6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 27/2024- 68 - text  8 57 A 27/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Schlieger, s. r. o., IČO 28787803 se sídlem U nákladového nádraží 3265/10, Strašnice, 130 00 Praha 3 zastoupena Mgr. Ing. Ivou Špačkovou, advokátkou se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 – Staré Město proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“). Současně žalobkyně žádá o zrušení rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 17. 8. 2023, č. j. ČOI 94366/23/2000/Ži (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jenž bylo napadeným rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání: 1) přestupku dle § 19a odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 sb., o technických požadavcích na výrobky (dále také jen „zákon o technických požadavcích“), tím, že jako výrobce v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 u třech objednatelů uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako stavební výrobky a elektrozařízení, přičemž porušila povinnosti vymezené v ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích (dále jen „přestupek č. 1“); 2) přestupku dle ustanovení § 54 odst. 3 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), tím, že v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako výrobky určené k posuzování shody, aniž by zajistila jejich soulad s požadavky stanovenými příslušnými právními předpisy, když nevypracovala kompletní technickou dokumentaci, neprovedla příslušný postup posuzování shody a nevypracovala EU prohlášení o shodě, a porušila tak povinnosti stanovené v § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody (dále jen „přestupek č. 2“); 3) přestupku podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“), tím, že porušila zákaz uvedení na trh dodávky, prodeje nebo použití tepelného čerpadla Kompakt Air Premium 10, když dne 16. 7. 2021 uvedla předmětné tepelné čerpadlo do trvalého provozu u objednatele (dále jen „přestupek č. 3“). Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 500 000 Kč dle ustanovení § 19a odst. 6 písm. a) zákona o technických požadavcích ve spojení s ustanovením § 93 a násl., § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. Žalovaná nezjistila správně a dostatečně skutkový stav, když se nezabývala důkazy předloženými žalobkyní, čímž zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Žalobkyně spatřuje pochybení žalované především ve skutečnosti, že v rozporu se zásadou materiální pravdy žalovaná důkazy pouze formalisticky a z části spekulativně a nelogicky odmítla bez toho, aby se jimi věcně zabývala. Žalovaná chybně v přestupcích č. 1 a 2 označila žalobkyni za výrobce tepelného čerpadla P17T, přestože žalobkyně od počátku řízení dokládá, že je pouze „distributorem tepelných čerpadel jiného označení“. Žalovaná nezohlednila důkazy předložené žalobkyní, a to konkrétně vyjádření společnosti MV Technology Group s.r.o., IČO: 06713726, se sídlem U půjčovny 953/4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, a prohlášení výrobce tepelných čerpadel Heat pump (Intelligent Inverter Heat Pump) – společnosti Guangdong Phinx Eco – Energy Solution Ltd. z Číny. 4. Z uvedených nezohledněných důkazů dle žalobkyně vyplývá, že společnost MV Technology Group s.r.o. (dále jen „dovozce“) v pozici dovozce uvádí na trh tepelná čerpadla vyrobená společností Guangdong Phinx Eco – Energy Solution Ltd. z Číny (dále jen „výrobce“). Dovozce i výrobce shodně uvedli, že tepelná čerpadla model Inverter X10 jsou zcela totožná s modelem P10T a stejně tak model Inverter X18 je shodný s modelem P17T. Rozdílnost označení je dána pouze cílovým trhem, kdy modely Inverter X10 a Inverter X18 jsou označením pro trh Evropské unie. Modely označené jako P10T a P17T jsou určeny pro ostatní trhy. Žalobkyně taktéž v žalobě upozornila na skutečnost uvedenou ve vyjádření dodavatele, a sice že některá z tepelných čerpadel byla opatřena nesprávnými štítky (namísto Inverter X18 bylo na štítku uvedeno P17T), přestože dokumentace k tepelným čerpadlům byla označena správně. Podle žalobkyně je prokázané, že se nemohla dopustit přestupků č. 1 a 2 tak jak jsou popsány, neboť není výrobcem daných tepelných čerpadel. Nezabýváním se uvedenými důkazy, vyjádřením dodavatele a prohlášením výrobce, tak žalovaná dle žalobce porušila zásadu materiální pravdy. 5. Obdobně žalovaná pochybila, když se ve vztahu k přestupku č. 3 nezabývala žalobkyní předloženými důkazy, zejména předávacím protokolem ze dne 5. 7. 2021, fotodokumentací k přelepení štítku a tvrzením, že u předmětného tepelného čerpadla byly nedopatřením výrobce umístěny chybné štítky. Žalobkyně má za to, že předloženými důkazy jednoznačně prokázala, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo. Tím, že žalovaná předložené důkazy opomněla, a k nim nepřihlédla, porušila zásadu materiální pravdy, neboť nezjistila všechny důležité okolnosti pro ochranu veřejného zájmu. Žalobkyně k porušení zásady materiální pravdy dodává, že postačí důkaz o tom, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo, resp. důvodná pochybnost o tom, že se nejednalo o zakázané tepelné čerpadlo, což předloženými důkazy prokázala. 6. Žalobkyně dále uvádí, že u České obchodní inspekce, inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. města Prahu je se společností MV Technology Group s.r.o. vedeno obdobné řízení, kde však příslušný správní orgán dospěl k jiným závěrům než správní orgán v právě projednávané věci. 7. Podle žalobkyně žalovaná za použití účelových argumentů odmítla jí předložené důkazy a porušila tak základní procesní zásadu in dubio pro reo, která se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 As 210/2014-39 či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011) použije i ve správním trestání. Žalobkyně na základě odkazovaných rozhodnutí NSS k porušení zásady in dubio pro reo dovozuje nezákonný postup žalované při rozhodování ve správním řízení, neboť v případě existence pochybnosti o skutkovém stavu nemohla žalovaná rozhodnout o tom, že se žalovaná dopustila správního deliktu. 8. Další námitkou žalobkyně je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť nesplňují požadavky správního řádu a konstantní judikatury NSS na rozhodnutí správních orgánů. Správní orgány se podle žalobkyně odklonily od zásady in dubio pro reo, když nesprávně vytvořily právní konstrukci – fikci, že na žalobkyni je nutno pohlížet jako na výrobce předmětných tepelných čerpadel. 9. Žalobkyně v žalobě odkazuje na rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004-75, podle něhož nevypořádání se s námitkami odvolatele vyčerpávajícím způsobem zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150, podle něhož řádné a srozumitelné odůvodnění představuje jednu ze záruk pro zamezení libovůle rozhodování. 10. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť netvoří jeden logický celek s jasně popsanými a odůvodněnými konkrétními hledisky, která měla vliv na konečnou výši pokuty. To je v rozporu s judikaturou NSS, neboť podle rozsudku ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 As 51/2007-68, musí být výše pokuty zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochybnosti o její výši vzhledem ke konkrétním okolnostem individuálního případu. 11. Dle názoru žalobkyně je odůvodnění napadeného rozhodnutí tvořeno pouhým konstatováním, skutečností, domněnek a tvrzení žalované. Z odůvodnění však není zřejmé, na základě jakých úvah dospěla žalovaná k závěru o výši pokuty. Žalovaná při určení výměry pokuty neuvážila individuální povahu protiprávního jednání, neuvedla jednotlivá kritéria do souvislostí a nepopisuje, jaký měla vliv jednotlivá kritéria na výši pokuty. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2006, č. j. 4 As 22/2005-68