ÚOHS 00413/2023/500 – Olomoucko

Obviněný – Armádní Servisní, příspěvková organizace, IČO 60460580, se sídlem Podbabská

Předmětem veřejné zakázky je dle odst. II. 1.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek provádění pravidelného servisu a servisních kontrol, zajištění havarijní služby a odstraňování poruch ohrožujících dodávku tepla a teplé užitkové vody v dotčených tepelných zařízeních. Dne 28. 8. 2019 uzavřel obviněný s dodavatelem – INTOP OLOMOUC CZ s.r.o., IČO 25875868, se sídlem Zengrova 38/1, 779 00

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí dle odst. II. 1.5) oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek 9 000 000,- Kč bez DPH za celý předmět plnění.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 23. 9. 2022 podnět k prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky.

Stěžovatel v podnětu mj. uvádí, že způsob stanovení kritéria hodnocení1 zvolený zadavatelem, který byl založen na prostém součtu jednotkových cen dílčích částí plnění, kdy tato plnění nebyla vyjádřena ve stejných jednotkách, nezaručoval získání objektivní nabídkové ceny a ani možnost objektivního porovnání nabídkových cen.

Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem č. j. ÚOHS-33810/2022/523 ze dne 29. 9. 2022 od obviněného vyžádal dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k obsahu podnětu.

Dne 6. 10. 2022 obdržel Úřad od obviněného vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu a dokumentaci o zadávacím řízení.

Obviněný ve svém vyjádření k podnětu ze dne 6. 10. 2022 (dále jen „vyjádření k podnětu“) uvádí, že jednotlivé práce a služby, které jsou předmětem veřejné zakázky, byly oceněny v odlišných měrných jednotkách, protože to vyžadovala povaha zakázky vzhledem k specifickému předmětu plnění. Obviněný ve vyjádření k podnětu dále uvádí, že nastavení hodnotícího kritéria na jiném modelu nezaručuje obdržení ekonomicky výhodnější nabídky.

Úřad vydal dne 21. 11. 2022 příkaz č. j. ÚOHS-40900/2022/523, který byl obviněnému doručen téhož dne (dále jen „příkaz“) a kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání přestupku pokutu ve výši 100 000,- Kč (výrok II. příkazu). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 29. 11. 2022 odpor2 z téhož dne. Podle § 150 odst.

Usnesením č.j. ÚOHS-42569/2022/523 ze dne 29. 11. 2022 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko. Dne 8. 12. 2022 obdržel Úřad v reakci na předmětné usnesení podání obsahující stanovisko obviněného z téhož dne a coby přílohu navrhovaný důkaz.

Usnesením č. j. ÚOHS-44449/2022/523 ze dne 12. 12. 2022 stanovil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve lhůtě stanovené předmětným usnesením, ani později, k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

V podaném odporu ze dne 29. 11. 2022 obviněný vyjadřuje své přesvědčení, že postupoval v souladu se zákonem a jeho zásadami a v zadávacím řízení vybral ekonomicky nejvýhodnějšího dodavatele. Obviněný tuto skutečnost považuje za prokázanou matematickým výpočtem založeným na cenovém porovnání několika faktur vystavených na skutečně provedené plnění s jednotkovými položkami dodavatele, jenž se v zadávacím řízení umístil na druhém místě.

2

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek obviněného a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil při stanovení zadávacích podmínek spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

Podle § 114 odst. 2 zákona ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

Podle § 115 odst. 1 zákona zadavatel musí v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují a) kritéria hodnocení, b) metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a c) váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Předmětem veřejné zakázky je podle bodu 1.1 „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace provádění pravidelného servisu a servisních kontrol, zajištění havarijní služby a odstraňování poruch ohrožujících dodávku tepla a teplé užitkové vody v dotčených tepelných zařízeních.

V bodu 3.1 „Způsob hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace je mj. uvedeno, že „[h]odnocení nabídek bude provedeno v souladu s ustanovením § 114 odst. 2 zákona podle ekonomické výhodnosti nabídek na základě nabídkové ceny bez DPH za celý předmět plnění (celková cena za služby dle přílohy č. 2 ZD).“ Jako nejvhodnější bude vybrána nabídka s nejnižší celkovou cenou v Kč bez DPH.

