ROZHODNUTÍ

ÚOHS S0487/2022/VZ – Dodávka informačního systému sociálního zabezpečení (ISSZ DP

ÚOHS · 20. 3. 2023

O co šlo

Dodávka informačního systému sociálního zabezpečení (ISSZ DP-3) a jeho správa, provoz a rozvoj

Spisová značka: ÚOHS-S0487/2022/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-02759/2023/510

Brno 19. 1. 2023

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání

veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 24. 10. 2022

na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

•

zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3,

170 00 Praha – Holešovice,

•

navrhovatel – CCA Group a.s., IČO 25695312, se sídlem Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha

– Nové Město, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 9. 2022

JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou ev. č. ČAK 09582, se sídlem Jungmannova 745/24,

110 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka

informačního systému sociálního zabezpečení (ISSZ DP-3) a jeho správa, provoz a rozvoj“

v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno

ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022-022003 a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 2022/S 142-405503,

rozhodl takto:

Správní řízení se ve vztahu k části návrhu navrhovatele – CCA Group a.s., IČO 25695312, se sídlem

Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha – Nové Město – ze dne 24. 10. 2022 na zahájení správního

řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064,

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha – Holešovice – při zadávání veřejné zakázky „Dodávka

informačního systému sociálního zabezpečení (ISSZ DP-3) a jeho správa, provoz a rozvoj“

v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno

ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022-022003 a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 2022/S 142-405503, ve které jmenovaný navrhovatel

napadá zadávací podmínky veřejné zakázky, podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb.,

o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť předmětné části

návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Návrh navrhovatele – CCA Group a.s., IČO 25695312, se sídlem Karlovo náměstí 288/17, 120 00

Praha – Nové Město – ze dne 24. 10. 2022 se vyjma jeho části, ve které jmenovaný navrhovatel

napadá zadávací podmínky veřejné zakázky „Dodávka informačního systému sociálního zabezpečení

(ISSZ DP-3) a jeho správa, provoz a rozvoj“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo

odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022

pod ev. č. Z2022-022003 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 2022/S 142405503, podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění

pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

ODŮVODNĚNÍ

ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3,

170 00 Praha – Holešovice (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 21. 7. 2022 odesláním oznámení

o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky

„Dodávka informačního systému sociálního zabezpečení (ISSZ DP-3) a jeho správa, provoz

a rozvoj“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno

ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022-022003 a v Úředním věstníku

Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 2022/S 142-405503 (dále jen „veřejná zakázka“).

Předmětem veřejné zakázky podle kapitoly 4. zadávací dokumentace č. j. MV-101487-3/VZ2022 ze dne 18. 7. 2022 (dále jen „zadávací dokumentace“) je „vybudování nového informačního systému sociálního zabezpečení DP-3 k realizaci výpočtu a výplaty dávek důchodového pojištění, výsluhových příspěvků a ostatních dávek pro klienty v evidenci

Ministerstva vnitra a jeho správa, provoz a rozvoj.“

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky podle bodu 6. zadávací dokumentace činí

112 080 00,00 Kč bez DPH.

Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavateli byly dne 30. 9. 2022 doručeny „Námitky proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení (…)“ z téhož dne (dále jen „Námitky“) podané navrhovatelem – CCA Group a.s., IČO 25695312, se sídlem

Karlovo náměstí 288/17, 120 00 Praha – Nové Město, ve správním řízení zastoupena

na základě plné moci ze dne 30. 9. 2022 JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou ev. č. ČAK 09582,

se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“).

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Námitky zadavatel „Rozhodnutím zadavatele o námitkách“ ze dne 14. 10. 2022 (dále jen „Rozhodnutí o námitkách“) odmítl. Rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručeno dne

14. 10. 2022.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s vypořádáním svých námitek a měl za to, že zadavatel postupoval v zadávacím řízení na veřejnou zakázku nezákonně, podal dne

24. 10. 2022 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh

na přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“).

II.

PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Úřad obdržel předmětný návrh dne 24. 10. 2022 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

Zadavatel obdržel stejnopis návrhu dne 24. 10. 2022.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

Obsah návrhu ze dne 24. 10. 2022

Navrhovatel v návrhu předně shrnuje, že byl dne 31. 8. 2022 zadavatelem podle § 46 zákona vyzván k objasnění nabídky (dále jen „Žádost“), mj. ve vztahu k jím v nabídce předloženým dokumentům nazvaným „Příloha – Návrh architektury řešení“ (dále jen „Návrh architektury“) a „Virtuální servery – sizing a rozmístění lokalit“ (dále jen „Sizing“), na které navrhovatel reagoval dne 7. 9. 2022 „Odpovědí na žádost o písemné objasnění/doplnění nabídky“ ze dne

6. 9. 2022 (dále jen „Objasnění“). Dále v návrhu navrhovatel sumarizuje důvody, které

zadavatel uvedl v „Rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení z veřejné zakázky“ ze

dne 16. 9. 2022 (dále jen „Rozhodnutí o vyloučení“), a shrnuje svou argumentaci, jež uvedl

v Námitkách, a též uvádí důvody zadavatele z Rozhodnutí o námitkách, kterými zadavatel

Námitky odmítl.

V části II. písm. A „Rozhodnutí jsou nesrozumitelná, netransparentní a nepřezkoumatelná“ návrhu (dále jen „část II. písm. A návrhu“) navrhovatel namítá, že byl ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku vyloučen z důvodů, které zadavatel v Rozhodnutí o vyloučení vůbec neuvedl, nebo „minimálně z Rozhodnutí o vyloučení (…) důvody objektivně jednoznačně nevyplývají, resp. navrhovateli není z Rozhodnutí o vyloučení vůbec jasné a srozumitelné, na základě jakých konkrétních skutečností a úvah zadavatel navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil.“ Navrhovatel tvrdí, že zadavatel mu důvody vyloučení „poprvé sdělil a srozumitelně vysvětlil teprve v Rozhodnutí o námitkách.“ Dle navrhovatele zadavatel Námitky v Rozhodnutí o námitkách nerozporuje, nýbrž „uvádí zcela jiné důvody, jimiž se snaží Rozhodnutí o vyloučení legitimizovat. Zadavatel se tak s Námitkami navrhovatele rozhodně řádně nevypořádal, když je vůbec nevyvrací, čímž současně nepřímo potvrdil, že Rozhodnutí o vyloučení je věcně nesprávným rozhodnutím. Měl-li však Zadavatel za to, že Námitky navrhovatele jsou důvodné a oprávněné, což z textu Rozhodnutí o námitkách implicitně vyplývá, měl jim vyhovět a Rozhodnutí o vyloučení zrušit.“ Navrhovatel tuto část návrhu uzavírá konstatováním, že

Rozhodnutí o vyloučení a Rozhodnutí o námitkách jsou nepřezkoumatelná, netransparentní,

tedy nezákonná a obě by měla být dle něj zrušena.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

V části II. písm. B „Rozhodnutí jsou věcně nesprávná“ bod B. 1. „Rozhodnutí o námitkách je v rozporu se zadávacími podmínkami“ návrhu (dále jen „část II. bod B. 1. návrhu“) navrhovatel namítá, že zadavatelem tvrzený rozpor nabídky se zadávacími podmínkami „vychází z nesprávné interpretace samotných zadávacích podmínek Veřejné zakázky, když podle názoru zadavatele má být obsahem Nabídky i kompletní konfigurace infrastruktury na úrovni HW, která pak v následujících fázích (…) nemůže být navrhovatelem měněna a doplňována.“

Navrhovatel svou argumentaci opírá o předmět veřejné zakázky specifikovaný v části

zadávací dokumentace a dovozuje, že „po vybraném dodavateli se požaduje zpracovat požadavky na požadovanou konfiguraci (HW) pro fungování aplikace teprve až v rámci předmětu plnění (…) Uvedení specifikace na úrovni HW konfigurace do těla samotné nabídky, ani do jejích příloh, nebylo po uchazečích o Veřejnou zakázku v Zadávací dokumentaci vůbec požadováno a pokud zadavatel v Rozhodnutí o námitkách tvrdí opak, pak na navrhovatele klade v rozporu se ZZVZ požadavky nad rámec zadávacích podmínek Veřejné zakázky, které z jejich jazykového znění ani smyslu, který jim lze objektivně přisuzovat, ovšem rozhodně nevyplývají. Naopak, taková interpretace zadávacích podmínek je v přímém rozporu s čl. 4

Zadávací dokumentace (…) Ze Zadávací dokumentace objektivně nevyplývá požadavek

Zadavatele, aby uchazeči do nabídky uvedli mapování mezi virtuálními servery a fyzickým HW.“

Navrhovatel k tomu dodává, že Sizing obsahuje konfiguraci na úrovni virtuálních serverů

a nestanoví nic o tom, jaká je konfigurace HW infrastruktury. Navrhovatel tvrdí, že Sizing

„obsahuje potřebné kapacity pro běh systému v jakémkoliv režimu, tedy i v režimu krizovém.

Skutečné fyzické kapacity na HW se získají až po namapování virtuálních serverů na fyzický HW

se zohledněním požadavků na dostupnost v různých krizových situacích.“ Navrhovatel uzavírá,

že zadavatel postavil Rozhodnutí o vyloučení na zjištění, že Sizing údajně neobsahuje

dostatečné kapacity „pro běh za všech okolností“, tj. i v případě výpadku části HW

infrastruktury, a konstatuje, že nic takového z jeho nabídky nevyplývá, v důsledku čehož je

jeho vyloučení „naprosto neopodstatněné“ a Rozhodnutí o námitkách proto nezákonné, když

důvody pro vyloučení navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona prokazatelně nebyly

dány.

V části II. písm. B „Rozhodnutí jsou věcně nesprávná“ bod B. 2. „Zadávací podmínky jsou v rozporu se zákonem“ návrhu (dále jen „část II. bod B. 2. návrhu“) navrhovatel tvrdí, že zadavatel vymezil zadávací podmínky nejednoznačně, nejasně a nesrozumitelně, a tudíž netransparentně a v rozporu se zákonem. Navrhovatel namítá, že zadavatel tvrdí, že „navrhovatel měl ve své Nabídce (…) uvést potřebnou konfiguraci HW vybavení pro provoz ISSZ

DP-3“, přičemž navrhovatel má za to, že měl v nabídce uvést požadavky na úrovni virtuálních

serverů, což dle svého názoru splnil, a „(t)eprve z požadavků na virtuální servery pak v průběhu

realizace díla vzniknou požadavky na HW infrastrukturu.“ Dle navrhovatele zadavatel mylně

posuzuje Sizing „jako potřebnou HW infrastrukturu, když tato obsahuje informace

o potřebných virtuálních serverech a jejich parametrech, nikoliv o potřebné fyzické HW

infrastruktuře.“ Navrhovatel se v této souvislosti odvolává na bod 1.3.1.1 Přílohy č. 6 „WBS –

Výstupy a akceptační podmínky“ Přílohy č. A „Návrh smlouvy“ zadávací dokumentace (dále

jen „Příloha č. 6 návrhu smlouvy“), podle kterého „(v)ýstupem bude nutná konfigurace HW

vybavení pro provoz ISSZ DP-3 za účelem zahájení VŘ pro dodávku HW.“ Navrhovatel

s odkazem na rozhodovací praxi a § 36 odst. 3 zákona uzavírá, že pokud zadávací

dokumentace, resp. v ní obsažené požadavky zadavatele na zpracování nabídky objektivně

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

připouští rozdílný výklad, nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů,

ale pouze zadavatele samotného.

Další průběh správního řízení

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-37441/2022/511 ze dne 25. 10. 2022, který byl téhož dne doručen zadavateli a dne 26. 10. 2022 navrhovateli.

Dne 1. 11. 2022 obdržel Úřad část dokumentace o zadávacím řízení.

Dne 3. 11. 2022 bylo Úřadu doručeno vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne (dále jen „vyjádření ze dne 3. 11. 2022“) a část dokumentace o zadávacím řízení.

Vyjádření zadavatele ze dne 3. 11. 2022

K údajné nesrozumitelnosti, netransparentnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, jež navrhovatel namítá v části II. písm. A návrhu, zadavatel sděluje, že má za to, že jeho argumentace týkající se nedostatků nabídky navrhovatele, resp. Návrhu architektury a Sizingu „je srozumitelně a konzistentně prezentována ve všech úkonech, které byly Navrhovateli doručeny po podání nabídky. (…) Zadavatel tedy již ve Výzvě upozornil Navrhovatele na nesrovnalosti mezi zněním přílohy č. 1.4 Návrhu smlouvy a přílohy č. 1.5 Návrhu smlouvy .

Současně zadavatel objasnil, že má za to, že navrhované řešení není souladné se všemi

zadávacími podmínkami, a to právě kvůli tomu, že kapacity navržené pro lokalitu 2 nejsou

postačující pro provoz zálohy produkčního prostředí (v případě nefunkčnosti lokality 1)

a současně testovacího prostředí.“ Dle zadavatele navrhovatel svým Objasněním nejasnosti

ohledně jeho nabídky nijak neodstranil, pročež dospěl zadavatel k závěru, že rozpor mezi

Návrhem architektury a Sizingem přetrvává i po obdržení Objasnění. Zadavatel dále dodává,

že důvody, pro které řešení navrhovatele nevyhovuje zadávacím podmínkám uvedl

v Rozhodnutí o vyloučení, a to na konkrétních zadávacích podmínkách, u nichž vysvětlil, proč

je navrhované řešení nesouladné s danou zadávací podmínkou. Zadavatel nesouhlasí

s tvrzením navrhovatele uvedeným v návrhu a to, že Námitky nebyly zadavatelem

v Rozhodnutí o námitkách rozporovány, a že v něm jsou uvedeny zcela jiné důvody vyloučení,

než které zadavatel uvedl v Rozhodnutí o vyloučení, neboť dle zadavatele byly všechny

jednotlivé námitky navrhovatele odmítnuty a jejich odmítnutí řádně odůvodněno.

