4 Azs 149/2004 – Nejvyšší správní soud

55 A 12/2025- 80 - text  13 55 A 12/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: K. K., narozený dne bytem proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. KUJCK 107239/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Písek rozhodnutím ze dne 12. 8. 2025, č. j. MUPI/2025/84723, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 14. 2. 2025 v 11:02 hodin na pozemní komunikaci č. I/20, na volném úseku na 174,5 km, v blízkosti obce Myšenec, ve směru jízdy na obec Písek, řídil motorové vozidlo zn. Ford, X, přičemž předjížděl v místě, kde je to místní úpravou na pozemních komunikacích zakázáno, kdy porušil svislou dopravní značku B21a „Zákaz předjíždění“, za což mu byl uložen podle § 125c odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu správní trest pokuty ve výši 8 000 Kč a podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“), povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč. 2. Odvolání žalobce žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí správní žalobou podanou dne 17. 11. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhá, aby soud napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný nevypořádal jednotlivé argumenty uvedené v odvolání pod body 1 až 43. Důkladná odvolací argumentace nezbavuje žalovaného povinnosti vypořádat se detailně se všemi argumenty, které žalobce v odvolání uvedl. 5. Žalovaný porušil zásadu materiální pravdy, neboť jednostranně interpretoval videozáznam pořízený policií jako jednoznačný důkaz předjíždění, aniž by jeho interpretace byla podložena odborným znaleckým či expertním posouzením, výslechy příslušníků Policie ČR či dalšími doplňujícími důkazy. Současně nezohlednil tvrzení žalobce, dle kterého jeho jednání bylo reakcí na náhlou a neobvyklou změnu jízdy vozidla Ford Focus, a mohlo tak naplnit znaky obranné reakce či krajní nouze. 6. Za nepřezkoumatelné označil žalobce též hodnocení důkazů. Správní orgán odmítl jeho důkazní návrhy s odůvodněním, že nejsou způsobilé zvrátit skutkový stav. Takové odmítnutí považuje žalobce za logicky i právně nepřijatelné, neboť skutkový stav nebyl jednoznačně zjištěn. Správní orgán neprovedl výslech příslušníků Policie ČR, který mohl objasnit, zda záznam odpovídá skutečnému dění a jaké byly okolnosti chování vozidla Ford Focus. 7. Správní orgán měl vyjít z nepodložených domněnek, když formuloval, že „vše vyplývá z videozáznamu“, aniž by objektivně prověřil chování žalobce a druhého vozidla. Přenesl tak důkazní břemeno na žalobce, což je v rozporu s principem presumpce neviny a s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Existovaly-li dvě možné verze skutkového děje, měl být preferován výklad příznivější pro žalobce. 8. Nebylo prokázáno zavinění žalobce. Závěr správního orgánu o tom, že žalobce jednal s vědomou nedbalostí, není podložen žádným důkazem o úmyslu nebo předvídatelnosti chování druhého vozidla. Chování vozidla Ford Focus bylo neobvyklé, náhlé a potenciálně nebezpečné. Žalobce tedy reagoval přiměřeně k okolnostem, čímž není naplněna subjektivní stránka přestupku. 9. Nepřezkoumatelně správní orgán hodnotil rovněž naplnění materiálního znaku přestupku. Pouze formálně uvedl, že došlo k porušení zákazu předjíždění, aniž by posoudil skutečné ohrožení bezpečnosti a reálnou společenskou škodlivost. V daném případě nedošlo k ohrožení ostatních účastníků ani plynulosti provozu, obviněný nejednal agresivně ani bezohledně. 10. Správní orgán porušil právo žalobce vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. To vydal ve stejný den, kdy bylo oznámeno ukončení dokazování. Žalobce proto nebyl reálně seznámen s celým spisem, neměl možnost vyjádřit se k důkazům a argumentaci správního orgánu prvního stupně, a to ani u správního orgánu odvolacího. 11. Správní orgán účelově hodnotil přitěžující okolnosti, pokud formálně poukazoval na rizikovost místa a předchozí řidičskou praxi žalobce - 12 záznamů v evidenční kartě řidiče, aniž by tyto okolnosti měly vztah k hodnocenému skutku. Použití takových údajů považuje žalobce za účelové, nepřiměřené a mimo mantinely zákonného uvážení. 