ÚOHS POK010/23 – Porušení zákona o cenách při stanovení ceny za užití zařízen

Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, příslušný k provádění cenové kontroly podle § 2b odst. 3

zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, a cenový kontrolní

orgán příslušný k projednání přestupků podle § 17 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách,

rozhodl podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v řízení

o přestupku takto:

Svobody 1222/12, Nové Město, 11000 Praha 1, se uznává vinnou, že jako prodávající

v období od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023 nevedla evidenci o cenách prokazující dodržení

pravidel regulace věcně usměrňovaných cen, čímž porušila povinnost podle § 11 odst. 1

písm. b) zákona o cenách a dopustila se přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona

o cenách.

Za přestupek se jí podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách ukládá pokuta ve výši

100 000 Kč (slovy: sto tisíc korun českých). Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne nabytí

právní moci tohoto rozhodnutí, na účet Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře vedený

u České národní banky, číslo účtu 19-4523001/0710, variabilní symbol 2805.

ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky

č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí

jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněné ukládá povinnost

nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun

českých). Náklady řízení jsou splatné do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí, na účet Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře vedený u České národní

banky, číslo účtu 19-4523001/0710, variabilní symbol 2805.

Porušení zákona o cenách při stanovení ceny za užití zařízení služeb

Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře vykonal u obviněné pod sp. zn. CKO002/23 cenovou

kontrolu, o jejímž průběhu a kontrolních zjištěních byl sepsán protokol č. j. UPDI-2072/23/SO

ze dne 19. 6. 2023.

Elektronický podpis - 25.8.2023

Certifikát autora podpisu :

Jméno : Mgr. Bronislav Procházka

Vydal : PostSignum Qualified CA 4

Platnost do : 3.6.2024 12:08:28-000 +02:00

Obviněná podala proti kontrolním zjištěním námitky č. j. 841/2023-O25, které Úřad obdržel dne

3. 7. 2023. Vyřízení těchto námitek bylo obviněné zasláno pod č. j. UPDI-2352/23/SO dne

14. 7. 2023. Úřad na základě skutečností uvedených v protokolu dospěl k závěru, že obviněná

v období od 1. 1. 2023 do 30. 4. 2023 (dále jen předmětné období) nevedla evidenci o cenách věcně

usměrňovaných cen za služby poskytované prostřednictvím zařízení služeb, konkrétně nosičů

informačních systémů.

Úřad následně v řízení vedeném pod sp. zn. POK010/23 vydal příkaz č. j. UPDI-2450/23/PB ze dne

21. 7. 2023, kterým obviněnou uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. g)

zákona o cenách, podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách jí uložil pokutu ve výši 100 000 Kč.

Obviněná podala proti příkazu včasný odpor č. j. 960/2023-O25 ze dne 27. 7. 2023.

Úřad oznámil obviněné dne 1. 8. 2023 ukončení dokazování dopisem č. j. UPDI-2577/23/SO

a sdělil jí, že podle § 36 odst. 3 správního řádu má právo doplnit nebo se vyjádřit k podkladům

pro rozhodnutí. Obviněná se nevyjádřila.

Jak vyplývá z § 23d odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, provozovatel zařízení služeb

poskytuje dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související

s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových

předpisů. Cenovými předpisy se rozumí zákon o cenách, vyhláška č. 450/2009 Sb., kterou

se provádí zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, a výměry Ministerstva financí.

Podle § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o cenách spočívá věcné usměrňování cen ve stanovení

podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Mezi tyto podmínky patří zejména závazný postup

při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny. Uvedený

způsob regulace cen platí pro všechny prodávající určeného druhu zboží.

Podle čl. 31 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012

o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (dále jen směrnice 2012/34/EU) členské

státy vyžadují od provozovatele infrastruktury a provozovatele zařízení služeb, aby regulačnímu

subjektu poskytl veškeré nezbytné informace o uložených poplatcích, s cílem umožnit regulačnímu

subjektu plnit jeho funkce uvedené v článku 56 této směrnice.