K údajné věcné nesprávnosti Rozhodnutí o námitkách a údajnému rozporu Rozhodnutí o námitkách se zadávacími podmínkami, což namítá navrhovatel v části II. bod B. 1. návrhu, zadavatel předně zdůrazňuje, že k vyloučení navrhovatele nedošlo kvůli tomu, že v nabídce nebyl předložen „»kompletní« popis HW konfigurace“, ale z důvodu, že navržený Sizing vedl k takové architektuře informačního systému, která nebyla souladná se zadávacími podmínkami, když „(d)le zadávacích podmínek bylo předpokládáno, že sizing kapacit navržený v nabídce bude promítnut do návrhu konfigurace HW infrastruktury, kterou zadavatel obstará pro účely ISSZ DP-3. Jelikož ale sizing kapacit byl nedostatečný, tak i HW konfigurace založená na tomto sizingu by byla nedostatečná a tyto nedostatky by nebylo možné zhojit během realizace díla, aniž by tím nedošlo k rozporu s přílohou č. 1.5 Návrhu smlouvy.“ V této souvislosti zadavatel dodává, že v Příloze č. 1 „Technické požadavky“ Přílohy č. A „Návrh smlouvy“ zadávací dokumentace (dále jen „Příloha č. 1 návrhu smlouvy“) je konkrétně v zadávací podmínce TECH603 výslovně požadováno: „Zhotovitel ve své nabídce uvede rámcové požadavky na HW a SW komponenty, které následně bude schopen rozpracovat

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

do detailních požadavků ve fázi analýzy. (…)“, a že navrhovatel k této zadávací podmínce

ve své nabídce uvedl následující: „ANO, v nabídce uvedeny rámcové požadavky, které budou

v rámci projektu dále upřesněny a rozpracovány. Příloha č. 1.5 Sizing a rozložení serverů“.

Zadavatel k tomu podává, že tvrzení navrhovatele uvedené v návrhu, že Sizing se HW

infrastruktury vůbec netýká, tedy nekoresponduje s jím podanou nabídkou, v níž „prezentoval

přílohu 1.5 Návrhu smlouvy Sizing jako implementaci zadávací podmínky TECH603, která se

HW komponent týká“. Současně zadavatel uvádí, že v Rozhodnutí o námitkách nijak

nezpochybnil, že „detailní HW konfigurace má být výstupem etapy 1 díla. Toto ale

nepředstavuje žádnou vnitřní rozpornost či nekonzistentnost úkonů zadavatele. Nabídka měla

obsahovat mj. údaje uvedené v TECH603. Tyto údaje se týkají HW i SW komponent. Ohledně

HW infrastruktury měly být údaje z nabídky upřesněny v rámci výstupu etapy 1 díla. Tento

výstup nesměl být rozporný s přílohami smlouvy, a to zejm. s přílohou 1.5 smlouvy, která je

přímou implementací zadávací podmínky TECH603, jak sám uvedl Navrhovatel ve své

nabídce.“ Dále zadavatel uvádí, že navrhovatel v kapitole 2.3 Návrhu architektury

„nejednoznačně předjímá, že by řešení metroclusteru mohlo být pro ISSZ DP-3 využito“, avšak

„v jiných částech nabídky tuto možnost vylučuje (např. v odpovědi na zadávací podmínku

TECH515 Navrhovatel v nabídce uvádí, že bude využit režim active-passive; režimu activepassive stejně tak odpovídá (byť nedostatečně) i příloha č. 1.5 Návrhu smlouvy). Zadavatel má

proto za to, že Navrhovatelem nabízené řešení mělo být založeno na režimu active-passive.

V tomto režimu by aplikace v lokalitě 2 měla být provozována na virtuálních serverech se

stejnými parametry, nikoli ale na stejných virtuálních serverech. Lokalita 2 by tak z hlediska

virtualizace představovala aplikační a databázovou kopii prostředí v lokalitě 1.“

K údajné rozpornosti zadávacích podmínek se zákonem, již navrhovatel namítá v části II. bod

B. 2. návrhu, zadavatel sděluje, že nabídka měla mj. obsahovat údaje požadované v Příloze č. 1

návrhu smlouvy, konkrétně v zadávacích podmínkách TECH421 a TECH603, přičemž tyto údaje

byly v nabídce navrhovatele obsaženy především v Sizingu. Zadavatel opakovaně dodává, že

nevyloučil navrhovatele kvůli tomu, že by v nabídce absentovala konfigurace HW

infrastruktury, ale kvůli tomu, že Sizing „vedl k takové architektuře informačního systému,

která nebyla souladná s jinými zadávacími podmínkami. Tyto dopady nevhodně navrženého

sizingu zadavatel podrobně vysvětlil již v samotném Rozhodnutí o vyloučení.“ Závěrem

zadavatel konstatuje, že navrhovatel nepodal námitky proti zadávacím podmínkám, tudíž není

oprávněn podat návrh na přezkum zadávacích podmínek.

Další průběh správního řízení

Usnesením č. j. ÚOHS-39075/2022/511 ze dne 4. 11. 2022 stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to podání informace o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

Rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-42122/2022/510 ze dne 25. 11. 2022 bylo zadavateli nařízeno z moci úřední předběžné opatření, kterým byl uložen zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.

Usnesením č. j. ÚOHS-42187/2022/511 ze dne 25. 11. 2022 Úřad správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu ve spojení s § 261 odst. 2 zákona přerušil s cílem získat znalecký posudek z oboru Kybernetická bezpečnost a/nebo Informační a komunikační technologie

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

a/nebo odborné stanovisko Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost,

IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno – Žabovřesky (dále jen „NÚKIB“),

a to do doby doručení znaleckého posudku a/nebo odborného stanoviska NÚKIB.

23. „Žádostí o poskytnutí odborného stanoviska“ č. j. ÚOHS-44190/2022/511 ze dne 9. 12. 2022 (dále jen „žádost o odborné stanovisko“), kterou Úřad oslovil NÚKIB za účelem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 správního řádu, žádal

Úřad o poskytnutí odborného stanoviska k následujícím otázkám:

„Uveďte, zda dodavatelem v nabídce navrhované řešení (tj. Návrh architektury a Sizing v návaznosti na Objasnění) splňuje požadavky stanovené v § 10 odst. 3 vyhlášky č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (dále jen »vyhláška«) či nikoliv.

Uveďte, zda lze označit za pravdivé tvrzení, že pokud by produkční prostředí mělo být

zprovozněno v lokalitě 2 a pokud současně neexistují žádné jiné procesorové, paměťové

a diskové kapacity kromě těch, než které jsou uvedeny v Sizingu, pak to znamená, že by

muselo být testovací prostředí z lokality 2 zrušeno, aby se tak uvolnily kapacity

pro provoz produkčního prostředí v lokalitě 2 (testovací prostředí by bylo z lokality 2

zrušeno a zálohováno jinde a na uvolněných kapacitách by bylo uvedeno do provozu

produkční prostředí dle provozních standardů).

Svou odpověď zdůvodněte.“

„Uveďte, zda dodavatelem předložený Návrh architektury v návaznosti na Objasnění splňuje požadavky stanovené v § 15 písm. f) vyhlášky či nikoliv.

Uveďte, zda návrh dodavatele použít testovací prostředí pro účely disaster recovery,

které je výkonnostně slabší, neporušuje dostupnost a významnost informačního systému

stanovenou v Příloze č. 3 Návrhu smlouvy – Podmínky správy a provozu ISSZ DP-3

prostřednictvím parametrů SLA, RPO a RTO.

Svou odpověď zdůvodněte.“

Dne 21. 12. 2022 bylo Úřadu doručeno „Sdělení k žádosti o poskytnutí odborného stanoviska“

ze dne 20. 12. 2022 (dále jen „odborné stanovisko NÚKIB“).

Odborné stanovisko NÚKIB

NÚKIB předně sděluje, že „(a)ktuálně je jednotlivými ustanoveními zákona č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, coby významný informační systém upravován systém DP-2 Informační systém orgánu sociálního zabezpečení, výpočet a výplata dávek sociálního zabezpečení. Zadavatel má podle VKB vyhláška č. 82/2018 Sb. ve vztahu k tomuto systému, tedy i k vybudování jeho nové verze, řadu povinností, např. podle § 8 odst. 2 písm. a), § 13 písm. d), e), § 10 odst. 3 či § 15 písm. f), jimiž je vázán při stanovování požadavků pro předmět plnění veřejné zakázky. V rámci výběrového řízení zadavatel stanovil požadavky na nový systém, které počítaly s definovanými technickými požadavky, zadanými cíli kontinuity a dalšími požadavky, na základě nichž dodavatel vypracoval návrh řešení. NÚKIB k uvedeným dotazům uvádí, že souhrnně (k podrobnějšímu odůvodnění viz níže) souhlasí s argumentací zadavatele uvedenou v předmětném rozhodnutí o vyloučení, jakož i s argumentací, kterou

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

se zadavatel vypořádal s následnými námitkami dodavatele, neboť dodavatelem předložený

návrh nenaplňuje požadavky zadavatele.1“

Dle NÚKIB „(d)odavatel v předloženém návrhu řešení nepočítá s potřebnými zdroji vyžadovanými zadavatelem pro účely disaster recovery v lokalitě 2 a v objasnění nabídky pracuje pouze se zdroji hypotetickými, které v návrhu řešení uvedeny nejsou. Vzhledem k tomu, že v případě nutnosti lze zdroje doplnit ke každému systému, a to i k ostatním návrhům účastníků řízení, NÚKIB v podrobnějším vyjádření k jednotlivým dotazům vycházel pouze ze zdrojů uvedených v dodavatelem předloženém návrhu řešení, nikoliv ze zdrojů hypotetických, které nebyly do návrhu zahrnuty a nejsou uvedeny v návrhu řešení. NÚKIB současně vycházel z předpokladu, že bezpečnostní opatření v lokalitách 1 i 2 jsou pro provoz produkčního prostředí nastavena stejně.“

K prvnímu dotazu z žádosti o odborné stanovisko (viz bod 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí)

NÚKIB uvádí, že „v lokalitě 2 nejsou uvedeny dostatečné procesorové, paměťové a diskové

kapacity pro účely záložního provozu produkčního prostředí v případě nutného disaster

recovery, pouze zdroje nezbytné pro testovací prostředí a zálohování, tj. pasivní repliky

produkčních databází. Pokud by bylo nutné přesunout produkční prostředí do lokality 2, bude

(za předpokladu využití pouze technického vybavení a prostředků uvedeného dodavatelem

v předloženém návrhu) pozastaveno, případně zrušeno, testovací prostředí1. Za tohoto

předpokladu není splněn požadavek podle § 10 odst. 3 VKB, neboť testovací prostředí

v danou chvíli nebude existovat1. V případě přesunu produkčního prostředí do lokality 2

by současně bylo využito stejných fyzických technických aktiv (technického vybavení

a prostředků) pro obě prostředí (produkční i testovací), a nebyl by naplněn požadavek

zadavatele TECH416 (»Řešení musí být navrženo jako robustní a spolehlivé, bez ‚Single point

of failure‘, tedy tak, aby výpadek jediné komponenty nezpůsobil výpadek celého systému nebo

ztrátu dat.«) a v případě selhání technického fyzického aktiva (hardware v lokalitě 2) by došlo

k narušení dostupnosti obou prostředí.“

K druhému dotazu z žádosti o odborné stanovisko (viz bod 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí)

NÚKIB uvádí, že „předložený návrh dodavatele nesplňuje požadavky uvedené v § 15 písm. f)

VKB, ve spojení s § 27 VKB1. Jak současně vyplývá z výše uvedeného, návrh dodavatele použít

testovací prostředí pro účely disaster recovery, které je výkonnostně slabší, porušuje

požadavek dostupnosti1 informačního systému stanovený v Příloze č. 3 Návrhu smlouvy –

Podmínky správy a provozu ISSZ DP-3 prostřednictvím parametrů SLA, RPO a RTO, jelikož není

zajištěna dostatečná redundance technických prostředků a vybavení podle § 27 písm. d) VKB.

V případě disaster recovery by bylo pozastaveno (případně zrušeno) testovací prostředí, čímž

by došlo k narušení dostupnosti právě tohoto prostředí, přestože zadavatel požaduje dodržení

požadavku TECH428 (»V prostředích V, T není požadováno zajištění vysoké dostupnosti

a provozních SLA jako u provozního prostředí, ale zhotovitel je povinen zajistit jejich provoz tak,

aby nedošlo k omezení uživatelů těchto prostředí.«). V případě disaster recovery by tedy byli

omezeni uživatelé produkčního i testovacího prostředí, a to v rozporu s požadavky zadavatele

a stanovenými cíli kontinuity činnosti pro uvedená prostředí.

Další průběh správního řízení

Pozn. Úřadu: Text zvýrazněn NÚKIB.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Přípisem č. j. ÚOHS-46359/2022/511 ze dne 22. 12. 2022 Úřad oznámil pokračování správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0487/2022/VZ účastníkům správního řízení.

Usnesením č. j. ÚOHS-46879/2022/511 ze dne 28. 12. 2022 stanovil Úřad účastníkům řízení podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu 7 pracovních dnů ode dne doručení tohoto usnesení, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí, přičemž dané usnesení bylo zadavateli doručeno dne 28. 12. 2022 a navrhovateli dne 29. 12. 2021.

Zadavatel se ve lhůtě stanovené Úřadem k podkladům rozhodnutí nevyjádřil. Dne 6. 1. 2023 obdržel Úřad od navrhovatele vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření ze dne 6. 1. 2023“).

