1 As 165/2018 — Nejvyšší správní soud

63 A 5/2021- 36 - text  9 63 A 5/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: D.N.T., narozen X státní příslušnost X ubytování zajištěno na adrese X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Příkop 8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 2. 2021, č. j. MV-198121-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 3. 5. 2019 u Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Po prostudování spisového materiálu rozhodlo dne 4. 9. 2019 Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, pracoviště Hněvkovského, Brno (dále jen „správní orgán prvního stupně“), že zde existuje důvod pro zamítnutí žádosti žalobce a pro nevydání zaměstnanecké karty, neboť pobyt žalobce na území České republiky za účelem zaměstnání na pracovní pozici uvedené v žádosti, není v zájmu České republiky. Z uvedeného důvodu správní orgán prvního stupně žádost žalobce dle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců opakovaně zamítl. 2. O žalobcových odvoláních rozhodla žalovaná opakovaně tak, že napadená rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušila jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů rozhodnutí a věc vždy vrátila správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. 3. V rámci opakovaného projednání správním orgán prvního stupně zjistil, že součástí podané žádosti byla i pracovní smlouva sjednaná mezi žalobcem (zaměstnancem) a společností Faurecia Components Písek, s. r. o., jakožto zaměstnavatelem. Součástí pracovní smlouvy byla i informace o vzniku pracovního poměru dnem vydání povolení k zaměstnání na území České republiky, s platností na dobu neurčitou, se zařazením žalobce na pracovní pozici Montážní dělník – operátor, s informací o 40 hodinové pracovní době a s informací o sjednané výši měsíční mzdy ve výši 14 500 Kč. 4. Výzvou ze dne 23. 10. 2020 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, k písemnému vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení předmětné výzvy. Současně s tím správní orgán prvního stupně žalobce poučil, že v jeho případě není splněna podmínka pro vydání zaměstnanecké karty uvedená v § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť jím předložená výši měsíční mzdy (14 500 Kč) je nižší, než v tu dobu stanovená základní sazba měsíční minimální mzdy (14 600 Kč). Mimo uvedené správní orgán prvního stupně žalobce poučil, že nesplnění uvedené podmínky má za následek nemožnost vydání zaměstnanecké karty. Tuto výzvu obdržel žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce dne 26. 10. 2020. Žalobce svého práva nevyužil a k podkladům pro vydání rozhodnutí se žádným způsobem nevyjádřil. 5. Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020, č. j. OAM3146539/ZM2019, správní orgán prvního stupně žádost žalobce zamítl. 6. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodla žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 2. 2021, č. j. MV-198121-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že odvolání zamítla, a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 7. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 19. 2. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“). 8. Žalobce předně uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a založené na nesprávném výkladu a aplikaci ustanovení § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 9. Dle žalobce uvedené ustanovení uvádí, že cizinec je oprávněn podat žádost o vydání zaměstnanecké karty. Z uvedeného dle žalobce vyplývá, že obsah smlouvy se posuzuje ke dni, kdy byla pracovní smlouva jako náležitost podané žádosti správnímu orgánu předložena. Dodal, že uvedené zákonné ustanovení zároveň rozlišuje dvě různé varianty dokladu o vzniku pracovního poměru, z nichž pouze druhá varianta obsahuje podmínku, že ve smlouvě musí být zakotveno, že mzda, plat nebo odměna, nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy. První varianta dokladu o vzniku pracovního poměru je uvedena slovy „pokud uzavřel pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti“. V tomto případě smlouva nebo dohoda může obsahovat ujednání o mzdě, která nebude nižší než minimální mzda stanovená nařízením vlády v období, kdy je pracovní smlouva nebo dohoda uzavřena. Žalobce dále uvedl, že pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti totiž ke dni jejího uzavření vzniká mezi oběma smluvními stranami vztah upravený zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), což znamená, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyplácet minimální mzdu ve výši stanovené aktuálním nařízením vlády bez ohledu na to, že mzda v době uzavření smlouvy byla stanovena nižší, avšak odpovídající tehdejší výši minimální mzdy. 10. Jestliže tedy žalobce předložil pracovní smlouvu, v níž uvedená výše mzdy odpovídá výši minimální mzdy stanovené nařízením vlády účinným ke dni podpisu pracovní smlouvy, je pracovní smlouva platná a nadále se řídí zákoníkem práce. Správní orgán tak dle žalobce ví, že bez ohledu na výši mzdy ujednanou v pracovní smlouvě, má žalobce na základě jejího uzavření právo na mzdu, která nebude nižší než minimální mzda stanovená nařízením vlády později po uzavření pracovní smlouvy. Pro uvedené nemá dle názoru žalobce správní orgán právo vyžadovat novou pracovní smlouvu nebo dodatky k pracovní smlouvě, neboť výplata mzdy (minimální mzdy) je cizinci (žalobci) zaručena zákonem. 11. Dle žalobce je nutné rozlišit, zda se jedná o první zákonem předpokládanou variantu (stav, kdy cizinec již uzavřel pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti) nebo o druhou zákonem předpokládanou variantu (stav, kdy cizinec uzavřel pouze smlouvu o smlouvě budoucí, pročež se vztah mezi cizincem a jeho budoucím zaměstnavatelem ještě neřídí zákoníkem práce). V druhém případě, který ovšem nedopadá na nyní posuzovanou věc, je dle žalobce logické, že správní orgány vyžadují prokázání v budoucnu vyplácené minimální mzdy žalobci. V nyní posuzovaném případě se ovšem jedná o první variantu, kdy již zaměstnavatel a žalobce smlouvu uzavřeli a platí tudíž již shora uvedené o zákonem zaručené mzdě. 12. Žalobce dále namítnul, že se žalovaná nikterak nevypořádala s otázkou retroaktivity nařízení vlády č. 347/2019 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 347/2019 Sb.“), díky němuž se v průběhu řízení o žádosti žalobce změnila výše minimální mzdy. V nyní posuzovaném případě se jedná o nepravou retroaktivitu. To znamená, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a zaměstnavatelem, bez ohledu na ujednání o výši mzdy, mu od účinnosti nařízení vlády č. 347/2019 Sb., zajišťuje minimální mzdu stanovenou tímto nařízením. Za důkaz žalobce označil správní spis žalovaného. 13. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované 14. Žalovaná ve svém vyjádření předně odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 15. Dále uvedla, že nepřisvědčila námitce žalobce, že žádost je nutné posuzovat ke dni, kdy byla správnímu orgánu předložena. Při podání žádosti žalobce předložil pracovní smlouvu, z níž je zřejmé, že mu za vykonanou práci přísluší mzda ve výši 14 500 Kč. V době podání žádosti splňovala žalobcem předložená pracovní smlouva podmínky vyplývající z § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Správní orgány však neposuzují skutkový stav ke dni podání žádosti, nýbrž ke dni vydání rozhodnutí. Žalovaná konstatovala, že žalobce byl správním orgánem prvního stupně o tom, že jím doložená výše mzdy již neodpovídá stanoveným podmínkám, informován, a bylo mu umožněno předložit nový doklad. Této možnosti žalobce nevyužil. 16. K otázce výkladu § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalovaná uvedla, že na rozdíl od žalobce došla logickým výkladem k závěru, že se podmínka sjednané výše minimální mzdy naopak vztahuje na všechny kategorie smluv (dohod) v posuzovaném ustanovení uvedené. Jestliže se ve smlouvě o smlouvě budoucí musí strany zavázat v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti obsahující ustanovení, ze kterého ja