudku o tom, lze-li určitou část dotčených pozemků podřadit k definičním znakům pozemní komunikace a jsou-li dány podmínky pro deklarování části citovaných pozemků na veřejnou účelovou komunikaci, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Obecní úřad Kunžak dne 25.4.2013 vydal rozhodnutí, kterým nařídil žalobci odstranit nepovolenou pevnou překážku v délce 24 m, šířce 2,5 m, kterou tvoří 45 kusů sazenic smrku vysázených v dubnu 2012, z veřejně přístupné obslužné účelové komunikace. Žalobce se odvolal proti uvedenému rozhodnutí. Odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že bylo prokázáno, že na dotčených pozemcích je dopravní cesta, (vyjeté koleje znatelné v terénu), která slouží pro potřeby vlastníků nemovitosti, rekreačního pozemku. S ostatními pozemními komunikacemi byla prokázána návaznost na silnici II/151 Nová Bystřice, Dačice, následně na místní komunitaci. Předmětná komunikace má charakter účelové pozemní komunikace a to ex lege, neboť naplňuje zákonem vymezené pojmové znaky pozemní komunikace citované v § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a zároveň pojmové znaky účelové pozemní komunkace vymezené v § 7 odst. 1 věta první zákona o pozemních komunikacích. Takto definovaná účelová dokumentace je veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť dle § 19 cit. zákona smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům ke kterým jsou určeny. Při místním šetření bylo prokázáno, že jiná alternativa přístupu k objektu neexistuje, jde o jediný relevantní přístup, neboť objekt je obklopen lesním porostem. K tvrzení žalobce, že existují i jiné přístupy k objektu žalovaný konstatoval, že při hodnocení nutné komunikační potřeby, jakožto znaku veřejně přístupné účelové komunikace, silniční úřad posuzuje délku posuzované cesty i délku alternativního přístupu a nutnost a nákladnost případných úprav. Žalovaný dospěl k závěru, že pojížděná část p.č. 349 a 358 v k.ú. Mosty není lesem. Lesní zákon v § 2 vymezuje pojem lesa jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pozemky, které jsou určené k plnění funkcí lesa, stanoví zákon v § 3 odst. 1 s tím, že rozlišuje lesní pozemky a tzv. jiné pozemky. Žalovaný opřel svůj názor o § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona, dle kterého jsou z pozemků určených k plnění funkcí lesa vyňaty pozemky zastavěné a jejich příjezdní komunikace. Z toho důvodu nelze na pojížděnou část p. č. 349 a 358 v k.ú. Mosty aplikovat ust. § 20 lesního zákona. Závěrem žalovaný odkázal na § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, dle kterého lze umístit pevnou překážku na pozemní komunikace pouze na základě povolení silničního správního úřadu a následně na správnou aplikaci ust. 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, které se týká povinnosti odstranit pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle

§ 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení je rozhodnutí o nařízení odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace dle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, kdy bylo žalobci nařízeno odstranit nepovolenou pevnou překážku, a to 45 sazenic smrku vysázených přibližně v dubnu roku 2012, z veřejně přístupné obslužné účelové komunikace.

V daném případě bylo zahájeno správní řízení o odstranění překážek z dané komunikace ve smyslu § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Dle tohoto ustanovení jsou vlastníci pevných překážek, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, povinni je odstranit na svůj náklad a ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem.

Silniční správní úřad má pravomoc vést správní řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o povinnosti odstranit pevné překážky z pozemní komunikace. Účelem zákona o pozemních komunikacích je poskytnout účinnou ochranu obecného užívání pozemní komunikace, a to včetně obecného užívání veřejně přístupné účelové komunikace. Obecné i zvláštní užívání určitého statku, typicky právě veřejné cesty, jsou tradičními instituty veřejného práva, jež jsou vymezeny rovněž v § 19 až 29 zákona o pozemních komunikacích. Pro obecné užívání je charakteristcké, že oprávněné právo k užívání vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů a vzniká přímo ze zákona. Obecné užívání je upraveno v § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož smí každý, s vyjímkou zvláštních, zákonem stanovených v případech, užívat bezplatně pozemní komunikace, a to obvyklým způsobem, k účelům, ke kterým jsou určeny, při respektování předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Toto oprávnění svědčí každému uživateli veřejné cesty, tedy i veřejně přístupné účelové komunikace, byť se taková komunikace, pokud je z hlediska občanského práva samostatnou věcí, nebo pozemek, k němuž v opačném případě náleží, nachází v soukromém vlastnictví.