Vyjádření navrhovatele ze dne 6. 1. 2023

Navrhovatel předně sděluje, že setrvává na svém návrhu a neztotožňuje se s vyjádřením zadavatele ze dne 3. 11. 2022 a jeho „předešlou argumentací“. K odbornému stanovisku

NÚKIB navrhovatel konstatuje, že „je pro zde vedené řízení zcela bezpředmětné a nelze k němu

jako podkladu ani přihlížet, když se nevyjadřuje ke skutečnostem, pro které navrhovatel

předmětný Návrh podal, které jsou nicméně stěžejní pro toto řízení, resp. tyto skutečnosti

zůstávají mezi zadavatelem a Navrhovatelem i nadále sporné.“

Navrhovatel též zpochybňuje způsob, jakým Úřad položil NÚKIB v žádosti o odborné stanovisko otázky, když tvrdí, že Úřad uvedl jen některé jím „selektivně vybrané části z podkladů nashromážděných v tomto řízení, které jsou vytrženy z kontextu, a řadí je do souvislosti zcela příhodně tak, aby výsledné odpovědi NÚKIB byly poplatné tvrzením zadavatele, přičemž však pomíjí okruh zadávacích podmínek. Za tím účelem Úřad položil NÚKIB zcela návodné otázky (…).“

K prvnímu dotazu žádosti o odborné stanovisko navrhovatel uvádí, že v Návrhu architektury a Sizingu „specifikoval v tomto ohledu pouze virtuální servery. Fyzické zdroje (jinak též hardware) měl být dle zadávací dokumentace specifikován totiž až ve fázi samotného plnění

Veřejné zakázky a nakoupen zadavatelem. Z toho důvodu nelze vůbec posuzovat, zda

konfigurace v dané lokalitě byla dostatečná. Tato ovšem dostatečná bude, neboť je jasné, že

bude v průběhu plnění Veřejné zakázky specifikována na základě hloubkové analýzy v rámci

první etapy plnění Veřejné zakázky.“ Navrhovatel k tomu odkazuje na část 4. zadávací

dokumentace, podle které v „rámci předmětu plnění je uchazeč povinen zpracovat požadavky

na konfiguraci pro fungování aplikace ISSZ DP-3. Na základě této konfigurace obstará

zadavatel potřebné HW a SW vybavení a poskytne je vybranému dodavateli pro účely realizace

díla.“, což dle navrhovatele znamená, že „teprve v rámci realizace díla, tj. po podpisu smlouvy,

nikoliv v průběhu zadávacího řízení, navrhne vybraný dodavatel potřebnou konfiguraci HW

a SW vybavení tak, aby na něm mohly být provozované virtuální servery (…) tak, aby byly

splněny požadavky zadavatele na výkon a dostupnost všech prostředí i v případě vzniklé krizové

situace (...) posuzování, zda jsou k dispozici potřebné kapacity pouze na základě konfigurace

virtuálních serverů bez zohlednění konfigurace fyzického HW (která v době nabídky nebyla

k dispozici) je zcela zavádějící a nelze na této otázce postavit závěr, zda návrh architektury

a sizing splňují zadávací podmínky, neboť požadavky na ně nebyly v této fázi stanoveny.“

Dle navrhovatele nemůže mít odborné stanovisko NÚKIB v šetřeném případě žádnou

vypovídací hodnotu, když na jeho základě nelze hodnotit nabídku navrhovatele, resp. otázku,

zda splňuje zadávací podmínky.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

K druhému dotazu žádosti o odborné stanovisko navrhovatel sděluje, že „použití zdrojů testovacího prostředí (pouze však zdroji, nikoliv testovacího prostředí) pro účely vyřešení kritické situace (tedy výpadku lokality 1) uvedl pouze jako možnost, což také objasnil v objasnění své Nabídky ze dne 6. 9. 2022. Zda by tato možnost byla nakonec využita či ne, by bylo řešeno až v rámci realizace díla při tvorbě konfigurace HW a SW vybavení, tedy až v průběhu realizace díla po podpisu smlouvy na Veřejnou zakázku.“ Dle navrhovatele je tedy druhý dotaz žádosti o odborné stanovisko „položen nesprávně a zavádějícím způsobem, když vychází z mylně interpretovaných skutečností a podsouvá NÚKIB skutečnosti, které tvrdí sice zadavatel, ovšem navrhovatel je ve své Nabídce nikde neuvádí, ani z ní nelze takové skutečnosti jakkoli jinak objektivně dovozovat.“

V poslední části navrhovatel připomíná skutečnosti, jež svou podstatou odpovídají argumentaci, kterou navrhovatel již uvedl v části II. písm. A návrhu a v části II. bod B. 2. návrhu.

III.

ZÁVĚRY ÚŘADU

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí obdržené dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků správního řízení, skutečností vyplývajících z odborného stanoviska NÚKIB a na základě vlastních zjištění konstatuje, že:

o správní řízení se ve vztahu k části návrhu navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, ve které navrhovatel napadá zadávací podmínky veřejné zakázky, podle § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť předmětné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; o návrh navrhovatele se vyjma jeho části, ve které navrhovatel napadá zadávací podmínky veřejné zakázky, podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté zákona hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat mj. proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek.

Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

Podle bodu 15. „Termín podání nabídek a otevírání nabídek“ zadávací dokumentace je termín podání nabídek uveden ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „VVZ“) a na profilu zadavatele v národním elektronickém nástroji.

Podle bodu IV.2.2) „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ uveřejněného dne 25. 7. 2022 ve VVZ byla lhůta pro podání nabídek zadavatelem stanovena na 11. 8. 2022, 9:00 hodin.

Dne 30. 9. 2022 zadavatel obdržel Námitky, ve kterých navrhovatel namítá, že nebyly dány důvody pro jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, a že Rozhodnutí o vyloučení je nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a netransparentní, tedy nezákonné.

Právní posouzení

V části II. bod B. 2. návrhu navrhovatel tvrdí, že zadavatel mylně posuzuje Sizing jako potřebnou HW infrastrukturu, když tato obsahuje informace o potřebných virtuálních serverech a jejich parametrech, nikoliv o potřebné fyzické HW infrastruktuře. Na základě toho navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, když tvrdí, že zadavatel vymezil zadávací podmínky nejednoznačně, nejasně, nesrozumitelně, tudíž netransparentně a v rozporu se zákonem, jestliže trvá na tom, že navrhovatel měl v nabídce uvést potřebnou konfiguraci HW vybavení, a tvrdí, že takový požadavek vyplýval ze zadávací dokumentace. Navrhovatel s odkazem na rozhodovací praxi Úřadu a Krajského soudu v Brně uzavírá, že zadávací podmínky veřejné zakázky jsou objektivně nejednoznačné, vnitřně rozporné a nesrozumitelné, tedy vymezené netransparentně a v rozporu se zákonem (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad dodává, že z předběžné opatrnosti přistoupil k posouzení této části návrhu samostatně, jelikož z jejího obsahu nelze jednoznačně seznat, zda se jedná o argumentaci navrhovatele související s Rozhodnutím o vyloučení, resp. posouzením splnění zadávacích podmínek navrhovatelem, nebo zda směřuje proti zadávacím podmínkám.

Úřad primárně předesílá, že základním pilířem ochrany dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele jsou námitky ve smyslu § 241 a násl. zákona. Námitky je zadavateli nutno podat písemně, ve lhůtách stanovených v § 242 zákona (tj. povinnost podat námitky včas) a taktéž musí námitky splňovat náležitosti vyjmenované v § 244 zákona (tj. povinnost podat námitky řádně). Platí přitom, že pokud chce dodavatel brojit proti nezákonnému postupu zadavatele návrhem u Úřadu, avšak tomuto návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad podle § 257 písm. h) zákona zahájené správní řízení usnesením zastaví (což neplatí pro návrhy podle § 254 zákona). Citované ustanovení zákona respektuje princip, dle kterého je návrh až druhotným nástrojem procesní obrany dodavatele, když prvotním nástrojem je podání námitek přímo zadavateli. Je tomu tak právě proto, že v případě pochybení může zadavatel na základě indicií získaných z námitek svůj postup sám napravit a pokračovat dále v zadávacím řízení bez ingerence státní moci. Pakliže ovšem dodavatel nevyužije možnosti podání námitek, resp. takto neučiní řádně a včas, tj. s veškerými zákonnými náležitostmi, pak není oprávněn domáhat se ochrany svých práv před Úřadem.

Uvedený přístup koresponduje se zásadou právní jistoty jak všech účastníků zadávacího řízení,

resp. potenciálních dodavatelů, tak i samotného zadavatele, neboť si nelze představit situaci,

kdy např. v pokročilé či závěrečné fázi zadávacího řízení, kdy má dojít k provedení výběru

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

dodavatele, budou rozporovány zadávací podmínky, podle kterých celé zadávací řízení

probíhalo [viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“)

č. j. 2 Afs 67/2010-105 ze dne 25. 1. 2011, jehož závěry, byť byl vydán ve vztahu k dnes již

neúčinnému zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, lze použít i ve vztahu k aktuální

účinné právní úpravě].

V šetřeném případě se tedy Úřad předně zabýval tím, zda byla naplněna základní podmínka pro to, aby se mohl danou částí návrhu věcně zabývat, spočívající ve splnění povinnosti navrhovatele před podáním návrhu podat zadavateli řádně a včas námitky. Řádnost a včasnost podaných námitek je přitom nutné posuzovat zejména s ohledem na jejich obsah a dodržení lhůty pro jejich podání.

Z obdržené dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá (a navrhovatel to ani netvrdí), že by v průběhu zadávacího řízení na veřejnou zakázku před podáním návrhu k Úřadu doručil zadavateli jiná podání, jehož obsahem by byly námitky ve smyslu § 241 a násl. zákona, než

Námitky ze dne 30. 9. 2022, kterými navrhovatel brojil primárně proti Rozhodnutí o vyloučení.

Z uvedeného důvodu Úřad vycházel dále při posouzení splnění předmětné povinnosti

navrhovatele (podmínky vedení správního řízení) toliko z obsahu Námitek, jakožto jediných

námitek navrhovatele, které předcházely podání návrhu k Úřadu.

Dle Úřadu návrhu v části II. bod B. 2. návrhu, která směřuje proti zadávacím podmínkám, nepředcházely řádně a včas podané námitky, neboť v Námitkách tato „část návrhu“ (resp. tvrzení a argumentace navrhovatele směřující proti zadávacím podmínkám) obsažena není a zároveň Námitky nebyly podány ve lhůtě stanovené § 242 odst. 4 zákona, tj. nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek, kterou zadavatel stanovil na 11. 8. 2022, 9:00 hodin, přičemž do této lhůty mohly být uplatněny námitky proti zadávacím podmínkám. Z uvedeného důvodu Úřad ve vztahu k části II. bod B. 2. návrhu podle § 257 písm. h) zákona správní řízení zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Z důvodu procesní ekonomie Úřad rozhodl o zastavení řízení o části návrhu (výrok I.) rozhodnutím a nikoli usnesením, jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům předsedy Úřadu, ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019: „(…) lze zmínit situaci, kdy navrhovatel uvede v návrhu rozsáhlou argumentaci týkající se výhrad, které v námitkách neuplatnil, pak o této části návrhu Úřad rozhodne podle § 257 písm. h) zákona samostatným výrokem. V této situaci zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně nutná, pakliže Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím“. Z toho důvodu Úřad rozhodoval o zastavení řízení v části návrhu rozhodnutím.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 46 odst. 1 zákona zadavatel může pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady vzorky nebo

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu

prodloužit nebo prominout její zmeškání.

Podle § 48 odst. 1 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.

Podle § 48 odst. 2 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil, b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.

Podle § 48 odst. 11 zákona zadavatel odešle bezodkladně účastníkovi zadávacího řízení oznámení o jeho vyloučení s odůvodněním.

Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení zadavateli.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 2 zákona pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal.

Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel

oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti, dále jen „vyhláška č. 82/2018 Sb.“) povinná osoba zajistí oddělení vývojového, testovacího a provozního prostředí.

Podle § 15 písm. f) vyhlášky č. 82/2018 Sb. povinná osoba v rámci řízení kontinuity činností realizuje opatření pro zvýšení odolnosti informačního a komunikačního systému vůči kybernetickým bezpečnostním incidentům a omezením dostupnosti a vychází při tom z požadavků podle § 27.

Podle § 27 vyhlášky č. 82/2018 Sb. povinná osoba zavede opatření pro zajišťování úrovně dostupnosti, kterými zajistí

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

dostupnost informačního a komunikačního systému pro splnění cílů podle § 15,

odolnost informačního a komunikačního systému vůči kybernetickým bezpečnostním

incidentům, které by mohly snížit jeho dostupnost,

dostupnost důležitých technických aktiv informačního a komunikačního systému a

redundanci aktiv nezbytných pro zajištění dostupnosti informačního a komunikačního

systému.

Zjištěné skutečnosti

Podle části 4. zadávací dokumentace: „(…) V rámci zpracování nabídky dodavatel vyplní chybějící údaje v Příloze č. 1 Návrhu smlouvy v souladu s pokyny tam uvedenými. Popis Díla obsažený ve vyplněné Příloze č. 1 Návrhu smlouvy musí být zpracován v podrobnostech potřebných pro to, aby Zadavatel mohl ověřit soulad nabízeného řešení s požadavky stanovenými v Přílohách č. 1 a 2 Návrhu smlouvy. (…) Součástí předmětu plnění je výhradně aplikační a databázová část ISSZ DP-3. Předmětem plnění Veřejné zakázky proto není dodávka hardwarového vybavení potřebného pro provoz ISSZ DP-3 a rovněž tak dodávka softwarových produktů souvisejících se zajištěním provozu infrastruktury, na které bude ISSZ DP-3 provozován. Dodávku HW infrastruktury, dodávku SW produktů souvisejících s provozem infrastruktury (kromě aplikací a databází, které zajišťuje dodavatel), jakož i následnou maintenance těchto produktů, zajistí zadavatel na svůj náklad. V rámci předmětu plnění je dodavatel povinen zpracovat požadavky na požadovanou konfiguraci pro fungování aplikace

ISSZ DP-3. Na základě této konfigurace obstará zadavatel potřebné HW a SW vybavení

a poskytne jej vybranému dodavateli pro účely realizace Díla. Vývoj aplikačního

a databázového vybavení ISSZ DP-3 bude probíhat v prostředí dodavatele, testovací

a produkční prostředí bude instalováno na infrastrukturu zadavatele. (…) Zadavatel požaduje,

aby dodavatel v rámci plnění veřejné zakázky zajistil dodržení níže uvedených norem v účinném

znění včetně dalších souvisejících právních předpisů:

v oblasti informačních systémů •

Zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů

(zákon o kybernetické bezpečnosti);

•

Vyhláška č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických

bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti

kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti);

•

(…)“ .

