6 As 208/2019 — Nejvyšší správní soud

63 A 19/2021- 55 - text  14 63 A 19/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Vodní elektrárna Tereza s.r.o., IČO 06683878 se sídlem Ladova 1814/31, Brno zastoupené advokátem JUDr. Janem Fuchsem sídlem Osadní 324/12a, Praha 7 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 70889953 se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, sp. zn. OZZL 119320/2019/jisou SS, č.j. KUJCK 90724/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou správní žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 25. 10. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2021, č.j. KUJCK 90724/2021. Tímto rozhodnutím bylo, v pro projednávanou věc nikoli podstatné části, změněno rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru životního prostředí ze dne 23. 7. 2019, č.j. MUST/032233/2019/ŽP/Pře, které bylo ve zbytku potvrzeno. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo vyhověno návrhům spol. JIRKAL s.r.o. na povolení stavebních úprav vodního díla a změny v užívání – obnovy Sudoměřského mlýna na pravém břehu řeky Otavy, říční km 40.100 v katastrálním území Sudoměř u Čejetic. Současně prvostupňové rozhodnutí vyhovělo návrhům uvedené společnosti na udělení změny původního vodního oprávnění co do účelu nakládání s vodami, tj. z provozu mlýna na malou vodní elektrárnu v rozsahu 3,6 m³/s, a to celoročně. II. Shrnutí žaloby 2. Žalobkyně v obsáhlé žalobě nejprve stručně shrnuje dosavadní průběh řízení a následně namítá (IV. A) nesprávné posouzení otázky zániku vodního díla. 3. Nemožnost povolení změny původního vodního oprávnění ze dne 5. 11. 1907 žalobkyně dovozuje na základě jí tvrzeného zániku tohoto původního vodního oprávnění. K tomuto zániku dle žaloby došlo v důsledku zániku samotného vodního díla ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., platného od 12. 11. 1973 do 1. 1. 2002 a ve smyslu § 13 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb. Správní orgány v projednávané věci dle žalobkyně pochybily, když otázku zániku vodního oprávnění spol. JIRKAL s. r. o. posuzovaly izolovaně pouze z hlediska vládního nařízení č. 14/1959 Sb., resp. zákona č. 11/1955 Sb. 4. Se závěry správních orgánů stran pokračujícího vodního oprávnění spol. JIRKAL s. r. o. se žalobkyně neztotožnila i z hlediska faktického stavu vodního díla ve vlastnictví uvedené společnosti. Dle názoru žalobkyně byl tento stav ze strany žalovaného zjištěn nedostatečně, když nebylo provedeno faktické ohledání stavby. Závěry žalovaného o stávající existenci vodního díla malé vodní elektrárny, která je dána existencí veškerých součástí stavebního díla, náhonu a odtokového kanálu sloužícím k původnímu účelu nátoku a odtoku vody, považuje žalobkyně za nesprávné. Demontáží a likvidací původní technologie vodního díla – Francisovy turbíny a stavidlového mechanismu byl dle žalobkyně založen stav, kdy vodní dílo není schopno sloužit svému účelu (pohánět mlýn). Vlastník tedy po dobu dvaceti let od této demontáže deklaruje vůli a zájem zřídit nové vodní dílo – malou vodní elektrárnu, o čemž svědčí i nové stavidlové uzávěry, kterými vlastník fakticky oddělil své bývalé vodní dílo od vlastního toku řeky Otavy. Z tohoto důvodu bylo zapotřebí zabývat se tím, zda předmětná stavba svým konkrétním účelům dosud slouží či zda tuto schopnost již ztratila. Správní orgány se tak dle žalobkyně dostatečně nezabývaly otázkou schopnosti vodního díla splňovat svůj původní účel (pohon mlýna). Správní orgány se svými rozhodnutími snaží legitimizovat bývalé vodní dílo a staví jeho existenci na hypotéze, že jeho dílo je možné opravit či obnovit, ve skutečnosti se však dle žalobkyně jedná o postavení nového (jiného) vodního díla. 5. V otázce možného zániku vodního díla se správní orgány řádně a srozumitelně nevypořádaly s námitkami žalobkyně. 6. V další části žaloby žalobkyně namítá (IV.B) pominutí zásad iura quasita a vigilantibus iura. Žalobou napadeným rozhodnutím došlo k porušení zásady ochrany nabytých práv, když faktický provoz dvou vodních elektráren v bezprostřední blízkosti není možný. Rozhodnutí žalovaného tak prolamuje materiální právní moc rozhodnutí Okresního úřadu Strakonice ze dne 31. 1. 1991, kterým bylo žalobkyni vydáno povolení k odběru povrchové vody. 7. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí v projednávané věci charakterizuje stavby žalobkyně jako druhotné ve srovnání s oprávněním spol. JIRKAL s. r. o. K tomu žalobkyně cituje prvostupňové rozhodnutí v části, kde správní orgán konstatuje, že do budoucna vzhledem k hodnotám průtoků v daném místě řeky Otavy lze očekávat, že souběžná existence dvou vodních elektráren půjde k tíži žalobkyně. V případě vodní elektrárny spol. JIRKAL s. r. o. však nelze tvrdit, že její vodní povolení bude využíváno na úkor povolení vydaného předchůdci žalobkyně, když spol. JIRKAL s. r. o. není právo k využívání povrchové vody udělováno, nýbrž jí svědčí nepřetržitě min. od roku 1907. 8. K tomu žalobkyně poukázala na zásadu vigilantibus iura s tím, že spol. JIRKAL s. r. o. měla možnost být účastna řízení o vydání povolení žalobkyni, ta však v tomto směru byla pasivní. Z této pasivity spol. JIRKAL s. r. o. žalobkyně dovozuje zánik vodního oprávnění této společnosti. Poškození zájmů spol. JIRKAL s. r. o. tak nemůže jít k tíži žalobkyně, jak uvedl prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k vypořádání námitky týkající se zásady vigilantibus iura považuje žalobkyně za nepřijatelné a nedostatečně odůvodněné. K tomu žalobkyně konkrétně cituje z odůvodnění žalovaného rozhodnutí, v němž se uvádí, že k uvedené zásadě se žalovaný vyjadřovat nebude, neboť povolení udělené žalobkyni není předmětem tohoto řízení a dále, že postupem správních orgánů nemůže žalobkyni vzniknout škoda, když správní orgány postupují v souladu se zákonem. 9. Žalobkyně dále s odkazem na závěry rozhodnutí krajského soudu ze dne 30. 9. 2013, č.j. 5 As 112/2011-38 uvedla, že k přijetí žádných kompenzačních opatření ze strany správních orgánů nedošlo. Správní orgány se taktéž nijak nezabývaly případnou proporcionalitou a omezením jednotlivých práv účastníků, v tomto směru řádně svá rozhodnutí nezdůvodnily a spokojily se s tím, že nastalá situace půjde k tíži žalobkyně. K této situaci však došlo v důsledku chybného postupu správních orgánů. 10. Žalobou je dála namítáno (IV.C) porušení povinnosti umožnit nahlédnutí do spisu a seznámit se s podklady rozhodnutí. Žalovaný nevyhověl žádosti žalobkyně ze dne 25. 3. 2020 o prodloužení lhůty pro nahlédnutí do spisu, kterou podala z důvodu celostátních epidemiologických opatření, která fakticky znemožňovala seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalovaný k tomu uvedl, že správní spis byl doplněn pouze o závazné stanovisko ze dne 12. 3. 2020, které bylo účastníkům řízení zasláno. Doplnění spisu tímto způsobem nezakládá žalovanému povinnost opětovně účastníky seznámit s celým spisem. Žalovaný umožnil účastníkům seznámit se s obsahem správního spisu v úřední i jiné dny, kdy účastníci ovšem byli povinni si termín předem telefonicky domluvit. 11. Žalobkyně uvedla, že se telefonicky na žalovaného s žádostí o nahlédnutí do spisu obrátila, avšak bylo jí sděleno, že s ohledem na opatření související s nemocí Covid – 19 je tato možnost fakticky omezena a bylo jí doporučeno písemně požádat o prodloužení lhůty k nahlédnutí do spisu, což učinila, přesto jí vyhověno nebylo a na její žádost žalovaný žádným způsobem nereagoval. 12. Uvedený postup považuje žalobkyně za nezákonný, rozporný s judikaturou Ústavního soudu a za krajně neslušný. Postup žalovaného hodnotí žalobkyně jako trvale zaujatý vůči ní. 13. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně dále (IV.D) nepřezkoumatelné, a to v otázce nutnosti vybudování rybího přechodu. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že vodní dílo spol. JIRKAL s. r. o. nepředstavuje bariéru pohybu ryb a není tak nutné vybudování rybího přechodu. Podklady, jež žalovaný uvádí jako oporu pro své závěry, se problematikou potřebnosti rybího přechodu nezabývají či se jí zabývají pouze marginálně. 14. Žalované rozhodnutí taktéž nijak (IV.E) nevypořádává námitky žalobkyně v otázce vzdání se vodního oprávnění ze strany právních předchůdkyň spol. JIRKAL s. r. o., k tomu žalobkyně uvádí, že souhlas poskytnutý předchůdci žalobkyně ze strany M.K. a H.K. fakticky znamená, že se vzdaly vodního práva ve prospěch žalobkyně. Ačkoli toto žalobkyně v průběhu správního řízení namítala, správní orgány se touto námitkou nijak nezabývaly. 15. Součástí žaloby byl