2 Afs 32/2009 — Nejvyšší správní soud

10 Af 83/2011- 31 - text Pokračování - 2 - 10Af 83/2011 10 Af 83/2011-31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce GT economy, s.r.o., Chelčického 77/23, České Budějovice, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.6.2011, č.j. 2887/11-1300, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 13.9. 2011 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 16.12.2010 o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2006 ve výši 39.580 Kč. Žalobce namítá, že správce daně porušil ustanovení § 16 zákona č. 337/1992 Sb. v případě, že mu upřel nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč z titulu prodaných diskových kol pořízených od plátce daně z přidané hodnoty, kdy základ daně činil 15.038 Kč a daň z přidané hodnoty činí 2.858 Kč. Žalobce tvrdil, že správci daně podal v této věci dodatečné daňové přiznání údajně dne 30.7.2007 s tím, že pokud správce daně jej nedohledal, měl postupovat dle § 16 odst. 8 daňového řádu, a to zohlednit v průběhu daňové kontroly. Žalobce namítá nezákonnost daňové kontroly v případě, že mu bylo odepřeno právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě a případně navrhnout jeho doplnění. Zpráva o daňové kontrole nebyla se žalobcem řádně projednána, nebyl mu dán prostor pro jeho vyjádření. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy je nutno rozlišovat mezi projednáním zprávy o daňové kontrole a seznámením s výsledky kontroly. Z protokolu o ústním jednání ze dne 3.12.2010 o projednání zprávy o daňové kontrole vyplývá, že jednání trvalo pouze 15 minut, proto dle žalobce nemohla být zpráva řádně projednána. Žalobcem je proto namítáno i porušení zásady daňového řízení zakotvené v § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ze strany správce nedošlo k porušení ustanovení § 16 daňového řádu, kdy údajně měl být upřen nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč. Správce daně od žalobce žádné dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty na 3. čtvrtletí 2006 dne 30.7.2007 neobdržel., uvedeného dne bylo správci daně doručeno přiznání, ale jednalo se o pozdě podané řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2007. Pokud jde o nárok na odpočet DPH, je uplatnění právem plátce DPH, tedy je zcela v jeho dispozici, zda jej uplatní včetně průkazu, že splnil veškeré zákonem stanovené podmínky pro jeho přiznání. Žalobce však žádný takový nárok před správcem daně neuplatnil. Pokud jde o prekluzivní lhůtu pro jeho uplatnění, v zákoně o dani z přidané hodnoty je speciální ustanovení týkající se prekluze, dle něhož nelze nárok na odpočet daně uplatnit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn. V daném případě tedy je nárok žalobce prekludován, a proto argumentace ustanovením § 47 odst. 2 daňového řádu není případná, neboť jde o obecnou úpravu prekluze práva. Ze spisu vyplývá, že žalobce byl řádně seznámen s obsahem zprávy o daňové kontrole dne 3.12.2010, což je stvrzeno podpisem žalobce. Žalobce se ke zprávě o daňové kontrole nevyjádřil, což ovšem neznamená, že byl zkrácen na svém právu zakotveném v § 16 odst. 4 písm. f/ daňového řádu. Pokud žalobce nevyužil práva vyjádřit se ke kontrolním zjištěním, případně navrhnout jeho doplnění, nelze následně přičítat k tíži správce daně. Žalobce mohl využít práva daného mu daňovým řádem uplatnit námitku dle ustanovení § 16 odst. 4 písm. d/ zákona č. 337/1992 Sb., což také neučinil. Žalovaný odmítá i důvodnost námitky žalobce, že vydaný dodatečný platební výměr je nezákonný, když v odůvodnění je odkaz na zprávu o daňové kontrole a na protokol o ústním jednání. Dodatečný platební výměr obsahuje v souladu § 31 odst. 3 odkaz na dokument, který je daňovému subjektu znám. Toto odůvodnění zcela odpovídá dikci zákona. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Správce daně zahájil u žalobce dne 10.6.2009 daňovou kontrolu ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. až 4. čtvrtletí 2006. Při kontrole vznikly pochybnosti, zda žalobce vykázal uskutečněná zdanitelná plnění ve správné výši ohledně prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol. Správce daně proto dne 26.10.2009 vydal výzvu k prokázání, zda žalobce ve 3. čtvrtletí 2006 odvedl daň z přidané hodnoty na výstupu z prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Správce daně následně zhodnotil shromážděné důkazní prostředky a závěry o tom uvedl ve zprávě o daňové kontrole na daň z přidané hodnoty ze dne 3.12.2010. Se zprávou o daňové kontrole seznámil žalobce téhož dne. Ve zprávě o daňové kontrole daně z přidané hodnoty učinil závěr, že žalobce z prodeje předmětného vozidla a kol nepřiznal daň z přidané hodnoty na výstupu a neuvedl ji v předmětném daňovém přiznání za uvedené zdaňovací období. V protokolu ze dne 3.12.2010, jehož předmětem bylo projednání výsledků kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2 až 4 čtvrtletí 2006, je správcem daně uvedeno, že jednatel žalobce se seznámil s kontrolními zjištěními a závěry správce daně uvedenými ve zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty s tím, že v části protokolu „návrhy a námitky proti obsahu protokolu“, je uvedena odpověď, že nejsou, v části protokolu o „rozhodnutí o návrzích a námitkách“ je taktéž uvedena odpověď, že nejsou. Správce daně dne 16.12.2010 vydal dodatečný platební výměr, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za 3. čtvrtletí 2006 ve výši 39.580 Kč s odkazem na zprávu o daňové kontrole, neboť žalobce neprokázal, že z prodeje vozidla Mitschubishi Pajero a 4 kusů diskových kol přiznal daň z přidané hodnoty na výstupu, když povinností plátce dle § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty bylo přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, což plátce neučinil. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně po celou dobu kontroly s žalobcem spolupracoval a svá zjištění mu sdělil. Žalobce měl dostatek prostoru prokázat skutečnosti uvedené ve výzvě správce daně. Žalobce na výzvu písemně reagoval, výsledky kontroly byly projednány, ve zprávě je popsán průběh daňového řízení a zhodnoceny shromážděné důkazní prostředky. Žalobce se k výsledkům kontroly nevyjádřil. To však neznamená, že žalobce nebyl se zprávou o daňové kontrole seznámen. Žalobci bylo známo, o jakých skutečnostech vznikly správci daně pochybnosti, protokolem je doloženo, že s výsledky kontroly byl žalobce seznámen. Pokud se nevyjádřil, pak správce daně nemá žádnou možnost takové vyjádření od daňového subjektu vymáhat. K porušení práv žalobce při projednání kontrolní zprávy nedošlo. Žalobce věděl, jaké skutečnosti neprokázal, což ostatně připustil ve svém písemném sdělení. Proti výsledkům kontroly ničeho nenamítal. V daném časovém úseku bylo možno zprávu o kontrole projednat, protože projednání představovalo seznámení se závěry správce daně, ke kterým žalobce neměl dotazy, připomínky či vyjádření. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá, že správce daně porušil § 16 zákona č. 337/1992 Sb. v případě, že neuznal nárok na odpočet daně ve výši 2.858 Kč z titulu prodaných diskových kol pořízených od plátce DPH. Žalobce tvrdil, že podal dodatečné daňové přiznání dne 30.7.2007, když lhůta pro jeho podání skončila dne 31.7.2011. V případě, že správce daně dodatečné daňové přiznání nedohledal, měl postupovat dle § 16 odst. 8 daňového řádu, a to zohlednit v průběhu zprávy daňové kontroly. Žalobce zahrnul tato plnění do svého účetnictví a daňové evidence a projevil tak vůli pro nárok na odpočet jasně předvídatelným způsobem. Podle § 73 odst. 11 zákona o dani z přidané hodnoty účinného za předmětné zdaňovací období lze nárok na odpočet daně uplatnit v řádném daňovém přiznání, nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok na odpočet daně uplatněn. Po uplynutí této lhůty lze nárok na odpočet daně uplatnit v dodatečném daňovém přiznání. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn. Zákon o dani z přidané hodnoty tedy umožňuje uplatnění nároku i později, než v řádném daňovém přiznání za rozhodné období, a to buď v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období téhož kalendářního roku, nebo v do