Podle části 3. „Předmět smlouvy“ bod 4. Přílohy č. A „Návrh smlouvy“ zadávací dokumentace

(dále jen „návrh smlouvy“): „Zhotovitel je povinen provést Dílo

v souladu s požadavky stanovenými v zadávací dokumentaci zpracované pro veřejnou

zakázku uvedenou v preambuli této Smlouvy,

dle specifikace uvedené Přílohách č. 1, 2, 6, 11 a 12 Smlouvy,

v souladu s Požadovanou konfigurací pro fungování aplikace ISSZ DP-3, Plánem projektu,

Architekturou řešení, Globální analýzou a Návrhem řešení, které byly akceptovány

Objednatelem, jakož i

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

66. v souladu s výstupy a detailními akceptačními kritérii, které byly zpracovány

Zhotovitelem v průběhu realizace Díla a které byly schváleny Objednatelem v průběhu

realizace Díla.“

V části 3. „Předmět smlouvy“ bod 5. návrhu smlouvy zadavatel stanovil: „V případě, že by

během provádění Díla bylo zjištěno, že některé dokumenty uvedené v odst. 4 tohoto článku

Smlouvy stanovují odlišné či dokonce vzájemně si odporující požadavky na způsob provedení

Díla, budou tyto dokumenty závazně aplikovány na realizaci Díla v následujícím pořadí:

Zadávací dokumentace a tato Smlouva bez příloh včetně případných dodatků

ke Smlouvě,

ii.

Příloha č. 1 (s výjimkou údajů v posledním sloupci) a Příloha č. 2 (s výjimkou údajů

v posledním sloupci) Smlouvy,

iii.

Příloha č. 6 Smlouvy,

iv.

Přílohy č. 11 a 12 Smlouvy,

Údaje v posledním sloupci Přílohy č. 1 a Údaje v posledním sloupci Přílohy č. 2,

vi.

Požadovaná konfigurace pro fungování aplikace ISSZ DP-3, Plán projektu, Architektura

řešení, Globální analýza a Návrh řešení akceptované Objednatelem,

vii.

Výstupy předvídané v Příloze č. 6 Smlouvy a detailní akceptační kritéria pro jednotlivé

výstupy podrobněji specifikované v Příloze č. 6 Smlouvy, které byly zpracovány

Zhotovitelem a schváleny Objednatelem.“

V Příloze č. 1 návrhu smlouvy zadavatel stanovil: „Zhotovitel je odpovědný za to, aby

infrastruktura a softwarové prostředí aplikace DP-3 bylo kompletní a plně funkční a splňovalo

povinné standardy na kvalitu i technické řešení. Zhotovitel je povinen navrhnout takové

infrastrukturní řešení, které bude splňovat nebo převyšovat všechny požadavky uvedené

v zadávací dokumentaci a bude kompletní a plně provozuschopné tak, aby naplnilo všechna

provozní kritéria a splnilo požadavky na provozuschopnost. Pokud tedy řešení aplikace DP-3

a technologické prostředí DP-3 dodané a navržené Zhotovitelem bude vyžadovat k naplnění

požadavků zadání nějakou technickou komponentu, na kterou Objednatel nespecifikoval

požadavky, je povinen ji Zhotovitel doplnit do návrhu a uvést ji jako součást nabídky.

Zhotovitel do nabídky zpracuje návrh architektury na úrovni HW i SW infrastruktury s uvedením

všech technologických prvků, které jsou předmětem nabídky. Výběr prvků je odpovědností

Zhotovitele. Do tabulky požadavků v této příloze uvede, kterou komponentou požadavek

naplňuje a jak uvedený požadavek naplní. V případě, že technický požadavek nesměřuje

na řešení, které představuje některou technickou komponentu, ale je obecný, musí ho

Zhotovitel zohlednit v návrhu a do tabulky uvést, jakým způsobem ho realizuje, případně

prostřednictvím jaké technologie.

U požadavků, kde není jednoznačně dána možnost ANO / NE je požadována specifikace plnění.

Specifikaci plnění uvede Zhotovitel buď vyplněním požadovaného parametru, nebo využije

možnosti příloh tohoto dokumentu, kde svůj návrh řešení detailně specifikuje a v konkrétním

technickém požadavku uvede odkaz na příslušnou přílohu. (…)

„Číslo

požadavku

Definice požadavku

Komponenta naplňující

požadavek / Způsob

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

naplnění požadavku /

Technologie naplňující

požadavek Objednatele

(…)

TECH304

(…)

TECH405

(…)

TECH416

(…)

TECH421

(…)

TECH428

(…)

TECH515

(…)

TECH603

Systém musí být v souladu s právními předpisy, standardy

a normami, které jsou uvedeny v kapitole 4 zadávací dokumentace.

Architektura celého systému bude navržena tak, aby bylo možné

kontinuálně dodržovat provozní parametry systému požadované

na rychlost, odezvu, kapacitu a provoz systému bez ohledu na počet

transakcí, které v systému budou probíhat. Všechny moduly aplikace

DP3 budou na sobě nezávislé a bude možné v ostrém provozu

produkčního prostředí škálovat jejich výkon díky použitým

technologiím a architektuře bez nutnosti zásahu do aplikace jen

na úrovni HW a SW infrastruktury např. posílením výkonu, přidáním

serveru, apod.

Řešení musí být navrženo jako robustní a spolehlivé, bez „Single

point of failure“, tedy tak, aby výpadek jediné komponenty

nezpůsobil výpadek celého systému nebo ztrátu dat.

Dodavatel ve své nabídce uvede požadované parametry všech

virtuálních serverů pro jednotlivé komponenty aplikace IS DP-3

V prostředích V, T není požadováno zajištění vysoké dostupnosti

a provozních SLA jako u provozního prostředí, ale Zhotovitel je

povinen zajistit jejich provoz tak, aby nedošlo k omezení uživatelů

těchto prostředí.“

Databáze bude podporovat svůj běh v režimu vysoké dostupnosti,

a to active-passive nebo active-active.

Zhotovitel ve své nabídce uvede rámcové požadavky na HW a SW

komponenty, které následně bude schopen rozpracovat

do detailních požadavků ve fázi analýzy.

Požadavky je nutno specifikovat minimálně pro:

− Množství virtuálních serverů včetně jejich základních

parametrů (CPU, paměť, diskový prostor, …)

− Rozložení serverů

− Požadavky na diskový prostor

− Množství požadovaných síťových portů včetně jejich rychlostí

− Požadavky na SAN infrastrukturu

Požadavky na zálohování“

(…)“.

V bodu 2.1 Přílohy č. 3 „Podmínky správy a provozu“ návrhu smlouvy (dále jen „Příloha č. 3 návrhu smlouvy“) zadavatel stanovil: • „Maximální akceptovatelný čas výpadku (RTO – Recovery Time Objective). Objednatel požaduje maximální hodnotu pro období „mimořádné provozní doby podpory“ tak jak je definována v této Příloze na 8 hodin.“

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

• „Maximální přípustná ztráta dat (RPO – Recovery Point Objective). Objednatel požaduje maximální hodnotu pro období „mimořádné provozní doby podpory“ tak jak je definována v této Příloze na 4 hodiny.“ • „Dostupností se rozumí funkčnost ISSZ DP-3 z pohledu uživatele, který tak může zpracovávat agendu prostřednictvím ISSZ DP-3.L“ • „Výpadkem se rozumí nefunkčnost nebo omezení funkčnosti ISSZ DP-3, která brání uživateli zpracovávat agendu prostřednictvím ISSZ DP-3. Čas výpadku se promítá negativně do dostupnosti (parametr SLA).“

V bodu 2.2.1 Přílohy č. 3 návrhu smlouvy zadavatel stanovil: „Řešení Incidentů je služba s

garantovanou reakční dobou a maximální dobou řešení. Cílem je rychlé obnovení standardního

provozního stavu a minimalizace škod výpadků. Proto je především hledán způsob, jak obnovit

funkčnost postižené služby. (…) Tabulka 1 – Řešení Incidentů

Typ Incidentu

Kategorie III

Nefunkčnost aplikace ISSZ DP-3 nebo nefunkčnost klíčové součásti dodaného

předmětu plnění, eventuálně kybernetický bezpečnostní incident nebo událost dle

níže uvedené klasifikace vztahující se k dodanému plnění. Jeho řešení vyžaduje

neprodlené zásahy obsluhy s tím, že musí být všemi dostupnými prostředky

obnovena funkčnost systému a zabráněno dalšímu šíření kybernetického

bezpečnostního incidentu nebo události včetně minimalizace vzniklých

i potenciálních škod.

Kategorie II

Výrazně ztěžuje nebo komplikuje činnost uživatelů ISSZ DP-3 z důvodu selhání nebo

omezení některé ze systémových funkcí podporujících důležité procesy. Jeho řešení

vyžaduje neprodlené zásahy obsluhy s tím, že musí být vhodnými prostředky

obnovena funkčnost systému včetně minimalizace vzniklých škod.

Kategorie I

Vyskytuje v izolované části díla nebo dílčího plnění. Využívání díla je částečně

ztíženo a nemá vliv na ostatní funkce. Jeho řešení vyžaduje zásahy obsluhy s tím, že

musí být vhodnými prostředky obnovena funkčnost systému včetně minimalizace

vzniklých škod.

Reakční

doba na

nahlášený

Incident

Doba

vyřešení

30 minut

4 hodiny

30 minut

8 hodin

30 minut

do 2

pracovních

dnů“

(…) Incident je pak řešen s prioritou odpovídající dané kategorii. Kategorie III má nejvyšší

prioritu a řeší se přednostně, kategorie I má nejnižší prioritu a řeší se až po kategoriích III a II.“

V bodu 2.2.7 Přílohy č. 3 návrhu smlouvy zadavatel stanovil: „Testovací prostředí je provozováno na virtuálních serverech, které může sloužit jako záloha pro případ havárie provozního prostředí. V případě výpadku provozního prostředí Zhotovitel nahraje zálohu provozního prostředí na testovací prostředí, které zde bude provozováno po dobu nedostupnosti provozního prostředí. Po zprovoznění produkčního prostředí Zhotovitel zajistí opětovné zprovoznění testovacího prostředí ve lhůtě 5 (pět) pracovních dnů.“

Nedílnou součástí nabídky je navrhovatelem vyplněná Příloha č. 1 návrhu smlouvy (dále jen „Technické požadavky“), v níž se uvádí mj. následující: „Číslo požadavku

Definice požadavku

Komponenta naplňující požadavek /

Způsob naplnění požadavku /

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Technologie naplňující požadavek

Objednatele

(…)

TECH304

(…)

TECH405

(…)

TECH416

(…)

TECH421

(…)

TECH428

(…)

TECH515

(…)

TECH603

Systém musí být v souladu s právními předpisy,

standardy a normami, které jsou uvedeny v kapitole

4 zadávací dokumentace.

Dodavatel vyrobí systém v souladu

s právními

předpisy,

standardy

a normami,

které

jsou uvedeny

v kapitole 4 zadávací dokumentace, jak

z oblasti informačních systémů, tak

z oblasti

důchodového

pojištění

a výsluhových nároků.

Architektura celého systému bude navržena tak, aby

bylo možné kontinuálně dodržovat provozní

parametry systému požadované na rychlost,

odezvu, kapacitu a provoz systému bez ohledu

na počet transakcí, které v systému budou probíhat.

Všechny moduly aplikace DP3 budou na sobě

nezávislé a bude možné v ostrém provozu

produkčního prostředí škálovat jejich výkon díky

použitým technologiím a architektuře bez nutnosti

zásahu do aplikace jen na úrovni HW a SW

infrastruktury např. posílením výkonu, přidáním

serveru, apod.

ANO

Řešení musí být navrženo jako robustní a spolehlivé,

bez „Single point of failure“, tedy tak, aby výpadek

jediné komponenty nezpůsobil výpadek celého

systému nebo ztrátu dat.

ANO

–

redundance

komponent

v jednotlivých HW boxech, redundance

boxů, viz. Schéma infrastruktury

Dodavatel ve své nabídce uvede požadované

parametry všech virtuálních serverů pro jednotlivé

komponenty aplikace IS DP-3

ANO – podrobně je uvedeno v příloze

Příloha č. 1.4 Návrh architektury

a návazně v dokumentu Příloha č. 1.5

Sizing a rozložení serverů

V prostředích V, T není požadováno zajištění vysoké

dostupnosti a provozních SLA jako u provozního

prostředí, ale Zhotovitel je povinen zajistit jejich

provoz tak, aby nedošlo k omezení uživatelů těchto

prostředí.“

ANO, uchazeč respektuje

Databáze bude podporovat svůj běh v režimu vysoké

dostupnosti, a to active-passive nebo active-active.

ANO – MS SQL Server, active-passive

Zhotovitel ve své nabídce uvede rámcové požadavky

na HW a SW komponenty, které následně bude

schopen rozpracovat do detailních požadavků ve

fázi analýzy.

Požadavky je nutno specifikovat minimálně pro:

− Množství virtuálních serverů včetně jejich

základních parametrů (CPU, paměť, diskový

prostor, …)

− Rozložení serverů

ANO, v nabídce uvedeny rámcové

požadavky, které budou v rámci projektu

dále upřesněny a rozpracovány. Příloha

č. 1.5 Sizing a rozložení serverů

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

−

Požadavky na diskový prostor

Množství požadovaných síťových portů včetně

jejich rychlostí

− Požadavky na SAN infrastrukturu

Požadavky na zálohování“

(…)“.

