2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 68/2012- 68 - text Pokračování - 14 - 10A 68/2012 10A 68/2012 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Praha 7 – Holešovice, Na Zátorách 8, právně zastoupeného JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Štupartská 4, proti žalované Ústřední veterinární správě státní veterinární správy, se sídlem Praha 2, Slezská 7, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 28.5.2012, č.j. SVS/1180/2012-ÚVS, t a k t o : Žaloba se zamítá. Žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 8.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28.5.2012 č.j. SVS/1180/2012-ÚVS kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj ze dne 19.12.2011 č.j.2011/3862/KVSC, kterým byla žalobci uložena podle § 53 odst.7 veterinárního zákona pořádková pokuta ve výši 50.000,- Kč, a toto rozhodnutí potvrzeno. 2) Žalobce v prvé řadě pod bodem III. žaloby namítl rozpor rozhodnutí s ustanovením § 69 odst.1 správního řádu, neboť žalované rozhodnutí neobsahuje zákonné náležitosti stanovené v tomto ustanovení. Jako oprávněná osoba je uveden doc. MVDr. M. M., Ph.D., jeho podpis ani nahrazení doložkou v.r. připojeny nejsou, není připojen ani žádný další podpis, ani jméno a příjmení úřední osoby, která za písemné vyhotovení odpovídá. Pod jménem doc. M. je pouze připojen termín „v zastoupení“. Rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky žalobkyně a na průvodní listině je uveden „D2vairv“. Ani toto označení žalobci nic neříká, neboť žalobce ani elektronické doručení nežádal. Podle názoru žalobce se jedná o vadu způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nebylo ani postaveno najisto, zda se jedná o řádný právní akt žalované. Pod bodem IV. žaloby žalobce namítl právní vady, neboť žalovaným rozhodnutím je potvrzena právní správnost prvoinstančního rozhodnutí, přestože ve výroku není uveden dostatečně přesně popis tvrzeného stavu věci včetně rozhodných okolností. Výrok je označen jako neurčitý. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nevykonatelné. Není uvedeno, za jaké konkrétní jednání je žalobce postihován. Z rozhodnutí není zřejmý vztah postihovaného subjektu k provozovně NOVÁK MASO-UZENINY. Vedoucí provozovny nebylo ze strany inspektorů MVDr. E. L. a MVDr. J. R. předloženo samostatné písemné pověření ke kontrole ve smyslu § 9 zákona o státní kontrole, byly předloženy pouze služební průkazy, na jejichž základě nebyla vedoucí prodejny oprávněna nikoho do zázemí prodejny vpustit a umožnit kontrolu, to vyplývá i z metodického pokynu žalobce. Žalobce v této souvislosti podal námitky do předmětného protokolu o kontrolním zjištění a setrvává na svém názoru, že v daném případě nebyla splněna povinnost součinnosti žalobce s inspektory žalované. Závěr žalované, že kontrolovaný subjekt je povinen umožnit do svých prostor vstup kontrolním orgánům a poskytnout jim součinnost na základě předložení služebního průkazu, žalobce označil jako nepřesvědčivý, nesprávný a nezákonný. Takový závěr považuje žalobce za účelový a za projev mocenského postavení žalované. Žalobce dále vysvětlil k této problematice svůj právní názor. V této souvislosti v žalobě pokládá žalobce otázky ohledně asistentů veterinárních lékařů a jejich postavení, které jsou charakteru řečnických otázek. Odkaz žalované na nařízení ES 882/2004 žalobce neakceptoval. 3) Žalobce dále namítl formalistické a nepřesvědčivé odůvodnění výše pokuty, z jakého důvodu byla stanovena právě částka 50.000,- Kč. Tvrdí, že došlo k dodatečnému zhojování vad prvostupňového rozhodnutí nahrazením absentujícího odůvodnění ve vztahu k výši pokuty vlastní úvahou žalovaného správního orgánu. Žalobce poukázal na porušení zásady „ne bis in idem“, neboť žalobce je opakovaně postihován za totéž, přičemž provozovny žalobce nemají vlastní právní subjektivitu. Ukládání padesátitisícových pokut ve svém důsledku může existenčně ohrozit žalobce, přesto se prvoinstanční rozhodnutí, ani rozhodnutí žalované odpovídající individualizací,ve vztahu k uloženým pokutám, nezabývalo. Žalobce označil způsob vysvětlení postupu žalované jako plamenný a uvedl, že mu nerozumí. Dále poskytl vysvětlení, nelze vyloučit v některých případech pochybení, kdy potravina nebude přesně odpovídat předepsaným parametrům. Došlo-li k takové