2 As 322/2016 — Nejvyšší správní soud

64 A 2/2026- 34 - text  12 64 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: J. V. zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. KUJI 96888/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou odpovědnosti žalobce za přestupek z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu („zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 5. 2024 v čase 19:18 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Porsche 911 GT3, RZ X, na dálnici D1 ve směru jízdy na Prahu, kdy na 90. km v rozporu s § 17 odst. 1 silničního zákona předjížděl odstavným pruhem zprava ostatní účastníky silničního provozu. 2. Rozhodnutím Městského úřadu Humpolec ze dne 15. 9. 2025, č. j. MUHU/35145/2025/Vt byl žalobce za shora popsaný přestupek uznán vinným a byla mu uložena pokuta ve výši 3 500 Kč. Prvostupňový orgán shledal, že popsané přestupkové jednání bylo ve věci prokázáno zejména kamerovými záznamy pořízenými Ochrannou službou Policie ČR („ochranná služba“). Z těch je dle prvostupňového orgánu patrné, že žalobce dne 26. 5. 2024 na 90. km dálnice D1 v čase 19:15:11 a v čase 19:18:14 předjíždí zprava vozidla se zapnutými výstražnými světly a následně také nákladní vozidlo. Tímto jednáním měl žalobce ohrozit veřejný zájem na bezpečnosti silničního provozu. 3. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Vycházel přitom zejména z obsahu kamerových záznamů ochranné služby. Kromě těch žalovaný zmínil také úřední záznamy policie a záznam o podání vysvětlení, které žalobce dne 26. 5. 2024 učinil. Z těchto úředních záznamů žalovaný dovodil, že řidičem vozidla byl v době spáchání přestupku právě žalobce, který v rámci něj sdělil své kontaktní údaje, ty by jinak policisté nemohly zjistit. Žalobce současně v průběhu celého správního řízení osobu řidiče nezpochybnil, učinil tak až v rámci podaného odvolání. Podle žalovaného se žalobci nepodařilo relativizovat ani obsah evidenční karty řidiče, ze které vyplývá, že ke dni 17. 10. 2024 měl celkem 13 záznamů a stav bodového hodnocení 3 body. II. Shrnutí žaloby 4. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí obou správních orgánů jsou nezákonná, neboť nebylo prokázáno, že by dne 26. 5. 2024 v čase 19:18 řídil vozidlo Porsche 911 GT3, registrační značky X, ani že by se dopustil předjíždění zprava na 90. km dálnice D1. Uvádí, že v uvedeném čase byl pouze spolujezdcem a vozidlo řídila jiná osoba, jejíž výslech navrhl, avšak správní orgány tento důkaz neprovedly, aniž by tento svůj postup zdůvodnily. 5. Namítá, že správní orgány založily svá rozhodnutí na videozáznamech, které nebyly řádně provedeny jako důkaz – nebyl vyrozuměn o jejich provedení, nebylo mu umožněno se dokazování účastnit a nebyl sepsán protokol o přehrání záznamů. Tvrdí, že záznamy navíc neumožňují identifikaci vozidla ani řidiče. Dále uvádí, že správní orgány nesprávně vycházely z úředního záznamu o podání vysvětlení, který je podle § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), jako důkaz nepoužitelný. 6. Správní orgány dle žalobce nesprávně hodnotily údaje z evidenční karty řidiče jako přitěžující okolnost. Tyto údaje podle něj neodpovídají skutečnosti. 7. Dle žalobce správní orgány neprovedly žádné dokazování, neumožnily mu uplatnit procesní práva a nevypořádaly jeho návrhy na doplnění dokazování, a proto navrhuje zrušení obou správních rozhodnutí. III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a že žaloba není důvodná, pročež by měla být soudem zamítnuta. 9. Zdůraznil, že správní orgán prvního stupně nenařizoval ústní jednání, protože o něj žalobce nepožádal. Žalobce byl řádně vyrozuměn o ukončení dokazování i o možnosti vyjádřit se k podkladům podle § 36 odst. 3 správního řádu. Této možnosti využil a do spisu nahlížel dne 25. 6. 2025. 10. K meritu věci žalovaný uvedl, že již v příkazu doručeném žalobci dne 24. 10. 