7 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

63 A 2/2026- 58 - text  11 63 A 2/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: J. S. zastoupená JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL.M. advokátem se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. KUJI 82431/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 14. 8. 2025, č. j. MUHU/31451/2025/Ši, o nařízení předběžné náhradní péče podle § 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání („zákon na ochranu zvířat“). Tímto rozhodnutím byla žalobkyni odebrána celkem šedesátka zvířat, zejména sovy, dále tři lišky, činčila a kočka perská. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a byla vydána v rozporu s procesními i hmotněprávními podmínkami stanovenými zákonem na ochranu zvířat. 2. Žaloba předně namítá, že uložené opatření bylo nepřiměřené povaze a závažnosti zjištěných skutečností. Podle žalobkyně byla všechna odebraná zvířata v době zásahu v dobrém fyzickém i psychickém stavu, nevykazovala známky strádání, stresového chování ani onemocnění. Správní orgány podle ní pouze převzaly závěry Krajské veterinární správy („KVS“), aniž by samy hodnotily zdravotní stav zvířat nebo si opatřily odborné podklady. Znečištění voliér, které bylo jedním z důvodů zásahu, žalobkyně vysvětluje probíhajícím hnízděním sov, kdy se úklid omezuje, aby nedošlo k narušení hnízdění. Dále uvádí, že neexistuje právní předpis stanovující minimální rozměry voliér pro zájmový chov sov, což jí bylo potvrzeno i veterinární správou. 3. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že správní orgány zvolily stejné opatření jako v případech závažného týrání zvířat, ačkoli skutkové okolnosti její věci jsou podle ní diametrálně odlišné. V této souvislosti odkazuje na případ projednávaný Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48), v němž byla předběžná náhradní péče nařízena u čtyřiceti koček ve výrazně zbídačeném zdravotním stavu, trpících podvýživou, infekcemi a dalšími závažnými zdravotními problémy. Žalobkyně zdůrazňuje, že její zvířata byla v dobré kondici, a proto považuje použití totožného opatření za nepřiměřené a nerespektující zásadu proporcionality. 4. Další námitkou žalobkyně sporuje splnění procesních podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče. Podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat lze toto opatření uložit pouze tehdy, pokud již probíhá jiné správní řízení, v němž lze očekávat propadnutí, zabrání nebo umístění zvířete do náhradní péče. V jejím případě však žádné takové řízení před vydáním rozhodnutí neprobíhalo. Předběžná náhradní péče byla prvním úkonem správního orgánu, přičemž přestupková a trestní řízení byla zahájena až následně. Žalobkyně má za to, že správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem a překročily svou pravomoc. 5. Žalobkyně dále namítá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a nevypořádává její odvolací námitky. Podle ní se žalovaný nevěnoval otázce zdravotního stavu zvířat, důvodům znečištění voliér, absenci právní úpravy rozměrů voliér ani námitkám týkajícím se odbornosti postupu při odebrání zvířat. Odůvodnění rozhodnutí je podle ní obecné, formální a neumožňuje soudní přezkum. 6. Závěrem se žaloba zabývá odebráním kočky perské, které podle ní nebylo předmětem veterinárního šetření a nebyl k němu žádný zákonný důvod. Uvádí, že kočka byla v dobrém zdravotním stavu, šlo o rodinného mazlíčka a její odebrání představuje exces správního orgánu, který nemá oporu v zákoně ani v podkladech řízení. 7. Podle žalobkyně tak v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení předběžné náhradní péče, zásah byl nepřiměřený, procesně vadný a rozhodnutí správních orgánů jsou zatížena vadami, které způsobují jejich nezákonnost. Z těchto důvodů navrhuje jejich zrušení. II. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a zákonné. 9. K námitce nepřiměřenosti uloženého opatření uvedl, že volba konkrétního zvláštního opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat je vázána na návrh KVS. Ta v oznámení ze dne 1. 8. 