1 Ao 3/2008 — Nejvyšší správní soud

61 A 13/2025- 98 - text  19 61 A 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatelky: CBB PROJEKT, s. r. o., IČO 28084527 se sídlem Trojická 1910/7, 128 00 Praha 2 zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti odpůrkyni: obec Borek, IČO 00244678 se sídlem Pražská 66, 373 67 Borek zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem advokátem se sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha za účasti: I) K. V., narozen dne II) E.V., narozena dne oba bytem o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 2 územního plánu obce Borek vydané usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 26. 6. 2024, č. 79/2024, v části týkající se pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic takto: I. Změna č. 2 územního plánu odpůrkyně schválená usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 26. 6. 2024, č. 79/2024, se v části týkající se pozemku parc. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic ruší dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 23 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. III. Odpůrkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí návrhu 1. Zastupitelstvo odpůrkyně usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. 79/2024, vydalo změnu č. 2 územního plánu (dále jen „změna č. 2“), která nabyla účinnosti dne 24. 7. 2024. Změna č. 2 zejména převádí stávající územní plán Borek do jednotného standardu územně plánovací dokumentace. V grafické části změna č. 2 řadí pozemek p. č. 210/6 v k. ú. Borek u Českých Budějovic ve vlastnictví navrhovatelky do plochy veřejná prostranství všeobecná s indexem „PU“. 2. Pro přehlednost krajský soud přikládá výřez z hlavního výkresu změny č. 2 [OBRÁZEK] 3. Krajský soud se v minulosti ve vztahu k pozemku p. č. 210/6 zabýval změnami územního plánu Borek č. 1 a č. 3. Změnu č. 1 územního plánu Borek, schválenou usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 25. 10. 2021, č. 149/2021, která nabyla účinnosti dne 18. 11. 2021 (dále jen „změna č. 1“), krajský soud k návrhu navrhovatelky v části týkající se pozemku zrušil rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, čj. 61 A 19/2022-64. Důvodem zrušení této části změny č. 1 ve stručnosti bylo nedostatečné odůvodnění změny funkčního využití pozemku z plochy bydlení – bytové domy na plochu veřejného prostranství, kdy odpůrkyně dostatečným a racionálním způsobem zdůvodnila, proč přistoupila ke změně funkčního využití pozemku navrhovatelky, neuvedla však, z jakých konkrétních důvodů na tomto pozemku veřejné prostranství vymezila. Usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. 80/2024, zastupitelstvo odpůrkyně schválilo změnu č. 3 územního plánu, která nabyla účinnosti dne 24. 7. 2024 (dále jen „změna č. 3“). Změna č. 3 reagovala na závěry shora uvedeného rozsudku a týkala se výhradně funkčního využití plochy, na které se pozemek p. č. 210/6 nachází, kdy tuto opět vymezila jako veřejné prostranství. Také změnu č. 3 krajský soud k návrhu navrhovatelky zrušil, a to rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, čj. 63 A 1/2025-72, neboť ji shledal nepřezkoumatelnou v části odůvodnění týkající se přiměřenosti změny funkčního využití z plochy určené k bydlení na plochu veřejného prostranství. 4. Navrhovatelka v návrhu úvodem zmiňuje svůj dlouhodobý a veřejně známý záměr vystavět na předmětném pozemku bytový dům. S tímto záměrem navrhovatelka pozemek nabývala a činila příslušné kroky k jeho realizaci – ke dni podání návrhu probíhalo územní řízení o umístění stavby bytového domu. Dále shrnuje historii zařazení pozemku a jednotlivé změny územního plánu Borek v návaznosti na shora uvedené zrušující rozsudky. 5. Poukazuje na to, že ve věci změny č. 2 podala podnět k zahájení přezkumného řízení ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje, který jej však do dne podání návrhu nezahájil a s ohledem na zákonem stanovené lhůty pro jeho zahájení je provedení přezkumného řízení krajně nepravděpodobné. 6. Navrhovatelka je přitom přesvědčena, že zobrazení pozemku v grafické části změny č. 2 je ve své podstatě zjevnou písařskou, resp. projektovací chybou a jako takové nemůže mít právní závaznost. Z opatrnosti se s ohledem na postup odpůrkyně domáhá své právní ochrany před krajským soudem, kdy nezákonnost změny č. 2 dovozuje na základě níže uvedených důvodů. I.A Porušení procesních ustanovení 7. Navrhovatelka v prvé řadě s odkazem na § 55a odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), namítá, že změna č. 2 se týká oproti obsahu jednoznačně určenému usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 21. 