1 As 207/2018 — Nejvyšší správní soud

63 Af 3/2024- 64 - text  7 63 Af 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Jiří Kašpar, narozený dne X, IČO 65959868 bytem X zastoupen Mgr. Karlem Hůzlem, advokátem sídlem Velké náměstí 143, 386 01 Strakonice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2024, č. j. 18608/24/5100-10611-711361, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 23. 10. 2023, č. j. 182283/23/4300-13823-703291, č. j. 182307/23/4300-13823-703291, č. j. 182317/23/4300-13823-703291 a č. j. 182331/23/4300-13823-703291, doměřil žalobci podle pomůcek daň z hazardních her, a to v souvislosti s jeho podílením se na provozování hazardní hry bez platného povolení, a to za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2019 ve výši 28 455 Kč a penále ve výši 5 691 Kč, 1. čtvrtletí roku 2020 ve výši 25 760 Kč a penále ve výši 5 152 Kč, 2. čtvrtletí roku 2020 ve výši 19 320 Kč a penále ve výši 3 864 Kč a 3. čtvrtletí roku 2020 ve výši 28 980 Kč a penále ve výši 5 796 Kč. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a dodatečný platební výměr správce daně potvrdil. 2. Žalobce se dle daňových orgánů účastnil provozu hazardních her jako pronajímatel prostor sloužících k podnikání v provozovně nazvané „K-1“ na adrese Volyňská 37, Strakonice – Přední Ptákovice 386 01 a dále v provozovně nazvané „BOOM BOOM BAR“ na adrese Budějovické Předměstí 99, 397 01 Písek. Smlouvu o podnájmu těchto prostor uzavřel se spol. Development Trade s. r. o., výše měsíčního nájemného byla sjednána jako procentuální podíl z celkového výnosu provozovaných technických zařízení. V uvedených provozovnách byla dle daňových orgánů umístěna a provozována technická zařízení typu Pegasus, k nimž nebylo uděleno příslušné povolení k provozu. Žalobce dle daňových orgánů provozoval nelegální hazardní hry, když zpřístupnil prostor k umístění technického zařízení veřejnosti, poskytl elektrickou energii, připojení k internetu, zajistil běžnou technickou obsluhu a údržbu technického zařízení, a nakonec participoval na výnosu z provozu technického zařízení. 3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 9. 7. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jejímž prostřednictvím navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Uvádí, že nepopírá, že by k uzavření nájemních smluv k prostorům v jeho vlastnictví došlo, v rámci tohoto smluvního ujednání byl však žalobce nájemci ujištěn, že jde o činnost legální, což bylo dle jeho názoru doloženo znaleckým posudkem o charakteru provozovaných technických zařízení. Charakter těchto zařízení nebylo možno ověřit ani na webových stránkách a žalobce se proto necítil jako provozovatel hazardních her. Částka nájemného pak byla uzavírána ohledně úhrady za užívání, byla určena jako pohyblivá částka, která mnohdy ani nedosahovala výše nájemného. 4. Další činnost, jež měla z jeho strany svědčit o provozu hazardních her ve smyslu § 5 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), není dle jeho názoru prokázána. Tato činnost byla realizována prostřednictvím zaměstnanců spol. ARTEX Co. s. r. o. (dále jen „spol. ARTEX“), k nimž však žalobce jako OSVČ nemá žádnou vazbu, nebyl jejich zaměstnavatelem, tím byla pouze spol. ARTEX (žalobce je jediným jednatelem této společnosti – pozn. krajského soudu), a nemohl jim proto udílet ani žádné pokyny ohledně provozu. K vysvětlením podaným těmito zaměstnanci tak dle žalobce nemělo být přihlíženo. Z jiných důkazů se zapojení žalobce do provozu hazardních her nepodává. 5. Obdobnou argumentaci žalobce vznáší i ve vztahu ke smlouvě o servisních pracích uzavřené s p. S. Dle žalobce jde toliko o smlouvu rámcovou, jež neobsahuje konkrétní podmínky. Na základě ní žalobce prováděl servisní práce i na jiných zařízeních v jiných místech a nejednalo se tak o technická zařízení obdobného charakteru. 6. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí daňových orgánů nijak neodůvodňují počet provozovaných technických zařízení. I v situaci, kdy je daň stanovena podle pomůcek, není správce daně zbaven povinnosti provést řádné dokazování a zjistit tak skutkový stav věci co nejúplněji. 7. Odůvodnění rozhodnutí nesplňuje dle žalobce zákonné náležitosti, v jednotlivých částech si odporuje, když uvádí, že z podaných vysvětlení bylo zjištěno zajišťování činností souvisejících s provozem technických zařízení žalobcem a v jiné části pak uvádí, že tato vysvětlení byla užita pouze pro dokreslení situace. Další zapojení žalobce tak nebylo nijak prokázáno, jde o úvahy nepodložené žádným důkazem a závěry takových úvah jsou vykládány v jeho neprospěch. 8. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku, kterému krajský soud usnesením ze dne 30. 7. 2024, č.j. 63 Af 3/2024-46 nevyhověl. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zdůraznil, že poplatníkem daně z hazardních her je každý, kdo naplní definici uvedenou v § 1 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z hazardních her“). Spol. Development Trade s. r. o. umístila do provozoven žalobce technická zařízení naplňující znaky hazardní hry, přitom nedisponovala potřebným povolením k provozu, svým jednáním tak naplnila definici poplatníka daně z hazardních her. Předmětem šetření v nynější věci byla daňová povinnost žalobce, nikoli spol. ARTEX, přičemž bylo prokázáno, že žalobce provozoval hazardní hry, když každý ze (spolu)provozovatelů hazardních her bez platného povolení se stává poplatníkem daně z nich. 10. Již skutečnost, že žalobce poskytoval prostory pro provoz daných technických zařízení a v jeho příjmech (výnosech) se přímo projevil zisk spojený s provozem těchto zařízení, naplňuje znaky hazardní hry ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. Právě podíl žalobce na tomto zisku v podobě nájemného dovozuje jeho finanční zájem na výnosu z hazardních her. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2021, č. j. 62 Af 48/2019-71. 11. K namítané nemožnosti ověření dispozice spol. Development Trade s. r. o. povolením k provozu daných technických zařízení žalovaný odkázal na webové stránky Ministerstva financí ČR, které vede seznam legálních provozovatelů těchto zařízení. Uvedená společnost tímto oprávněním nedisponuje, jak plyne ze seznamu. 12. Žalobcem poukazovaný znalecký posudek Ústavu súdneho inžinierstva Žilinskej univerzity se nezabývá naplněním znaků hazardní hry, nezabývá se stěžejním znakem těchto her, kterým je prvek náhody z pohledu účastníka hry. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2021, č. j. 61 A 15/2019-85 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, č. j. 1 As 136/2018-32, v nichž se správní soudy klíčovým prvkem v podobě prvku náhody zabývají. Konkrétním posouzením nyní řešené hry Pegasus se pak Nejvyšší správní soud zabývá v rozsudku č. j. 4 As 120/2021-75. 13. K žalobcem namítanému nedostatečně zjištěnému počtu provozovaných technických zařízení a jeho návaznosti na stanovení daně dle pomůcek žalovaný uvedl, že co do počtu zařízení vycházel ze smluv o nájmu a z interních dokladů za příslušná zdaňovací období. Ke stanovení daně pomůckami správce daně přistoupil s ohledem na nesoučinnost žalobce, který po celou dobu tvrdil, že se na provozování hazardních her nepodílel a počet provozovaných herních zařízení nesdělil. Žalobce současně nepředložil důkazní prostředky svědčící o úhrnu přijatých a nevrácených vkladů a úhrnu vyplacených výher, z nichž by správce daně mohl stanovit dílčí základ daně z technických her na základě dokazování. Z tohoto důvodu správce daně musel přistoupit ke stanovení daně dle pomůcek, k čemuž využil interní doklady získané vyhledávací činností. Námitky týkající se provádění dokazování co nejúplněji, tak dle žalovaného nemají při přechodu na stanovení daně dle pomůcek místo. III. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 15. O věci krajský soud rozhodl v rámci nařízeného ústního jednání dne 19. 9. 2024, během kterého účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že se významněji na provozu technických zařízení nepodílel, neexistují důkazy, že by se do provozu zapojoval výrazněji, dotčené prostory pouze podnajímal. Rovněž uvedl, že byl provozovatelem ujišťován, že jde o činnost l