Bod 3.2 „Požadavky na způsob zpracování hodnotících kritérií“ zadávací dokumentace stanoví, že dodavatelé nabídkovou cenu zpracují do příloh zadávací dokumentace, konkrétně do přílohy č. 2 „Oceněný soupis prací a služeb“ a dále do přílohy č. 4 „Krycí list“. Příloha č. 2 obsahuje ceník tvořený osmi položkami složenými ze servisních služeb a činností, jež jsou předmětem veřejné zakázky. První tři položky jsou oceněny v jednotkových cenách za celý úkon spočívající v pravidelné servisní technické prohlídce a kontrole určitého zařízení konané jednou ročně. Následující čtyři položky jsou oceňovány v jednotkových cenách za 1 hodinu poskytnuté služby, kdy se jedná o zajištění oprav na zařízení a odstranění havarijních stavů. Poslední položka je tvořena dopravou, kdy dopravné je v ceníku zahrnuto jako cena za 1 km, přičemž cena za 1 km nesmí přesáhnout 15 Kč bez DPH. Současně z přílohy č. 2 plyne, že servisní úkon č. 2 je omezen maximální hodnotou položky za komplet 8 500 Kč. Celkovou nabídkovou cenu tvoří prostý součet cen za jednotlivé položky, tzn. že nabídková cena je tvořena součtem cen za jednotku u každé položky. Pro ilustraci Úřad níže přikládá tabulku, která je součástí přílohy č. 2 „Oceněný soupis prací a služeb“ zadávací dokumentace.

1x ročně tepelný zdroj nad 100 kW

1x ročně kontrola teploměrů a manometrů instalovaných zařízení a souvisejících rozvodů a prvků v kotelně konrola a kalibrace detektorů CO2, kalibrace kontrola výměníku, zásobníku TUV, rozvodů apod.

Servisní a technická kontrola měření a regulace TZ

pracovní dobu

mimo pracovní dobu

7. Zajištění odstranění havarijních stavů - práce víkendy, svátky -

Doprava - dopravné

Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hodnocení nabídek je jednou z klíčových fází zadávacího řízení, a to především proto, že zadavatel v rámci hodnocení (podle předem stanovených pravidel) rozhoduje o tom, který dodavatel mu nabízí plnění nejlépe odpovídající jeho požadavkům a potřebám, tedy plnění, které je pro zadavatele nejlepší a nejvýhodnější, a se kterým by tedy následně měla být uzavřena smlouva. Úřad dále uvádí, že zadavatel je povinen v zadávací dokumentaci ve smyslu § 114 zákona stanovit, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, přičemž zákon dává zadavateli možnost zvolit si mezi dvěma způsoby hodnocení podle ekonomické výhodnosti nabídek, a to buď na základě

Úřad dále v souvislosti se stanovením způsobu hodnocení nabídek uvádí, že na proces hodnocení je kladen zvýšený důraz, a to jak ze strany dodržení formálního postupu, tak zejména co do maximální transparentnosti a objektivity celého procesu hodnocení. To se promítá i do zákonem stanovených minimálních požadavků na obsah zadávací dokumentace v souvislosti se stanoveným způsobem hodnocení nabídek. V zájmu dodržení základních zásad zakotvených v § 6 zákona tedy musí být zadavatelem zvolený způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci popsán vždy transparentním způsobem, tj. dostatečně určitě, jednoznačně a do takových podrobností, jež jsou nezbytné jednak pro samotné rozhodnutí dodavatele, zda se daného zadávacího řízení zúčastní, jednak pro jeho rozhodnutí, jak má nabídku sestavit (co konkrétně nabídnout), aby byla co nejlépe hodnocena. Všem relevantním dodavatelům by tak mělo být předem zcela jasné, co a jak zadavatel zamýšlí hodnotit (aniž by současně takový popis připouštěl dvojí, různý výklad).

Podle § 114 odst. 1 zákona mají být nabídky hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

Z hlediska otázky výběru, jakým způsobem bude zadavatel nabídky hodnotit, je zpravidla rozhodující to, jaké plnění má zadavatel zájem získat, tedy zda jde o plnění, u něhož je zájmem zadavatele získat jej za co nejvýhodnější cenu, nebo zda jde o plnění, u něhož není pro zadavatele rozhodující pouze cena, ale u něhož zadavatel požaduje i další vlastnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení kritérií hodnocení nabídek je věcí zadavatele, když právě on musí při zadávání veřejné zakázky zvážit, zda poptává plnění jednoduše za nejnižší

Úřad je obecně při přezkoumávání kritérií hodnocení nabídek zdrženlivější než při přezkoumávání kritérií kvalifikace, vzhledem k tomu, že kvalifikace je jednou z podmínek účasti v zadávacím řízení a její nesplnění vede k tomu, že dodavatel nemá možnost účastnit se soutěže o danou veřejnou zakázku. Naproti tomu u hodnocení není (úplné) nenaplnění určitého kritéria pro potenciálního dodavatele natolik závažné, že by pro něj znamenalo konec účasti v zadávacím řízení. Slovy předsedy Úřadu „[k] přezkumu zadavatelových důvodů, kterými obhajuje nastavení hodnotících kritérií předmětné veřejné zakázky, by … měl Úřad přistoupit pouze v případě zásadní logické či racionální nesrovnalosti, která zároveň bude z jeho strany dostatečně odborně podložena.“ 3

Na základě výše uvedeného Úřad tedy přistoupil k posouzení, zda zadavatelem zvolené kritérium skutečně vypovídá o ekonomické výhodnosti nabídky, nebo zda vykazuje zásadní logické či racionální nesrovnalosti (a v tomto smyslu představuje takový exces, že je na místě, aby bylo označeno za nezákonné).

