Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, čj. OAM 790/ZA ZA11 K18 R4 2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
60 Az 2/2025- 33 - text
11 60 Az 2/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobce: P. H.
zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676
se sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, čj. OAM 790/ZA ZA11 K18 R4 2019,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, čj. OAM 790/ZA ZA11 K18 R4 2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce podal dne 3. 9. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
2. Žalobce v žádosti uvedl, že vyznává sunnitskou odnož islámu a byl členem strany Hizb ut-Tahrir, byť členský průkaz neměl. Nyní už nijak politicky aktivní není. Je ženatý a má dvě děti. Jeho manželka také žádá v České republice o mezinárodní ochranu, a to i jménem jejich nezletilých dětí. Žalobce ve své vlasti naposledy bez registrace pobýval ve městě X ve X oblasti. Poslední registrovaný pobyt měl na Krymu ve městě X.
3. Dne 9. 8. 2014 letecky odcestoval do X, kam za ním v listopadu 2014 přijela manželka s dětmi a kde žádal o azyl. Jeho žádost byla zamítnuta. Následně dne 31. 1. 2017 odcestoval do X. V České republice měl uděleno vízum za účelem strpění a zaměstnaneckou kartu. V České republice zůstal i s rodinou do 1. 4. 2019, kdy opět neúspěšně žádali o mezinárodní ochranu.
4. Žalobce v roce 2004 konvertoval k islámu, byl politicky aktivní a podílel se na pořádání konferencí ohledně islámu. V roce 2010 byl v X a po návratu měl pohovor na bezpečnostní službě. Když v roce 2014 Ruská federace zaútočila na Krym, žalobce musel odjet na Ukrajinu, protože strana Hizb ut-Tahrir je v Rusku zakázána. Na Ukrajině však žalobce s rodinou nemohl dlouhodobě žít. Pokud by se nyní vrátil na Ukrajinu, musel by začít od začátku a byl by deportován na Krym. Musel by z Krymu získat všechny dokumenty, čímž si prošel již v roce 2014. Pokud by se na Krym pro dokumenty vrátil, byl by uvězněn.
5. Při následném pohovoru žalobce nad rámec uvedeného popsal své důvody k přechodu na islám, to, jakým způsobem jej praktikuje i jak působil ve straně Hizb ut-Tahrir. Účastnil se pravidelných setkání a konferencí a finančně straně přispíval. Po pěti letech své členství ve straně ukončil, neboť seznal, že islám může vyznávat i bez ní. Ruská státní bezpečnostní služba (FSB) získala o straně Hizb ut-Tahrir veškeré informace a všichni, kteří na Krymu tuto stranu podporovali, jsou ve vězení. FSB spolupracuje též s ukrajinskou státní bezpečnostní službou (SBU). SBU žalobce vyslýchala po návratu ze X v roce 2010.
6. Žalobce dne 14. 3. 2014 odjel s rodinou do X, kde chtěl dokončit zkoušky a uzavřít vysokoškolské studium medicíny. Řekli mu však, že se musí vrátit na Krym, což učinil a pokračoval ve studiu tam. V květnu se však žalobce opět pokusil dokončit studium na Ukrajině, avšak na ministerstvu zdravotnictví mu opět sdělili, že se musí vrátit na Krym. Studium úspěšně uzavřel v červnu roku 2014. Naposledy byl na Krymu dne 14. 6. 2014. Cesty na Krym byly čím dál horší, jelikož na hranicích byli vojáci, avšak vždy se mu podařilo přijet a odjet.
7. Žalobce s manželkou odcestoval do X, kde jeho manželka potratila. Nemohl zde vykonávat lékařské povolání, neboť nebylo možné udělat si atestace (vždy jej posílali na Krym).
8. Následně žalobce popsal svůj příjezd do X a dále do České republiky. Později pracoval v nemocnici v X, kde mu ale v roce 2019 neprodloužili smlouvu kvůli potížím s aprobací a s akreditací této nemocnice.
9. Žalobce uvedl, že má na Krymu bratra, s nímž ale kvůli špatným vztahům není v kontaktu.
