1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

54 A 10/2023- 40 - text  7 54 A 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Janem Zelenkou sídlem Heydukova 101/2, 397 01 Písek proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kokešem sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2023, č. j. KUJCK 100912/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci, shrnutí žaloby, shrnutí vyjádření žalovaného 1. Rozhodnutím městského úřadu Milevsko byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku „proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o některých přestupcích"), kterého se dopustila tím, že dne 03.09.2021 okolo 17:15 hodiny při pohybu po lesní cestě v katastru obce Chyšky, Nová Ves - Vilín nezvládla svého psa rasy kavkazský pastevecký, který při nečekaném, náhodném setkání s J.S., nar. X na tuto skočil a čelistmi jí stiskl předloktí pravé horní končetiny, čímž jí vzniklo poranění s obvyklou dobou léčení okolo 2-3 týdnů, tedy jinému z nedbalosti ublížila na zdraví.“ Za toto jednání bylo žalobkyni uloženo napomenutí; dále byla žalobkyni uložena povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení; náhradu škody poškozené – osoby zúčastněné na řízení ve výši 2 198 Kč a náhrada části účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 3 466 Kč. S částkou 16 038 Kč z titulu náhrady škody byla poškozená odkázána na soud. Žalobkyně byla přitom původně podezřelá ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Postupem podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu policejní orgán Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, Obvodní oddělení Milevsko, dne 6. 5. 2023, č. j. KRPC-110553-141/TČ-2021-020512, odevzdali věc Městskému úřadu Milevsko k projednání přestupku. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok o náhradě nákladů spojených s uplatněním nároku na náhradu škody, když zde doplnil, že ve zbytku se v částce 25 515 Kč odkazuje poškozená na soud, jinak prvostupňové správní rozhodnutí žalovaný potvrdil a odvolání zamítl. 3. Žalobkyně v podané žalobě nejprve vymezuje předmět řízení před správními orgány a jednotlivá rozhodnutí (část I.), poté předkládá definici přestupku a znaků přestupku (část II.), následně popisuje přestupek ublížení na zdraví (část III.). V části IV. žalobkyně shrnuje zjištěný skutkový stav (zaprvé) a následně formuluje jednotlivé žalobní námitky. 4. Následně (zadruhé) žalobkyně namítá absenci protiprávnosti a porušení prevenční povinnosti. Žalobkyně je přesvědčena, že její jednání nenese znak protiprávnosti jakožto jednoho ze základních znaků zákonného vymezení přestupku. Žalobkyně namítá, že poškozená se nečekaně a bez varování přiblížila k žalobkyni na odlehlé lesní cestě a zvolala „jé pes“, čímž v ní a v psovi vyvolala úlek. Tímto jednáním zároveň poškozená porušila § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), tj. poškozená zanedbala svoji prevenční povinnost, když žalobkyně předpokládá, že každý člověk nadán průměrným rozumem se „bude v situaci, kdy se na cestě nachází člověk se psem rasy kavkazský pastevecký (vzhledem k jeho proporcím a vrozeným schopnostem) počínat tak, aby se bezdůvodně nenacházel v jeho těsné blízkosti (130 cm krátké vodítko psa), popřípadě v blízkosti majitele, a to tak, že se k nim přiblíží nepozorovaně a navíc začne ještě nečekaně křičet“. Žalobkyně nikdy neargumentovala tím, že se poškozená neměla po veřejné lesní cestě procházet, ale to, že její jednání nemůže za daných okolností požívat právní ochrany. Na straně druhé žalobkyně, zkušená chovatelka, jinak bez problémů, měla svého psa po celou dobu pod kontrolou a vedla jej na krátkém vodítku v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce. Nemohla za žádných okolností počítat s tím, že vyjma jejího psa se může nepředvídatelně zachovat i jiná osoba, o níž nemá s ohledem na odlehlost místa žádné tušení. Žalobkyně má za to, že správní orgány neprokázaly jakékoli protiprávní jednání žalobkyně. 