12. K žalobě žalobce přiložil dokument nadepsaný seznam zjištěných chyb v rozhodnutí – podrobné vysvětlení a judikatura (15 bodů), na který v žalobě odkázal. Zde žalobce zopakoval některé shora uvedené žalobní námitky a dále namítl formální či písařské nedostatky písemného vyhotovení rozhodnutí, nejasné poučení o právu nevypovídat, vadné hodnocení videozáznamu, nevhodný jazyk rozhodnutí, nedostatečné právní odůvodnění jeho jednání či směšování forem zavinění. 13. Dne 4. 12. 2025 žalobce krajskému soudu doručil doplnění žaloby. Uvedl, že se nejedná o rozšíření žalobních bodů, nýbrž o upřesnění žalobních bodů již dříve uplatněných. Závěry žalovaného na straně 11 napadeného rozhodnutí ohledně povinnosti správního orgánu umožnit účastníku řízení seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim označil za zavádějící a mylné. Odkázal na judikaturu správních soudů a uvedl, že poučení správního orgánu dle § 36 odst. 3 správního řádu poskytované před každým ústním jednáním je čistě formálním tvrzením, kterým se správní orgán kryje. Při ústním jednání dne 30. 7. 2025 žalobce navrhl „spoustu důkazů“, načež správní orgán v závěru jednání do protokolu uvedl, že vyhodnotí skutkový stav, zváží návrhy obviněného a rozhodne o dalším postupu, o kterém bude žalobce písemně vyrozuměn. Žalobce proto legitimně očekával písemné vyrozumění správního orgánu o tom, jaký zvolí další postup, zda bude pokračovat v dokazování, či dokazování prohlásí za skončené a důkazní návrhy žalobce zamítne. Postupem správního orgánu, který žalobce dne 12. 8. 2025 vyrozuměl o tom, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí a ukončeno dokazování, kdy ve stejný den vydal prvostupňové rozhodnutí, byla porušena procení práva žalobce. 14. Součástí žaloby byl dále návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Ten žalobce rovněž doplnil podáním doručeným dne 4. 12. 2025. O návrhu krajský soud rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2025, č. j. 55 A 12/2025-68, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Naplnění materiální stránky přestupku bylo dle žalovaného dostatečně odůvodněno konstatováním, že porušení zákazu předjíždění v nepřehledném úseku vždy vytváří reálné riziko střetu s protijedoucími vozidly a riziko vzniku škody na zdraví či majetku. Nejde o hypotetické ohrožení, ale o objektivně nebezpečné jednání. Videozáznam byl policejním orgánem pořízen zákonným způsobem, nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly manipulaci či nezpůsobilosti tohoto důkazu. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by jeho autentičnost zpochybňovaly. Návrhy na provedení výslechů policistů a řidiče vozidla Ford Focus byly zamítnuty, neboť tyto výpovědi by k objasnění věci nepřispěly nad rámec již zjištěného. 17. Není povinností správních orgánů provádět všechny navržené důkazy, ale pouze ty, které jsou potřebné pro zjištění skutkového stavu. Návrhy žalobce na výslech policistů či další dokazování by v dané věci nepřinesly nové skutečnosti, neboť skutkový děj byl dostatečně zachycen videozáznamem a listinami předloženými policejním orgánem. Hodnocení důkazů odpovídá zásadě volného hodnocení. Není tedy pravdou, že by dokazování bylo vedeno jednostranně. Skutkový stav byl jasně prokázán videozáznamem, který dokumentuje nebezpečné jednání žalobce a koresponduje s předloženou úřední dokumentací. Správní orgán prvního stupně neprovedení navržených důkazů dostatečným způsoben odůvodnil. 18. V řízení byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Žalobci byla dána možnost uplatnit důkazní návrhy ve svůj prospěch, což odpovídá principu rovnosti účastníků řízení. Neměl v řízení povinnost aktivně dokazovat svou nevinu, měl však právo tak učinit. Povinností správního orgánu bylo zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, což udělal. Skutečnost, že žalobce nepředložil věrohodné alternativní vysvětlení svého jednání, neznamená porušení presumpce neviny. 19. Z provedených důkazů, zejména z videozáznamu, je patrné, že žalobce provedl svůj předjížděcí manévr věd