Užití zařízení služeb a poskytování služby pro účely bezprostředně související s provozováním

drážní dopravy je podle části II. položky č. 5 výměru MF č. 01/2023, kterým se vydává seznam

zboží s regulovanými cenami, zařazeno mezi zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrňované ceny.

Podle výměrů MF – části II. platí, že do ceny zboží v položkách uvedených v této části lze

promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží doložitelné

z účetnictví související výlučně s regulovaným zbožím, přiměřený zisk, daň a případně uplatněné

clo podle jiných právních předpisů, není-li dále stanoveno jinak.

Obviněná byla v předmětném období majitelkou a provozovatelkou nosičů informačních systémů,

jejichž specifikace je uvedena v příloze č. 1 Smlouvy o úpravě právních poměrů nosičů

informačních systémů ze dne 24. 6. 2016 ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 6. 2018, uzavřené mezi

strana 2 z 10

obviněnou a státní organizací Správa železnic – v době uzavření smlouvy pod názvem státní

organizace Správa železniční dopravní cesty (dále jen smlouva o provozování NIS).

Nosiče informačních systémů (NIS)1 pro cestující o příjezdu a odjezdu vlaků, výlukách, službách

dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci integrovaných dopravních systémů představují

provozní součást zařízení služeb železniční stanice podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017

Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem

zařízení služeb, na kterou odkazuje § 23d odst. 5 zákona o dráhách. Právní závěry ohledně povahy

NIS jsou obviněné známy z rozhodnutí Úřadu č. j. UPDI-3896/22/UM ze dne 1. 12. 2022 ve znění

rozhodnutí č. j. UPDI-0270/23/KP ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. ŘVP001/20 (dále jen rozhodnutí

ve věci NIS). Obě tato rozhodnutí byla obviněné prokazatelně doručena.

Obviněné byla rozhodnutím ve věci NIS také uložena povinnost uzavřít smlouvu o pronájmu NIS

s provozovatelkou drážní dopravy RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17,

Brno-město, 602 00 Brno (dále jen RegioJet a.s.). Postavení obviněné jako prodávající je zřejmé

z toho, že jako provozovatelka zařízení služeb měla povinnost tyto služby nabízet nediskriminačním

způsobem. S tímto postavením musela být obviněná obeznámena i ze zmíněných rozhodnutí.

Jak vyplynulo z dokladů předložených obviněnou při cenové kontrole vedené pod sp. zn.

CKO002/23, obviněná jako prodávající v předmětném období nedodržela povinnosti vyplývající

ze zákona o cenách, kdy nevedla evidenci o cenách prokazující dodržení pravidel regulace věcně

usměrňovaných cen.

Obviněná nedodržela požadovaný rozsah údajů prokazujících výši a dobu uplatňování cen a u zboží

podléhajícího věcnému usměrňování ceny strukturu kalkulace ceny, vyplývající z vyhlášky

č. 450/2009 Sb. Kalkulovaná cena nosiče předložená obviněnou neodpovídá požadované „struktuře

kalkulace ceny u zboží podléhajícího věcnému usměrňování ceny“ přílohy č. 1 k vyhlášce

č. 450/2009 Sb. Jak vyplynulo z kontrolního zjištění cenové kontroly, sp. zn. CKO002/23, obviněná

k nosičům informačních systémů, které provozuje na základě smlouvy o provozování NIS,

kalkulace nezpracovala a evidenci cen nevede.

Obviněná vznesla námitky v odporu ze dne 27. 7. 2023. Body 1 - 6 odporu zahrnují pouze citace

vybraných zákonů.

