6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 19/2023- 98 - text  11 57 A 19/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka (soudce zpravodaj), ve věci žalobce: Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic sídlem Údolní 567/33, Brno – město zastoupen advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem sídlem Lublaňská 18, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2023, č. j. MZP/2023/510/385, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3.2023, č. j. MZP/2023/510/385, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 417 Kč k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Správa národního parku Šumava (dále také jako „správa parku“) rozhodnutím ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. NPS 10642/2022, na základě žádosti Jihočeského kraje (dále také jako „žadatel“) povolila výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“) ze základních podmínek ochrany dle § 49 odst. 1 ZOPK pro vyjmenované ohrožené druhy v uvedeném rozsahu; § 56 odst. 1 a 2 písm. c) ZOPK ze základních podmínek ochrany stanovených v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK, pro vyjmenované kriticky ohrožené druhy, silně ohrožené druhy a ohrožené druhy v uvedeném rozsahu. To vše pro fázi rekonstrukce na úsecích Přední Zvonková - Bližší Lhota (II. etapa), obchvat Bližší Lhota (V. etapa), obchvat Nové Chalupy (IV. etapa) a následného provozu silnic III/1632, III/1631 a III/1634 v úseku Nová Pec – Bližší Lhota – Zadní Zvonková. V zájmu ochrany přírody a krajiny byla zároveň žadateli uložena povinnost splnění vyjmenovaných podmínek spolu se stanovením rozsahu rozhodnutí. Výjimka byla udělena s trvalou platností vyjma monitoringu intenzity dopravy, ornitologických průzkumů a monitoringu využívání koridoru silnice savci a kontrol, které je povinen žadatel provádět do 31. 12. 2030. 2. Výrokem II., nadepsaného jako usnesení, správa parku zastavila správní řízení vedené pod sp. zn. SZ NPS 12131/2017 v části žádosti týkající se rekonstrukce silnice III/1634 Přední Zvonková (křižovatka) – státní hranice a ohledně zvláště chráněného druhu rostliny korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), neboť žádost se v těchto částech stala bezpředmětnou. 3. Proti tomuto rozhodnutí správy národního parku podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. 4. Žalovaný výrokem I. postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správy národního parku potvrdil. Výrokem II. změnil žalovaný výrok II. rozhodnutí správy parku tak, že za slova „státní hranice“ vložil text: „a rekonstrukce silnice III/1631 v úseku Bližší Lhota km 7,580 – křižovatka v km 12,530“. Podle § 90 odst. 5 správního řádu poté rozhodnutí ve zbytku potvrdil. II. Dosavadní průběh řízení 5. Správa parku rozhodovala ve věci již opakovaně. Správa parku rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. NPS 05325/2018, vydala obdobnou výjimku, přičemž rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 9. 2018, č. j. MZP/2018/510/1232, došlo mj. k odvolání žalobce ke změně rozhodnutí správy národního parku, když došlo k úpravě podmínek. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 51 A 44/2018-74, zdejší soud žalobu žalobce zamítl. 6. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 As 289/2019-55, rozsudek zdejšího soudu, včetně předcházejících správních rozhodnutí, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (dále jako „zrušující rozsudek“). 7. Nejvyšší správní soud ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů poukázal na rozpor jednotlivých rozhodnutí v otázce monitoringu zvláště chráněných druhů živočichů vs. pouhém náhodném pozorování při výkonu jiné pracovní činnosti k čemuž uvedl, že „pokud snad pracovníci správy opravdu žádný cílený monitoring zvláště chráněných druhů neprovádí a veškeré jejich poznatky z území jsou vlastně (slovy žalovaného) „náhodné“, vzniklé při výkonu jiné činnosti, je evidentní, že takovéto nahodilé skutkové poznatky by nemohly být ani dostačujícím podkladem pro náležité zákonné zhodnocení rozhodnutí o výjimce dle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.