10. Na Ukrajině byl žalobce naposledy na dva týdny v lednu 2019 za účelem vyřízení X víza.
11. Ohledně postavení strany Hizb ut-Tahrir na Ukrajině žalobce uvedl, že tato není zakázaná, ani povolená. Na Krymu jsou ale proti ní represe. Žalobce odmítl, že by se mohl vrátit na Ukrajinu. Vyjádřil obavu, že by mu ruská FSB mohla ublížit nebo jej unést, popřípadě že by byl na Krym nelegálně deportován. To se již stalo některým žalobcovým známým (některé z nich zavraždili, jiné uvěznili). V osobním kontaktu s příslušníky FSB žalobce doposud nebyl.
12. O mezinárodní ochranu v České republice žalobce požádal poté, kdy mu zde skončila platnost zaměstnanecké karty a neúspěšně o ni žádal v X.
13. Žalobce dále zaslal žalovanému e-mail, v němž podrobněji popsal svou životní situaci i činnost strany Hizb ut-Tahrir a represe vůči ní ze strany Ruské federace. Text e-mailu žalobce proložil odkazy na články v médiích.
14. Žalobce dne 28. 1. 2020 doložil žalovanému ověřenou kopii rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře na území České republiky a dále ověřenou kopii dokumentu z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci o zařazení do specializačního vzdělávání v oboru anesteziologie a intenzivní medicíny. Dne 13. 2. 2020 doložil kopii smlouvy o budoucí pracovní smlouvě s Nemocnicí X.
II. Procesní vývoj věci
15. Žalobce byl seznámen s podklady pro rozhodnutí dne 28. 1. 2020. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020, čj. OAM-790/ZA-ZA11-K11-2019, žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, čj. 30 Az 5/2020-61. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2021, čj. 10 Azs 78/2021-72, pro nepřijatelnost.
16. Po zrušení prvého rozhodnutí žalovaný do správního spisu doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 19. 4. 2022, dále dokument ze dne 29. 3. 2022 týkající se postavení členů/bývalých členů strany Hizb ut-Tahrir na Krymu v roce 2014 a v současnosti (včetně postavení přesídlených členů či bývalých členů této strany z Krymu).
17. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022, čj. OAM-790/ZA-ZA11-K01-R2-2019, žalobci udělil mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu probíhajícího válečného konfliktu.
18. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2022, čj. 60 Az 2/2022-49, rozhodnutí žalovaného zrušil v části, v níž žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný žalobci neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, ačkoli jeho žádosti v plné míře nevyhověl. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 1. 2023, čj. 2 Azs 270/2022 20, odmítl pro nepřijatelnost.
19. Žalovaný do spisu dále doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 23. 2. 2023 a dokument týkající se postavení ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině ze dne 7. 2. 2023.
20. Žalobce byl seznámen s podklady pro rozhodnutí dne 17. 7. 2023. Žalobce následně zaslal žalovanému dne 25. 7. 2023 své vyjádření, v němž uvedl, že – stručně řečeno – není v jeho případě možné počítat s případným vnitřním přesídlením, a to s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt. Na podporu svých tvrzení doložil též výňatky z různých zpráv o zemi žalobcova původu.
21. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 žalovaný žalobci prodloužil doplňkovou ochranu o 24 měsíců. Druhým rozhodnutím z téhož dne pak žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobci neudělil.
22. Toto druhé rozhodnutí krajský soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, čj. 60 Az 1/2024-37, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, čj. 2 Azs 128/2024-21.
23. Žalovaný dne 2. 7. 2025 provedl doplňující pohovory s žalobcem a členy jeho rodiny a dále doplnil i aktuální informace o situaci na Ukrajině.
24. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opět rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobci neudělil.
III. Shrnutí žaloby
25. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 8. 10. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
26. Žalobce předně velmi obecně namítl porušení § 2, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4 a § 52 správního řádu, § 12 zákona o azylu a § 78 odst. 5 s. ř. s. Dále shrnul skutkový stav věci a její procesní vývoj.
27. Žalobce namítl, že ačkoli žalovaný uznává, že na Krymu dochází k systematickému pronásledování členů i bývalých členů Hizb ut Tahrir, trvá na tom, že žalobce mohl své bezpečnostní riziko řešit přesídlením do jiné části Ukrajiny. Žalobce tento závěr zásadně odmítá a zdůrazňuje, že jeho osobní zkušenosti i skutkové okolnosti vylučují, že by takové přesídlení bylo dříve nebo nyní reálně možné.
28. Žalobce poukázal na závěry krajského soudu v rozsudku čj. 60 Az 1/2024 37 a Nejvyššího správního soudu čj. 2 Azs 128/2024-21,