V bodu 2.3 „Zajištění vysoké dostupnosti a odolnosti proti katastrofě“ Návrhu architektury navrhovatel mj. uvedl: „[obchodní tajemství] (…)“

Nedílnou součástí nabídky je Sizing, v němž navrhovatel uvedl následující:

[obchodní tajemství]

Zadavatel Žádostí vyzval navrhovatele k objasnění jeho nabídky, v níž mj. uvedl: „[obchodní tajemství]“

V Objasnění navrhovatel uvedl mj. následující: „[obchodní tajemství]“

Rozhodnutím o vyloučení zadavatel vyloučil navrhovatele ve smyslu 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, přičemž vyloučení odůvodnil následovně: „Při posuzování nabídky dospěl Zadavatel k závěru, že nabídka účastníka nevyhovuje ve všech ohledech zadávacím podmínkám Veřejné zakázky. Z tohoto důvodu se Zadavatel dne 31. 8. 2022 obrátil na účastníka s výzvou o objasnění nabídky (…)

Nejasnosti vztahující se k popisu navrhované architektury řešení se však nepodařilo objasnit

a Objasnění nabídky v tomto ohledu pouze potvrdilo, že nabídka nebyla zpracována v souladu

se zadávacími podmínkami.

Součástí nabídky účastníka je mj. příloha č. 1.4 Návrhu smlouvy – Návrh architektury řešení.

V kapitole 2.3 této přílohy věnované zajištění vysoké dostupnosti a odolnosti proti katastrofě

je uvedeno, že pro DR řešení lze využít kapacitu virtualizační platformy využívanou v běžném

provozu pro Testovací prostředí, které specifikuje v lokalitě 2. Konfigurace testovacího

prostředí uvedená v Příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy – Sizing a rozložení serverů, která byla

uvedena v nabídce, má však nižší zdroje v CPU a RAM než u prostředí produkčního. Tedy zdroje

navržené pro testovací prostředí by v případě nutnosti nebyly schopny mít stejné parametry

jako produkční prostředí bez dodatečného času a zdrojů, což by mělo dopad na výkon

a dostupnost ISSZ DP-3.

Současně ale účastník ve své nabídce prostřednictvím podpisu Návrhu smlouvy potvrdil, že

hodlá plnit závazné SLA parametry, které jsou uvedeny v Příloze č. 3 Návrhu smlouvy

(dostupnost, RTO, RPO, lhůty pro odstranění provozních incidentů). Lhůty pro řešení provozních

incidentů kategorie III a II jsou přitom tak krátké, že není možné během těchto lhůt provést

doplnění kapacit prostředí.

Z těchto důvodů byl účastník požádán o objasnění, jak v případě katastrofy bude při nasazení

testovacího prostředí v lokalitě 2 zajištěno plnění požadavků vyplývajících z Přílohy č. 3 Návrhu

smlouvy. Navrhované řešení zároveň nezmiňovalo existenci testovacího prostředí v případě

nutnosti přesunout produkční prostředí do lokality 2, přičemž dle zadávacích podmínek bylo

požadováno, aby testovací prostředí bylo k dispozici. (…)

objasnění nabídky neshledal Zadavatel jako vyhovující. V Příloze č. 1 Návrhu smlouvy byl

mj. obsažen technický požadavek TECH304, ve kterém bylo požadováno následující: »Systém

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

musí být v souladu s právními předpisy, standardy a normami, které jsou uvedeny v kapitole 4

zadávací dokumentace.«. Jedním z předpisů, který je uveden v kapitole 4 zadávací

dokumentace je i vyhláška č. 82/2018 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických

bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních, náležitostech podání v oblasti

kybernetické bezpečnosti a likvidaci dat (vyhláška o kybernetické bezpečnosti). Podrobnější

požadavky vztahující se k problematice kybernetické bezpečnosti pak byly stanoveny v Příloze

č. 12 Návrhu smlouvy.

Ustanovení § 10 odst. 3 Vyhlášky stanoví následující: »Povinná osoba zajistí oddělení

vývojového, testovacího a provozního prostředí.«. Účastník v nabídce navrhl, aby jako DR

řešení bylo použito testovací prostředí do doby, než by bylo rekonstruováno původní produkční

prostředí. V takové situaci by pak testovací a produkční prostředí splynula v jedno a prostředí

určené pro testování by absentovalo zcela. Navíc ve lhůtě 4 hodin, která je určena

pro odstranění incidentu kategorie III (kap. 2.2.1 Přílohy č. 3 Návrhu smlouvy) se nejeví jako

realistické, aby došlo ke zřízení potřebných virtuálních serverů včetně instalace potřebného SW

vybavení.

Nad rámec výše uvedeného je navrhovaný popis architektury dále nesouladný s ust. § 15 písm.

f), který stanoví následující požadavek: »Povinná osoba v rámci řízení kontinuity činností

realizuje opatření pro zvýšení odolnosti informačního a komunikačního systému vůči

kybernetickým bezpečnostním incidentům a omezením dostupnosti a vychází při tom

z požadavků podle § 27,«. Ustanovení § 27 písm. d) Vyhlášky pak požaduje, aby povinná osoba

zavedla »opatření pro zajišťování úrovně dostupnosti, kterými zajistí redundanci aktiv

nezbytných pro zajištění dostupnosti informačního a komunikačního systému.«.

Odolnost a významnost, informačního systému byla stanovena v Příloze č. 3 Návrhu smlouvy

prostřednictvím parametrů SLA, RPO a RTO. Aby toho bylo možné dosáhnout je potřeba mít

v záložním datacentru plnohodnotné disaster recovery řešení. Návrh použití testovacího

prostředí pro účely disaster recovery, které je výkonnostně slabší, tuto dostupnost porušují.

Návrh architektury předpokládá zprovoznění systému v záložním datacentru až v případě

havárie primárního datacentra. Reálná časová náročnost na zprovoznění v záložním

datacentru neumožní splnit definovaná SLA, RPO a RTO. Bez dodatečných investic do HW a SW

nelze zajistit redundanci aktiv.

Výše popsaný nedostatek navrhované architektury řešení se nepromítá jen

do kyberbezpečnostních aspektů systému, ale ovlivňuje soulad s celou řadou dalších

technických požadavků, které byly součástí Přílohy č. 1 Návrhu smlouvy. Jedná se o následující

zadávací podmínky:

1) TECH405 (…)

Dle návrhu by bylo nutné při spuštění aplikace v záložním datacentru do konfigurace

aplikační části zasáhnout. Produkční část není v záložním datacentru vytvořena. Není tak

možné kontinuálně dodržovat provozní parametry systému.

2) TECH416 (…)

Navrhované řešení není robustní a spolehlivé. V případě výpadku primárního datacentra

dojde k výpadku celého systému.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Není navrženo samostatné DR řešení pro aplikační část a je počítáno s čistou instalací

včetně serverů až v době havárie. Instalace produkčního prostředí do testovacího prostředí

(byť s posílenou HW infrastrukturou, jak je předjímáno v Objasnění nabídky) bez existence

jakéhokoli záložního řešení představuje »single point of failure«.

3) TECH425 (…)

V požadavku je určeno, k jakému účelu má prostředí sloužit. Nebylo předpokládáno, aby

testovací prostředí bylo použito v případě DR řešení. Použití testovacího prostředí pro účely

DR řešení tak samo o sobě představuje porušení účelu, pro nějž má být toto prostředí

určeno.

4) TECH427 (…)

V návrhu sizingu toto není uvedeno. Se zdroji se v něm nepočítá. Proto kdyby Zhotovitel

testovací prostředí použil jako DR řešení, musel by další nové testovací prostředí

vybudovat. Na takové vybudování testovacího prostředí však nejsou předpokládány zdroje

v Příloze č. 1.4 Návrhu smlouvy.

5) TECH428 (…)

Dle návrhu bude v případě přepnutí produkčního prostředí do záložního datacentra

testovací prostředí dlouhodobě nedostupné, a to až do doby obnovení původního

produkčního prostředí. V takovém případě dojde k omezení uživatelů původního

testovacího prostředí.

S ohledem na výše uvedené Zadavatel rozhodl v souladu s ust. § 48 odst. 2 písm. a) a b) ZZVZ

o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení na Veřejnou zakázku, neboť nabídka účastníka

nesplňuje zadávací podmínky a na základě výzvy Zadavatele se předmětné nabídky nepodařilo

objasnit.“

Dne 30. 9. 2022 zadavatel obdržel Námitky, v nichž navrhovatel namítá, že nebyly dány důvody pro jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, a tvrdí, že Rozhodnutí o vyloučení je nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a netransparentní, tedy nezákonné.

V úvodu Námitek navrhovatel shrnuje dosavadní rozhodné skutečnosti z průběhu zadávacího řízení, tj. podání nabídky, Žádost, Objasnění a Rozhodnutí o vyloučení.

V části II. „Zadavatelem tvrzené důvody pro vyloučení účastníka“ písm. A. „Ke skutečnostem, jejichž objasnění si Zadavatel Výzvou vyžádal“ Námitek (dále jen „část II. písm. A. Námitek“) navrhovatel sděluje, že z Rozhodnutí o vyloučení mu vyplynulo, že zadavatel jím předložené

Objasnění neshledal vyhovujícím, a že jím podaná nabídka „nesplňuje celou řadu v Rozhodnutí

uvedených dílčích technických požadavků v rozporu s Přílohou č. 1 Návrhu smlouvy (…) jakož

ani parametry SLA, RPO, RTO stanovené Příloze č. 3 Návrhu smlouvy“. Navrhovatel

s odůvodněním zadavatele uvedeným v Rozhodnutí o vyloučení nesouhlasí a konstatuje, že

předmětné rozhodnutí je nedůvodné a nesrozumitelné. Dle navrhovatele bylo v Objasnění

dostatečně, úplně a jasně vysvětleno, že „pro provoz Produkčního prostředí ve virtualizaci

v případě katastrofy primárního datacentra bude potřeba stejná infrastruktura i v záložním

datacentru, a že v žádném případě nepředpokládá, že použije jen infrastrukturu záložního

datacentra určenou v běžném provozu pro provoz Testovacího prostředí.“ Dle navrhovatele

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

zadavatel tedy rozhodl o jeho vyloučení, na základě v Objasnění „již vyvrácené premisy, že

»v případě katastrofy bude Produkční prostředí provozováno jen na infrastruktuře

pro Testovací prostředí«“.

V části II. písm. B. „K objasnění skutečností všeobecně známých a skutečností vyplývajících ze ZD“ Námitek (dále jen „část II. písm. B. Námitek“) navrhovatel rámcově shrnuje dle něj v problematice budování informačních systémů ve virtualizovaném prostředí známé a všeobecně přijímané skutečnosti.

V části II. písm. C. „K údajnému splynutí Testovacího a Produkčního prostředí“ Námitek (dále jen „část II. písm. C. Námitek“) navrhovatel namítá, že v nabídce nenavrhl, aby jako disaster recovery (dále jen „DR“) řešení „bylo využito původní Testovací prostřední v tom smyslu, že

Testovací a Produkční prostření splyne v jedno, jak se mylně v Rozhodnutí domnívá Zadavatel.“

Navrhovatel tvrdí, že předpokládal a v Objasnění to zdůraznil, že „Produkční prostředí

ve virtualizovaném prostředí (…) bude spuštěno na fyzických serverech v záložním datacentru.

Pro úsporu požadovaných HW zdrojů pak Účastník v rámci své Nabídky navrhnul, že mohou

být ke spuštění virtuálních serverů Produkčního prostředí využity také HW zdroje, které se

uvolní zastavením (případně omezením) Testovacího prostředí, pokud toto provozní důvody

umožní (což však ale současně znamená, že také nemusí, pokud to provozní důvody zrovna

neumožní). Účastník přitom zdůrazňuje, že ve virtualizovaném prostředí není prostředí

(Produkční nebo Testovací) ohraničeno lokalitami, fyzickými servery, či diskovými úložišti, jak

zřejmě tuto hranici chápe Zadavatel, ale hranicemi sady instancí virtuálních serverů, které toto

prostředí tvoří.“ Navrhovatel dále tvrdí, že „(p)okud je virtualizované prostředí budováno

v souladu s pravidly Kybernetické bezpečnosti a s použitím moderních virtualizačních platforem

(…), pak spuštěním instance virtuálního serveru z Produkčního prostředí na hypervizoru, kde

běžel (…) nemůže v žádném případě dojít ke splynutí obou prostředí, jak nesprávně tvrdí

Zadavatel, a potažmo tedy ani k porušení ustanovení § 10 odst. 3 Vyhlášky, resp. technického

požadavku TECH304, ani požadavků Zadavatele vyplývajících z kap. 2.2.1 Přílohy č. 3 Návrhu

smlouvy“.

V části II. písm. D. „K údajně neplnohodnotnému disaster recovery řešení (procedury)“

Námitek (dále jen „část II. písm. D. Námitek“) navrhovatel namítá, že v nabídce ani v Objasnění

neuvedl a „ani rozhodně nepředpokládal, že by Produkční prostředí v Disaster Recovery režimu

bylo spuštěno na výkonnostně slabším prostředí“. Navrhovatel k tomu odkazuje na Objasnění,

v němž uvedl „pokud to lze, je možné zastavit testovací prostředí a uvolněné HW prostředky

využít v záložní lokalitě pro zvládnutí krizové situace. Neznamená to ale, že přesunuté

Produkční prostředí využije pouze kapacitu získanou zastavením Testovacího prostředí, bude

si muset sáhnout i na další zdroje.“

V části II. písm. E. „K údajnému nesplnění požadavků na parametry SLA, RPO a RTO“ Námitek (dále jen „část II. písm. E. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele uvedenému v Rozhodnutí o vyloučení, že „(r)eálná časová náročnost na zprovoznění v záložním datacentru neumožní splnit definovaná SLA, RPO a RTO. Bez dodatečných investic do HW a SW nelze zajistit redundanci aktiv.“, když namítá, že „Návrh řešení architektury v Nabídce sice předpokládá zprovoznění virtualizované části systému až v případě havárie primárního datacentra, pro toto zprovoznění v definovaných SLA, RPO a RTO ovšem současně předpokládá existenci dostatečných redundantních aktiv.“, a současně odkazuje na zadávací podmínky stanovené zadavatelem v bodě 1.3.1 a 1.3.2 Přílohy č. 6 návrhu smlouvy, a dále na obsah své

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

nabídky, konkrétně bod 2.3 Návrhu architektury a Sizing, ve kterém popisuje potřebné

virtuální servery, přičemž „(j)ejich namapování na skutečné fyzické prostředí může být

specifikováno až na základě analýzy a seznámení se s IT prostředím Zadavatele, což Účastník

v Dopise a v návaznosti na ZD opět podrobně a dostatečně vysvětluje“.