2024 byl detailně popsán průběh jízdy a závěry vyplývající z kamerových záznamů ochranné služby. Podle žalovaného z těchto záznamů jednoznačně vyplývá, že vozidlo žalobce na 90. km dálnice D1 v čase 19:18 předjíždělo zprava vozidla s výstražnými světly a následně nákladní vozidlo. Správní orgán prvního stupně tyto závěry zopakoval i v rozhodnutí doručeném žalobci dne 22. 9. 2025. 11. Žalobce v odvolání tyto závěry nijak nezpochybnil, ačkoliv měl možnost tak učinit. Podle žalovaného proto nemohlo být posouzení kamerových záznamů pro žalobce překvapivé. Dále uvedl, že videozáznamy byly součástí spisu a žalobce se s nimi mohl kdykoliv seznámit. Formální provedení důkazu přehráním záznamu nebylo podle žalovaného nezbytné. Odkazuje přitom na judikaturu NSS týkající se dokazování listinami a jinými podklady, které jsou součástí spisu. 12. Žalovaný rovněž uvedl, že záznamy monitorují jízdu chráněné kolony nepřetržitě po dobu více než 22 minut a z jejich průběhu je zřejmé, že vozidlo žalobce nebylo zastaveno, a tudíž nemohlo dojít k výměně řidiče. 13. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného na podané žalobě v plném rozsahu setrval, zopakoval přitom stěžejní námitky v žalobě uplatněné. IV. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas. Účastníci současně byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit. 15. Žaloba není důvodná. Námitka vadného provedení důkazu kamerovým záznamem 16. Stěžejní žalobní námitka se týká zákonnosti postupu správních orgánů, které v řízení neprovedly důkaz videozáznamy z kamer policie, kterými bylo nyní řešené přestupkové jednání zachyceno. Mezi účastníky řízení není sporné to, že důkaz videozáznamem nebyl proveden, nýbrž to, zda jde o vadu, která měla vliv na zákonnost správních rozhodnutí. 17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že pro žalobce nemohlo být prvostupňové rozhodnutí, jímž byl uznán vinným z daného přestupkového jednání, překvapivé. Správní orgán totiž již v odůvodnění příkazu, který byl žalobci řádně doručen dne 24. 10. 2024, detailně popsal obsah videozáznamu. Žalobce tak byl již v této době seznámen s tím, jak správní orgán obsah kamerového záznamu posoudil, jaké skutečnosti tam viděl a jaké závěry z toho dovodil. Stejně tak prvostupňové rozhodnutí tyto závěry obsahuje a žalobce je v odvolání nijak nezpochybnil. 18. K popsané sporné otázce krajský soud předně uvádí, že nikoli každé procesní pochybení správního orgánu je důvodem pro zrušení správního rozhodnutí. Tím jsou pouze takové případy porušení ustanovení právních předpisů o řízení před správními orgány, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Dané ustanovení předpokládá, že naopak nebudou rušena taková správní rozhodnutí, při jejichž vydávání sice došlo k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, a nezřídka i podstatnému, ovšem takovéto porušení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (rozsudky NSS ze dne 8. 3. 2007, č. j. 8 Afs 102/2005-65 a ze dne 22. 3. 2017, č. j. 2 As 322/2016-39). 19. Jde-li konkrétně o postup správního orgánu, který provedl důkaz videozáznamem o spáchání přestupku, aniž by nařídil jednání (§ 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), či sepsal protokol o provedení důkazu (§ 18 odst. 1 správního řádu), platí, že takový postup je vadou správní řízení. Tato vada nicméně nemusí mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], pokud účastník měl v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu možnost se s obsahem důkazních prostředků seznámit a vyjádřit se k němu (rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, č. j. 8 As 169/2021-39, bod 21 či ze dne 12. 12. 2024, č. j. 8 As 75/2024-40). 20. Uvedenou optikou je nutno nahlížet i na nyní projednávanou věc. I zde je podstatné, jestli žalobce měl možnost se s videozáznamem seznámit a vyjádřit se k němu. Seznámení účastníka řízení s důkazem přitom dle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1247/20, nelze chápat tak, že je správní orgán povinen mu sdělit svůj předběžný hodnotící úsudek o dů