situaci, žalobce se odpovědnosti nikdy nebránil, to však neznamená, že lze popisovat činnost žalobce tak, jak žalovaná učinila v rozhodnutí, účelově zkreslujícím způsobem, že žalobce vyznívá jako problematický adresát státní správy, který měl či má opakovaně mikrobiologické problémy s potravinami. Žalobce současně vyslovil polemiku s výkladem žalované ohledně ustanovení § 53 odst.1 veterinárního zákona z hlediska pověření lékařů, což bylo doloženo příkladem lékaře pro Karlovarský kraj. Svůj názor žalobce opřel o důvodovou zprávu zákona o státní kontrole a tvrdil, že se s ní žalovaná strana neseznámila. Žalobce v žalobě pokládá otázku, kdo všechno může získat služební průkaz orgánu žalované. Dále klade otázku, zda absolvují inspektoři státní veterinární správy specielní psychotesty prokazující jejich psychické, odborné a morální vlastnosti, které by objektivnost kontrol zaručovaly. Argumentaci žalované označil žalobce za zcela negramotnou a jako vědomou úřednickou snahu o ignoranci úsilí o vytvoření právního státu. 4) Žalobce uvedl, že obecně platný postup všech orgánů státní správy při kontrole je zakotven v kontrolním řádu, ten je součástí zákona o státní kontrole. Zákon o veterinární péči žádnou komplexní úpravu, kterou by bylo možné označit za specielní kontrolní řád, neobsahuje. Podle názoru žalobce nikdo, ani orgány státu, nemohou bez dalšího vstupovat do objektů pouze na základě předložení služebního průkazu. Není-li otázka podmínek realizace určitých pravomocí stanovena speciálním předpisem, je třeba se řídit obecným kontrolním řádem, obsaženým v zákoně o státní kontrole. Pokud ustanovení zvláštního zákona nestanoví, že služební průkaz inspektora je písemným pověřením k výkonu kontroly, nemůže bez zákonné opory tak činit ani žalovaná. Podle § 52 odst.1 zákona o veterinární péči vykonávají orgány veterinární správy státní veterinární dozor v souladu s tímto zákonem a zvláštními předpisy. Tímto zvláštním předpisem je zákon o státní kontrole. Jinými slovy řečeno, podle názoru žalobce v otázkách výslovně neupravených zákonem o veterinární péči musí veterinární dozor probíhat v souladu se zákonem o státní kontrole. Aby mohl kontrolní orgán žalované provést kontrolu, musí prokázat v souladu se zákonem o veterinární péči svou totožnost služebním průkazem, oznámit v souladu se zákonem o státní kontrole zahájení kontroly a předložit v souladu se zákonem o státní kontrole i písemné pověření. Jedno druhé nevylučuje ani nenahrazuje, tyto náležitosti musí být splněny současně. Podle výkladu žalované by totiž veterinární inspektor mohl kontrolovat kdy, koho a jak často, jak sám určí. K odkazu žalované na rozsudek NSS sp.zn. 1As 25/2012 žalobce uvedl, že rozhodnutí justice v ČR nejsou nezvratné dogma a soud je vždy na základě nových zjištění oprávněn rozhodnout jinak. K tomu žalobce odkázal na další rozsudek NSS sp.zn. 4As 42/2004. Žalobce dále uvedl, že v dané věci byla uložena pokuta v rámci kontrolního řízení za účelem vynucení povinnosti jako pořádková, nikoliv jako pořádková v rámci správního řízení, ale na základě veterinárního zákona. Ze zákona o státní kontrole vyplývá, že náklady kontroly nese kontrolní orgán, žalobce proto zastává názor, že se ve vztahu k této pořádkové pokutě použije správní řád pouze jako procesní předpis, nikoliv však ustanovení o paušalizované náhradě nákladů řízení, to se váže k jinému typu řízení. Dále žalobce vyjádřil názor, že je právně nepřípustné, aby v rámci jednoho státu volily orgány žalované a státní zemědělské a potravinářské inspekce za stejný tvrzený delikt odlišný postup. Ze všech těchto důvodů vyjádřil žalobce názor, že rozhodnutí jsou nezákonná a navrhl jejich zrušení a vrácení žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. V prvé řadě žalovaná strana poukázala na skutečnost, že dne 1.1.2012 nabyl účinnosti zákon č.308/2011 Sb., kterým byl novelizován zákon č.166/1999 Sb., veterinární zákon. Tímto zákonem došlo k datu jeho účinnosti k zániku krajských veterinárních správ, jako samostatných organizačních složek státu, a to sloučením se Státní veterinární správou. Ve smyslu § 47 odst.4 veterinárního zákona je Státní veterinární správa nově tvořena Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami, které vykonávají svou působnost ve věcech veterinární péče na území, kte