5 Ads 202/2016 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 14/2024- 65 - text  7 54 Ad 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: P. B. zastoupena advokátem JUDr. Martinem Reindlem sídlem Radniční 133/1, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2024, č. j. X a v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 9. 2024, č. j. X se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 12. 2024, č. j. X, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně v roce 2024 podala žádost o invalidní důchod. Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024, č. j. X, byl žalobkyni přiznán invalidní důchod I. stupně, a to na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále také jako „institut“) ze dne 9. 7. 2024. Stav žalobkyně institut hodnotil dle kap. V., položky 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), tj. duševní poruchy a poruchy chování – afektivní poruchy – poruchy nálady – středně těžké postižení a stanovil pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu o 35 %, tj. invalidita I. stupně. 2. S tím žalobkyně nesouhlasila a podala námitky. Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2024, č. j. X žalovaná námitky žalobkyně zamítla; vycházela přitom z posudku institutu ze dne 16. 9. 2024. Zde institut hodnotil stav žalobkyně dle kapitoly V. (chybně uváděno IV.), položky 4b přílohy vyhlášky, tj. lehké postižení s poklesem pracovní schopnosti o 30 % za využití navýšení dle § 3 vyhlášky. Proti rozhodnutí ze dne 19. 9. 2024 o zamítnutí námitek podala žalobkyně žalobu projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 54 Ad 14/2024. 3. S ohledem na výsledek posudku ze dne 16. 9. 2024 (nejedná se o invaliditu) žalovaná souběžně rozhodla rozhodnutím ze dne 26. 9. 2024, č. j. X, o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni ode dne 14. 11. 2024. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila námitkami, které žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 12. 2024, č. j. X zamítla, a to na základě posudku institutu ze dne 26. 11. 2024, který stav žalobkyně hodnotil totožně jako posudek ze dne 16. 9. 2024. Žalobkyně se bránila u zdejšího soudu žalobou, která byla projednávána pod sp. zn. 54 Ad 2/2025. 4. Usnesením ze dne 27. 8. 2025, č. j. 54 Ad 14/2024-48, spojil krajský soud obě řízení ke společnému projednání. II. Stručný obsah žalob, vyjádření žalované 5. Vznesené žalobní body prezentované v části III. podaných žalob jsou obdobné. Žalobní body v čase směřují proti obdobným skutkovým otázkám tak, jak byla jednotlivá správní řízení vedena a jsou založeny na nedostatcích obstaraných posudků. Z tohoto důvodu soud shrnuje uplatněné námitky jako celek. K tomu lze pro přehlednost zopakovat, že první posudek ze dne 9. 7. 2024 a druhý posudek ze dne 16. 9. 2024 (z řízení o námitkách) byly vypracovány v řízení o žádosti žalobkyně o přiznání invalidního důchodu; třetí posudek ze dne 26. 11. 2024 (z řízení o námitkách) pak na tyto posudky navazuje, a to již v rámci řízení zahájeného z moci úřední – o odnětí invalidního důchodu. 6. V podrobnostech se vymezuje vůči posudku ze dne 16. 9. 2024. Ačkoli posudek uvádí, že zhodnotil veškeré doložené zprávy a zjistil nové skutečnosti, nelze zjistit, o jaké nové skutečnosti se oproti posudku ze dne 9. 7. 2024 jedná. Podklady však byly prakticky shodné. Předložené zprávy v námitkovém řízení dokládaly, že žalobkyně se léčí stále se stejným onemocněním. Není zřejmé, o jaké nové skutečnosti se posudek ze dne 16. 9. 2024 opírá a jaký vliv tyto skutečnosti na hodnocení měly. 7. Posudek ze dne 16. 9. 2024 se dále opírá o to, že žalobkyně vlastní řidičské oprávnění, což dle posudku vylučuje závažné psychické onemocnění. Souvislost s hodnocením poklesu pracovní schopnosti není žalobkyni zřejmá; posudek ze dne 9. 7. 2024 obdobně bez podrobností k tomuto odkazuje na vyhlášku č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Závěry posudků, že osoba, která má řidičské oprávnění, nemůže trpět závažnou duševní poruchou, jsou dle žalobkyně absurdní. Nadto její onemocnění nespadá pod nemoci vylučující nebo ovlivňující bezpečnost provozu, srov. zpráva MUDr. V. ze dne 10. 10. 2024. 8. Posudek ze dne 16. 9. 2024 aplikuje § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity (oproti posudku ze dne 9. 7. 2024), avšak nesprávně podřazuje stav žalobkyně pod kap. IV. položku 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která však neexistuje. Takové zařazení je navíc v rozporu s předloženou zdravotnickou dokumentací, z níž nevyplývá, že by žalobkyně trpěla endokrinní poruchou. Žalobkyně trpí středně těžkou depresivní poruchou, ADHD, poruchou aktivity a pozornosti, obtížemi s páteří a je léčena pro prekolapsové a kolapsové stavy. Domnívá se, že uvedení položky 4b kapitoly IV v Posudku 2 je chybou v psaní a mělo být uvedeno „kapitola V, položka 4b“ (afektivní porucha s lehkým postižením), což odpovídá posudku ze dne 26. 11. 2024. Namítá, že posudek ze dne 16. 9. 2024 nezdůvodňuje, proč je její postižení hodnoceno jako lehké, ačkoliv zdravotní dokumentace svědčí o zásadním omezení v osobním i pracovním životě. 9. Poslední posudek ze dne 26. 11. 2024 se prakticky shoduje s předcházejícím posudkem. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označil afektivní poruchu dle kapitoly V, položky 4b. Posudek nepřináší nové závěry a vyhýbá se argumentaci založené na držení řidičského oprávnění. Trpí obdobnými vadami jako předchozí, zejména nedostatečným odůvodněním. 10. Žalobkyně shrnuje, že prognóza jejího stavu je podle zdravotnické dokumentace nejistá, bez známek zlepšení. Posudky se k prognóze nevyjadřují. Posudek ze dne 16. 9. 2024 odůvodňuje nepřiznání invalidity tím, že žalobkyně pracovala do srpna 2024, avšak žalobkyně uvádí, že pracovní poměr ukončila pro zdravotní nezpůsobilost. Je evidována na Úřadu práce, avšak s ohledem na zdravotní stav nepředpokládá možnost návratu do původní profese. Nemá pravidelný příjem a je odkázána na sociální dávky, odebrání důchodu ji může uvrhnout do hmotné nouze. Všechny posudky jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, zejména s ohledem na ohodnocení zdravotního postižení žalobkyně jako lehkého. 11. Na podporu svých tvrzení žalobkyně navrhuje jako důkaz lékařskou zprávu MUDr. V. ze dne 10. 10. 2024, vypracování revizního posudku, účastnický výslech. 12. Žalobkyně navrhuje, aby krajský soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 4. 12. 2024 (přiznání invalidity) a ve vyjádření ze dne 11. 3. 2025 (odnětí invalidity) setrvala na vydaných rozhodnutích a navrhla, aby žaloby byly zamítnuty. III. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). 15. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem vyjádřila žalobkyně souhlas, žalovaná se nevyjádřila (§ 51 s. ř. s.). 16. Žaloba není důvodná. 17. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 18. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, stejně jako rozhodnutí o odejmutí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. 19. Krajský soud v obou původně samostatných řízeních nechal posudkovou komisi MPSV vyhotovit posudky. Následně po spojení věci nechal v