V části II. písm. F. „K údajnému nesplnění technického požadavku TECH405“ Námitek (dále jen „část II. písm. F. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele uvedenému v Rozhodnutí o vyloučení, že „(d)le návrhu by bylo nutné při spuštění aplikace v záložním datacentru do konfigurace aplikační části zasáhnout. Produkční část není v záložním datacentru vytvořena. Není tak možné kontinuálně dodržovat provozní parametry systému.“, jelikož má za to, že citované tvrzení nenachází oporu ve skutkovém stavu věci a je v rozporu s jím podanou nabídkou a Objasněním. Navrhovatel k tomu odkazuje na bod 2.3 Návrhu architektury, kde uvedl „(n)utnost existence MetroClusteru (…) V daném případě není nutné při spouštění aplikace v záložním datacentru do konfigurace aplikačních částí nijak zasahovat, jak Zadavatel nesprávně a zcela nedůvodně tvrdí.“

V části II. písm. G. „K údajnému nesplnění technického požadavku TECH416“ Námitek (dále jen „část II. písm. G. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele uvedenému v Rozhodnutí o vyloučení, že navrhované řešení „není robustní a spolehlivé, neboť v případě výpadku primárního datacentra dojde k výpadku celého systému (…) Není navrženo samostatné DR řešení pro aplikační část a je počítáno s čistou instalací v četně serverů až v době havárie. Instalace produkčního prostředí do testovacího prostředí (byť s posílenou

HW infrastrukturou, jak je předjímáno v Objasnění nabídky) bez existence jakéhokoli záložního

řešení představuje »single point of failure«.“, když namítá, že citované tvrzení nenachází oporu

v obsahu nabídky. Dle navrhovatele jím navržené řešení neobsahuje „single point of failure“,

když s odkazem na bod 2.3 Návrhu architektury konstatuje, že „(n)avrhované řešení totiž

počítá se spuštěním replikovaných image virtuálních serverů (…) V připravené a dostatečně

dimenzované virtualizační platformě lze přitom toto spuštění provést v časech daných

požadavky na SLA, RPO a RTO.“

V části II. písm. H. „K údajnému nesplnění technického požadavku TECH425“ Námitek (dále jen „část II. písm. H. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele uvedenému v Rozhodnutí o vyloučení, že „(p)oužití testovacího prostředí pro účely DR řešení tak samo o sobě představuje porušení účelu, pro nějž má být toto prostředí určeno.“, když s odkazem na bod 2.2 Návrhu architektury, podle kterého jsou vývojové, testovací a produkční prostředí stavěna jako naprosto nezávislá prostředí, tvrdí, že „(z)adavatel opět zcela mylně usuzuje, že testovací prostředí ve smyslu »HW + instalace OS + instalace aplikace v konfiguraci pro testovací účely« bude použito pro DR řešení, ačkoliv z Nabídky ani Dopisu Objasnění nic takového nevyplývá (…) Technický požadavek TECH425 Nabídka Účastníka prokazatelně s ohledem na obsah Nabídky a její objasnění obsažené v Dopise splňuje (…)“.

V části II. písm. CH. „K údajnému nesplnění technického požadavku TECH427“ Námitek (dále jen „část II. písm. CH. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele, že „(v) návrhu sizingu toto není uvedeno. Se zdroji se v něm nepočítá. Proto kdyby Zhotovitel testovací prostředí použil jako DR řešení, musel by další nové testovací prostředí vybudovat. Na takové vybudování testovacího prostředí však nejsou předpokládány zdroje v Příloze č. 1.4 Návrhu smlouvy.“, když namítá, že citované tvrzení je nesprávné a nenachází oporu ve skutkovém stavu věci, když v Sizingu výslovně uvedl, že „do T i P prostředí jsme započítali rezervu 1

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

virtuálního serveru pro případ, že se v rámci analýzy a návrhu řešení ukáže potřeba oddělit

od sebe některé komponenty. Uvedenou rezervu v obou prostředích včetně Disaster Recovery

režimu v Produkčním prostředí lze přitom využít i pro splnění technického požadavku

TECH427.“

V části II. písm. I. „K údajnému nesplnění technického požadavku TECH428“ Námitek (dále jen „část II. písm. I. Námitek“) navrhovatel brojí proti tvrzení zadavatele, že „(d)le návrhu bude v případě přepnutí produkčního prostředí do záložního datacentra testovací prostředí dlouhodobě nedostupné, a to až do doby obnovení původního produkčního prostředí.

V takovém případě dojde k omezení uživatelů původního testovacího prostředí.“, když namítá,

že se zadavatel zcela mylně a v rozporu s jeho nabídkou domnívá, že „při přepnutí Produkčního

prostření do záložního datacentra musí být Testovací prostředí nutně vypnuté. (…) v rámci své

Nabídky uvažoval o využití výpočetních zdrojů (tj. jen CPU a MEM) z hardware v záložní

lokalitě, který je primárně používaný pro Testovací prostředí, pouze volitelně, jako alternativu.“

V části III. „Nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí“ Námitek navrhovatel rozvíjí svou argumentaci, ve které tvrdí, že Rozhodnutí o vyloučení „trpí nedostatkem odůvodnění“ a je „tak z části nesrozumitelné a nepřezkoumatelné“. Navrhovatel sděluje své přesvědčení, že

Rozhodnutí o vyloučení není transparentní, když z jeho odůvodnění není seznatelné, jak

zadavatel dospěl k závěrům v něm uvedeným.

Dne 14. 10. 2022 navrhovatel obdržel Rozhodnutí o námitkách, jímž byly jeho Námitky odmítnuty.

V části II. „K jednotlivým výhradám Stěžovatele proti Rozhodnutí o vyloučení (oddíl II

Námitek)“ bod II.A „Ke skutečnostem, jejichž objasnění si Zadavatel Výzvou vyžádal“

Rozhodnutí o námitkách zadavatel předně shrnuje, že navrhovatele vyzval k objasnění jeho

nabídky, přičemž obdržené Objasnění neshledal jako vyhovující, což uvedl v Rozhodnutí

o vyloučení. Zadavatel dále uvádí, že „hlavní nedostatek navrhovaného řešení přitom

Zadavatel shledal v tom, že pokud by došlo k tzv. katastrofě, tzn. produkční prostředí umístěné

v lokalitě 1 by se stalo nedostupným, bylo by nutné v lokalitě 2 spustit záložní produkční

prostředí, přičemž pro uvedení produkčního prostředí do provozu v lokalitě 2 by bylo nutné

využít diskové, paměťové a procesorové kapacity, které byly určeny pro testovací prostředí.

Testovací prostředí zejména z důvodu chybějících diskových kapacit by pak v takovém případě

nebylo funkční a nebylo by možné jej využívat k určenému účelu, a to až do doby obnovení

dostupnosti produkčního prostředí v lokalitě 1.“ Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele

uvedeným v Námitkách, že v Objasnění „dostatečně, úplně a jasně objasnil a vysvětlil, že

pro provoz Produkčního prostředí ve virtualizaci v případě katastrofy primárního datacentra

bude potřeba stejná infrastruktura i v záložním datacentru a že v žádném případě

nepředpokládá, že použije jen infrastrukturu záložního datacentra určenou v běžném režimu

pro provoz Testovacího prostředí.“, a to proto, že citované tvrzení neodpovídá obsahu nabídky,

když z navrženého Sizingu je zřejmé, že „pro záložní produkční prostředí v lokalitě 2 je

vyhrazeno pouze 6 virtuálních procesorů a 80 GB paměti. To představuje jen zlomek kapacit,

které mají být alokovány pro produkční prostředí v lokalitě 1. Pokud by tedy v lokalitě 2 mělo

být produkční prostředí uvedeno do provozu, musí být kapacity převzaty z testovacího

prostředí. Jakékoli jiné paměťové, procesorové a diskové kapacity, kromě těch, které jsou

určeny pro testovací prostředí a pro záložní produkční prostředí, nejsou v příloze 1.5 Sizing

předvídány. Pokud tedy Stěžovatel v Objasnění nabídky (a obdobně pak i v Námitkách) uvádí,

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

že: »dostatečné HW kapacity budou připraveny dopředu«, pak toto tvrzení neodpovídá obsahu

přílohy 1.5 nabídky a tato příloha nebyla v rámci Objasnění nabídky nijak změněna. Z tohoto

důvodu tedy Objasnění nabídky nepřispělo k objasnění vytýkaných nejasností a nadále z něj

nebylo zřejmé, odkud budou vzaty kapacity pro spuštění produkčního prostředí v lokalitě 2,

aniž by současně muselo dojít k zrušení testovacího prostředí v téže lokalitě.“ V této souvislosti

zadavatel dále odkazuje na v Příloze č. 1 návrhu smlouvy uvedenou zadávací podmínku

TECH421, podle které „(d)odavatel ve své nabídce uvede požadované parametry všech

virtuálních serverů pro jednotlivé komponenty aplikace IS DP-3“, k níž navrhovatel ve své

nabídce uvedl: „ANO − podrobně je uvedeno v příloze Příloha č. 1.4 Návrh architektury

a návazně v dokumentu Příloha č. 1.5 Sizing a rozložení serverů.“ Dále zadavatel podotýká, že

s uvedeným souvisí bod 4. zadávací dokumentace, ve kterém je mj. uvedeno: „V rámci

předmětu plnění je dodavatel povinen zpracovat požadavky na požadovanou konfiguraci

pro fungování aplikace ISSZ DP-3. Na základě této konfigurace obstará zadavatel potřebné HW

a SW vybavení a poskytne jej vybranému dodavateli pro účely realizace Díla.“, tzn., že Návrh

architektury a Sizing měly být součástí nabídky a „měly se stát závazným podkladem

pro realizaci díla“. Dle zadavatele pak v případě, kdy navrhovatel v Sizingu „nenavrhl

dostatečné procesorové, paměťové a diskové kapacity pro spuštění záložního provozního

prostředí v lokalitě 2 (kromě těch, které byly uvedeny pro testovací prostředí a pro zálohu

databázového produkčního prostředí v lokalitě 2), je neobhajitelné jeho tvrzení, že:

»dostatečné HW kapacity budou připraveny dopředu«. (…) V průběhu realizace díla by se

přitom již dodavatel nemohl odchýlit od údajů, které nabídl v rámci své nabídky (…).“ Zadavatel

tudíž uzavírá, že nabídka navrhovatele ve znění Objasnění „byla nevyhovující a vnitřně

rozporná, pokud jde o návrh architektury a požadavky na konfiguraci infrastruktury potřebné

pro provoz ISSZ DP-3. (…) Příloha 1.5 je tak v přímém rozporu s tvrzeními Stěžovatele

obsaženými v Objasnění nabídky (a stejně tak v kap. 2.3 přílohy č. 1.4 Návrhu smlouvy).“

V části II. bod II.B „K objasnění skutečností všeobecně známých a skutečností vyplývajících ze ZD“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel konstatuje, že nabídka navrhovatele neodpovídá obecným standardům, které navrhovatel uvedl v části II. písm. B. Námitek, neboť v Sizingu „nebyly předvídány dostatečné kapacity pro spuštění produkčního prostředí v záložní lokalitě“.

K argumentaci navrhovatele, v níž se odvolává na Přílohu č. 6 návrhu smlouvy, zadavatel

sděluje následující: „Stěžovatel se však mýlí, pokud se domnívá, že by v rámci výstupu etapy 1

mohl předložit návrh konfigurace HW vybavení, který by neodpovídal nabídce podané

do zadávacího řízení na Veřejnou zakázku. Vymezení díla je závazně determinováno

dokumenty specifikovanými v čl. 3 odst. 4 Návrhu smlouvy. Tyto dokumenty jsou uspořádány

od obecného ke konkrétnímu a současně jsou sjednána pravidla pro řešení případných kolizí

mezi těmito dokumenty, (…) nabídka podaná účastníkem do zadávacího řízení má přednost

před dokumenty, které podrobněji vymezují dílo, avšak byly účastníkem zpracovány až

v průběhu realizace díla. Tato hierarchická struktura dokumentů determinujících dílo zajišťuje,

že smluvní strany budou při realizaci díla postupovat od obecného ke konkrétnímu (tj. dílo bude

postupně konkretizováno) a současně přitom bude zajištěno, že nedojde k vychýlení z mezí,

které byly v počátku zadávacího řízení vytyčeny zadávací dokumentací a nabídkou. Nedojde

tak k podstatné změně předmětu plnění, která by mohla být nepřípustnou z hlediska pravidel

pro zadávání veřejných zakázek. Je tedy pravdou, že návrh konfigurace HW vybavení, které měl

Zadavatel obstarat pro provoz ISSZ DP-3, představoval výstup etapy 1 díla. Současně však platí,

že tento výstup může obsahovat pouze upřesnění údajů, které byly obsaženy v nabídce

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

(vč. přílohy č. 1.5 návrhu smlouvy) a nemůže být s přílohami smlouvy v rozporu. Pokud by tedy

až v rámci etapy 1 díla Stěžovatel předložil návrh konfigurace, který by nebyl souladný

s přílohou č. 1.5 Návrhu smlouvy (např. obsahoval by jiné kapacity určené pro produkční

prostředí v záložní lokalitě), Zadavateli by s ohledem na čl. 3 odst. 5 nezbylo nic jiného, než

takový výstup etapy 1 díla odmítnout akceptovat pro rozpor s nabídkou.“ Zadavatel v této

souvislosti zdůrazňuje, že nabídka navrhovatele nebyla vyloučena proto, že by obsahovala

nevyhovující HW infrastrukturu, a současně dodává, že předmětem veřejné zakázky je

zpracování návrhu celkové architektury a sizingu kapacit potřebných pro provoz ISSZ DP-3, což

vyplývá z bodu 4. zadávací dokumentace, v němž se uvádí, že „(v) rámci předmětu plnění je

dodavatel povinen zpracovat požadavky na požadovanou konfiguraci pro fungování aplikace