“ (bod 23). Dále Nejvyšší správní soud poukázal na absentující podklady rozhodnutí ve správním spise (zejm. absentující prodloužení stanoviska platnosti EIA) a porušení procesních práv účastníků řízení. Nejvyšší správní soud měl rovněž za to, že „Správa se tedy při rozhodování o výjimce podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny měla zabývat též dopady provozu na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. To samozřejmě platí jen za situace, kdy takovéto dopady provozu stavby jsou již v okamžiku rozhodování alespoň rámcově identifikovatelné a liší se od dopadů existující stavby. K této otázce však správa doposavad neprovedla náležité dokazování. Správa jen na základě zcela zastaralých podkladů posuzovala frekvenci provozu v dané lokalitě, ignorovala přitom reálnou možnost, nastíněnou též prvním rozhodnutím žalovaného v této věci, že v důsledku většího komfortu řidičů se provoz v dané lokalitě podstatně zvýší.“ (bod 47), když poukázáno bylo i na to, že co do frekvence provozu na komunikacích bylo nedostatečně vycházeno z 9 let starých údajů. 8. Nejvyšší správní soud proto správním orgánům uložil, aby se držely jeho závěrů a dále „vyjasnila rozpor mezi tvrzením žalovaného a tvrzením vlastním, tedy jaké aktivity a jaký monitoring v území pracovníci správy vlastně provádí.“ Dále správu národního parku zavázal tak, že: „Do spisu řádně vloží veškeré podklady rozhodnutí, včetně prodloužení platnosti stanoviska EIA. Tato povinnost neplatí jen u podkladů veřejně přístupných, např. odborných knih a publikací (za podmínek výše vysvětlených). Správa také opětovně zváží budoucí dopady provozu a provede nové důkazy, které aktualizují odhady provozu na silnici po její rekonstrukci. Výsledky tohoto dokazování pak ovlivní, zda tak, jak žádost Jihočeského kraje vymezila předmět žádosti o výjimku (tedy jen pro fázi rekonstrukce silnice), je dostatečný, či nikoliv. Konečně správa dá též účastníkům možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu).“ (bod 49). III. Obsah žaloby 9. Včasnou žalobou ze dne 29. 5. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 10. Žalobce namítá nesplnění podmínek plynoucích z § 56 ZOPK – nepřijetí opatření snižující dopady intenzivního provozu, chybějící regulace nočního provozu a nevyužití alternativních méně invazivních možností. Obecně je rovněž namítáno porušení § 2 a 3 správního řádu a v rámci jednotlivých námitek i nedostatečné odůvodnění (porušení § 68 správního řádu). 11. S ohledem na rozsah a podrobnost žalobní argumentace krajský soud na tomto místě pouze shrne nosné body argumentace a podrobnostmi se bude v potřebném rozsahu zabývat až v rámci posouzení věci samé. 12. První okruh žalobních námitek se týká porušení § 56 ZOPK v důsledku nepřijetí opatření k regulaci zejména počtu vozidel reagujících na intenzitu dopravy. 13. Žalobce popisuje podklady, ze kterých správní orgány vycházely, tyto však považuje za nedostatečné. Upozorňuje na skutečnost, že pro oba správní orgány představoval hlavní podklad o intenzitách dopravy dokument Bartuška, L.: Realizace opakovaných dopravních průzkumů na silnici III/1634 u obce Přední Zvonková na akci Rekonstrukce sil. Ú1634 v úseku N. Pec – Z. Zvonková – 3. etapa (dále jen „Bartuška 2021“). Ten však probíhal v době koronavirové pandemie, která výsledky sčítání dopravy poznamenala a byť byla zjištěna vyšší intenzita dopravy než v minulosti, nejsou ani nyní prezentovaná čísla relevantní. S vlivem opatření proti šíření pandemie na intenzitu dopravy se správní orgány nevypořádaly, byť se jedná o cestu ke státní hranici a provoz státní hranice byl vlivem pandemie značně omezen. Stejně tak bylo omezeno poskytování služeb majících vliv na intenzitu dopravy (ubytování, restaurace, lyžařský areál Hochficht). Žalobce má za to, že je nutné provést nové sčítání dopravy, to neúspěšně navrhoval i v rámci odvolacího řízení. Zdeformování výsledků sčítání je přitom nejvíce viditelné v zimním období, kdy naměřené hodnoty nekorespondují s mediálním obrazem vysoké návštěvnosti lyžařů zejména ve vztahu k lyžařskému areálu Hochficht v Rakousku. Výsledky nového sčítání definují provoz jako „rekreační-letní (II-R-L)“, zatímco sčítání v roce 2009 jako provoz „rekreační-zimní (II-R-Z)“. Toto stanovení má přitom vliv při výpočtech intenzity dopravy dle Technických podmínek ministerstva dopravy – Stanovení intenzity dopravy na pozemních komunikacích – TP 189 (dále j