1 Jako nosiče informačních systému označuje smlouva o provozování NIS v čl. 1 bodu 1.2 následující zařízení:

a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

samonosné trojboké stojany na letáky a časopisy,

nástěnné stojany na letáky a kartáčkové jízdní řády,

stojany na pokladnách,

klaprámy,

nástěnné stojany na časopisy

trojnohé stojany typu „Esko“,

kovové oranžové stojany pro informace o výlukách.

strana 3 z 10

Námitka obviněné

Obviněná namítá, že v případě žádného z mechanických nosičů nedošlo v předmětném období

k prodeji, resp. pronájmu informačních ploch těchto nosičů dalším osobám bez ohledu na to, zda

se jedná o provozní součást zařízení služeb nebo nikoliv. Protože nedošlo ani k prodeji, ani

k uplatnění cen, nemá obviněná povinnost vést kalkulaci cen, ani evidenci o cenách podle § 11 odst.

1 písm. b) zákona o cenách. Ze stejného důvodu nemohla začít běžet lhůta podle § 11 odst. 2

zákona o cenách – jestliže nezačala běžet platnost cen předmětného zboží, nemohla ani skončit.

Lhůta podle § 11 odst. 2 zákona o cenách je výslovně stanovena na “tři roky po skončení platnosti

ceny zboží“, nikoliv tři roky po skončení platnosti předmětného období. Z výše uvedených důvodů

nemohlo dojít k porušení § 11 odst. 1 písm. b) a odst. 2 zákona o cenách.

Stanovisko Úřadu

Závěry obviněné ohledně okamžiku, od kterého lze subjekt pokládat za prodávajícího, resp.

kupujícího v závislosti na uzavření či neuzavření kupní smlouvy, považuje Úřad za nesprávné.

Zákon o cenách je nutno vykládat eurokonformně v souladu se směrnicí 2012/34/EU. Podle jejího

článku 27 zpráva o síti (prohlášení o dráze) rovněž obsahuje informace stanovující podmínky

pro přístup k zařízením služeb napojeným na síť provozovatele infrastruktury a pro poskytování

služeb v těchto zařízeních, nebo uvádí internetovou stránku, kde jsou takové informace bezplatně

k dispozici v elektronické podobě. Zpráva o síti se zveřejní nejpozději čtyři měsíce před konečným

termínem pro podání žádostí o přidělení kapacity infrastruktury. Jak vyplývá z bodu 34 preambule

směrnice 2012/34/EU, „k zajištění transparentnosti a nediskriminačního přístupu k železniční

infrastruktuře a službám v zařízeních služeb pro všechny železniční podniky by se měly veškeré

informace potřebné k uplatnění práv přístupu zveřejňovat ve zprávě o síti“, účelem stanovení cen

je poskytnutí všech informací železničním podnikům dostatečně dopředu, a nikoliv až v případě

jejich uplatňování. Z uvedeného vyplývá, že povinnost stanovit ceny za užití zařízení služeb

způsobem podle zákona o cenách a jejich zveřejnění 4 měsíce před žádostí o přidělení kapacity

vychází ze směrnice 2012/34/EU. Tatáž povinnost vychází z § 23d odst. 2 zákona o dráhách (zde

zákonodárce uvádí lhůtu v délce 60 dnů, tj. odlišně od směrnice 2012/34/EU) a z článku 4 a 5

nařízení Komise (EU) 2017/2177 ze dne 22. listopadu 2017 o přístupu k zařízením služeb

a k službám souvisejícím s železniční dopravou (dále jen nařízení Komise (EU) 2017/2177).

V tomto případě se dokonce každý subjekt stává prodávajícím již v případě, kdy se stává

provozovatelem zařízení služeb. V tomto okamžiku mu vzniká povinnost umožnit užití tohoto

zařízení všem dopravcům, a současně i povinnost mít zpracovanou kalkulaci podle zákona

o cenách.

O tom, že obviněná byla prodávající ve smyslu zákona o cenách, není pochyb, zejména když své

služby na základě pravomocného rozhodnutí Úřadu č. j. UPDI-3896/22/UM nabídla k prodeji, tedy

kdy zaslala společnosti RegioJet a. s. návrh “Smlouvy o užívání vybraných mechanických nosičů

informací“, která obsahovala mj. i cenu za nabízenou službu. Pravomocné rozhodnutí je

pro obviněnou závazné. Podle informací zjišťovaných ze spisu POK008/23, došlo k uplatňování

ceny ze strany obviněné dne 28. února 2023, kdy zaslala kupujícímu (RegioJet a.s.) návrh smlouvy

obsahující cenu zboží, tedy došlo k uplatňování ceny zboží.

strana 4 z 10

Ohledně námitky týkající se lhůty, po kterou je prodávající povinna uchovávat cenovou evidenci,

nadřízená osoba uvádí, že vzhledem k neexistenci cenové evidence není možno ověřit konec

platnosti ceny. Obviněná vzhledem k tomu, že po celou dobu předmětného období byla prodávající

zboží s regulovanými cenami ve smyslu zákona o cenách, byla povinna vést a uchovávat cenovou

evidenci tohoto zboží. Úřad nemůže vyloučit, že v průběhu předmětného období mohlo dojít

ke změnám v cenových kalkulacích, ale zboží, které bylo obviněnou prodáváno, muselo být

prodáváno za cenu, která byla kalkulována v souladu s cenovými předpisy, a to i v poslední den

předmětného období. Za užití zásady in dubio mitius pak Úřad označil nejzazší lhůtu, o níž nejsou

pochybnosti, po kterou byla obviněná povinna cenovou evidenci uchovávat.

Námitka obviněné

Podle obviněné nepředstavují mechanické nosiče informační systém ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a)

vyhlášky č. 76/2017 Sb. Obviněná současně odkazuje na svoji argumentaci související

s rozhodnutím ve věci NIS.

Stanovisko Úřadu

Úřad věc posuzoval podle definice zařízení služeb v § 2 odst. 9 zákona o dráhách, podle které jsou

zařízením služeb železniční stanice, zastávka, odstavné koleje, čerpací stanice a jiná technická

zařízení, která jsou jejich provozovatelem zvláště určena k poskytování služeb bezprostředně

souvisejících s provozováním drážní dopravy na dráze celostátní nebo regionální anebo na veřejně

přístupné vlečce.

V § 3 odst. 1 vyhlášky č. 76/2017 Sb. je uvedeno další členění železniční stanice, tedy zařízení

služeb, na tzv. provozní součásti. Jednou z těchto součástí jsou podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky

č. 76/2017 Sb. informační systémy pro cestující o příjezdu a odjezdu vlaků, výlukách, službách

dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci integrovaných dopravních systémů.

Definice zařízení služeb ve směrnici 2012/34/EU požaduje, aby zařízení služeb (a tedy i jeho

provozní součást) bylo zřízeno, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb uvedených

v příloze II bodech 2 až 4 této směrnice. V uvedených předpisech není uvedeno, jakým způsobem

má být zařízení určeno k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní

dopravy, popř. jakým způsobem je provedeno jeho zřízení s cílem poskytovat služby uvedené

v příloze II bodech 2 až 4 směrnice 2012/34/EU. Podle názoru Úřadu obviněná určila NIS jako

zařízení služeb jejich umístěním v prostoru železničních stanic a svým rozhodnutím na nich

informace podle tohoto ustanovení poskytovat.

Je-li tedy určité zařízení objektivně využíváno k poskytování služeb bezprostředně souvisejících

s provozováním drážní dopravy, nemůže provozovatel takového zařízení legitimně tvrdit, že toto

zařízení pro tento účel „neurčil“ a vyhnout se tak povinnostem spjatým s provozováním zařízení

služeb. Provozovatel zařízení služeb rozhodl, že takové zařízení má sloužit pro poskytování těchto

služeb.

K jejich zařazení do kategorie zařízení služeb vede především eurokonformní výklad definice v § 2

odst. 9 zákona o dráhách prostřednictvím definice v čl. 3 odst. 11 směrnice 2012/34/EU,

kde se uvádí „bylo zřízeno, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb“. Pokud se nosiče

strana 5 z 10

použijí k poskytování informací, nebo se umístí do prostor pro cestující, pak jsou za tímto účelem

zřízeny.

Podle čl. 1 odst. 1.1 smlouvy o provozování NIS jsou v železničních stanicích umístěny jak nosiče

informačního systému obviněné, tak Správy železnic, přičemž tyto nosiče jsou užívány za účelem

informování cestující veřejnosti. I ze samotného čl. 1.1 vyplývá, že NIS jsou speciálně určeny

k informování cestující veřejnosti, tedy že se jedná o zařízení služeb.

Úřad při svém rozhodování vychází rovněž z rozsudku SDEU (pátého senátu) ze dne 15. července

2021, EU:C:2021:610, ve věci C-60/20, jehož předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné

otázce v řízení Latvijas dzelzceļš” VAS v. Valsts dzelzceļa administrācija. Rozsudek se k určení,

zda je nějaké zařízení zařízením služeb, vyjadřuje pod body 38, 39 a 41 následovně:

Úřad dospěl k názoru, že NIS byly zřízeny, aby je obviněná mohla použít k zobrazování cestovních

informací, tedy poskytování služby uvedené ve zmíněné příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU.

Tím, že tyto nosiče do prostor pro cestující umístila, tak určila, že běžně používaný výrobek, jako

třeba klaprám, se stává zařízením služeb. Povinností Úřadu je vykládat definici v § 2 odst. 9 zákona

o dráhách ve světle směrnice 2012/34/EU, takže NIS bezpochyby mezi zařízení služeb uvedená

v příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU patří.

Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 se „službou související s železniční dopravou“

rozumí základní, doplňková nebo pomocná služba uvedená v příloze II bodech 2, 3 a 4 směrnice

2012/34/EU. Toto nařízení je přímo použitelné a má aplikační přednost před zákonem o dráhách.

I kdyby NIS nesplňovaly podmínky stanovené § 2 odst. 9 zákona o dráhách, má dopravce

na základě tohoto nařízení v tomto případě nárok na poskytnutí přístupu k zařízení služeb

a ke službám uvedeným v příloze II směrnice 2012/34/EU pod bodem 2 písm. a) osobní nádraží,

včetně zařízení pro zobrazení cestovních informací.

strana 6 z 10

Námitka obviněné

Obviněná namítá, že až na výjimku v případě nosičů informačních systému v železničních stanicích

Bílovice nad Svitavou a Brno – Židenice, nenabízí jiným osobám ke koupi službu užívání

mechanických nosičů informací. Obviněná podle svého tvrzení tedy není prodávající a žádná jiná

osoba není kupující ve smyslu zákona o cenách. Cenová kontrola mechanických nosičů, kromě

stanovených mechanických nosičů informací v železniční stanici Brno – Židenice a Bílovice

nad Svitavou, je proto pojmově vyloučena. S ohledem na § 28 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole

(kontrolní řád) jde o porušení zejména § 2 odst. 1 a § 6 odst. 2 správního řádu, pokud Úřad prováděl

cenovou kontrolu a domáhal se informací i v případě jiných mechanických nosičů informací než

oněch dvou nosičů stanovených v rozhodnutí ve věci NIS.

Stanovisko Úřadu

Obviněná po celou dobu provozování jakéhokoli zařízení služeb je zároveň i prodávající ve smyslu

zákona o cenách. Rozhodnutí ve věci NIS je rozhodnutím deklaratorním nikoli konstitutivním. Úřad

v něm pouze potvrzuje skutečnost, která byla ze strany obviněné dlouhodobě přehlížena.

Nad to Úřad tímto svým rozhodnutím uložil povinnost, uzavřít smlouvu se společností RegioJet a.s.

o užívání vybraných mechanických nosičů informací, která obsahovala mj. i cenu za nabízenou

službu. Pravomocné rozhodnutí je pro obviněnou závazné. Podle § 73 odst. 2 věty prvé správního

řádu, je totiž pravomocné rozhodnutí závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány. Dále

Úřad zdůrazňuje, že podle čl. 56 odst. 9 pododstavce druhého směrnice 2012/34/EU je rozhodnutí

regulačního subjektu závazné pro všechny strany, na něž se toto rozhodnutí vztahuje. O závaznosti

rozhodnutí Úřadu tedy není pochyb a obviněná je povinna postupovat v souladu s rozhodnutími

Úřadu.

Podle informací zjišťovaných ze spisu POK008/23, došlo k uplatňování ceny ze strany obviněné

dne 28. února 2023, kdy zaslala kupujícímu (RegioJet a.s.) návrh smlouvy obsahující cenu zboží,

tedy došlo k uplatňování ceny zboží. Námitka obviněné týkající se porušení § 2 odst. 1 a § 6 odst. 2

správního řádu neobstojí. Neboť, jak bylo obviněné již mnohokráte vysvětleno (např. rozhodnutí

ve věci NIS), nosiče informačních systémů jsou provozní součástí zařízení služeb bez ohledu na to,

v které železniční stanici jsou umístěny a bez ohledu kdo toto zařízení služeb provozuje. Rozhodné

je, zda tyto nosiče informačních systémů jsou způsobilé k poskytování informací bezprostředně

souvisejících s provozováním drážní dopravy a jsou umístěny v prostorách pro cestující. Dále Úřad

uvádí, že při cenové kontrole nespecifikoval, o které konkrétní nosiče informačních systémů

se jedná. Nelze a priori vyloučit, že i jiné mechanické nosiče provozované obviněnou jsou

informačním systémem ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Bylo tedy

na obviněné doložit požadovanou cenovou evidenci k cenám za zboží určitého druhu, v tomto

případě tedy nosičů informačních systémů. Obviněná nedoložila požadovanou kalkulaci ani

k nosičům informačních systémů v železničních stanicích Bílovice nad Svitavou, Brno – Židenice,

ani k žádným jiným.

strana 7 z 10

Námitka obviněné

Obviněná dále namítá, že skutečnost, že jí byly a jsou známy právní závěry Úřadu, neznamená,

že tyto závěry jsou v souladu s právem, tj. že předmětné mechanické nosiče jsou skutečně

informačním systémem ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Obviněná

zopakovala, že i nadále setrvává na svém původním stanovisku, které je v rozporu s právním

názorem Úřadu. Obviněná dodává, že skutečnost, že různé mechanické nosiče sdělení smluvní

strany ve smlouvě označí legislativní zkratkou „informační systémy“, neznamená, že se tak stanou

informačními systémy ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. a ani správní orgán

se nemůže omezit na tvrzení smluvních stran, ale musí ověřit a prokázat, že se jedná skutečně

o „informační systémy“ ve smyslu příslušné obecně závazné právní úpravy, a nesmí je považovat

za informační systémy jen proto, že je tak případně smluvní strany označily. Obviněná dále namítá,

že u stojanů, klaprámů a nástěnek, které provozuje ve stanici Praha – Smíchov není splněna

podmínka, aby tato zařízení byla zřízena pro poskytování informací „pro cestující o příjezdu

a odjezdu vlaků, výlukách, službách dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci

integrovaných dopravních systémů. Podle obviněné jsou pak v železniční stanici Praha – Smíchov

informace o odjezdech a příjezdech všech vlaků osobní dopravy cestující informováni

prostřednictvím elektronických dálkově ovládaných informačních panelů. O integrovaném

dopravním systému jsou pak cestující informování informačními médii IDS a o výlukách jsou

informováni informačními médii provozovanými Správou železnic.

Stanovisko Úřadu

Definice a povaha nosičů informačních systémů vyplývá i z definice zařízení služeb v čl. 3

směrnice 2012/34/EU. Povinnost zveřejnit popis zařízení služeb ukládá čl. 5 odst. 1 nařízení

Komise (EU) 2017/2177.

Zařízení služeb definuje dále také § 2 odst. 9 zákona o dráhách, kdy se zařízením služeb rozumí

železniční stanice, zastávka, odstavné koleje, čerpací stanice a jiná technická zařízení, která jsou

jejich provozovatelem zvláště určena k poskytování služeb bezprostředně souvisejících

s provozováním drážní dopravy na dráze celostátní nebo regionální anebo na veřejně přístupné

vlečce.

Úřad již detailně popsal a zdůvodnil v protokolu, že tím, že obviněná umístila nosiče informačních

systémů v prostorech železničních stanic a rozhodla se na nich informace poskytovat, určila nosiče

informačních systémů jako zařízení služeb bez ohledu na skutečnost, jakým způsobem je jednotlivé

smluvní strany nazvaly, respektive označily ve smlouvě o provozování NIS.

Dále Úřad konstatuje, že nosiče informačních systémů ve vlastnictví obviněné jsou dle smlouvy

o provozování NIS umístěny taktéž ve stanici Praha - Smíchov. Z pohledu Úřadu není proto důvod

posuzovat stanici Praha - Smíchov odlišným způsobem. Úřad souhlasí s tvrzením obviněné,

že právní výklad Úřadu není závazný. Pro obviněnou jsou však závazná rozhodnutí Úřadu.

Nicméně jestliže je Úřad vázán povinností uvedenou v § 2 odst. 4 správního řádu, musí

při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů postupovat tak, aby nevznikaly

nedůvodné rozdíly. Jestliže je tedy Úřad vázán svojí rozhodovací praxí, musí i v případu dalších

nosičů informačních systémů postupovat v souladu s touto rozhodovací praxí. Navíc to, že definice

strana 8 z 10

pojmu zařízení služeb je založena na objektivním kritériu, a sice na kritériu technické způsobilosti

infrastruktury poskytovat určité služby není názorem pouze Úřadu, ale především názorem

Soudního dvora EU, který tento svůj názor vyslovil v rozsudku EU:C:2021:610, ve věci C-60/20

ze dne 15. července 2021. Z tohoto plyne i další důsledek pro obviněnou, a sice že není rozhodné,

zda nosiče informačních systémů k poskytování informací bezprostředně souvisejících

s provozováním drážní dopravy skutečně poskytovala či nikoliv, rozhodné je, zda tato zařízená byla

způsobilá takové informace poskytovat, což dle ustáleného názoru Úřadu jednoznačně byla.

Námitka obviněné

Při stanovení výše pokuty má Úřad vedle aktiv vzít v úvahu rovněž pasiva, místo výnosů má

zohlednit zisky jakožto výnosy oproštěné od nákladů. Jelikož Úřad nevzal v úvahu pasiva obviněné,

neposoudil a nezohlednil její majetkové poměry ani jejich tržní podíl adekvátně a komplexně.

Obviněná proto považuje stanovenou výši pokuty za nepřiměřenou.

Stanovisko Úřadu

Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl k povaze a aktuálním majetkovým poměrům obviněné,

především k celkovým aktivům a zisku z provozní činnosti.

Zákon nevymezuje konkrétní ekonomické ukazatele hospodaření právnické osoby, které mají být

zohledněny při stanovení výše pokuty. Úřad se při stanovení výše pokuty řídil zásadou, že tato

nemá být pro obviněnou likvidační a současně by měla být tak vysoká, aby obviněnou odradila

od dalšího protiprávního jednání. Vzhledem k majetkovým poměrům obviněné pokutu ve výši

100 000 Kč rozhodně za likvidační považovat nelze. Úřad má za to, že stanovená výše pokuty

nemůže ohrozit existenci ani podnikatelskou činnost obviněné, takže námitka obviněné není

důvodná.

Společenská škodlivost protiprávního jednání

Podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin.

V tomto případě je zájmem společnosti umožnit cenovým kontrolním orgánům provedení kontroly

dodržování cenových předpisů. Obviněná se dopouštěla protiprávního jednání v celém předmětném

období, jde o osobu dlouhodobě podnikající v oboru dopravy, cílem regulace železničního odvětví

je i zajištění nediskriminačního přístupu k zařízení služeb a obviněná tento cíl svou nečinností maří.

Vzhledem k tomu, že se obviněná svého protiprávního jednání dopouštěla po delší období

a vzhledem k tomu, že prakticky znemožnila ověřit, zda jí nabízené zboží bylo nabízeno za cenu

stanovenou v souladu s cenovými předpisy, lze její jednání označit za škodlivé.

Skutková podstata přestupku

Obviněná byla během předmětného období provozovatelkou zařízení služeb bezprostředně

souvisejících s provozováním drážní dopravy a současně byla i prodávající ve smyslu zákona

o cenách. Obviněná nevedla evidence o cenách podle § 11 zákona o cenách, čímž nesplnila

povinnost stanovenou zákonem o cenách. Obviněná tedy naplnila formální stránku přestupku podle

§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách a je za tento přestupek odpovědná. Úřad dospěl k závěru,

strana 9 z 10

který již uvedl v příkazu, tedy že jsou dostatečně zjištěny všechny okolnosti a byl tedy zjištěn

skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Posouzení promlčecích lhůt

Úřad se zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek. Podle § 30 písm. b) zákona

o odpovědnosti za přestupky činí v tomto případě promlčecí doba tři roky, jedná-li se o přestupek,

za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč. Obviněná byla

povinna uchovávat cenové kalkulace zboží s regulovanou cenou ještě tři roky po konci jejich

platnosti. Vzhledem k tomu, že obviněná byla povinna uchovávat tyto kalkulace minimálně

do 1. 5. 2026, promlčecí doba nezačala ani běžet a odpovědnost obviněné za přestupek nezanikla.

Úřad uložil obviněné příkazem ze dne 21. 7. 2023 pokutu ve výši 100 000 Kč. Po obdržení odporu

ze dne 27. 7. 2023 a vypořádání námitek obviněné Úřad neshledal důvod pro změnu výše pokuty

a uložil ji ve stejné výši jako v příkazu. Podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách lze za přestupek

podle § 16 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona uložit pokutu do 1 000 000 Kč.

Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédl Úřad s ohledem na okolnosti případu podle § 37

až § 40 zákona o odpovědnosti za přestupky, zejména k povaze a závažnosti přestupku, k významu

zákonem chráněného zájmu, k významu a rozsahu následku přestupku. Závažnost přestupku je dána

už samotnou výší maximální pokuty, kterou lze uložit a která činí 1 000 000 Kč. Z výše maximální

pokuty lze usuzovat, že zákonodárce takové protiprávní jednání rozhodně za bagatelní delikt

nepovažoval. Obviněná je velkou organizací, která má k dispozici řadu odborníků, takže oproti

jiným subjektům má více možností zajistit splnění všech povinností, které jsou jí právními předpisy

uloženy. Je proto věcí obviněné, aby si při výkonu své činnosti počínala tak, aby neporušila

povinnosti dané příslušnými právními předpisy. Následkem spáchaného přestupku bylo faktické

znemožnění provedení kontroly plnění povinností při stanovení ceny za zboží, na které se vztahuje

cenová regulace. Polehčující ani přitěžující okolnosti Úřad v tomto případě neshledal.

Proto Úřad výrokem č. I. uložil pokutu ve výši jedné desetiny sazby stanovené zákonem

o cenách.

Řízení o přestupku vyvolala obviněná porušením své právní povinnosti, proto jí Úřad výrokem č. II

tohoto rozhodnutí v souladu s § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, ve spojení s § 79

odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložil povinnost uhradit paušální

částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč se splatností do 30 dnů ode dne nabytí právní

moci tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí má obviněná právo podat rozklad ve lhůtě do 15 dnů. Lhůta pro podání

rozkladu se počítá ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí oznámeno. Rozklad se podává

u Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, se sídlem Myslíkova 171/31, Nové Město, 110 00

Praha 1. O podaném rozkladu rozhoduje předseda Úřadu.

Mgr. Bronislav Procházka

vedoucí oddělení cenové kontroly a přístupu ke službám

odboru přístupu k dopravní infrastruktuře

strana 10 z 10