ÚOHS S0254/2023/VZ – Obnova zahrady Strakovy akademie – perimetrická ochrana

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), obdržel dne 27. 2. 2023 podnět k prošetření postupu zadavatele – Česká republika – Úřad vlády České republiky, IČO 00006599, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) – v souvislosti s uveřejněním „SMLOUVY O DÍLO“ uzavřené dne 1. 7. 2020 (dále jen „smlouva o dílo“) s vybraným dodavatelem SECURITY

Na základě uvedeného podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k obsahu podnětu a dokumentaci o zadávacím řízení.

Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 9. 3. 2023 Úřadu mj. sdělil, že smlouvu o dílo uveřejnil v registru smluv ve lhůtě dle § 5 odst. 2 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o registru smluv“), přičemž vzhledem k tomu, že se výjimka z povinnosti uveřejnění stanovená v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv vztahuje na „Přílohu č. 1 – Dokumentace pro zadání stavby“ smlouvy o dílo i na „Přílohu č. 2 – Oceněný výkaz výměr-rozpočet“ smlouvy o dílo, nebyly tyto přílohy v souladu se zákonem o registru smluv v registru smluv uveřejněny.

Vzhledem k odlišnému právnímu názoru Úřadu na aplikaci výjimky z povinnosti uveřejnění zakotvené v § 3 odst. 2 písm. b) zákona o registru smluv ve vztahu k výše uvedeným přílohám č. 1 a č. 2 smlouvy o dílo dospěl Úřad k závěru, že obviněný neuveřejnil smlouvu o dílo v souladu se zákonem o registru smluv, tudíž nebyly naplněny podmínky pro aplikaci výjimky z povinnosti uveřejnění smlouvy o dílo na profilu zadavatele stanovené v § 219 odst. 1 písm. d) zákona, a obviněný se tak dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 2 zákona tím, že smlouvu o dílo na realizaci veřejné zakázky neuveřejnil v souladu s § 219 odst. 1 zákona na profilu zadavatele ve lhůtě 15 dnů od jejího uzavření, tj. nejpozději dne 16. 7. 2020. Proto

Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 19. 5. 2023 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Usnesením ze dne 22. 5. 2023 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko. Obviněný se ve lhůtě stanovené Úřadem, ani později nevyjádřil.

Dne 16. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „novela zákona“).

Úřad konstatuje, že je při rozhodování o přestupku povinen reflektovat článek 40 odst. 6

Závěry formulované Nejvyšším správním soudem došly svého výslovného zákonného zakotvení, a to prostřednictvím přestupkového zákona, který je obecným právním předpisem upravujícím institut přestupků a také postup správních orgánů při jejich šetření a trestání. Dle § 2 odst. 1 přestupkového zákona se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; jestliže je to však pro pachatele přestupku příznivější, posuzuje se odpovědnost pachatele podle zákona pozdějšího.

Z ustanovení § 219 odst. 1 zákona ve znění účinném v době uzavření smlouvy vyplývá povinnost zadavatele uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku na profilu zadavatele, přičemž tato povinnost (ač s jinou délkou lhůty pro uveřejnění) zůstala v předmětném ustanovení zachována i po účinnosti novely zákona. V obou uvedených zněních zákona je nesplnění této povinnosti přestupkem při uveřejňování podle § 269 odst. 2 zákona, nicméně odpovědnost za takový přestupek byla novelou zákona zkrácena z původních 5 let na 2 roky. Úřad proto dospěl k závěru, že z hlediska posuzování zániku odpovědnosti za přestupek je právní úprava zákona ve znění novely pro zadavatele příznivější, neboť jejím prostřednictvím dochází ke zkrácení promlčecí lhůty u přestupků dle § 269 zákona z původních 5 let na 2 roky, což v posuzovaném případě znamená, že odpovědnost zadavatele za případný přestupek při uveřejňování smlouvy o dílo zanikla.

Pro posouzení věci přitom není rozhodná ani shora naznačená jiná délka lhůty pro uveřejnění smlouvy. Podle § 219 odst. 1 zákona ve znění účinném v době spáchání přestupku měla být smlouva uveřejněna do 16. 7. 2020, dle novely zákona pak do 31. 7. 2020. K zániku odpovědnosti obviněného za přestupek uplynutím promlčecí doby ve smyslu § 270 odst. 3 písm. b) zákona ve znění novely zákona tak došlo v obou případech.

Podle § 86 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona platí, že správní orgán usnesením zastaví řízení, jestliže odpovědnost za přestupek zanikla.

S ohledem na výše uvedené Úřad v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona řízení o přestupku tímto usnesením zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.