ISSZ DP-3. Na základě této konfigurace obstará zadavatel potřebné HW a SW vybavení

a poskytne jej vybranému dodavateli pro účely realizace Díla.“

V části II. bod II.C „Ke splynutí Testovacího a Produkčního prostředí“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel konstatuje, že ze zadávací podmínky TECH425 Přílohy č. 1 návrhu smlouvy jednoznačně vyplývá, k jakému účelu má testovací prostředí sloužit, „(n)aproti tomu z Nabídky

Stěžovatele bylo patrné, že Stěžovatel předpokládá, že kapacity testovacího prostředí budou

v případě Disaster Recovery procedury použity pro účely spuštění produkčního prostředí

v záložní lokalitě.“ K tomu zadavatel dále dodává, že v Objasnění se navrhovatel „snažil svůj

původní návrh řešení korigovat, když uvedl »… pouze říká to, že pokud to lze, je možné zastavit

testovací prostředí a uvolněné HW prostředky využít v záložního lokalitě pro zvládnutí krizové

situace. Neznamená to ale, že přesunuté produkční prostředí využije pouze kapacitu získanou

zastavením testovacího prostředí, bude si muset sáhnout i na další zdroje«. Ani toto tvrzení

však předmětný nesoulad Nabídky se zadávacími podmínkami neodstranilo, neboť příloha

č. 1.5 Sizing neobsahovala žádné jiné volné procesorové, diskové a paměťové kapacity, kromě

těch, které byly určeny pro provoz testovací prostředí a velmi omezené kapacity určené

pro zálohu produkčního databázového prostředí v lokalitě 2. V návrhu Stěžovatelova řešení

tedy neexistovaly žádné »další zdroje« kromě těch, které byly určeny pro testovací prostředí.

V průběhu realizace díla by přitom nebylo možné tyto další kapacity doplnit, aniž by současně

nedošlo k uzavření dodatku ke smlouvě a k částečné modifikaci díla. V tomto směru tedy byla

Nabídka vyhovující2 a nesoulad se zadávacími podmínkami byl jednoznačně popsán

v Rozhodnutí o vyloučení.“ Dle zadavatele „(v) případě katastrofy by kapacity dedikované

pro lokalitu 1 byly nedostupné (v této nedostupnosti produkčního prostředí ostatně spočívá

ona katastrofa). K opětovnému uvedení systému do provozu by proto zbývaly pouze kapacity

lokality 2. Pokud by produkční prostředí mělo být zprovozněno v lokalitě 2 a pokud současně

neexistují žádné jiné procesorové, paměťové a diskové kapacity kromě těch, které jsou uvedeny

v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy, pak to znamená, že Zadavatel by musel testovací prostředí

z lokality 2 zrušit, aby si tak uvolnil kapacity pro provoz produkčního prostředí v lokalitě 2.

V takovém případě by na kapacitách lokality bylo zprovozněno produkční prostředí a původní

testovací prostředí by muselo být zálohováno. (…) V této souvislosti Zadavatel souhlasí se

Stěžovatelem v tom, že obrat »splynutí obou prostředí« nevystihuje správně situaci, která by

nastala v případě katastrofy. V daném případě by nedošlo ke splynutí aplikačních vrstev obou

prostředí, ale k tomu, že testovací prostředí by bylo z lokality 2 zrušeno a zálohováno jinde

Pozn. Úřadu: Z kontextu citovaného textu lze dovodit, že se jedná o písařkou chybu (překlep) zadavatele, když nemůže

být pochyb, že mělo být uvedeno „Nabídka nevyhovující“.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

a na uvolněných kapacitách by bylo uvedeno do provozu produkční prostředí dle provozních

standardů (…)“.

V části II. bod II.D „K neplnohodnotnému disaster recovery řešení (procedury)“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel opakovaně uvádí, že tvrzení navrhovatele uvedené v Objasnění, že přesunuté produkční prostředí nevyužije pouze kapacitu získanou zastavením testovacího prostředí, ale „bude si muset sáhnout i na další zdroje“, neodpovídá nabídce navrhovatele, jelikož v Sizingu navrhovatel nepředvídal „žádné další zdroje, které by bylo možné využít pro provoz produkčního prostředí v lokalitě 2 kromě zdrojů určených pro testovací prostředí a dále velmi omezených zdrojů pro zálohu produkčního databázového prostředí.“ K tomuto svému tvrzení zadavatel odkazuje na bod 2.3 Návrhu architektury, ve kterém sám navrhovatel uvádí, že „(p)ro zajištění odolnosti proti katastrofě jsou pro Produkční prostředí v Lokalitě 2 instalovány 2 databázové virtuální servery (P-DB-3, P-DB-4) s pasivními replikami produkčních databází.“ Dále zadavatel konstatuje, že dle Sizingu databázové virtuální servery P-DB-3 a PDB-4 představují pouze kapacitu 6 virtuálních procesorů a 80 GB paměti, když tyto kapacity v lokalitě 2 jsou naprosto v rozporu s požadovaným sizingem produkčního prostředí v lokalitě

Zadavatel namítané uzavírá konstatováním, že tato rozporuplnost jednotlivých částí nabídky nebyla navrhovatelem v rámci Objasnění odstraněna. Zadavatel si tvrzení navrhovatele vykládá tak, že tento „předpokládá, že by v průběhu realizace navrhl konfiguraci

HW infrastruktury odlišnou od parametrů uvedených v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy. (…)

S ohledem na stanovené obchodní podmínky však takový přístup není přípustný (…)“.

V části II. bod II.E „K nesplnění požadavků na parametry SLA, RPO a RTO“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel konstatuje, že se neztotožňuje s argumentací navrhovatele uvedenou v části II. písm. E. Námitek, jelikož „(n)abídka Stěžovatele nepředpokládala existenci dostatečných redundantních aktiv. Pokud by Zadavatel chtěl, aby pro Disaster Recovery proceduru byla v lokalitě 2 připravena dostatečná procesorová, paměťová a disková kapacita pro provoz produkčního prostředí, musel by Zadavatel tyto kapacity obstarat (a instalovat) v rozporu a nad rámec toho, co by bylo sjednáno se Stěžovatelem ve smlouvě (přílohy č. 1.4 a 1.5 smlouvy).“ Ke konkrétní argumentaci navrhovatele vycházející z bodu 2.3 Návrhu architektury zadavatel sděluje, že „(p)okud by Stěžovatel chtěl ISSZ DP-3 vybudovat v režimu metroclusteru, znamenalo by to, že v obou lokalitách by byla identická HW a SW kapacita. Obě lokality by umožňovaly aktivní přístup uživatelů (režim active-active). V jiných částech Nabídky však Stěžovatel takové řešení nepředpokládá. V Kapitole 2.3 přílohy č. 4 Návrhu smlouvy výslovně zmiňuje existenci pasivních replik. Stejně tak např. v odpovědi na TECH415 a TECH

515 v příloze č. 1 Návrhu smlouvy výslovně uvádí, že nabízené řešení bude založeno na režimu

»active-passive«“. V této souvislosti zadavatel dodává, že se pokusil předmětné nejasnosti

a rozpory nabídky odstranit pomocí Žádosti, avšak Objasnění navrhovatele tyto nejasnosti

neodstranilo, ale naopak utvrdilo zadavatele, že Sizing kapacit lokality 2 neodpovídá

zadávacím podmínkám. Na tomto místě opakovaně zadavatel uvádí, že se navrhovatel mýlí,

pokud si myslí, že „v průběhu realizace díla by byl oprávněn předložit konfiguraci HW

infrastruktury rozpornou s tím, co uvedl v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy. Příloha 1.5 Návrhu

smlouvy je závazným podkladem pro realizaci díla (…) Tato příloha má proto při realizaci díla

přednost před výstupy etap 1 a etap 2 díla (…)“ V zadávací podmínce TECH603 ostatně

Zadavatel jednoznačně uvedl, že: »Zhotovitel ve své nabídce uvede rámcové požadavky na HW

a SW komponenty, které následně bude schopen rozpracovat do detailních požadavků ve fázi

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

analýzy.«. Výstupy etap 1 a 2 tedy mají být konkretizací popisu nabízeného řešení, nesmějí však

být v rozporu s nabídkou (…)“.

V části II. bod II.F „K nesplnění technického požadavku TECH405“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel odmítá související námitku dle části II. písm. E. Námitek navrhovatele s tím, že navrhovatel „sice v kapitole 2.3 přílohy č. 1.4 Návrhu smlouvy zmiňuje metroclusterové řešení.

Současně si ale v téže kapitole odporuje, když zmiňuje, že repliky produkčního prostředí

v lokalitě 2 budou pasivní (nikoli tedy v režimu active-active). Současně ani příloha č. 1.5

Návrhu smlouvy neodpovídá tomu, že by se u navrhovaného řešení mělo uplatnit

metroclusterové řešení. V takovém případě by totiž pro produkční prostředí musely být

dedikovány identické procesorové, paměťové a diskové kapacity v obou lokalitách. (…)

V případě nedostupnosti produkčního prostředí v lokalitě 1 a současně při využití sizingu

uvedeného v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy by totiž Zadavatel musel nejprve zrušit a zálohovat

testovací prostředí, aby následně mohl uvolněné kapacity testovacího prostředí využít

pro spuštění produkčního prostředí v lokalitě 2.“

V části II. bod II.G „K nesplnění technického požadavku TECH416“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel zdůrazňuje, že nesoulad nabídky se zadávacími podmínkami „nespočíval ve ztrátě dat, nýbrž v tom, že aby bylo možné spustit produkční prostředí v lokalitě 2, bylo by nutné zrušit testovací prostředí (…) Pokud by pak bylo provozováno produkční prostředí v lokalitě 2, neměl by Zadavatel k dispozici testovací prostředí.“

V části II. bod II.H „K nesplnění technického požadavku TECH425“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel k námitce dle části II. písm. H. Námitek uvádí, že „své závěry ohledně nesplnění

TECH425 odůvodnil Zadavatel údaji, které byly uvedeny v Nabídce. Sám Stěžovatel totiž v kap.

2.3 přílohy č. 1.4 Návrhu smlouvy uvedl následující: »Pro tento provoz lze využít kapacitu

virtualizační platformy využívanou v běžném provozu pro Testovací prostředí.«. V příloze 1.5

Návrhu smlouvy Stěžovatel nenavrhl dostatečné procesorové, paměťové a diskové kapacity,

které by umožňovaly provoz produkčního prostředí v lokalitě 2, aniž by došlo k zrušení

testovacího prostředí.“

V části II. bod II.CH „K nesplnění technického požadavku TECH427“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel námitku navrhovatele, resp. jeho tvrzení uvedené v části II. písm. CH. Námitek odmítá, když sděluje, že „jeden rezervní virtuální server o kapacitě 2 vCPU a 16 GB nemůže postačovat k pokrytí kapacity testovacího prostředí anebo ke spuštění produkčního prostředí v záložní lokalitě. Uváděný záměr Stěžovatele využít rezervu pro splnění TECH 427 je navíc rozporný s předchozím tvrzením Stěžovatele, dle kterého: »Způsob a realizace DR scénářů a z toho vyplývající potřebné hardwarové kapacity pro vytvoření záložního prostředí bude vycházet z úvodní analýzy po seznámení se s reálným fyzickým hardwarovým prostředí a na základě toho bude specifikována potřebná hardwarová kapacita pro realizaci celého systému.«“.

V části II. bod II.I „K nesplnění technického požadavku TECH428“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel nesouhlasí s argumentací navrhovatele uvedenou v části II. písm. I. Námitek, neboť „využití kapacit testovacího prostředí v případě katastrofy není volitelné a nepředstavuje pouhou alternativu k využití jiných kapacit, neboť jiné kapacity nebyly Stěžovatelem v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy navrženy. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že v rámci úvodní analýzy (tj. etapy 2 díla) bude moci být přepracována konfigurace a sizing uvedená v příloze

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

č. 1.5 Návrhu smlouvy (…) Ze Zadávací dokumentace tedy neplyne, že by Stěžovatel měl nejprve

zmapovat stávající infrastrukturu Zadavatele a následně se rozhodnout a doporučit, jak by tato

infrastruktura mohla být využita pro provoz ISSZ DP-3. Stěžovatel měl navrhnout kompletní

konfiguraci infrastruktury potřebnou pro provoz ISSZ DP-3 v souladu s technickými a funkčními

požadavky uvedenými v zadávací dokumentaci. Stěžovatelův návrh architektury aplikace

a konfigurace infrastruktury však stanoveným zadávacím podmínkám nevyhovoval.

Tyto nedostatky přitom nebylo možné zhojit v pozdějších fázích realizace díla, neboť výstupy

etap 1 a 2 by nesměly být nikterak v rozporu s přílohami č. 1.4 a 1.5 Návrhu smlouvy (…)“.