5. Dále v bodě tři namítá žalobkyně absenci zavinění a rozporuje i existenci subjektivní stránky přestupku a příčinné souvislosti. Žalobkyně nesouhlasí se závěry správních orgánů o naplnění zavinění formou vědomé nedbalosti, neboť odůvodnění žalovaného založené na charakteristice psa nacházejícího se na veřejném prostranstvím v kontextu konstatovaného nedostatečného zabezpečení psa před útokem na lidi shledává žalobkyně paušalizujícím bez jakéhokoli přihlédnutí ke specifickým okolnostem věci. Úvahy žalovaného považuje za excesivní, když z nich plyne, že každý vlastník psa na procházce při dodržení všech pravidel může porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem, ale spoléhá, že se tak nestane. Ani citace z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, č. j. 4 as 40/2007, neshledává žalobkyně přiléhavými, stejně jako odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3896/2007. Právní i skutkové závěry těchto rozhodnutí na řešenou věc dle žalobkyně nedopadají. Žalobkyně proto v této části žaloby shrnuje, že nedošlo k porušení povinnosti vyplývající ze zákona, nedošlo k naplnění znaku protiprávnosti. Žalobkyně nemohla jednat vědomě nedbale, neboť učinila vše, co učinit měla. Z tohoto důvodu zde absentuje zavinění. V důsledku toho je zpochybněna i existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a vznikem poranění. 6. V části V. závěrem žalobkyně uvádí, že správní orgány zřejmě vychází z toho, že pokud pes někoho pokouše, jedná se automaticky o přestupek, což odporuje principu ultima racio. Závěry správních orgánů shledává žalobkyně spíše v rovině civilněprávní týkající se práva na náhradu škody. Vzhledem k pochybnostem rozhodovaly správní orgány v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Zcela chybně pak žalovaný dovozuje odpovědnost žalobkyně dle občanského zákoníku, nikoli z přestupkového zákona. 7. Žalobkyně shrnuje, že nebylo prokázáno, že by došlo k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích. Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud jednotlivá správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 2023 k podané žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že žalobní námitky se překrývají s odvolacími a z tohoto důvodu proto odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. II. Právní hodnocení krajského soudu 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.). 10. Žaloba není důvodná. 11. Správní orgány vycházely z toho, že daného dne se na daném místě potkala žalobkyně s poškozenou, vzájemně o sobě nevěděly a poté, co se k sobě na veřejně přístupné cestě přiblížily, upoutala poškozená pozornost psa a žalobkyně, přičemž správní orgány nepovažovaly za podstatné, zda poškozená žalobkyni zdravila, či zda vykřiknula „jé pes“ a bylo proto vycházeno pouze z toho, že pes zareagoval na slovní projev poškozené. Žalobkyně psa na vodítku neudržela, pes jí vyvedl z rovnováhy a ona si sedla na zem (upadla) a byť stále držela vodítko, pes na poškozenou dosáhl a kousl ji do ruky. To vedlo ke zranění poškozené. Takto zjištěný skutkový stav není žalobkyní rozporován. 12. Tato zjištění správní orgány učinily z trestního spisu, když až po vyhodnocení zdravotního stavu poškozené byla věc předána k projednání správním orgánům. Obsahem trestního spisu jsou ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu mj. úřední záznamy o podání vysvětlení žalobkyní, poškozenou a dalších osob. Z protokolu o ústním jednání ze dne 26. 6. 2023 plyne, že jednání se účastnila žalobkyně zastoupena advokátem, stejně jako poškozená, rovněž zastoupena advokátem. Žalobkyně uvedla, „Já se k věci již více vyjadřovat nechci, vše je uvedeno ve spise.“, následně byl trestní spis proveden jako důkaz. Žalobkyně, poškozená ani další osoby nebyly v řízení před správními orgány vyslechnuty. Krajský soud si je přitom vědom limitů použitelnosti úředních záznamů jako důkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, nebo rozsudek ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010-73), z tohoto důvodu vážil, zda tento postup, proti kterému není podanou žalobou brojeno, není vadou,