Podle judikatury NSS, např. rozsudku č.j. 5As 20/2003 – 64, ze dne 27.10.2004 zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliže vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejněprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace. Komunikace, u níž již nelze zjistit, zda byla některým s předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, jež však byla jako veřejná cesta užívána od nepaměti, z naléhavé komunikační potřeby je veřejně přístupnou účelovou komunikací. V daném případě je podstatné, zda pozemek splňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy zda jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních porostů.

Užívání veřejně přístupné účelové komunikace může být za určitých podmínek omezeno, ovšem nemůže se tak dít svémocně, ale jedině způsobem předvídaným v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy rozhodnutím silničního správního úřadu na návrh vlastníka účelové komunikace, pokud je to nezbytné k ochraně jeho oprávněných zájmů.

V případě, že vlastník oprávnění ostatných uživatelů komunikace nerespektuje a svémocným přehrazením komunikace jejímu užívání brání, je účinnou cestou k nápravě využití § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, kdy rozhodnutím silniční správní úřad nařídí odstranění pevných překážek z této komunikace. Přestože zákon o pozemních komunikacích definuje pevné překážky v § 29 odst. 1 pouze ve vztahu k dalnicím, silnicím a místním komunikacím, má tato úprava širší platnost a lze proto v mezích § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nařídit odstranění rovněž takových překážek, které byly neoprávněně umístěny ve veřejně přístupné účelové komunikaci. Ochrana uživatelům pozemní komunikace je dána v rámci veřejné správy a posléze ve správním soudnictví. Nástrojem této ochrany je § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva nejen u soudu, ale ve stanovených případech i u jiného orgánu. Řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace lze zahájit nejen z moci úřední, ale i na návrh uživatele pozemní komunikace, který tvrdí, že byl umístěním pevné překážky dotčen na svých právech, což v daném případě učinil v předmětné věci Ing. K.. K návrhu stěžovatele byl způsobilý zahájit správní řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace příslušný silniční správní úřad, jímž je v daném případě Obecní úřad v Kunžaku. Dle evidence Obecního úřadu Kunžak se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, což není ani ze strany žalobce zpochybňováno. Není sporu o tom, že předmětný pozemek byl užíván i předchozími vlastníky, přičemž bylo prokázáno, že na dotčených pozemcích je dopravní cesta, jedná se o vyjeté koleje znatelné v terénu, neměnící svůj průběh a zajišťující dopravní spojení. Předmětná komunikace má charakter účelové pozemní komunikace, naplňuje zákonem vymezené pojmové znaky pozemní komunikace citované v § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích rovněž i pojmové znaky účelové pozemní komunikace vymezené v § 7 odst. 1 věta první.

Správní orgán se rovněž zabýval tím, zda je nutná komunikační potřeba, kdy posuzoval, zda existuje alternativního spojení (přístup), zda alternativa je srovnatelná s dotčenou účelovou komunikací. Bylo prokázáno, že předmětná účelová pozemní komunikace slouží ke spojení nemovitosti pro potřeby vlastníků této nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi, kdy byla prokázána i návaznost na silnici II/151 Nová Bystřice, Dačice a následně na místní komunikaci 31c (1260/1) s asfaltovým povrchem, místní komunikací 33c (p.č. 272/29) se živičným povrchem a sběrnou účelovou komunikací. Z listiných důkazů bylo zjištěno, že předmětná cesta je využívána od roku 1978, tedy od kolaudace předmětné nemovistosti, přičemž nikdo z předchozích vlastníků pozemku – PK 349 užívání nebránil. Rovněž žalobce, který je vylučným vlastníkem předmětné nemovitosti od roku 2008, do dubna roku 2012 strpěl užívání cesty jako příjezdové komunikace. V daném případě je objekt obklopen lesním porostem, proto je správný závěr správního orgánu, že jiná alternativa přístupu k objektu neexistuje, jedná se o jediný přístup. Zcela nedůvodná je argumentace žalobce, že parcela č. 362/2 v k.ú. Mosty, na které je stavba, sousedí pouze s parcelou č. 358, která je ve vlastnictví stejných vlastníků jako parcela č. 362/2 s tím, že parcela č. 358 má přístup ze sběrné účelové komunikace, která je zanesena v platném územním plánu, neboť chata je oklopena lesním porostem. V případě vybudování jiné komunikace jednalo by se o neadekvátní zásah do lesního porostu, srovnatelné komunikační spojení neexistuje, přes les nelze k nemovitosti přístup zajistit.