Ze zadávací dokumentace vyplývá, že hodnocení nabídek v zadávacím řízení bude provedeno v souladu s § 114 odst. 2 zákona podle jejich ekonomické výhodnosti na základě „nejnižší nabídkové ceny“. Nabídková cena dodavatelů pro účely hodnocení byla vypočtena na základě jednotkových cen. Dodavatelé pracovali s přílohou č. 2 „Oceněný soupis prací a služeb“ zadávací dokumentace (dále též jako „příloha 2“ nebo „ceník“) obsahující tabulku s osmi položkami dále rozdělenými v závislosti na druhu činnosti či tepelného zdroje. Dodavatelé do tabulky doplnili ceny za služby a činnosti zde obsažené a prostým součtem těchto cen byla vypočtena nabídková cena, která byla rozhodující pro obviněného při hodnocení nabídek. První tři položky byly oceněny v jednotkových cenách za celý úkon spočívající v pravidelné servisní technické prohlídce a kontrole zařízení konané jednou ročně. Následující čtyři položky byly oceňovány v jednotkových cenách za 1 hodinu služby spočívající v zajištění oprav na zařízení a odstranění havarijních stavů. Poslední položka byla tvořena dopravou, kdy dopravné je v nabídkové ceně zahrnuto jako cena za 1 km, přičemž cena za 1 km nesměla přesáhnout 15 Kč bez DPH.

Úřad má za to, že hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti znamená, že kritéria hodnocení musejí být stanovena takovým způsobem, aby vypovídala o vztahu kvality a ceny za plnění veřejné zakázky. V případě, že je hodnoceno na nejnižší nabídkovou cenu, je ekonomická výhodnost koncentrována pouze do ceny, která pak musí, stejně jako v případě kritérií kvalitativních, vycházet z předmětu plnění. V takovém případě, kdy se zájem zadavatele soustředí pouze na cenu (a kvalitu dodávaného plnění v hodnocení nijak nezohledňuje), by měl volit takové nastavení hodnocení, aby byl ve výsledku schopen vybrat nabídku, u které si (v ideálním případě) bude jist, že bude nakonec opravdu nejlevnější. Je zřejmé, že u mnohých

Obviněný v předmětném zadávacím řízení nestanovil kvalitativní kritéria hodnocení, ale hodnotil právě na nejnižší nabídkovou cenu. Předmětem hodnocení obviněný učinil nabídkovou cenu, která je vypočítána jako součet cen za plnění spočívající v servisních činnostech, přičemž některé tyto činnosti jsou ohodnoceny cenou za provedený úkon, jiné jsou ohodnoceny cenou za 1 hodinu činnosti, navíc je v nabídkové ceně zahrnuto dopravné za 1 km. Úřad je přesvědčen, že nabídková cena stanovená pouhým součtem cen diametrálně odlišných položek v různých jednotkách neumožňuje vyhodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti, resp. při jejím hodnocení není ani pravděpodobné, že nabídka s nejnižší nabídkovou cenou bude pro zadavatele nejlevnější i při samotném plnění. Nižší součet cen jednotlivých položek bez jakéhokoli zohlednění jejich váhy, resp. (pravděpodobného) podílu na konečném plnění, totiž dle Úřadu vůbec neznamená, že daná nabídka je ekonomicky nejvýhodnější, tedy že skutečně uhrazená cena za plnění veřejné zakázky bude také nižší než u nabídky konkurenční.

Obviněný totiž při tvorbě předmětného cenového kritéria, resp. tabulky v příloze 2 nijak nezohlednil, jakým způsobem bude probíhat plnění veřejné zakázky. Obviněný rovněž nenastavil téměř žádné limity, pokud jde o vychýlení cen směrem nahoru či dolů, jediné omezení, které stanovil, se týkalo nacenění úhrad dopravného určením finančního stropu za 1 km a finančního stropu pro servisní úkon č. 2. Jinak bylo ponecháno na uvážení (či spekulaci) dodavatelů, jak položky ocení a jak odhadují četnost poskytovaných služeb u 4. –

položky, čímž navíc fakticky zcela bezdůvodně zvýhodnil stávajícího dodavatele, který byl nejlépe schopen odhadnout četnost servisních zásahů na základě zkušeností z předchozích let.

