ÚOHS S0087/2020/VZ – Víceúčelové vrtulníky – nákup

ÚOHS-S0087/2020/VZ

Číslo jednací:

ÚOHS-26228/2020/513/JLí

Brno: 24. srpna 2020

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 18.2.2020 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 - Hradčany,

navrhovatel – Leonardo S.p.A., IČO/reg. no. 00401990585, se sídlem Piazza Monte Grappa 4, 00195 Řím, Itálie, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 11.12.2019 Mgr. Janem Vargou, advokátem, ev. č. ČAK 09568, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, 120 00 Praha 2,

vybraný dodavatel – vláda Spojených států amerických,

ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené dne 21.11.2019 mimo zadávací řízení zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 - Hradčany – na plnění veřejné zakázky „Víceúčelové vrtulníky – nákup“,

rozhodl takto:

Víceúčelové vrtulníky – nákup

Vyjádření zadavatele ze dne 27.2.2020

1) poskytnutí odborného vyjádření, ve kterém Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sdělí, co se rozumí „obranným programem“ a zda jde o pojem, jehož obsah je přesně definován určitými dokumenty či zda jde o pojem, jehož obsah sice není nikde přesně definován v žádném dokumentu, ale je běžně užíván v souvislosti s problematikou bezpečnostních zájmů České republiky,

2) poskytnutí odborného vyjádření, ve kterém sdělí, co se rozumí „bezpečnostním programem“ a zda jde o pojem, jehož obsah je přesně definován určitými dokumenty či zda jde o pojem, jehož obsah sice není nikde přesně definován v žádném dokumentu, ale je běžně užíván v souvislosti s problematikou bezpečnostních zájmů České republiky,

3) poskytnutí odborného vyjádření, ve kterém Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sdělí, kdy už lze obranný či bezpečnostní program považovat za „širší“ a zda tento pojem je přesně definován určitými dokumenty či zda jde o pojem, jehož obsah sice není nikde přesně definován v žádném dokumentu, ale je běžně užíván v souvislosti s problematikou bezpečnostních zájmů České republiky,

4) sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zda existuje dokument, případně jaký, v němž je definováno, který širší obranný nebo bezpečností program, má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky, a pokud takový dokument existuje, jeho zaslání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a vyznačení příslušné části takového dokumentu, která definuje širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky,

5) předložení dokumentu/ů, v němž/nichž jsou předepsány schopnosti v rámci širšího obranného a bezpečnostního programu týkající se vrtulníkového letectva, které má Armáda České republiky mít, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a označení konkrétní části tohoto/těchto dokumentu/ů, které budou tyto schopnosti definovat, a současně doložení/prokázání, že by modernizací vrtulníků Mi-35/24V, těchto schopností nebylo dosaženo,

6) předložení dokumentu/listiny prokazující tvrzení zadavatele, že „V rámci tohoto prodloužení provozu by nemohlo vzhledem ke stavu vrtulníků Mi-35/24V dojít k umožnění jejich používání v rámci spojeneckých bojových operací a dále k deklarovanému navýšení interoperability v rámci NATO a EU.“ Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,

7) označení konkrétních částí dokumentů, z nichž vyplývá, že má Armáda České republiky nejpozději do roku 2026 disponovat vrtulníky s konkrétními vlastnostmi, uvedenými ve vyjádření zadavatele ze dne 27. 2. 2020, a jejich zaslání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,

8) sdělení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zda a případně jak konkrétně je navázáno pořízení vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom na existenci nějakého širšího obranného nebo bezpečnostního programu a jaké konkrétní dopady by mělo nepořízení výše uvedených vrtulníků na existenci tohoto programu.

Vyjádření navrhovatele ze dne 27.3.2020

Okamžik zjištění uzavření smlouvy

K naplnění podmínek pro udělení výjimky ze zákazu plnění smlouvy

Bílá kniha o obraně

Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025

Dlouhodobý výhled pro obranu 2030

Koncepce výstavby AČR 2025.

Zadavatel odkazuje na Českou bezpečnostní terminologií (S-1-031 Perspektiva vývoje bezpečnostní situace, vojenství a obranných systémů do roku 2015 s výhledem do roku 2025, Brno, 2002), podle které, se národní bezpečností rozumí „Stav, kdy státu nehrozí závažné ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti, základů politického uspořádání, vnitřního pořádku a bezpečnosti, životu a zdraví občanů, majetkových hodnot a životního prostředí. Ani jeho spojenci nejsou vystaveni hrozbám, které by v případě jejich aktivace vyžadovaly ozbrojenou či jinou rizikovou spoluúčast. Stát je schopen a ochoten potenciální hrozby rozpoznat a v maximální možné míře jim zamezovat, popř. je eliminovat.“

Bezpečnostním programem je tedy dle názoru zadavatele možné v tomto kontextu chápat program, jehož realizace/nerealizace přímo ovlivní jak schopnost České republiky (popř. mezinárodní organizace) rozpoznat potenciální bezpečnostní hrozby, tak následnou schopnost tyto bezpečnostní hrozby v maximální možné míře eliminovat. Zadavatel dále uvádí, že bezpečnostními hrozbami, se v souladu s Bezpečnostní strategií ČR z roku 2015, rozumí např.: oslabování mechanismu kooperativní bezpečnosti i politických a mezinárodněprávních závazků v oblasti bezpečnosti, nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, negativní aspekty mezinárodní migrace, extrémismus a nárůst interetnického a sociálního napětí atd.

b) „obranný program“

Zadavatel uvádí, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se obranou státu rozumí „souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému“.

Obranným programem je podle zadavatele možné v tomto kontextu chápat program, který se týká: výstavby účinného systému obrany České republiky, a/nebo přípravy a použití odpovídajících sil a prostředků, a/nebo účasti v kolektivním obranném systému; obranný program může existovat jak na národní, tak nadnárodní úrovni (např. v rámci NATO).

c) „dosažení/zvýšení a/nebo udržení schopnosti Armády České republiky“

Zadavatel uvádí, že schopností se dle Rozkazu Ministra obrany č. 66/2012 Věstníku, Plánování činnosti a rozvoje v rezortu MO (2012) rozumí „Soubor nezbytných vlastností jednotlivce, organizačního celku, úkolového uskupení nebo charakteristik systému (např. zbraňového systému) a operační potřeby popsané pomocí funkčních oblastí dle metodologie DOTMLPFI (Doctrine, Organization, Training, Materiel, Leadership, Personnel, Facilities, Interoperability) k vytvoření požadovaného efektu (např. splnění bojového úkolu, dosažení cíle).“

Za zásadní schopnosti související s nákupem nových víceúčelových vrtulníků lze podle zadavatele považovat primárně schopnosti obecnějšího charakteru, jako např. schopnost vzdušných sil AČR chránit vzdušný prostor, poskytovat palebnou podporu příslušníkům pozemních a speciálních sil jak na území ČR, tak v zahraničních operacích, zajištění přepravy osob a materiálu, zvýšení interoperability, snížení závislosti na technice Ruské Federace, zapojení se do integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany (NATINAMDS) atd. Zadavatel doplňuje, že se jedná o schopnosti, kterých má AČR v souladu se Strategickým programem udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 dosáhnout nejpozději do roku 2026.

d) „má vliv na zajištění některého z podstatných bezpečnostních zájmů státu“

Zadavatel uvádí, že slovní spojení „podstatné bezpečnostní zájmy“ vychází z čl. 346 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (2007), kde je zakotveno oprávnění evropských států „...učinit opatření, která považují za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjatá s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi...“. Zadavatel dodává, že se objevuje i na několika místech zákona (např. § 29 písm. s) zákona nebo § 264 odst. 5 zákona). Smlouva o fungování Evropské unie SFEU ani zákon však podle zadavatele přesnou definici podstatných bezpečnostních zájmů neobsahují, a to vzhledem k tomu, že se tato definice může lišit v závislosti na členském státě, ve kterém je uplatňována (členské státy mají při vytyčení podstatných bezpečnostních zájmů obrovskou míru diskrece), nebo vyvíjet v určitém časovém horizontu.

Dle názoru zadavatele, který odkazuje i na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0581/2016/VZ-42469/2016/541/MSc ze dne 17.10.2016, je zásadním podstatným bezpečnostním zájmem, který ve výše uvedeném kontextu připadá v úvahu, zejména zajištění obranyschopnosti České republiky prostřednictvím modernizace zastaralé techniky za hranicí životnosti v souladu se strategickými dokumenty, jako např. Koncepce výstavby AČR do roku 2025 a 2030, Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030, Strategie vyzbroj ování a podpory rozvoje obranného průmyslu ČR do roku 2025, Obranná strategie ČR, Bílá kniha o obraně a NATO Capability Targets, Codes and Statements. Za další podstatné bezpečnostní zájmy lze rovněž považovat zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby, posilování soudržnosti a efektivnosti NATO/EU a z toho vyplývající schopnost AČR plnit závazky vyplývající z členství v NATO.

Za příklad výše uvedeného programu, zadavatel považuje např. Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 (107V320). Podle zadavatele se jedná o program, jež představuje jedno z nejobecnějších východisek pro proces vyzbrojování AČR, přičemž principy tohoto programu vycházejí přímo z koncepčních a strategických dokumentů schválených nejen vrcholným managementem AČR, ale především Vládou ČR. Aby došlo ke splnění všech cílů předmětného programu, musí podle zadavatele logicky dojít ke splnění širšího spektra souvisejících podprogramů, činností a úkolů.

Zadavatel uvádí, že »Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 (dále jen „strategický program“) vychází z komplexních požadavků na výstavbu AČR (určenou k obraně ČR) a stanovené strategie na dosažení těchto požadavků v kontextu kolektivní obrany NATO. Jedná se o požadavky, které jsou definovány strategickými dokumenty jako např. Koncepce výstavby Armády České republiky 2025, která je zpracovaná v souladu se záměrem použití AČR a Smlouvou koaličních stran o zajištění obrany ČR.

Cílem strategického programuje pokračování ve výstavbě prvku vzdušných sil určených k zajištění suverenity ČR a plnění závazků ČR vůči NATO a EU. Jedná se zejména o přípravu předurčených sil a prostředků a jejich následné vyčleňování do pohotovostních sil a nasazování do bojových operací, to vše v souladu s politicko-vojenskými ambicemi ČR a požadavky mezinárodních bezpečnostních organizací schválených vládou ČR. Naplnění cíle strategického programu má přímý vliv na plnění úkolů ozbrojených sil dle ust. § 9 až 10 a § 14 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Splněním cíle strategického programu bude ve vztahu k suverenitě ČR zajištěna ochrana vzdušného prostoru proti narušiteli (NATO, NATINAMDS, NaPoSy PVO ČR), zajištěna ochrana ekonomických a politických objektů a infrastruktury, umožněn pohyb ve vzdušném prostoru a umožněno zapojení do integrovaného záchranného systému (IZS) ČR. Ve vztahu k zapojení AČR do zahraničních operací v rámci NATO nebo EU bude splněním cíle strategického programu umožněna připravenost a následná participace na zahraničních operacích v rámci pohotovostních sil NATO a EU (např. NRF a EU BG).

Strategický program 107V320 je členěn na 2 podprogramy - podprogram 107V321 Udržení a rozvoj schopností bojových prvků, prvků bojové podpory a prvků bojového zabezpečení vzdušných sil a podprogram 107V322 Zabezpečení služeb a rozvoje nemovité infrastruktury vzdušných sil, přičemž pořízení víceúčelového vrtulníku je zařazeno do prvního z nich.

Dílčím cílem č. 2 strategického programu je umožnění plnění operačních úkolů AČR, zapojení vrtulníkového letectva do společných operací, vyčlenění prostředků k zajištění NaPoSy PVO ČR, plnění úkolů bojové podpory jednotek pozemních a speciálních sil, plnění přepravních a záchranných úkolů, zabezpečení přepravy ústavních a vládních činitelů a zabezpečení schopnosti plnit úkoly ve prospěch integrovaného záchranného systému, to vše za současného zajištění kompatibility s požadavky NATO, EASA a EUROCONTROL .

V souladu se strategickým programem má u vrtulníkového letectva docházet od roku 2021 do roku 2026 k převzetí operačních úkolů plněných vrtulníky Mi-35/24V, a to min. 5 nově pořízenými a zavedenými víceúčelovými vrtulníky dosahujícími 80 % provozuschopnosti s min. 6 vycvičenými kompletními posádkami.

V kritériích hodnocení dílčího cíle č. 2 strategického programu je uvedeno pod B2) získání schopnosti nasadit 4 víceúčelové vrtulníky k plnění úkolů bojové podpory jednotek pozemních a speciálních sil na území ČR nebo v zahraničních operacích (včetně osádek), a to v souladu s operačním záměrem AČR a dále pod B3) získání schopnosti zajistit NaPoSy PVO ČR v souladu s Nařízením NGŠ ACR k vyčlenění sil a prostředků do stálých hotovostních sil, čj. 320-2/2013 ze dne 27. července 2013. Předpokladem pro splnění výše uvedeného kritéria je dosažení počátečních a plných operačních schopností v návaznosti na pořízení víceúčelových vrtulníků, včetně výzbroje, munice a zajištění potřebného výcviku posádek do konce roku 2021, resp. roku 2026.“

Zadavatel uvádí, že v Bílé knize o obraně v části nazvané „Konkrétní opatření v oblasti vojenských schopností“ je počítáno s definitivním vyřazením ne-interoperabilních zastaralých vrtulníků Mi-35/24V, a to v podobě povinnosti „Vyřadit z užívání bojové vrtulníky Mi-24/35 V, které mají nízkou balistickou ochranu, zastaralou avioniku a nejsou interoperabilnípodle norem NATO. Dále do této schopnosti neinvestovat. Novější Mi-35 co nejdříve odprodat a soustředit se na schopnosti dopravního vrtulníkového letectva využitelného nejenom v rámci kolektivní obrany NATO, ale i pro potřeby integrovaného záchranného systému“.

Podle zadavatele se jednalo o první výskyt deklarace nutnosti pořídit nové víceúčelové vrtulníky v koncepčních dokumentech výstavby AČR. Zadavatel dále uvádí, že v souvislosti s jasným stanoviskem týkajícím se vyřazení vrtulníku Mi-35/24V z užívání (nejpozději do roku 2025) navíc Vláda ČR ve svém rozpočtu vyčlenila finanční prostředky pouze na běžný provoz těchto vrtulníků a nikoli jejich modernizaci (jejíž provedení by vzhledem k podstatným limitacím vrtulníků sovětské provenience, bylo ve výsledku stejně bezpředmětné).

Zadavatel uvádí, že Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025 navazuje na Bílou knihu o obraně a definuje schopnosti, které by měly být nejpozději do roku 2025 zajištěny pořízením víceúčelových vrtulníků (např. flexibilita a víceúčelovost, bojová (palebná) podpora speciálních a pozemních sil, ozbrojený doprovod vojsk na přesunu, doprovod transportních vrtulníků, letecký odsun zraněných - CASEVAC a zdravotnický odsun pacientů/zraněných MEDEVAC apod.).

V souladu s bodem 4.3 (omezení počtu dislokačních míst) předmětné koncepce má podle zadavatele dojít ke snížení počtu dislokačních míst a s tím spojenému vytvoření moderní infrastruktury, schopné provádět veškerou podporu leteckého provozu a operační činnosti. Zadavatel uvádí, že dojde k vytvoření dvou vrtulníkových letek vybavených transportními a víceúčelovými vrtulníky (každá letka bude obsahovat celkem 14 vrtulníků, z toho 8 vrtulníků Mi-171Š a min. 6 víceúčelových vrtulníků) a současně s tím k definitivnímu ukončení provozu vrtulníků Mi-35/24V, které se nacházejí na samotné hranici životnosti.

Zadavatel uvádí, že základním předpokladem k naplnění cílů vrtulníkového letectva do roku 2025 je dle předmětné koncepce jak zachování 16 ks vrtulníků Mi-171S, tak především pořízení nových, min. 12 ks víceúčelových vrtulníků. Jedná se o počty, které podle zadavatele zajistí, že Česká republika bude schopná dostát všem bezpečnostním a obranným závazkům jak na vlastním území, tak v rámci zahraničních operací, a to včetně podpory speciálních a pozemních sil.

V případě, že nedojde ke splnění výše uvedeného předpokladu, AČR dle zadavatele nezíská schopnost efektivně působit v celém operačním spektru úkolů (tj. např. při plnění taktických a takticko-operačních úkolu vzdušné přepravy osob a materiálu, provádění vzdušných výsadků, podpory pozemních a speciálních sil v operacích atd.).

Zadavatel uvádí, že předmětná koncepce počítá s tím, že do roku 2025 „Vrtulníkové a dopravní letectvo dosáhne rozvoje schopností k plnění operačních úkolů AČR, zapojení do společných operací, vyčlenění pohotovostních sil pro NATO a EU, vyčlenění prostředků k zajištění NaPoSy PVO ČR, plnění úkolů bojové podpory jednotek pozemních a speciálních sil, plnění přepravných a záchranných úkolu, zabezpečení přepravy ústavních a vládních činitelů, plnění úkolů ve prospěch integrované záchranné služby ČR, a v souladu se zajištěním kompatibility a požadavky NATO, EASA a EUROCONTROL.“

V souladu s touto koncepcí ve vrtulníkovém letectvu do roku 2025 dojde podle zadavatele k navýšení podstatných schopností (zejména v oblasti přepravy osob a materiálu, popř. výcviku). Zadavatel dodává, že vrtulníkové letectvo dosáhne plných operačních schopností pro plnění úkolů bojové podpory ve prospěch pozemních a speciálních sil jak na území ČR, tak v zahraničních operacích, přičemž bude schopno plnit i úkoly protivzdušné obrany ČR, a dojde k nutnému zvýšení interoperability v rámci NATO a ke snížení závislosti na Ruské federaci, která je vzhledem ke geopolitickému zaměření ČR a problémy s dodávkami v současné době poměrně nežádoucí.

Příloha č. 1 koncepce definuje dle zadavatele záměr použití vzdušných sil a determinuje tak minimální vojensko-technické požadavky na příslušné schopnosti, kterými by AČR měla nejpozději do roku 2025 disponovat. Vzdušné síly musí být podle zadavatele za všech okolností připraveny k obraně svrchovanosti a územní celistvosti ČR, a to především v podobě ochrany vzdušného prostoru a musí být rovněž schopny působit v operacích bez geografického omezení (s výjimkou polárních oblastí), které mohou probíhat souběžně ve všech doménách bojové činnosti.

Zadavatel uvádí, že Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 představuje rámec pro naplnění politicko-vojenských ambicí ČR a rovněž vodítko pro obranné plánování (zejména pro tvorbu pětiletých střednědobých plánů) a na základě analýzy trendů ve strategickém prostředí stanovuje základní směr pro rozvoj vojenských schopností a vytváří rámec pro Koncepci výstavby AČR a další koncepční dokumenty. Dle zadavatele vychází z právních norem a strategických dokumentů ČR a bere v úvahu bezpečnostní a vojenské dokumenty NATO a EU.

Dlouhodobý výhled pro obranu 2030 dle zadavatele deklaruje, že v následujících letech bude „vrtulníkové letectvo rozvíjeno k plnění širokého spektra operačních úkolu včetně úkolů ve prospěch speciálních sil a integrovaného záchranného systému. Hlavní část bude tvořena středními transportními vrtulníky a víceúčelovými vrtulníky.“ Dále zadavatel doplňuje, že současně dojde k rozvoji výcvikové a opravárensko-modernizační základny pro potřeby AČR a NATO a s podporou USA rovněž k zahájení činnosti Mnohonárodního střediska leteckého výcviku - MATC, zaměřeného na standardizaci a zvýšení efektivity výcviku osádek vrtulníků a specialistů technické obsluhy.

Zadavatel uvádí, že obranná politika ČR je založena na členství v NATO a EU, které sice přináší výhody kolektivního zajištění obrany a bezpečnosti, nicméně ČR současně zavazují k tomu, aby adekvátně přispívala k rozvoji společné obrany; ačkoliv tedy ČR zajišťuje obranu své suverenity a územní celistvosti především v rámci společné obrany NATO v souladu s čl. 5 Severoatlantické smlouvy z roku 1949, neztrácí tím svou prvotní odpovědnost za individuální obranu a schopnost odolat ozbrojenému útoku.

V souvislosti s výše uvedeným se ČR v tomto dokumentu podle zadavatele zavazuje, že pro kolektivní obranu spojenců dle čl. 5 Severoatlantické smlouvy poskytne v případě potřeby pozemní a vzdušné síly předurčené k tomuto účelu v rámci obranného plánování NATO. Zadavatel uvádí, že základ těchto předurčených sil by mělo tvořit úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, a že závazek vytvořit uvedené úkolové uskupení je plně v souladu se schválenými cíli výstavby schopností NATO od roku 2026 a je dále rozpracován zejména v cílech výstavby L1501 Mechanizovaná brigáda středního typu do roku 2025 a E1501 Dopravní vrtulník.

Podle zadavatele Koncepce výstavby AČR 2025 uvádí tzv. Milník 2020, který představuje stav, kdy budou částečně odstraněny nedostatky stávajícího stavu a vytvořeny podmínky pro zahájení rozvoje schopností AČR.

Jedním z prioritních opatření předmětného milníku je dle zadavatele náhrada vojenské techniky, která je na konci svého životního cyklu, tj. za samotnou hranicí životnosti (např. bitevních vrtulníků Mi-24/35V). Zadavatel uvádí, že tato náhrada je realizována v rámci „Hlavního projektu rozvoje schopností k dosažení Milníku 2020“ mimo jiné i pořízením víceúčelových vrtulníků se schopností palby pomocí přesně naváděné munice. Zadavatel dodává, že jakmile dojde k plné implementaci a zavedení pořízených víceúčelových vrtulníků do výzbroje AČR, vrtulníkové letectvo získá schopnost působit ve dne i v noci a za ztížených meteorologických podmínek a ničit malorozměrné obrněné cíle přesně naváděnou municí, dojde rovněž k navýšení bojových schopností vrtulníkového letectva ve prospěch pozemních sil, speciálních sil, velení a řízení, vzdušného průzkumu za použití optoelektronických průzkumných prostředků a zapojení do operací pátrací a záchranné služby v bojových podmínkách.

Zadavatel uvádí, že Koncepce výstavby AČR 2030 již počítá s vrtulníkovým letectvem, které „bude plnit úkoly přímé letecké podpory ve prospěch účelových uskupení pozemních a speciálních sil a dále úkoly přepravy osob a materiálu a odsunu raněných. Bude schopno ničit obrněné cíle přesně naváděnou municí a bude zajišťovat služby letecké záchranné služby, letecké pátrací a záchranné služby a NaPoSy PVO ČR.“

Prostřednictvím zakotvení tzv. „Milníku 2025“, má podle zadavatele dojít k dalšímu rozvoji schopností směřujících ke splnění závazků kolektivní obrany a k vytvoření podmínek k vedení společných operací jak na území ČR, tak i mimo toto území. V rámci „Hlavních projektů a úkolů rozvoje schopností k dosažení Milníku 2025“ se počítá se „zavedením platformy vrtulníku se schopností palby pomocí přesně naváděné munice proti obrněným cílům.“

Interoperabilita

Zadavatel mj. uvádí, že NATO ve své podstatě ztělesňuje transatlantické spojení, ve kterém je bezpečnost Severní Ameriky trvale svázána s bezpečností Evropy, a že primárním účelem NATO je zajištění stejné úrovně bezpečnosti všech jeho členů, a to bez ohledu na jejich rozdílné podmínky nebo vojenskou sílu. Aby NATO nicméně mohlo plnit výše uvedené úkoly a přispívat k vojensko-politické stabilitě (nejen) v Evropě a Severní Americe, členské státy se dle zadavatele prakticky každoročně zavazují pro jeho fungování vyčleňovat určité vojenské kapacity, které musí dosahovat co nejvyšší možné úrovně interoperability.

Zadavatel uvádí, že v případě pořizovaných víceúčelových vrtulníků, se jedná o v praxi ověřené vrtulníky (viz požadavek AČR uveden např. ve Strategii vyzbrojování a podpory rozvoje obranného průmyslu ČR do roku 2025), vyrobené a dodávané vojensky i politicky nejsilnějším členským státem NATO – USA, je dosažení plné interoperability prakticky zajištěno, u ruských vrtulníků Mi-35/24V nikoliv. Zadavatel poznamenává, že jedním z příkladů může být např. odmítnutí zástupců vlády Spojených států, NATO a dokonce i Národního bezpečnostního úřadu ČR zabudovat citlivé technologie potřebné pro participaci ve spojeneckých operacích (např. kódovací zařízení (krypto), pasivní a aktivní systémy ochrany, systém utajovaného spojení, zbraňové systémy APKWS apod.) do vrtulníku sovětské/ruské provenience.

Dále zadavatel uvádí, že v případě, že by požadované úrovně interoperability nebylo ze strany AČR včas dosaženo, ČR by částečně nebo zcela (v závislosti na příslušném případu) ztratila schopnost nasazovat deklarované vojenské kapacity v rámci spojeneckých operací (NATO/EU). Pokud by tento negativní stav navíc přetrvával delší dobu, mohlo by podle zadavatele při vážnějším narušení politicko-vojenské stability dojít dokonce i ke zpochybnění schopnosti ČR nadále participovat na činnosti Severoatlantické aliance jako takové (jednalo by se však o zcela krajní případ).

Nemožnost modernizace vrtulníků Mi-35/24V

Zadavatel uvádí, že vrtulníky Mi-35/24V jsou součástí výzbroje AČR přibližně od 90. let minulého století s tím, že k jejich modernizaci a dílčímu přizpůsobení požadavkům na účast v národních nebo mezinárodních operacích došlo do dnešní doby již mnohokrát, avšak vzhledem k vývoji vojenských technologií životnost zastaralých bojových strojů nelze prodlužovat donekonečna. Situaci navíc dle zadavatele podstatně stěžuje i fakt, že jediným dodavatelem a v některých případech i opravcem uvedených vrtulníků Mi-35/24V jsou subjekty na území Ruské federace.

Zadavatel uvádí, že „vrtulníky Mi 35/24V se v dnešní době nacházejí na samotné hranici životnosti, přičemž jejich opravy a údržba přestávají být vzhledem k nutnosti nejisté a zdlouhavé spolupráce se subjekty na území Ruské federace nejen efektivní, ale i realizovatelné. Jak zadavatel, tak státní podnik LOM Praha s.p., který pro zadavatele ve většině případů opravy a údržbu sovětských vrtulníků provádí, se již několik let potýkají s nepravidelnými a zpožděnými dodávkami standardních náhradních dílů. které jsou pro provoz vrtulníků Mi 35/24V zcela klíčové.

Problematickou se v souvislosti s výše uvedeným jeví i absence jakéhokoliv závazku Ruské federace poskytovat českým/spojeneckým subjektům patřičnou podporu (tj. především náhradní díly a materiál) pro případ, že by došlo k ozbrojenému konfliktu, jehož cíl by nebyl v souladu s jejími politicko-vojenskými cíli. Nejen z toho důvodu je závazek přezbrojit AČR součástí prakticky všech koncepčních a strategických dokumentů schválených Vládou ČR. V případě, že by k tomuto přezbrojení AČR ve lhůtách uvedených v příslušných dokumentech nedošlo, byla by AČR uvržena do ekonomických potíží, a rovněž z hlediska zabezpečení dodávek vystavena značně riskantnímu nestrategickému prodloužení závislosti na zbrojním průmyslu Ruské Federace, což je v příkrém rozporu s bezpečnostními zájmy České republiky.

Pokud by iza cenu výše uvedeného technická životnost sovětských vrtulníků Mi 35/24V měla být uměle prodloužena, muselo by se tak stát prostřednictvím „nouzového“ provozu, a to pouze za předpokladu, že by tak dovolil jejich technický stav, dostupnost servisu v rámci Ruské federace, a to pouze na omezenou dobu. Co se týče schopností deklarovaných v koncepčních a strategických dokumentech, jakož i v rámci širšího obranného a bezpečnostního programu, i po provedení generálních oprav a dostupných dílčích modernizací, by vrtulníky Mi 35/24V tyto schopnosti nemohly naplnit. V důsledku nezabudování citlivých technologií potřebných pro participaci ve spojeneckých operacích (např. kódovací zařízení (krypto), pasivní a aktivní systémy ochrany, systém utajovaného spojení, zbraňové systémy APKWS, protitankové rakety, systém plánovaní misí apod.), by nedošlo k dosažení požadované úrovně interoperability a kompatibility se systémy členských zemí NATO.“

Zadavatel uvádí, že „V případě, že ve výše uvedeném časovém horizontu (tj. do roku 2026) nedojde k realizaci dodávek nových víceúčelových vrtulníků, jejich zavedení, dosažení plné operační připravenosti a s tím spojenému navýšení požadovaných schopností (např. schopnosti plnit úkoly bojové podpory, plnit operační úkoly ve dne i v noci a za ztížených meteorologických podmínek, utajené taktické datové komunikace atd.), dojde k nesplnění významné části Strategického programu udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026, jejíž plnění je v současné době v rámci probíhajícího správního řízení již podstatně ohroženo. Současně s tím dojde k nesplnění deklarovaných schopností uvedených v koncepčních a strategických dokumentech schválených vládou ČR. Ze strany vrtulníkového letectva nedojde zejména k:

k dostatečnému zajištění plnění úkolů ozbrojených sil dle ust. § 9 až 10 a § 14 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, ve znění pozdějších předpisů;

k zachování schopnosti plnit úkoly protivzdušné obrany ČR v rámci NaPoSy PVO ČR či NATINAMDS;

k udržení schopnosti participovat na společných operacích a přijímat případnou technickou a logistickou pomoc spojenců (vrtulníkové letectvo AČR nebude schopno plnit úkolová uskupení, jakož i další požadavky mezinárodních bezpečnostních orgánů NATO/EU);

dosažení schopnosti palby pomocí přesně naváděné munice;

dosažení schopnosti zapojení do operací pátrací a záchranné služby v bojových podmínkách;

k dosažení požadované interoperability s partnery NATO/EU, a dále kompatibility s civilním ŘLP v případě SES/SESAR ;

získání schopnosti plnit operační úkoly ve dne i v noci, za ztížených meteorologických podmínek;

schopnosti zajištovat leteckou záchrannou službu, popř. leteckou pátrací a záchrannou službu;

navýšení schopnosti plnit úkoly v rámci Integrovaného záchranného systému;

navýšení schopnosti balistické ochrany víceúčelových vrtulníků a tím nezabezpečení ochrany bojové posádky a cestujících před působením střel;

odstranění závislosti na zbrojním průmyslu Ruské federace apod.

Zadavatel rovněž konstatuje, že významné ohrožení či přímé nesplnění závazků vyplývajících z předmětného širšího obranného a bezpečnostního programu (v rozšířeném významu i závazků vyplývajících z mezinárodního kontraktu schváleného kongresem Spojených států a podepsaného ministrem obrany ČR) by s největší pravděpodobností mělo negativní dopad na kredibilitu ČR ve vztahu k jejím nejsilnějším aliančním partnerům.

Zachování funkční transatlantické vazby a posílení strategického partnerství se Spojenými státy je možné koneckonců považovat za podstatné bezpečnostní zájmy ČR a mimo jiné i dílčí důvody, proč zadavatel zvolil způsob zadání, který zvolil. Nad rámec splnění zákonné dikce (jak evropských, tak i národních právních předpisů) a zjištění, že k pořizovaným víceúčelovým vrtulníkům neexistuje v EU alternativa, strategické partnerství se Spojenými státy umožní AČR v dlouhodobějším horizontu dosáhnout podstatně lepších schopností v oblastech vzdělávání a výcviku jednotek, zajištění bezpečnosti dodávek a interoperability v rámci NATO, to vše v kontextu neustále se zhoršující bezpečnostní situace ve světě.“

1) předložení dokumentu/listiny prokazující tvrzení zadavatele o nepravidelných a zpožděných dodávkách „byť standardních náhradních dílů, které jsou ovšem pro provoz ruských vrtulníků naprosto klíčové“,

2) předložení dokumentu/listiny prokazující tvrzení zadavatele, že současné vrtulníkové letectvo AČR má pouze „omezenou schopnost provádět palebnou podporu jednotek pozemních sil. Zbraňový systém vrtulníků Mi-35/24V umožňuje pouze vizuální identifikaci a zaměření cíle ve dne a v noci s přístroji nočního vidění (NVG - Night Vision Googles). Vrtulníkové letectvo AČR nedisponuje schopností vyhledávání cílů za ztížených povětrnostních podmínek. Zcela chybí integrace obrazu z infra-čidel a optických senzorů do systému výzbroje. Schopnost vlastní ochrany vrtulníků Mi-35/24V je omezena (např. absencí MAWS - Missile Attack Waming System a LWR - Laser Attack Warning System) a avionické systémy vrtulníků jsou zastaralé. Vrtulníky Mi-35/24V nedisponují schopností satelitní taktické komunikace a účinnou ochranou proti protiletadlovým řízeným střelám.“, a dále tvrzení, že „Co se týče schopností deklarovaných v koncepčních a strategických dokumentech, jakož i v rámci širšího obranného a bezpečnostního programu, i po provedení generálních oprav a dostupných dílčích modernizací, by vrtulníky Mi 35/24V tyto schopnosti nemohly naplnit.…“, a to v souvislosti s tvrzením navrhovatele ze dne 27.3.2020, že „…stávající vrtulníky Mi-35/24V je za předpokladu jejich modernizace možné provozovat i za horizont Zadavatelem uváděného termínu roku 2026 a s požadovanými schopnostmi. Je tak zcela zřejmé, že pořízení nových vrtulníků není jedinou možností, jak zajistit obranyschopnost České republiky na úrovni vrtulníkového letectva.“,

3) předložení dokumentu/listiny prokazující tvrzení zadavatele, že „Zastaralé ruské bitevně-transportní vrtulníky Mi-35/24V, které mají být pořizovanými vrtulníky brzy nahrazeny, se nacházejí na samotné hranici životnosti…“, a to v souvislosti s tvrzením navrhovatele ze dne 27.3.2020, že „…vrtulníky Mi-35/24V používané v AČR jsou nyní cca v polovině své životnosti z celkového počtu 3000 letových hodin.“

Termíny provádění GO vrtulníků Mi-35/24V:

P. č.

PZ vrtulníku

Datum zahájení plnění

Plánované datum ukončení provádění GO

Skutečné datum plnění a převzetí vrtulníku po GO

1

0981

6. 11.2015

30. 4. 2017

29.1. 2018

2

7352

6. 11.2015

30. 4. 2017

15. 12. 2017

3

7360

14. 11.2016

14. 11.2017

20. 3. 2019

4

3367

14. 11.2016

30. 9. 2017

25. 7.2019

Dané zpoždění termínů zadavatel prokazuje přiloženou smlouvou na provedení GO č. 145210073 (která byla uzavřena se státním podnikem LOM Praha s. p., Tiskařská 270/8, 100 38 Praha 10), a dále daňovými doklady, které jsou součástí protokolu čj. MO 123390/2020-1350 pod pořadovým číslem 4. – 7 obsahující vždy fakturu a objednávku k dílčímu plnění.

K rizikovým faktorům majících vliv na nepravidelnost nebo zpoždění dodávek náhradních dílů patří:

sankce vůči Ruské federaci a vyostřené vztahy mezi Ukrajinou a Ruskou federací;

rozdílná politická orientace České republiky a Ruské federace a s tím související prioritizace zákazníků;

složité uvolňování vojenského materiálu na export;

dlouhé dodací lhůty – v některých případech více jak 1 rok.«

1) prokázání souvislostí mezi zpožděním s opravami vrtulníků Mi-35/24V ze strany státního podniku LOM PRAHA s.p. a tvrzením zadavatele o nepravidelných a zpožděných dodávkách „byť standardních náhradních dílů, které jsou ovšem pro provoz ruských vrtulníků naprosto klíčové“ z Ruské federace a Ukrajiny, a předložení dokumentů/listin, které budou tvrzení zadavatele o nepravidelných a zpožděných dodávkách náhradních dílů prokazovat,

2) prokázání tvrzení zadavatele o „nemožnosti modernizace a provozování vrtulníků Mi-35/24V“ v souvislosti s jeho tvrzením, že „Využití druhé poloviny technického života draku vrtulníku MI-35/24V popsané navrhovatelem k dalšímu provozu vrtulníků Mi35/24V, by tak bylo teoreticky možné pouze za předpokladu provedení rozsáhlé modernizace výše uvedených podsystémů….“

Politická směrnice pro obranné plánování 2019 č. j. D2/2020-NATO/1350 (Political Guidance For Defence Planning), která byla schválena ministry obrany zemí NATO. Dokument podle zadavatele obsahuje konkrétní zadání pro systém obranného plánování NATO (NDPP), které má dopad na všechny členské země NATO, přičemž významně ovlivňuje přístup těchto státu k pořizování vojenské techniky a výzbroje. Jedná se o dokument cizí moci v anglickém jazyce, který vzhledem ke stupni utajení není možné doslova citovat a rovněž není možné nechat jej přeložit do českého jazyka.

Deklarace Bruselského Summitu (Brussels Summit Declaration) schválená představiteli států a vlád členských zemí NATO na jednání Severoatlantské rady (North Atlantic Council - NAC), které se uskutečnilo ve dnech 11. – 12.7.2018 v Bruselu, kterou za ČR podepsal prezident ČR Miloš Zeman. Zadavatel uvádí, že deklarace v článku 31 hovoří o úkolu pracovat na řešení existujících závislostí na starých ruských zbraňových systémech cestou národního úsilí a mezinárodní spolupráce.

Komuniké z Varšavského Summitu NATO (Warsaw Summit Communiqué), které bylo schváleno představiteli států, a vlád členských zemí NATO dne 9.7.2016, a které za ČR podepsal prezident ČR Miloš Zeman. Zadavatel uvádí, že komuniké v článku 78 vítá úsilí členských zemí Aliance řešit existující závislost na zastaralé ruské technice.

Vyjádření navrhovatele ze dne 9.7.2020 k podkladům rozhodnutí

Podle navrhovatele zadavatel na konkrétní požadavky Úřadu neodpovídá tak, jak Úřad ve svém usnesení požaduje. Zadavatel podle názoru navrhovatele konstatuje, že má pro pojem širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky vlastní definici a následně se již vyjadřuje pouze k této své vlastní definici, která však nekoresponduje se zněním § 264 odst. 5 zákona.

K požadavkům Úřadu na vysvětlení pojmů „obranný program“ a „bezpečností program“ se zadavatel podle navrhovatele uvádí pouze obecné koncepce a cíle platné při zajišťování obrany a bezpečnosti státu, jako je identifikace a eliminace bezpečnostních hrozeb, zajištění svrchovanosti a územní celistvosti sátu, ochrana obyvatel atd. Pod naplňování uvedených obecných koncepcí a cílů však podle navrhovatele lze podřadit jakýkoliv program či nákup realizovaný pro potřeby AČR. Podle názoru navrhovatele úmyslem zákonodárce nebylo formulovat natolik obecnou a širokou výjimku, která by umožnila neuložit zákaz plnění smlouvy v případě jakýchkoliv armádních nákupů, pokud by při jejich zadávání (resp. při uzavření smlouvy na tyto nákupy) byl porušen zákon. Naopak zákonodárce dle navrhovatele zcela jasně formuloval, že se nemůže jednat o jakýkoliv obranný nebo bezpečnostní program, ale toliko o program širší, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky, čímž odlišil, že mohou existovat rovněž obranné a bezpečnostní programy, které nemusí naplňovat (i) atribut širšího programu, a/nebo (ii) atribut zásadního významu z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky.

Navrhovatel souhlasí s tím, že zákonná definice tohoto pojmu „širší“ obranný nebo bezpečnostní program neexistuje, ale dodává, že na základě gramatického (jazykového), systematického a logického výkladu je nutno dojít k závěru, že se musí jednat o konkrétní (jasně vymezený) obranný nebo bezpečnostní program se širšími vzájemnými souvislostmi pořizovaného plnění, kdy nemožnost pořízení jedné dílčí části závažným způsobem ohrozí existenci celku.

V rámci gramatického výkladu navrhovatel jako příklad uvádí situaci, kdy zadavatel hodlá pro účely obrany státu pořídit lodě a letadla, jejichž nákup realizuje samostatnými výběrovými řízeními. Pokud v případě výběrového řízení na nákup letadel dojde k nezákonnému uzavření smlouvy, je podle navrhovatele na místě posouzení otázky, zda lze upustit od uložení zákazu plnění smlouvy s odkazem na dotčenou výjimku. Podle navrhovatele úmyslem zákonodárce zcela nepochybně bylo rozlišení situací, kdy nákup lodí a letadel tvoří širší program, neboť se jedná o pořízení letadlových lodí, pro které jsou určena pořizovaná letadla, a v takovém případě by uložením zákazu plnění smlouvy na pořízení letadel byl ohrožen širší program spočívající ve vybavení ozbrojených složek státu funkční flotilou letadlových lodí. Oproti tomu by se dle navrhovatele o širší program nejednalo, pokud by nákupy lodí a letadel byly na sobě vzájemně nezávislé, neboť by se nejednalo o letadlové lodě. Navrhovatel dodává, že v takovém případě by zákazem plnění smlouvy na pořízení letadel nebyl ohrožen nákup lodí a nejednalo by se o ohrožení širšího programu.

K systematickému a logickému výkladu navrhovatel uvádí, že povinnost Úřadu uložit zadavateli zákaz plnění smlouvy reaguje na závažnou situaci, kdy zadavatel nerespektoval zákon do té míry, že porušil explicitně formulovaný zákaz a v rozporu s tímto zákazem uzavřel smlouvu a z této povinnosti Úřadu zakázat plnění smlouvy umožnil zákonodárce pouze několik výjimek, které je však z povahy věci a rovněž s ohledem na konstantní judikaturu vždy nutno aplikovat restriktivně a pouze pokud je nade vší pochybnosti prokázáno, že jsou podmínky pro aplikaci příslušné výjimky naplněny.

Nemá-li být zákaz plnění uložen, pak podle navrhovatele důvody musí být obzvláště závažné, resp. možnost aplikace výjimky z tohoto zákazu musí být zcela výjimečná. Za takové výjimečné důvody nelze dle navrhovatele považovat fakt, že je pořizováno jakékoliv plnění uvedené v obecných koncepčních dokumentech AČR, k čemuž dochází prakticky vždy, neboť se jedná o dokumenty formulované široce a obecně. Navrhovatel zastává názor, že záměrem zákonodárce nebylo zakotvení obecné výjimky ze zákazu plnění smlouvy pro prakticky veškerá plnění pořizovaná pro potřeby AČR ve smyslu „zákaz plnění smlouvy nemusí být uložen, pokud předmět plnění je v souladu s koncepcí výstavby AČR“, nýbrž systematickým a logickým výkladem uvedené výjimky lze dojít k závěru, že tuto výjimku lze aplikovat pouze na úzký okruh armádních nákupů, které tvoří jasně vymezený obranný či bezpečnostní program s úzkými vazbami jeho jednotlivých prvků.

Podle navrhovatele zadavatel ve svém vyjádření k otázce, kdy lze obranný nebo bezpečnostní program považovat za „širší“, vůbec nereagoval. Navrhovatel vyjadřuje domněnku, že to bylo z důvodu, že pořizované víceúčelové vrtulníky součástí žádného širšího programu ve výše uvedeném smyslu nejsou.

Zadavatel podle navrhovatele ve svém vyjádření označil jediný dokument, a to Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 (dále jen „Strategický program VzS AČR“), který má dle zadavatele definovat širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky. Navrhovatel dodává, že zadavatel ve svém vyjádření uvádí, a obsah dokumentu to potvrzuje, že Strategický program VzS AČR (program 107V320) je rozdělen na dva podprogramy, a že pořízení víceúčelových vrtulníků je součástí prvního podprogramu 107V321, který je dále rozdělen na pět dílčích cílů. Zapojení vrtulníkového letectva do plnění operačních úkolů AČR je dle navrhovatel dílčím cílem č. 2 podprogramu, což vedle obsahu dokumentu opět potvrzuje i sám zadavatel. Navrhovatel dále upozorňuje na to, že i k naplnění dílčího cíle č. 2 podprogramu 107V321 je definováno více dílčích úkolů, a že vedle pořízení víceúčelových vrtulníků je to dále pořízení transportních a dopravních letounů, modernizace transportních vrtulníků a dopravních letounů a pořízení speciální výstroje pro piloty.

Navrhovatel uvádí, že pokud je tedy pořízení víceúčelových vrtulníků pouze jedním z úkolů stanovených k naplnění jednoho z pěti dílčích cílů v rámci jednoho ze dvou podprogramů zadavatelem označeného Strategického programu VzS AČR coby širšího obranného nebo bezpečnostního programu, pak logicky zákaz plnění smlouvy nemůže ohrozit samotnou existenci tohoto bezpečnostního programu jako takového, což je zákonná podmínka pro aplikaci výjimky ze zákazu plnění smlouvy.

Navrhovatel dále poukazuje na to, že jedním z výrazných a opakujících se argumentů zadavatele je potřeba zbavení se závislosti na ruské technice, avšak Strategický program VzS AČR na str. 5 (a též dále) mezi nosné investiční akce řadí též modernizaci vrtulníků Mi-17 (2016-2018) a Mi-171Š (2016-2019). Navrhovatel dodává, že tyto vrtulníky jsou rovněž ruské výroby a skutečnost, že zadavatel hodlá jinou část vrtulníkové letky ruské provenience modernizovat, jeho argument značně oslabuje.

Navrhovatel dále uvádí, že podle Strategického programu VsZ AČR ke splnění dílčího cíle č. 2 je potřeba získat schopnost nasazení 4 víceúčelových vrtulníků do roku 2026. Uvedený požadavek však podle navrhovatele lze splnit i v případě, že by došlo k zákazu plnění smlouvy, a tedy k nutnosti realizovat nové zadávací řízení, neboť jak stávající dodavatel (vláda USA), tak i navrhovatel jsou schopni dodat 4 víceúčelové vrtulníky i významně dříve než do roku 2026. Navrhovatel uvádí, že je schopen dodat 4 vrtulníky do 31 měsíců od podpisu smlouvy, což doložil překladem relevantní částí nabídky v rámci svého vyjádření ze dne 27.3.2020. Dále navrhovatel upozorňuje i na to, že dle uzavřené smlouvy je stávající dodavatel schopen dodat všech 12 ks vrtulníků do tří let od uzavření smlouvy, tedy cíl na pořízení 4 ks vrtulníků do roku 2026 je stávající dodavatel nepochybně schopen realizovat i v případě zrušení smlouvy a realizace nového zadávacího řízení. Zákazem plnění smlouvy by nebyl program definovaný dokumentem Strategický program VzS AČR ohrožen, i pokud by byl považován za širší obranný nebo bezpečnostní program.

Navrhovatel uvádí, že zadavatelem uvedené dokumenty obsahují požadavky na schopnosti vrtulníkového letectva, ale upozorňuje na skutečnost, že uvedené dokumenty počítají s pořízením 12 víceúčelových vrtulníků, přičemž odkazuje na dokumenty:

Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do 2025: „Dojde k vytvoření dvou letek...každá letka bude obsahovat celkem 14 vrtulníků, z toho 8 vrtulníků Mi-171S a min. 6 víceúčelových vrtulníků“, a dále „Základním předpokladem k naplnění cílů vrtulníkového letectva do roku 2025 je dle předmětně koncepce tedy jak zachování 16 ks vrtulníků Mi-171Š, tak především pořízení nových, min. 12 ks víceúčelových vrtulníků. Jedná se o počty, které zajistí, že ČR bude schopná dostát všem bezpečnostním a obranným závazkům jak na vlastním území, tak v rámci zahraničních operací, a to včetně podpory speciálních a pozemních sil.“

Dlouhodobý výhled pro obranu 2030: „...v následujících letech bude vrtulníkové letectvo rozvíjeno k plnění širokého spektra operačních úkolů včetně úkolů ve prospěch speciálních sil a integrovaného záchranného systému. Hlavní část bude tvořena středními transportními vrtulníky a víceúčelovými vrtulníky“.

Koncepce výstavby armády ČR 2025, která podle navrhovatele zdůrazňuje zapojení vrtulníků do IZS (integrovaný záchranný systém), pro které je klíčový právě víceúčelový charakter vrtulníků.

K tomu navrhovatel dodává, že zadavatel uzavřel smlouvu na dodávku pouze 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků, a že zadavatelem uváděné koncepční dokumenty přitom s pořízením čistě bojových vrtulníků nepočítají. Podle navrhovatele tak zadavatel realizací zadávacího postupu mimo režim zákona a nezákonným uzavřením smlouvy realizoval nikoliv cíle souladné s koncepčními dokumenty AČR, ale především cíle politické, když záměrem zadavatele bylo na prvním místě pořídit vrtulníky od USA.

K požadavku Úřadu doložit a prokázat (bod č. 5 usnesení), že by modernizací vrtulníků Mi-35/24V nebylo schopností deklarovaných v koncepčních dokumentech AČR dosaženo, zadavatel podle navrhovatele uvádí pouze obecná tvrzení, založená na domněnkách a dohadech toho, „co by mohlo nastat“, aniž by zadavatel doložil, že jím popisované scénáře buď reálně nastaly a/nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti hrozí.

Rovněž k požadavku Úřadu na prokázání a doložení konkrétními dokumenty, že by vrtulníky Mi-35/24V nemohly být použity ve spojeneckých operacích, zadavatel dle navrhovatele uvádí pouze obecná tvrzení opřená o obecné pasáže z koncepčních dokumentů AČR.

Podle navrhovatele zadavatel v této části svého vyjádření výslovně uvádí, že nepořízením víceúčelových vrtulníků dojde k nesplnění významné části Strategického programu VzS AČR, čímž přiznává, že ohrožena je pouze část programu, který považuje za širší obranný nebo bezpečnostní program ve smyslu zákonné definice. Zadavatel se dle navrhovatele snaží navodit dojem, že se jedná o významnou část tohoto strategického programu, což však navrhovatel rozporuje, neboť podle jeho názoru z obsahu Strategického programu VzS AČR nevyplývá, že by pořízení nových víceúčelových vrtulníků bylo významnou částí celého programu, nebo že by bylo významnější než části jiné; naopak se jedná pouze o jeden z řady dílčích cílů.

Podle navrhovatele zadavatel dále argumentuje významem smlouvy uzavřené s vládou USA a kredibilitou České republiky, avšak z pohledu zákonného vymezení podmínek pro aplikaci výjimky z povinnosti uložit zákaz plnění smlouvy jsou tyto argumenty dle navrhovatele zcela bezpředmětné stejně jako pojmy „funkční transatlantické vazby“ a „strategické spojenectví s USA“, které není možno považovat za širší obranný nebo bezpečnostní program, a proto nemohou být pro rozhodování Úřadu jakkoliv relevantní.

Navrhovatel uvádí, že zadavatel se obsáhle vyjádřil a doložil dokumenty k prokázání, že (i) docházelo k nepravidelným a zpožděným dodávkám náhradních dílů, klíčových pro provoz ruských vrtulníků Mi-35/24V, že (ii) současné vrtulníky Mi-35/24V mají omezenou schopnost provádět podporu pozemních sil, a že (iii) současné vrtulníky Mi-35/24V se nachází na samotné hranici své životnosti.

Navrhovatel zdůrazňuje, že ani shora uvedené skutečnosti, resp. tvrzení zadavatele, jež Úřad požadoval doložit relevantními dokumenty a listinami, nejsou jakkoliv významné z pohledu naplnění podmínek pro aplikaci výjimky z povinnosti Úřadu uložit zadavateli zákaz plnění smlouvy. Tyto skutečnosti a dokumenty podle navrhovatele nemají jakýkoliv vztah k ústřední otázce, kterou se Úřad musí v rámci správního řízení zabývat, tedy zda vůbec existuje širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky a jehož součástí jsou pořizované nové víceúčelové vrtulníky, resp., pokud by existence takového programu byla prokázána, což navrhovatel rozporuje, zda může uložení zákazu plnění smlouvy závažným způsobem ohrozit existenci takového programu. Podle názoru navrhovatele informace, dokumenty a listiny předložené zadavatelem mohou totiž prokázat pouze problémy při dodávkách náhradních dílů pro stávající vrtulníky Mi-35/24V a/nebo že vrtulníky Mi-35/24V lze modernizovat pouze s obtížemi, což však nemá žádnou relevanci při posouzení, zda jsou naplněny podmínky pro aplikaci výjimky stanovené v § 264 odst. 5 zákona.

Výše uvedené by dle navrhovatele mohlo být relevantní pouze za situace, kdy by současně bylo prokázáno, že

existuje širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky a jehož součástí je plnění pořizované zadavatelem, a

že tento program může být v důsledku uložení zákazu plnění smlouvy závažným způsobem ohrožen. Pouze za této situace by dle navrhovatele bylo možné zvažovat, zda možnost modernizace stávajících Mi-35/24V nemůže mít vliv na naplnění této podmínky, tedy zda by možnost modernizace stávajících Mi-35/24V nevyloučila její naplnění, neboť by touto alternativou (namísto pořízení nových víceúčelových vrtulníků) došlo k odvrácení hrozby závažného ohrožení existence širšího obranného nebo bezpečnostního programu. Navrhovatel však vyjadřuje přesvědčení, že tato úvaha není vůbec na místě, neboť zadavatel existenci širšího obranného nebo bezpečnostního programu neprokázal, resp. je zcela zjevné, že pokud by tímto programem měl být Strategický program VzS AČR, pak uložením zákazu plnění smlouvy nemůže být v žádném případě závažným způsobem ohrožena jeho existence.

Navrhovatel uvádí, že zadavatel v tomto vyjádření reagoval na požadavek Úřadu na doložení dalších informací a tvrzení týkajících se možnosti modernizace stávajících vrtulníků Mi-35/24V. Podle navrhovatele zadavatel obsáhlou dokumentací dokládá skutečnosti, které zadavatel tvrdil již ve svém vyjádření ze dne 30.4.2020, a to že na straně generálního dodavatele oprav vrtulníků Mi-35/24V docházelo ke zpoždění s provedením oprav z důvodu, že docházelo ke zpoždění s dodávkami náhradních dílů ze strany jejich výrobce, případně že výrobce vůbec nereflektoval na jejich objednávky. Navrhovatel je však přesvědčen, že pro otázku naplnění podmínek pro aplikaci výjimky uvedené v § 264 odst. 5 zákona nejsou tyto informace a dokumenty nijak významné.

V další části vyjádření zadavatel podle navrhovatele dokládá informace a dokumenty týkající se tvrzení, že vrtulníky Mi-35/24V není možné modernizovat a reaguje tak na tvrzení navrhovatele, že vrtulníky Mi-35/24V jsou teprve v polovině své životnosti. Zadavatel dle navrhovatele již ve svém vyjádření ze dne 30.4.2020 potvrdil, že vrtulníky Mi-35/24V mají vyčerpáno pouze cca 1500 z celkového počtu 3000 letových hodin a zde pouze rozvádí a snaží se prokázat tvrzení, že vrtulníky ani přes to, že technicky ještě za hranicí své životnosti nejsou, nelze modernizovat. Toto tvrzení však zadavatel dle navrhovatele prokazuje dokumenty spíše politického než technického charakteru. Tvrzená nemožnost modernizace vrtulníků je v dokumentech předložených zadavatelem podle navrhovatele založena spíše na záměru České republiky a států NATO zbavit se závislosti na ruské technice, než na faktické nemožnosti tuto modernizaci provést, avšak na politické rovině nelze založit závěr o tom, zda vrtulníky Mi-35/24V lze nebo nelze modernizovat. Podle navrhovatele ani skutečnosti a dokumenty předložené zadavatelem v rámci vyjádření ze dne 5.6.2020 nejsou rozhodné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci výjimky uvedené v § 264 odst. 5 zákona.

V závěru svého vyjádření navrhovatel uvádí, že podmínky pro aplikaci výjimky z povinnosti Úřadu uložit zadavateli plnění smlouvy stanovené v § 264 odst. 5 zákona nebyly naplněny a Úřad je dle § 264 odst. 1 zákona povinen zákaz plnění smlouvy uložit. Navrhovatel zdůrazňuje, že se jedná o smlouvu, která byla prokazatelně uzavřena způsobem, kterým zadavatel porušil zákon, a že uložení zákazu plnění takové smlouvy je nejen jediným možným zákonným způsobem nápravy. Pro nezjednání nápravy by podle navrhovatele musely existovat zcela výjimečné důvody, jak vyžaduje nejen obecný veřejný zájem na fungování právního státu, ale explicitně též zákon; existence takových výjimečných důvodů však nebyla prokázána.

1) Podání vyjádření k argumentaci navrhovatele, že „Zadavatel však uzavřel smlouvu na dodávku pouze 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků. Zadavatelem uváděné koncepční dokumenty přitom s pořízením čistě bojových vrtulníků nepočítají. Zadavatel tak realizací zadávacího postupu mimo režim zákona a nezákonným uzavřením smlouvy realizoval nikoliv cíle souladné s koncepčními dokumenty AČR, ale především cíle politické“, tedy

k podání vysvětlení, zda skutečnost, že došlo k uzavření smlouvy na dodávku 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků není v rozporu s koncepčními dokumenty předloženými zadavatelem, tedy se záměrem pořídit víceúčelové vrtulníky, a dále

v této souvislosti i k vyjasnění údajů o různém počtu vrtulníků, který je uváděn v koncepčních materiálech zaslaných zadavatelem.

2) Podání vyjádření k argumentaci navrhovatele,že»Úřad požadoval rovněž doložit a prokázat (bod č. 5 usnesení), že by modernizací vrtulníků Mi-35/24V nebylo schopností deklarovaných v koncepčních dokumentech AČR dosaženo. V tomto směru Zadavatel uvádí pouze obecná tvrzení, která nejsou ničím doložena. Tvrzení Zadavatele jsou založena na domněnkách a dohadech toho, „co by mohlo nastat“, aniž by Zadavatel doložil, že jím popisované scénáře buď reálně nastaly a/nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti hrozí«, a že „Rovněž k požadavku Úřadu na prokázání a doložení konkrétními dokumenty, že by vrtulníky Mi-35/24V nemohly být použity ve spojeneckých operacích, Zadavatel opět uvádí pouze obecná tvrzení opřená o obecné pasáže z koncepčních dokumentů AČR. Dle názoru Navrhovatele tak ani tento požadavek Úřadu splněn nebyl“, zda modernizované vrtulníky Mi-35/24V, které jsou součástí výzbroje Armády České republiky, disponují schopnostmi (technologiemi), které jim bez omezení umožní jejich používání ve spojeneckých operacích, a které disponují schopnostmi, které jim umožní plnou interoperabilitu, tedy schopnost jednat společně, koordinovaně, efektivně a účinně pro dosažení spojeneckých taktických, operačních a strategických cílů, a pokud ne, ke sdělení konkrétních schopností (technologií), kterými modernizované vrtulníky Mi-35/24V nedisponují a z jakých konkrétních důvodů.

Podle zadavatele skutečnost, že došlo k uzavření smlouvy na dodávku 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků, není žádným způsobem v rozporu s koncepčními dokumenty. Zadavatel uvádí, že koncepční dokumenty uvádějí přesné počty pořizovaného vojenského materiálu pouze zřídkakdy, a to vzhledem k tomu, že spíše než na samotné počty pořizovaného vojenského materiálu, které mohou být do jisté míry vždy ovlivněny jak ekonomickými, tak i strategickými faktory, cílí na podstatné schopnosti, kterých AČR musí v určitém horizontu dosáhnout.

Za hlavní schopnosti, jejichž získání/zvýšení nebo udržení má AČR pořízením nových vrtulníků dosáhnout, lze podle zadavatele považovat především schopnost vzdušných sil AČR chránit vzdušný prostor, poskytovat palebnou podporu pozemním a speciálním silám (jak na území ČR, tak v zahraničních operacích), zajistit přepravu osob a materiálu, zvýšit interoperabilitu v rámci NATO, snížit závislost na vojenské technice Ruské Federace, zapojit se do NATO integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany (NATINAMDS) atd. V případě, že by AČR schopností deklarovaných v koncepčních dokumentech v předepsaném časovém horizontu nedosáhla, mohlo by podle zadavatele velice rychle dojít jak k ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky, tak ke snížení či dokonce eliminaci obranyschopnosti České republiky, a to za současného neplnění mezinárodních závazků převzatých zejména v rámci NATO.

Jediným čistě koncepčním dokumentem, který dle zadavatele obsahuje přesnější číselný údaj o pořízení víceúčelových vrtulníků, je Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025, která byla schválená Vládou ČR v roce 2013 (dále jen „KrDaVL“), která na str. 20 uvádí, že „základním předpokladem k naplnění cílů VrLje zachování 16 ks vrtulníku Mi-171Š a pořízení nových, min. 12 ks víceúčelových vrtulníků“, přičemž se jedná o počet, který byl do KrDaVL zahrnut na základě doporučení koaličních partnerů a rovněž mnohaletých zkušeností z působení vrtulníkových jednotek AČR v zahraničních operacích.

Zadavatel je přesvědčen o tom, že i na obsah této textace musí být pohlíženo v souvislosti s ostatními koncepčními dokumenty a především prismatem dalšího – objektivního – vývoje KrDaVL, který se odráží např. v Koncepci výstavby vzdušných sil do roku 2025, která byla schválená Vládou ČR v roce 2019 a která představuje vůči KrDaVL koncepci nadřazenou. Podle zadavatele je pravdou, že AČR prostřednictvím KrDaVL v roce 2013 prosazovala pořízení min. 12 víceúčelových vrtulníků typu LMH (Lehký víceúčelový vrtulník), nebo MH (Střední víceúčelový vrtulník), nicméně činila tak pouze do doby, než zjistila, že na již známém trhu neexistuje žádný víceúčelový vrtulník typu LMH, který by splňoval takticko-technické požadavky AČR. Výše uvedené skutečnosti se dle zadavatele včetně příslušné modifikace počtů pořizovaných vrtulníků (pouze typů MH) následně odrazily jak ve výše zmíněné Koncepci výstavby vzdušných sil do roku 2025, tak i ve Strategickém programu udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 a příslušné Specifikaci nabývaného majetku. V souladu s výše uvedeným zadavatel konstatuje, že si není vědom jakéhokoliv rozporu mezi jeho jednáním a předloženými koncepčními dokumenty.

Tvrzení navrhovatele, že „koncepční dokumenty přitom s pořízením čistě bojových vrtulníku nepočítají“ a že zadavatel „realizací zadávacího postupu mimo režim zákona a nezákonným uzavřením smlouvy realizoval nikoliv cíle souladné s koncepčními dokumenty AČR, ale především cíle politické“ považuje zadavatel za hrubě zkreslené, založené na informacích vytržených z kontextu. Zadavatel mj. uvádí, že „Na předmět smlouvy uzavřené s vládou Spojených států amerických nelze pohlížet jako na nákup dvou zcela odlišných kategorií vrtulníků, tj. 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků, a to vzhledem k tomu, že se jedná o pořízení velice efektivního a komplexního zbraňového systému označovaného v US NAVY jako systém H-1, tvořeného 2 platformami MH (UH-1Y a AH-1Z) s vysokou shodou konstrukčních celků (až 85 %, garantováno ze strany US NAVY), mezi kterými je možné za splnění určitých podmínek alternovat (shoda souvisí hlavně s operačním použitím, výcvikem či logistickým zabezpečením).“

K jednotlivým počtům vrtulníků uvedených ve Strategickém programu udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil ACR pro období od roku 2017 do roku 2026 (dále jen „program“), na které se Úřad ve svém usnesení dotazuje, zadavatel uvádí, že se jedná již o zcela konkrétní počty potřebné pro plnění té či oné schopnosti. Podle zadavatele v případě, že bude AČR v příslušném časovém horizontu schopná nasadit pořizované vrtulníky v předepsané kombinaci spolu s ostatními prostředky vzdušných sil AČR, dojde ke splnění schopností požadovaných mj. výše uvedenými koncepčními dokumenty. Z uvedené textace dle zadavatele rovněž vyplývá, že mezi pořizovanými vrtulníky je možné do jisté míry a za účelem splnění cílů programu alternovat.

Zadavatel uvádí, že schopnostmi (technologiemi), které jim bez omezení umožní jejich používání ve spojeneckých operacích modernizované vrtulníky Mi-35/24V nedisponují. Nejrozsáhlejší seznam schopností, kterými vrtulníky Mi-35/24V nedisponují a jejichž absence neumožňuje vrtulníkům Mi-35/24V jejich neomezenou účast ve spojeneckých operacích, a to včetně dosažení plné interoperability, je podle zadavatele uveden v Koncepci výstavby vzdušných sil do roku 2025 z roku 2017 a dále programu.

Dle zadavatele se např. jedná o schopnost samostatného vyhledávání cílů v noci, integrace obrazu z infračervených čidel a televizních senzorů do systémů výzbroje a satelitní taktické komunikace, přičemž schopnost vlastní ochrany vrtulníků Mi-35/24V je omezena absencí důležitých systémů pro nasazení v bojových operacích, jako jsou systémy LWR (Laser Warning Receiver) a RWR (Radar Warning Receiver). Vrtulníky Mi-35/24V podle zadavatele neodpovídají jak samotným požadavkům na operační nasazení, tak současným podmínkám a požadavkům na bezpečnost letového provozu (Pozn.: Dle posledních informací zadavatele v současnosti probíhá na půdě AČR diskuse o určení data definitivního odstavení vrtulníků Mi-35/24V, a to v dohledné době).

Pro ilustraci výše uvedeného zadavatel uvádí, že jednotlivé zástavby interoperabilních citlivých technologií Jako jsou např. systémy LWR a RWR, jsou vedle souhlasu zástupců NATO, Ministerstva obrany České republiky a Národního bezpečnostního úřadu podmíněny mj. i souhlasem Kongresu Spojených států amerických, jehož udělení si v případě žádosti o zástavbu do sovětské technologie lze jen velice těžko představit (Pozn.: Systémy LWR a RWR jsou využívány především v souladu s Databázemi hrozeb Severoatlantické aliance, jejichž bezpečnost a integritu není možné zajistit za současného využívání sovětské technologie).

Závěrem zadavatel konstatuje, že k problematice nemožnosti modernizovat vrtulníky Mi-35/24V se obdobně vyjádřil již několikrát, a to např. v rámci Doplnění vyjádření, čj.: MO 92040/2020-1350, nebo Předložení dokumentu/Listiny, čj.: MO 161135/2020-1350.

Vyjádření navrhovatele ze dne 30.7.2020 k podkladům rozhodnutí

Navrhovatel se neztotožňuje s tvrzením zadavatele, že počet jednotlivých typů pořizovaných vrtulníků, kdy zadavatel hodlá pořídit 8 ks víceúčelových vrtulníků a 4 ks bojových vrtulníků, není v rozporu s koncepčními dokumenty, které Zadavatel doložil v rámci svých předchozích vyjádření. Podle navrhovatele sám zadavatel potvrzuje, že dokument Koncepce rozvoje dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025 uvádí, že má být pořízeno min. 12 ks víceúčelových vrtulníků a následně uvádí, že tento dokument se dále vyvíjel a tento vývoj se odrazil v navazujících dokumentech, konkrétně v dokumentu Koncepce výstavby vzdušných sil do roku 2025. Tento dokument sice požadovaný počet nových víceúčelových vrtulníků nestanoví, avšak uvádí, že jako náhrada za vrtulníky Mi-35/24V mají být pořízeny víceúčelové vrtulníky, nikoliv bojové vrtulníky nebo kombinace víceúčelových a bojových vrtulníků. Rovněž dokument Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil ACR pro období od roku 2017 do roku 2026 nestanoví, že by k dosažení stanovených cílů jako náhrada vrtulníků Mi-35/24V měly či mohly být pořízeny také bojové vrtulníky. Naopak, tento dokument rovněž uvádí, že pořízeny mají být pouze víceúčelové vrtulníky.

Za fakt svědčící v neprospěch zadavatele navrhovatel považuje to, že dokument „Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026“ v čl. B2 na straně 11 uvádí, že k naplnění stanoveného cíle má být při 80 % provozuschopnosti flotily v jakémkoliv okamžiku letuschopných maximálně 9 víceúčelových vrtulníků, z čehož 3 vrtulníky mají být vyčleněny pro potřeby výcviku a 4 vrtulníky pro plnění bojových úkolů.

Při počtu 8 ks pořizovaných víceúčelových vrtulníků nelze podle navrhovatele stanoveného cíle dosáhnout, neboť pokud bude provozuschopnost flotily 80 %, pak to v praxi z celkového počtu 8 vrtulníků znamená pouze 6 provozuschopných, a v takovém případě nebude naplněn požadavek 3 vrtulníků pro výcvik a 4 vrtulníků pro plnění bojových úkolů. Z výše uvedeného tak lze dle navrhovatele dovodit, že minimální počet víceúčelových vrtulníků musí být 10, aby při stanovené míře provozuschopnosti byly splněny požadované počty provozuschopných vrtulníků pro výcvik a pro plnění bojových operací. Podle navrhovatele tedy pořízení čistě bojových vrtulníků není v souladu s koncepčními dokumenty, které předložil zadavatel.

Dále navrhovatel poukazuje na to, že sám zadavatel v dokumentu z roku 2019, který definuje investiční záměr na pořízení víceúčelových vrtulníků (dokument Investiční záměr akce č. 107V321002001 ze dne 23.8.2019) uvádí, že pořízeno má být 12 ks víceúčelových vrtulníků. Ani tento dokument podle navrhovatele neuvádí, že by bylo možné nahradit určitý počet víceúčelových vrtulníků za bojové vrtulníky.

Navrhovatel uvádí, že zadavatel provedl změnu zadání, kdy namísto 4 víceúčelových vrtulníků pořizuje bojové vrtulníky, a to bez opory v jakémkoliv z koncepčních, strategických či interních dokumentů, kterých se sám dovolává. Podle navrhovatele změna zadání prokazuje, že zakázka na pořízení 8 ks víceúčelových a 4 ks bojových vrtulníků přímým nákupem od vlády USA sleduje primárně splnění politického zadání, a nikoliv plnění strategických cílů AČR.

Navrhovatel dále rozporuje tvrzení zadavatele, že za splnění určitých podmínek lze alternovat mezi pořizovanými víceúčelovým a bojovými vrtulníky, resp. mezi platformami, na kterých jsou postaveny (UH-1Y pro víceúčelové a AH-1Z pro bojové vrtulníky). Souhlasit lze dle navrhovatele s tvrzením, že vysoká konstrukční shoda může být využitelná v rámci výcviku či logistického zabezpečení. Nelze však souhlasit s tím, že by konstrukční shodu bylo možno využít i v rámci operačního použití, tedy že by v rámci operačního použití mohly platformy UH-1Y a AH-1Z alternovat. To dle navrhovatele dokládá zejména fakt, že platforma bojového vrtulníku AH-1Z neplní mj. tyto požadavky, které na pořizované vrtulníky klade sám zadavatel:

letecká služba záchrany a bojová záchrana osob

letecký odsun zraněných - CASEVAC

vzdušná přeprava osoba a materiálu

taktické vzdušné výsadky

spolupráce s IZS

přeprava min. 8 vojáků (pozemní síly) s výstrojí a výzbrojí

schopnost CASEVAC - min. 2 nosítek v nákladové kabině

celková hmotnost pro přepravu v nákladové kabině min. 960 kg.

Skutečnost, že bojový vrtulník AH-1Z neodkáže výše uvedené takticko-operační požadavky splnit je dle navrhovatele daná tím, že tento vrtulník je pouze dvoumístný a nedisponuje žádným nákladovým prostorem, ve kterém by bylo možné převážet osoby či materiál. Tvrzení zadavatele, že vrtulníky UH-1Y a AH-1Z lze alternovat i v rámci operačního použití, je podle navrhovatele nepravdivé.

Navrhovatel dále uvádí, že pořízení 4 ks bojových vrtulníků je nejen v rozporu s výše uvedenými koncepčními dokumenty, ale je nesystémové samo o sobě. Podle navrhovatele je obecně známým faktem, že počet vrtulníků, které budou reálně k dispozici pro operativní nasazení a plnění úkolů, je vždy nezanedbatelně nižší, než jejich celkový počet (což dokládá také výše zmíněná pasáž z dokumentu Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil ACR pro období od roku 2017 do roku 2026). Je tak nutno počítat s tím, že na části letky bude prováděn výcvik, část bude na plánované údržbě a část bude v servisu za účelem diagnostiky a odstranění různých vad či poškození. Ze 4 bojových vrtulníků tak bude mít zadavatel dle navrhovatele k dispozici pro operativní nasazení vždy maximálně dva, spíše však jen jeden, což je pro smysluplné operativní použití nedostatečné. Zadavatel si je této skutečnosti podle navrhovatele vědom, neboť jeho zástupci v médiích uváděli, že v rámci aktuální akvizice nejde o konečný stav a postupně budou dokupovány další vrtulníky. O jakékoliv akvizici bojových vrtulníků však v žádném koncepčním dokumentu není podle navrhovatele zmínka a zadavatel postupuje nekoncepčně a nedodržuje dokumenty, na které sám odkazuje.

Navrhovatel též poukazuje na to, že zadavatel v podstatě označuje shora vyjmenované koncepční dokumenty AČR spíše za obecné dokumenty, které podléhají různým vlivům a vývoji. Navrhovatel dále uvádí, že ve svém vyjádření ze dne 30.3.2020 však zadavatel označil dokument Strategický program udržení a rozvoje schopností Vzdušných sil AČR pro období od roku 2017 do roku 2026 za dokument, který má definovat širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky ve smyslu definice obsažené v § 264 odst. 5 zákona. Zadavatel tak podle názoru navrhovatele charakter těchto dokumentů účelově přizpůsobuje svým aktuálním potřebám, kdy jednou se má jednat o dokumenty přesně definující konkrétní obranný či bezpečnostní program a jindy se má jednat pouze o určité vodítko, které definuje pouze širší cíle, kterých má být dosaženo, což svědčí o účelovém postupu zadavatele a o tom, že žádný širší obranný nebo bezpečnostní program, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky, a který by mohl být zákazem plnění smlouvy zásadním způsobem ohrožen, neexistuje.

Podle navrhovatele zadavatel v bodu 2. svého vyjádření nepřináší v zásadě žádné nové skutečnosti nebo tvrzení a opět tvrdí, že modernizované vrtulníky Mi-35/24V nedisponují schopnostmi, které by jim umožnily plnou interoperabilitu a nasazení ve spojeneckých operacích.