Žalobce namítá, že celé řízení bylo vedeno neprofesionálně a trpělo formálními chybami, aniž přesně konkretizuje, v čem je jím spatřováno neprofesionální chování úředníků a jakých chyb se měli dopustit, proto soud se tímto žalobním bodem nemohl zabývat. Soud po prostudování spisové dokumentace nezjistil nesprávný postup, řízení bylo vedeno v souladu se správním řádem.

Podle žalobce nebylo při rozhodování přihlédnuto k § 20 lesního zákona. Lesní zákon v § 2 vymezuje pojem lesa jako lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Co jsou to pozemky, určené k plnění funkcí lesa, stanoví tento zákon v 3 odst. 1 s tím, že rozlišuje lesní pozemky a tzv. jiné pozemky.

Lesními pozemky určenými k plnění funkcí lesa jsou pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny.

Jinými pozemky určenými k plnění funkcí lesa jsou zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace, s vyjímkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikacích, lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství.

V souladu s § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona je v lesích zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly. Dle odst. 4 téhož paragrafu povoluje vyjímky ze zákazu vlastník lesa. V daném případě je nepochybné, že pozemek na němž se nachází účelová komunikace, není pozemkem určeným k plnění funkcí lesa. Předmětný pozemek, na kterém je účelová komunikace, tedy není lesem, a proto odkaz žalobce na aplikaci § 20 lesního zákona je nedůvodný.

Les jako celek nemůže být uzavřeným areálem ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a z tohoto hlediska tak nemohou být účelové komunikace v lese považovány za neveřejné. Lesní zákon vylučuje z okruhu pozemků určených k plnění funkcí lesa pozemky zastavěné a jejich zpevněné příjezdní komunikace. Cesty sloužící jako příjezd k zastavěným pozemkům nejsou lesem a nevztahuje se na ně zákaz vjezdu motorových vozidel do lesa. Žalovaný proto správně učinil závěr, že pojížděná část p.č. 349 a 358 v k.ú. Mosty není lesem, jestliže se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Proto na tyto pozemky nelze aplikovat § 20 lesního zákona a nebylo proto nutno řešit otázku přístupu motorovými vozidly k objektu na p.č. 362/2 v k.ú. Mosty.

Soud proto uzavřel, že žalobci bylo v souladu s ust. § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nařízeno odstranění překážek, které byly jím neoprávněně umístěny na veřejně přístupné účelové komunikaci s tím, že žalobce umístil na předmětných pozemcích pevné překážky, 45 kusů sazenic smrků, a to v délce 24 m a šířce 2,5 m, čímž zamezil přístup na komunikaci.

Tvrzení žalobce, že dochází k poškozování porostu na pozemku určeném k plnění funkcí lesa parcelního č. 349 i mimo sporné území nebylo nijak doloženo, proto soud na uvedenou výhradu nemůže reagovat.

O požadavku žalobce na zřízení vjezdu a parkování motorových vozidel na p.č. 349 mimo prostor sběrné komunikace dle územního plánu nemůže být v daném řízení rozhodováno, předmětem rozhodnutí bylo odstranění pevné překážky dle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích.

Provedení místního šetření soudem nebylo shledáno potřebným, neboť bylo provedeno správním orgánem. O místním šetření byl učiněn záznam a z jeho obsahu, jak správní orgány, tak i soud zjistil umístění pevné překážky a že jiný přístup k objektu Ing. K. možný není.

Doplňuje se, že pro rozhodnutí soudu je podle § 75 odst. 1 s.ř.s. významný skutkový stav v době vydání napadeného rozhodnutí, proto se zásadně neprovádí doplňování důkazního řízení. To vyplývá ze skutečnosti, že řízení před soudem není pokračováním správního řízení.

Soud argumentaci žalobce neshledal důvodnou a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Nebylo zjištěno, že by na straně žalovaného vznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.

Osobě zúčastněné na řízení nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v souladu s ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť ze strany soudu jí nebyly uloženy žádné povinnosti. Dle § 60 odst. 5 má osoba zúčastněná na řízení právo pouze na náhradu nákladů vzniklých plněním uložené povinnosti soudem.

Soud rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 22.ledna 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení:

Prázdná Jaroslava