2025 konstatovala dlouhodobě nevyhovující podmínky chovu a existenci důvodné obavy, že další setrvání zvířat u žalobkyně by mohlo prohlubovat jejich utrpení, ohrozit jejich zdraví a v krajním případě vést k úhynu. Správní orgán prvního stupně proto podle žalovaného oprávněně vyhodnotil, že lze očekávat rozhodnutí o umístění týraných zvířat do náhradní péče, a na základě § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat rozhodl o předběžné náhradní péči. Žalovaný zdůrazňuje, že postup správního orgánu byl motivován potřebou rychle a efektivně zabránit dalšímu týrání zvířat. 10. Stran namítané absence předchozího řízení, žalovaný uvedl, že podle § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat lze rozhodnutí o předběžné náhradní péči vydat i před zahájením řízení o přestupku, pokud je toto řízení zahájeno do 20 dnů. V případě žalobkyně bylo řízení o přestupku zahájeno v zákonné lhůtě, a postup prvostupňového orgánu byl tedy podle žalovaného plně v souladu se zákonem. 11. K námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu věci žalovaný uvedl, že podkladem pro rozhodnutí bylo oznámení KVS, která je podle § 22 odst. 1 zákona na ochranu zvířat dozorovým orgánem a je oprávněna posoudit, zda podmínky chovu naplňují znaky týrání. Vyjádření veterinární správy je podle žalovaného pro další řízení závazné a správní orgán prvního stupně proto nemusel provádět další dokazování, neboť rozhodoval pouze o předběžném opatření. Samotné posouzení, zda došlo k porušení zákona, je podle žalovaného předmětem navazujícího přestupkového řízení, v němž má žalobkyně plná procesní práva. 12. Důvodnou žalovaný neshledal ani námitku překročení pravomoci při odebrání zvířat. K tomu uvedl, že zvířata nebyla žalobkyni odebrána definitivně, ale pouze dočasně umístěna do předběžné náhradní péče. O jejich dalším osudu bude rozhodnuto v navazujícím řízení. Žalovaný odmítl, že by správní orgány postupovaly bez zákonné opory. 13. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného setrvala na argumentaci uplatněné v žalobě. Zdůraznila přitom, že vyjádření KVS je ve smyslu § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat závazné toliko v řízení o přestupku. V nynějším řízení byl prvostupňový orgán povinen provést vlastní úvahu o splnění zákonných podmínek a přiměřenosti přijatého opatření. III. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud nejprve konstatuje, že rozhodnutí o předběžné náhradní péči podle § 28c zákona na ochranu zvířat podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Nejde totiž o rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2023, č. j. 63 A 4/2023-48, č. 4504/2023 Sb. NSS). Žaloba je proto přípustná, není však důvodná. 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O věci samé krajský soud rozhodl v rámci ústního jednání konaného dne 15. 4. 2026. Žalobkyně v průběhu řízení setrvala na argumentaci předestřené ve shora zmíněné žalobě, žalovaný se z jednání omluvil a současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. 16. Při jednání krajský soud provedl důkaz vyrozuměním Státní veterinární správy („SVS“) ze dne 8. 4. 2026 o prošetření způsobu vyřízení stížnosti. Tento důkaz žalobkyně navrhla k doplnění řízení a dovozovala z něj šikanózní postup KVS vůči své osobě. Stížnost se týkala postupu KVS při vyřizování její žádosti o povolení chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči a o registraci cirkusu. Z uvedeného vyrozumění plyne, že SVS shledala pochybení KVS, která postupovala nepřiměřeně tím, že provedla kontrolu chovu žalobkyně, aniž by s ní její termín předem projednala. 17. Krajský soud k tomuto důkazu uvádí, že ačkoli nadřízený orgán označil uvedený postup KVS za nestandardní, resp. nepřiměřený, jde o skutečnost, která není pro nyní projednávanou věc podstatná. Tento závěr totiž nijak nevypovídá o správnosti odborného posouzení KVS v posuzované věci. Z postupu KVS v nynějším řízení zároveň nevyplývá, že by tento orgán vůči žalobkyni postupoval zaujatě nebo účelově se záměrem jí poškodit. Nadto taková námitka ani není předmětem této žaloby. Absence řádn