9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

61 A 2/2024- 85 - text  13 61 A 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: OZM Research, s. r. o. se sídlem Blížňovice 32, 538 62 Hrochův Týnec zastoupena advokátkou Mgr. Danou Libochowitzovou se sídlem 17. listopadu 342/0, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 46618-11/2022-520000-12, čj. 44114-2/2023-900000-314, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 46618-11/2022-520000-12, čj. 441142/2023-900000-314, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v nynější věci zabýval přestupkem spočívajícím v tom, že žalobkyně dle celních orgánů nepřiložila k elektronickým celním prohlášením povolení Ministerstva průmyslu a obchodu k vývozu vojenského materiálu. Krajský soud dospěl k závěru, že celní orgány nedostatečně prokázaly, že se v případě níže popsaného zboží vůbec o vojenský materiál jednalo. 2. Dne 1. 4. 2022 předložila žalobkyně Celnímu úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) vývozní elektronická celní prohlášení č. 22CZ5200002JN27YP3 a 22CZ52000022W3PEP5. Těmito prohlášeními navrhla propuštění zboží do režimu vývozu. Jednalo se o zkušební zařízení označená jako BAM FRICTION APPARATUS – FSA12 měřící citlivost chemické látky ke tření, BAM FALL HAMMER – BFH12 měřící citlivost chemické látky k nárazu pádového kladiva a ADVANCED SMALL-SCALE ELECTROSTATIC SPARK SENSITIVITY APPARATUS – X SPARK 10 měřící citlivost vzorku k elektrické jiskře. 3. Celní úřad ověřoval, zda se jedná o zboží dvojího užití či vojenský materiál, a výzvou ze dne 6. 4. 2022 vyzval žalobkyni k předložení vývozního povolení Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „Licenční správa MPO“), popřípadě stanoviska licenční správy, že takovéto povolení není potřeba. Celní úřad též požádal specializované oddělení žalovaného o poskytnutí stanoviska, zda je posuzované zboží vojenským materiálem dle nařízení Rady č. 428/2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití či zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. 4. Licenční správa MPO ve stanovisku ze dne 7. 6. 2022, konstatovala, že posuzované zboží je vojenským materiálem dle § 5 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, neboť je schopno testovat citlivosti rovněž i vojenských trhavin a raketových pohonných hmot a dále je schopno demilitarizace munice. Tento závěr převzalo i specializované oddělení žalovaného v odpovědi na dotaz celního úřadu ze dne 13. 6. 2022. Celní úřad – s ohledem na stanovisko Licenční správy MPO, které potvrdilo, že se jedná o vojenský materiál – vydal dne 14. 6. 2022 výzvu k odstranění vad přijatých vývozních celních prohlášení, tj. k předložení originálu vývozního povolení Licenční správy MPO pro vývoz vojenského materiálu. 5. Rozhodnutím ze dne 11. 08. 2023, sp. zn. 46618-11/2022-520000-12, čj. 2254813/202352000012, uznal celní úřad žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 47 odst. 2 písm. a) bod 2. zákona č. 242/2016 Sb., celního zákona, tím, že nesplnila některou z povinností podle přímo použitelného předpisu Evropské unie pro propuštění zboží do navrhovaného celního režimu vývozu. Konkrétně žalobkyně postupovala v rozporu s čl. 15 odst. 2 písm. a) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, neboť dne 1. 4. 2022 jako osoba odpovědná za správnost a úplnost informací uvedených v celním prohlášení a za dodržení všech povinností v souvislostí s propuštěním zboží do daného celního režimu podala výše uvedená elektronická celní prohlášení s návrhem k propuštění zboží do režimu vývozu, ve kterých vystupuje jako vývozce a deklarant, bez nutného povolení Ministerstva průmyslu a obchodu k vývozu vojenského materiálu podle zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem ve znění k 1. 4. 2022. Za tento přestupek celní úřad uložil žalobkyni pokutu 5 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že celní úřad ve věci původně rozhodl příkazem ze dne 3. 3. 2023, proti němuž však žalobkyně podala odpor. 6. Žalobkynino odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. II. Shrnutí žaloby 7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 30. 1. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 8. Žalobkyně popsala průběh správního řízení s tím, že pro účely uložení sankce je povinností celního úřadu posoudit právní povahu zboží (tedy zda se jedná o vojenský materiál) jako předběžnou otázku, neboť bez jejího vyřešení nebylo možné posoudit odpovědnost žalobkyně za přestupek. Tuto otázku celní úřad sám nezkoumal a nehodnotil, přičemž žalovaný jeho postup aproboval, byť připustil dílčí nedostatky prvoinstančního rozhodnutí. Námitkám nepřezkoumatelnosti však nepřisvědčil. 9. Meritum věci spočívá v posouzení, zda je zboží vojenským materiálem ve smyslu § 5 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem či nikoliv. 10. Celní úřad své rozhodnutí založil na stanovisku Licenční správy MPO, že posuzovaná zařízení představují vojenský materiál dle § 5 odst. 1 uvedeného zákona a položky SVMe 18 přílohy č. 1 vyhlášky č. 210/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (dále jen „vyhláška č. 210/2012 Sb.“). 11. Stanovisko Licenční správy MPO nelze považovat za dostatečný právní podklad pro závěr, že zboží představuje vojenský materiál, neboť chybí naplnění zákonné definice dle § 5 odst. 1 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Licenční správa MPO vychází pouze ze skutečnosti, že zboží odpovídá položce SVMe 18 přílohy č. 1 vyhlášky č. 210/2012 Sb., avšak podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, čj. 10 A 45/2011-126, pouhé uvedení výrobku v seznamu podle vyhlášky ještě nezakládá jeho právní kvalifikaci jako vojenského materiálu bez toho, aby byl zároveň splněn zákonný znak podle § 5 odst. 1 uvedeného zákona. 12. Závěr Licenční správy MPO, že zboží je schopno testovat citlivost vojenských trhavin či pohonných hmot a demilitarizovat munici, nepostačuje k jeho právní klasifikaci jako vojenského materiálu. Tato argumentace je dle žalobkyně nesprávná i z důvodu, že by při jejím důsledném použití muselo být za vojenský materiál považováno běžné laboratorní vybavení, které splňuje technické požadavky vojenských norem, aniž by bylo speciálně konstruováno k vojenskému použití. Uvedené lze ilustrovat na příkladu vojenské normy STANAG 4284 pro vysoce výbušnou látku HMX, jejíž požadavky splňují i běžné přístroje jako chromatografy, spektrofotometry, mikroskopy nebo skleněné laboratorní pomůcky, aniž by tyto výrobky byly speciálně uzpůsobeny k vojenským účelům. Pouhý odkaz na podzákonný předpis bez adekvátního posouzení povahy zboží činí právní názor Licenční správy MPO nepřezkoumatelným. 13. Licence k exportu zboží vydaná na žádost žalobkyně ze strany Licenční správy MPO není rozhodnutím o určení právní povahy zboží, nýbrž v souladu s § 14 a násl. zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem toliko základem, který stanoví rozsah a podmínky obchodu s konkrétním vojenským materiálem. 14. Dále žalobkyně namítá, že celní úřad porušil § 57 odst. 1 správního řádu, neboť otázku právní povahy zboží neřešil jako předběžnou otázku, ačkoliv na jejím posouzení rozhodnutí záviselo. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 Tdo 328/2015, určení, zda se jedná o vojenský materiál, přísluší vnitrostátním soudům, nikoliv správním orgánům či ministerstvům bez náležitého zákonného rámce. 15. Žalobkyně navíc předložila vyjádření Licenční správy MPO ze dne 2. 9. 2022, odkazující na odborné posouzení zboží Univerzitou obrany, podle něhož zařízení nelze považovat za vojenský materiál, neboť nebyla speciálně určena či upravena k vojenským účelům. Poukazuje přitom na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 6. 2012, C-615/10, Insinööritoimisto InsTiimi, dle něhož nepostačuje, že kupujícím je vojenský subjekt (v nynější věci společnost zřízená ministerstvem obrany Velké Británie) – výrobek musí být objektivně i subjektivně určen výlučně pro vojenské účely. 16. Skutečnost, že žalobkyně později požádala o licenci ze dne 24. 10. 2022, č. B223020831, nelze vykládat jako uznání, že zboží je vojenským materiálem. Podle jejího tvrzení k tomu byla donucena tlakem ze strany Licenční správy MPO a celní správy, aby předešla závažným