K tvrzení obviněného, že v zadávacím řízení vybral ekonomicky nejvýhodnějšího dodavatele, a tudíž postupoval v souladu se zákonem a jeho zásadami, Úřad uvádí, že tato skutečnost neprokazuje, že by zvolené kritérium hodnocení skutečně vypovídalo o ekonomické výhodnosti vybrané nabídky. V případě jiných vstupních údajů (jiným naceněním jednotlivých položek v nabídkách dodavatelů) by totiž obviněný mohl dojít k opačným závěrům. Takovou situaci se

Současně Úřad upozorňuje, že pro správné určení nejvýhodnější nabídky v posuzovaném případě bude vždy záležet i na výši dopravného, které si dodavatel účtuje v souvislosti s jednotlivými servisními činnostmi, které však do nabídky vstupovalo pouze hodnotou za 1 km bez ohledu na skutečnost, že tato položka bude nepochybně dodavatelem účtována v mnohonásobně větších objemech než například položky za komplet technické prohlídky. Úřad má tedy za to, že pouhý součet cen za servisní činnosti (dílem za komplet určitých činností, dílem za 1 hodinu určité činnosti) s cenou za dopravu za 1 km vůbec nevypovídá o ceně za požadované plnění ani o jeho výhodnosti ve vztahu k dalším nabídkám. Kritérium hodnocení je v tomto případě nastaveno natolik excesivně (neracionálně), že je prakticky vyloučeno, aby hodnocení vypovídalo o ekonomické výhodnosti nabídky, a v tomto smyslu je tak rozporné se zákonem.

V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s ustanovením § 114 odst. 1 zákona a zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, když stanovil kritérium hodnocení veřejné zakázky takovým způsobem, že předmětem hodnocení se stala nabídková cena, která byla získána oceněním rozdílných parametrů, které ve svém souhrnu nevypovídaly o skutečné výhodnosti nabídky pro obviněného, a tedy

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let, přičemž podle odst. 6 písm. a) téhož ustanovení zákona se promlčecí doba přerušuje, a to oznámením o zahájení řízení o přestupku.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula ve vztahu k přestupku promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. došlo dne

Dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup dle § 268 odst. 3 zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Dle odst. 2 článku II. smlouvy platí, že „[s]mlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2021, nebo do vyčerpání finančního limitu 9 000 000 Kč bez DPH.“ Je tedy zřejmé, že plnění smlouvy již bylo ukončeno, proto mohl Úřad pro potřeby stanovení výše pokuty přistoupit k výpočtu celkové ceny veřejné zakázky za celou dobu trvání smlouvy, resp. za dobu její platnosti. K tomu

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

V šetřeném případě zadavatel spáchal přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil kritérium pro hodnocení nabídek takovým způsobem, který nevypovídal o jejich ekonomické výhodnosti, a navíc neumožnil dodavatelům předložit objektivně porovnatelné nabídky, současně takový postup obviněného mohl některé dodavatele odradit od podání nabídky na veřejnou zakázku, neboť jej mohli shledat netransparentním, který zvýhodňuje stávajícího dodavatele předmětu plnění. Úřad konstatuje, že postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zajištění řádné hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek. V tomto smyslu je třeba přestupek pokládat za závažný.

Co se týče následků spáchání přestupku, Úřad uvádí, že nezákonným postupem obviněného došlo k hodnocení nabídek způsobem, který nevypovídal o jejich ekonomické výhodnosti a neumožňoval objektivní porovnání nabídek. Nelze současně vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného, pokud by postupoval v souladu se zákonem, z pohledu množství vynaložených finančních prostředků na realizaci veřejné zakázky výhodnější, a tudíž by došlo k hospodárnějšímu výdeji veřejných prostředků.

Ačkoliv má Úřad za to, že způsob hodnocení nabídek zvolený obviněným nevypovídá o jejich ekonomické výhodnosti a neumožňuje jejich objektivní porovnání, přesto ve prospěch obviněného při úvaze o výši pokuty přihlédl ke skutečnosti, že z matematického porovnání faktur vystavených na skutečně provedené plnění s jednotkovými položkami dodavatele, jenž se v zadávacím řízení umístil na druhém místě, vyplývá, že dodavatel druhý v pořadí by za stejně odvedený předmět plnění fakturoval vyšší částku než vybraný dodavatel, čímž byl částečně zmírněn škodlivý následek spáchaného přestupku, když v předmětném zadávacím řízení byla veřejná zakázka zadána dodavateli, který poskytl plnění za ekonomicky výhodnějších podmínek (byť, jak Úřad uvedl výše, šlo v zásadě o nepredikovatelný výsledek).

Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad žádné přitěžující okolnosti a žádné další polehčující okolnosti.

Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne

V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne

Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“.

Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 - 62, popřípadě rozsudek NSS ze dne

Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.

Konečně Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet