3 Ads 23/2010 — Nejvyšší správní soud

66 Ad 2/2024- 25 - text  8 66 Ad 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: K. G. bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2024, čj. MPSV-2024/224905-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 10. 9. 2024, čj. 167102/24/JH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2024 na základě její žádosti ze dne 25. 7. 2024, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese X, byt č. X (dále jen „užívaný byt“), nesplňuje definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 2. Odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 10. 2024, čj. MPSV-2024/224905-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 4. 11. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítla nezákonnost obou výše citovaných rozhodnutí. 4. V prvé řadě žalobkyně nesouhlasila s nepřiznáním dávky a uvedla, že užívá soubor místností v bytovém domě, které jsou určeny k trvalému bydlení, čímž splňuje podmínku dle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. 5. Nezákonnost předmětných rozhodnutí žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že byly vydány na základě nepravdivých údajů. Žalovaný nepřiznání příspěvku na bydlení odůvodnil tím, že v katastru nemovitostí (dále jen „KN“) jsou na adrese V. 118, Č. V., zapsány tři byty na základě prohlášení vlastníka nemovitosti o vymezení jednotek podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Toto dle žalobkyně neodpovídá skutečně zapsaným údajům, neboť v KN nejsou v současné době (ani nebyly ke dni 1. 7. 2024) zapsány žádné byty či bytové jednotky podle o. z., příp. jiného právního předpisu. Uvedla, že v KN je zapsán účel užívání předmětné nemovitosti jako „bytový dům“. Jak z KN, tak z Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN), který je součástí KN, plyne, že se jedná o budovu s číslem popisným X, sloužící jako bytový dům, ve kterém se nachází 3 byty [jedná se o tzv. referenční údaje podle § 38 odst. 1 písm. a) až g) ve spojení s § 2 písm. b) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o registrech“]. Žalobkyně uvádí, že žádný zákon neumožňuje do těchto registrů provádět zápisy fyzickým osobám, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. 6. Žalobkyně se v žalobě podrobně zabývá referenčními údaji předmětné nemovitosti. Žalobkyně namítla, že žalovaný uvedl, že reflektuje kolaudaci bytu či sdělení stavebního úřadu a že nepřihlíží k zápisům do katastru nemovitostí fyzickou osobou. Žalobkyně se proti tomu ohrazuje a uvádí, že fyzické osoby nemohou vkládat zápisy do katastru nemovitostí. Dále žalobkyně odkazuje na § 42 odst. 2 písm. b) zákona o registrech a uvádí, že způsob využití objektu zapisuje do RÚIAN editor (stavební úřad) v souladu s dokumentací a účelem užívání, ke kterému je stavební objekt určen, tj. zpravidla podle kolaudačního souhlasu, oznámení o záměru užívání stavby nebo dokumentace skutečného provedení stavby [srov. § 10 odst. 3 vyhlášky č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2011 Sb.“), ve spojení s § 69 odst. 1 písm. a) až g) zákona o registrech]. Doplnila, že referenční údaje jsou pro správní orgány závazné (§ 5 odst. 2 zákona o registrech). Dodala, že editor je zodpovědný za správnost referenčních údajů (srov. § 4 odst. 2 zákona o registrech). V případě pochybností o správnosti referenčních údajů je editor označí, přičemž tyto údaje pak mají pouze informativní charakter (srov. § 4 odst. 5 zákona o registrech). 7. Žalobkyně z veřejně přístupných údajů a výše citovaných předpisů dovodila, že stavební objekt na předmětné adrese je „určen podle stavebního zákona a zapsán do veřejných seznamů KN a RÚIAN příslušným stavebním úřadem podle kolaudačního souhlasu v souladu s výše uvedenými zákony.“ 8. Žalobkyně též uvedla, že žalobní body jsou obsaženy v žalobách č. 1 a č. 2, které byly podány ke zdejšímu soudu a dosud o nich nebylo rozhodnuto, a to pod sp. zn. 54 Ad 6/2024 (rozhodnuto rozsudkem ze dne 19. 12. 2024) a sp. zn. 55 Ad 13/2024). Žalobkyně učinila součástí své žaloby i svá podání, týkající se těchto dvou označených řízení. Uvedené listiny přiložila jako přílohy této žaloby. 9. Závěrem žalobkyně namítla rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, a sice rozpor s § 2 správního řádu, s § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, s § 980 o. z., s § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), s § 2 písm. b), § 3, § 4, § 5, § 30 odst. 1 a 2, § 38 odst. 1 a § 42 odst. 1 a 2 písm. b) zákona o registrech, s § 193 a § 194 již neúčinného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), s § 2 písm. a) bod 1 již neúčinné vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), s § 3 písm. g) již neúčinné vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“) a s § 1 písm. c), § 7 odst. 1 a § 10 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 359/2011 Sb. 10. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Ve vztahu k výpisu z KN žalovaný uvedl, že je nutno odlišovat význam pojmu „byt“ ve smyslu soukromého práva a práva veřejného. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, ze kterého plyne, že zápis v KN nemá v případě rozhodování o příspěvku na bydlení žádný význam. Žalovaný připomněl, že pouze stavební úřad má pravomoc posoudit, zda určitá stavba nebo její součást splňuje technické požadavky na stavby a současně zda je stavba užívána k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. IV. Právní hodnocení krajského soudu 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). 13. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s., neboť pro to byly splněny procesní podmínky. 14. Žaloba není důvodná. 15. Krajský soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně podává již po několikáté žalobu v předmětné věci (pokaždé za jiné časové období). V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu, byť v různých žalobách svá tvrzení a předkládané důkazy upravuje. Krajský soud tak již v podstatě o obdobných žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 24. 7. 2017, čj. 55 Ad 2/2017-28 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, zamítl), ze dne 16. 12. 2020, čj. 55 Ad 14/2020-19, ze dne 18. 2. 2021, čj. 60 Ad 12/2020-18, ze dne 7. 5. 2020, čj. 60 Ad 3/2020-20 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, čj. 2 Ads 169/2020-25, zamítl), ze dne 24. 9. 2021, čj. 60 Ad 13/2021-18, ze dne 4. 1. 2022, čj. 64 Ad 13/2021-19, ze dne 9. 1. 2023, čj. 55 Ad 16/2022-18, ze dne 24. 1. 2023, čj. 60 Ad 21/2022-18 a ze dne 12. 4. 2022, čj. 64 Ad 2/2022-17. Posledními rozsudky zdejšího soudu jsou rozsudky ze dne 23. 5. 2024, čj. 64 Ad 2/2024-21, a ze dne 19. 12. 2024, čj. 54 Ad 6/2024-25. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu užívaný byt nesplňuje podmínky podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Závěry krajského soudu již opakovaně potvrdil Nejvyšší správní soud. 16. Podstata sporu zůstává i nadále stejná. Na tomto místě krajský soud předesílá, že v případě absence podkladů, které by byly způsobilé doložit, že užívaný byt je určen k trvalému bydlení podle stavebního zákona nebo je zkolaudován jak