9. 2022, č. 195/2022, o pořízení změny č. 2, také pozemku p. č. 210/6, který ovšem nebyl zastupitelstvem odpůrkyně určen k řešení. Tím odpůrkyně porušila ustanovení stavebního zákona upravující pořizování změny územního plánu. 8. Odpůrkyně měla postupovat řádně tak, že by buď zahrnula pozemek do obsahu změny hned, čímž by dala navrhovatelce mimo jiné informaci, že změna bude pozemek řešit, zhruba o rok a půl dříve, nebo měla pořídit o pozemku samostatnou změnu, jako to ostatně učinila v rámci změny č. 3. 9. Svým postupem odpůrkyně zasáhla do práv navrhovatelky, neboť ta se o tom, že se změna č. 2 má dotknout také jejího pozemku, dozvěděla až těsně před veřejným projednáním návrhu změny, a ne již při schvalování jejího obsahu zastupitelstvem. Současně je navrhovatelka přesvědčena, že se dotčené orgány k této změně nevyjadřovaly způsobem podle § 55a odst. 2 písm. d) a e) a zřejmě ani podle § 55b odst. 2 stavebního zákona. Skutečnost, že se návrh změny č. 2 týká také pozemku, nebyla z návrhu nikterak patrná a zřejmě ji zaznamenal toliko navrhovatel jakožto vlastník pozemku. I.B Zásah do legitimního očekávání navrhovatelky 10. Navrhovatelka namítá, že napadené opatření obecné povahy zasahuje do jejího legitimního očekávání. 11. Je si vědoma, že zásada ochrany legitimního očekávání není bezbřehá a že obec má právo rozhodovat o využití či (ne)zastavování svého území, musí tak ovšem činit v souladu s právními předpisy. 12. Legitimní očekávání navrhovatelka nabyla již na základě územního plánu odpůrkyně z roku 2000, kterým bylo vymezeno nové rozsáhlé zastavitelné území na severu obce, která je rozvíjející se aglomerací krajského města. Pozemek navrhovatelky byl zařazen do plochy „bydlení“. Legitimní očekávání navrhovatelka dovozuje i z důvodu, že shodnou změnu, kterou přináší změna č. 2, zdejší krajský soud již jednou zrušil, a také proto, že odpůrkyně i nadále činí kroky k rozšíření a k zastavění území obce, o čemž svědčí samotná změna č. 2 obsahující prvky regulačního plánu daného území. 13. Legitimní očekávání navrhovatelky je před zásahem odpůrkyně chráněno, neboť změnou dotčený pozemek nemá zvláštní či strategickou polohu nebo rozlohu, je dlouhodobě vymezený jako součást plochy bydlení hromadného, a to nikoliv v kontextu celého území, jehož nové vymezení v územním plánu reflektuje nové rozhodnutí o celkové podobě či směřování obce. I.C Nepřípustná podrobnost změny č. 2 14. Navrhovatelka je přesvědčena, že změna č. 2 je v rozporu s § 43 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého „[ú]zemní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím“. 15. Územní plán má řešit území obce koncepčně a z hlediska jeho podrobnosti je nerozhodné, zda v území přibude či ubude několik bytových jednotek či obyvatel. O takových podrobnostech nemůže rozhodovat politická moc, nýbrž pouze jednotliví vlastníci. Územní plánování se nemá týkat jednotlivých záměrů, nýbrž celkové urbanistické koncepce obce. Skutečnost, že na nějakém území již nelze bytový dům zrealizovat, může obec, coby účastník řízení, uplatňovat v územním řízení, nelze však kvůli tomu měnit územní plán. Opačný výklad by byl neudržitelný a vedl by k nutnosti obcí soustavně vyhodnocovat zastavěné území. I.D Absence znaků veřejného prostranství 16. S odkazem na § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, navrhovatelka zdůrazňuje, že pojem „veřejné prostranství“ je vymezen funkčně, nikoli formálně, a proto k jeho vzniku nedochází jeho pouhým vymezením v územním plánu, když ten může deklarovat pouze již existující stav. Územní plán v tomto směru nemůže mít konstitutivní účinky. 17. K tomu navrhovatelka dále cituje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2378/2016, v němž je mj. zmiňován nutný souhlas vlastníka pozemku s veřejným užíváním. V nynějším případě ovšem pozemek není navštěvován veřejností, neplní funkci veřejného prostranství a navrhovatelka nedala souhlas s jeho veřejným užíváním, a to ani konkludentně. Naopak se vymezení pozemku jako veřejného prostranství opakovaně brání. 18. Odpůrkyně neprokázala exi