100

V části III. „K údajné nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti Rozhodnutí o vyloučení (oddíl III Námitek)“ Rozhodnutí o námitkách zadavatel sděluje, že má za to, že jeho postup v průběhu zadávacího řízení je zcela v souladu se zásadou transparentnosti, že Rozhodnutí o vyloučení je srozumitelné a vyčerpávajícím způsobem odůvodněné, tudíž není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zadavatel z Námitek navrhovatele usuzuje, že navrhovatel „nerozumí tomu, proč jeho Objasnění nabídky nebylo Zadavatelem akceptováno jako vyhovující. Toto nepochopení pak zřejmě vzbuzuje u Stěžovatele dojem, že Rozhodnutí o vyloučení není dostatečným způsobem odůvodněno. Dle názoru Zadavatele významná část tohoto nedorozumění pramení z toho, že Stěžovatel si neuvědomuje dostatečně rozpornost svých tvrzení, která byla uvedena v Nabídce a v Objasnění nabídky. Stejně tak je toto nepochopení dáno zřejmě i tím, že Stěžovatel se mylně domníval (a tyto své názory prezentoval v Objasnění nabídky i v Námitkách), že v průběhu etap 1 a 2 díla bude moci přepracovat navrhovanou konfiguraci kapacit pro provoz ISSZ DP-3 v rozporu s tím, co nabídl v rámci své

Nabídky (přílohy č. 1.4 a 1.5 Nabídky). Takový postup však obchodní podmínky stanovené

pro tuto Veřejnou zakázku nepřipouští.“

Právní posouzení

K namítanému Rozhodnutí o námitkách

101

S ohledem na skutečnost, že navrhovatel v rámci podaného návrhu uvedl, že se zadavatel s Námitkami navrhovatele řádně nevypořádal, když je vůbec nevyvrací, a dále v návrhu označil

Rozhodnutí o námitkách za nepřezkoumatelné, netransparentní, tedy nezákonné a v návrhu

se domáhá zrušení Rozhodnutí o námitkách (v podrobnostech viz bod 10. odůvodnění tohoto

rozhodnutí), zabýval se Úřad nejprve otázkou, zda Rozhodnutí o námitkách dostojí

požadavkům stanoveným v § 245 odst. 1 zákona, tedy, zda součástí Rozhodnutí o námitkách

je odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádřil ke skutečnostem

uvedeným navrhovatelem v Námitkách.

102

Úřad nejprve v obecné rovině k problematice institutu námitek uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele odvoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

103

Při posouzení dostatečnosti odůvodnění rozhodnutí o námitkách lze přihlédnout k rozsudku NSS č. j. 9 Afs 70/2008-13 ze dne 30. 4. 2009, v němž zdejší soud konstatoval, že: „(…) přestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení.“ Obdobně také nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05, dle kterého „z odůvodnění soudního rozhodnutí musí totiž vždy dostatečným způsobem vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry soudu, i když není samozřejmě nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení“.

104

Přestože se ve výše uvedené judikatuře jedná o odůvodnění rozsudku soudů, nikoliv o odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách, je možné závěry NSS a Ústavního soudu vztáhnout i na tato rozhodnutí. Možnost aplikace lze ostatně dovodit za použití argumentum a maiori ad minus, tj. argument právní logiky „od většího k menšímu“. Jinými slovy, je-li vypořádání základních námitek, aniž by se soud vyjadřoval ke všem jednotlivým dílčím námitkám a rozsáhle odůvodňoval rozhodnutí o nich, v souladu se zákonem, konstantní judikaturou NSS potvrzenou Ústavním soudem a zároveň v souladu se stanovenými kvalitativními požadavky na odůvodnění rozhodnutí soudu, pak lze dovodit, že je obdobně možné odůvodnit i rozhodnutí zadavatele o námitkách. Úřad konstatuje, že rozhodnutí zadavatele nedosahuje takové závažnosti jako rozhodnutí soudu, a proto na něj nemohou být kladeny přísnější požadavky. Uvedený závěr vyplývá rovněž z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0212/2018/VZ-04264/2019/322/PJe ze dne 12. 2. 2019, kde je konstatováno, že nelze vykládat § 245 odst. 1 zákona tak, aby byly na zadavatele kladeny mnohem vyšší nároky než na soudy.

105

Povinnost zadavatele vypořádat podstatu námitek ve smyslu § 245 odst. 1 zákona, aniž by byl zadavatel povinen zkoumat, zda je vypořádáno každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 55/2018-63 ze dne 9. 9. 2020, kde je uvedeno: „Soud samozřejmě rozumí tomu, že povinnost vyčerpat námitky je zde proto, aby byla daná možnost zadavateli samostatně napravit případné pochybení bez sankčního zásahu žalovaného. Nicméně žalovaný oproti tomu musí v přestupkovém řízení o přestupku zadavatele dle § 268 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek postupovat tak, aby na prvním místě hleděl na zachování podstaty námitek, namísto toho, aby zkoumal, zda je vypořádané každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, ale může se jednat o právní argumentaci, na kterou může bezpochyby reagovat zadavatel tak, že proti ní postaví vlastní obdobně obsahově hodnotnou právní argumentaci.“

106

Na základě shora citovaných závěrů rozsudků Úřad obecně konstatuje, že pokud stěžovatel uvádí v námitkách konkrétní argumenty, je nezbytné, aby zadavatel na tyto argumenty adekvátně reagoval. Úřad však zároveň doplňuje, že pro splnění požadavku na srozumitelnost

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

a podrobnost odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se

zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších

myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje

stěžovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných

skutečností, tj. k podstatě argumentace stěžovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění podaných

námitek postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné

vypořádat každé jednotlivé tvrzení uvedené v námitkách.

107

Obsahem a podstatou Námitek navrhovatele v šetřené věci je argumentace proti jeho vyloučení z další účasti v zadávacím řízení. Navrhovatel v Námitkách konkrétně poukazuje na věcnou nesprávnost a netransparentnost Rozhodnutí o vyloučení (v podrobnostech viz body 76. až 88. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

108

Z Rozhodnutí o námitkách je seznatelné, že zadavatel své odůvodnění odmítnutí Námitek koncipoval ve struktuře jednotlivých námitek navrhovatele uvedených v Námitkách, což samo o sobě napovídá, že se zadavatel ke všem jednotlivým námitkám navrhovatele uvedeným v Námitkách vyjádřil. Úřad v této souvislosti dále dodává, že na vypořádání jednotlivých námitek je pak nutno nahlížet v kontextu celého Rozhodnutí o námitkách (s ohledem na judikaturní vývoj týkající se právě posuzování transparentnosti rozhodnutí zadavatelů o námitkách) a zhodnotit, zda jsou úvahy zadavatele uvedené v odůvodnění Rozhodnutí o námitkách přezkoumatelné.

109

S ohledem na samotný obsah Rozhodnutí o námitkách (v podrobnostech viz body 89. až 100. odůvodnění tohoto rozhodnutí) považuje Úřad Rozhodnutí o námitkách za dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné, jelikož se zadavatel neomezil na pouhé obecné sdělení, že

Námitky navrhovatele odmítá, ale své odůvodnění odmítnutí Námitek opřel o konkrétní

skutečnosti, jimiž vyvrátil tvrzení navrhovatele v jednotlivých námitkách, přičemž není ani tak

důležité, zda se zadavatel v Rozhodnutí o námitkách vyjádřil ke každému dílčímu tvrzení

navrhovatele v jednotlivých námitkám, ale je podstatné, zda svým odůvodněním postihl

podstatu jednotlivých námitek předestřených navrhovatelem. Úřad konstatuje, že

z Rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel považuje některá tvrzení navrhovatele

uvedená v posuzované námitce za lichá, a stejně tak je z něj patrné, proč zadavatel nepovažuje

nabídku navrhovatele a jeho Objasnění za souladné se zadávacími podmínkami, a proč tedy

přistoupil k vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku. V šetřeném

případě tudíž nemůže být sporu o tom, že nejde o pouhé formální odmítnutí Námitek bez

odůvodnění, neboť Rozhodnutí o námitkách postihuje gros jednotlivých námitek

navrhovatele, čímž je dle Úřadu naplněna povinnost vymezená v § 245 odst. 1 zákona

spočívající v podrobném a srozumitelném odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí

o námitkách je tak dle mínění Úřadu dostačující, přezkoumatelné, a tudíž jej nelze zrušit pouze

pro to, že zadavatel snad mohl některou svoji argumentaci blíže (podrobněji) rozvést. Úřad

v této souvislosti akcentuje, že ani sám navrhovatel v návrhu jednoznačně nespecifikuje,

v čem konkrétně je namítané Rozhodnutí o námitkách nesouladné s § 245 odst. 1 zákona, když

nespecifikuje konkrétní námitky (tvrzení), jež by zadavatel v Rozhodnutí o námitkách dle něj

nevypořádal srozumitelně či podrobně, resp. v návrhu toliko uvádí, že „(z)adavatel se tak

s Námitkami navrhovatele rozhodně řádně nevypořádal, když je vůbec nevyvrací“ či

konstatuje, že „Rozhodnutí o vyloučení, jakož i Rozhodnutí o námitkách jsou

nepřezkoumatelná, netransparentní a tudíž nezákonná. Obě rozhodnutí by měla být zrušena.“

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

Pro úplnost Úřad dodává, že nemůže souhlasit s tvrzením navrhovatele, že zadavatel jím

podané Námitky „vůbec nevyvrací“, neboť tomuto tvrzení obsah Rozhodnutí o námitkách

bezesporu neodpovídá.

110

Úřad na základě shora uvedeného uzavírá, že namítané Rozhodnutí o námitkách vyjadřuje ucelený pohled zadavatele na navrhovatelem namítané skutečnosti. Zadavatel se tak ve svém

Rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně a srozumitelně vypořádal se všemi

relevantními skutečnostmi namítanými navrhovatelem v Námitkách způsobem splňujícím

požadavky náležitého odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak,

jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K údajně nepřezkoumatelnému a netransparentnímu Rozhodnutí o vyloučení

111

Úřad předně konstatuje, že mezi účastníky správního řízení je sporu o oprávněnosti vyloučení navrhovatele z účasti v šetřeném zadávacím řízení. Zatímco navrhovatel vyjadřuje přesvědčení, že splnil podmínky zadávacího řízení, a jeho vyloučení je tudíž nezákonné, zadavatel, z logiky věci, zaujímá názor diametrálně odlišný, když má za to, že jím učiněné

Rozhodnutí o vyloučení je souladné se zákonem a zadávacími podmínkami předmětné veřejné

zakázky. K tomu Úřad uvádí následující.

112

V části II. písm. A návrhu navrhovatel brojí proti Rozhodnutí o vyloučení, když tvrdí, že mu z Rozhodnutí o vyloučení není vůbec jasné a srozumitelné, na základě jakých konkrétních skutečností a úvah ho zadavatel ze zadávacího řízení vyloučil. Navrhovatel v této souvislosti též tvrdí, že s důvody svého vyloučení se seznámil až v Rozhodnutí o námitkách. S odvoláním na § 48 odst. 11 zákona navrhovatel dále konstatuje, že „je povinností na straně zadavatele řádně a dostatečně vyloučení účastníka odůvodnit. V odůvodnění by měl přitom zadavatel uvést zejména dle jakého konkrétního ustanovení ZZVZ účastníka zadávacího řízení vylučuje a prokázat prostřednictvím konkrétních okolností a skutečností naplnění všech atributů a podmínek daného důvodu vyloučení. (…) Z odůvodnění vyloučení musí být vyloučený účastník současně schopen rozpoznat, jakého pochybení se dopustil, (…)“. Na závěr navrhovatel shrnuje, že Rozhodnutí o vyloučení je dle něj nepřezkoumatelné, netransparentní a tudíž nezákonné (v podrobnostech viz bod 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

113

Úřad nejprve obecně uvádí, že podle komentáře k § 48 odst. 11 zákona toto „ustanovení ukládá zadavateli povinnost odeslat účastníkovi, který byl ze zadávacího řízení vyloučen, bezodkladně oznámení o vyloučení. V souladu se zásadou transparentnosti musí být toto oznámení odůvodněno natolik, aby bylo z oznámení přezkoumatelné, na základě jakých skutečností a po uplatnění jakých úvah zadavatel dospěl k závěru o naplnění důvodů pro vyloučení zájemce.“3 Rovněž podle komentáře k § 48 odst. 11 zákona platí: „Pokud zadavatel účastníka ze zadávacího řízení vyloučí, (…), je povinen bezodkladně odeslat vyloučenému účastníkovi oznámení o vyloučení. V oznámení musí být přitom vyloučení daného účastníka zadavatelem řádně odůvodněno. V odůvodnění by měl zadavatel tedy uvést zejména dle jakého konkrétního ustanovení ZVZ účastníka zadávacího řízení vylučuje a prokázat

Pozn. Úřadu: viz Vilém PODEŠVA, Lukáš SOMMER, Jiří VOTRUBEC, Martin FLAŠKÁR, Jiří HARNACH, Jan MĚKOTA

a Martin JANOUŠEK. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

prostřednictvím konkrétních okolností a skutečností naplnění všech atributů a podmínek

daného důvodu pro vyloučení (…).“4

114

Úřad dále obecně akcentuje, že zadavatel je v možnosti vyloučit účastníka ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 1 zákona limitován, a to tak, že jej může vyloučit pouze z důvodů zákonem aprobovaných. Úřad dodává, že mezi tyto důvody mj. patří důvody uvedené v § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, jež stanoví, že účastníka lze ze zadávacího řízení vyloučit, jestliže jím předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely neodpovídají zadávací podmínkám nebo je účastník ve stanovené lhůtě nedoložil, nebo nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona. Úřad k tomu ve vztahu k šetřenému konstatuje, že zadavatel v Rozhodnutí o vyloučení jednal v souladu se zákonem, když v úvodu tohoto rozhodnutí výslovně odkázal na zákonná ustanovení, a to § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, na základě nichž vyloučil navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení (srov. § 48 odst.

1 zákona). Podrobněji pak zadavatel odůvodnil své přesvědčení o nesouladu nabídky

navrhovatele a Objasnění se zadávacími podmínkami v samotném odůvodnění Rozhodnutí

o vyloučení, v němž specifikoval části nabídky navrhovatele – Návrh architektury a Sizing,

které považuje za neodpovídající zadávacím podmínkám, přičemž tyto zadávací podmínky

taktéž jednoznačně vymezil v odůvodnění Rozhodnutí o vyloučení (v podrobnostech viz

bod 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

115

Úřad v této souvislosti rovněž vyzdvihuje, že o skutečnosti, že namítané Rozhodnutí o vyloučení obsahuje relevantní důvody vyloučení a bylo dostatečně odůvodněno, svědčí i fakt, že navrhovatel byl schopen na jeho základě zformulovat Námitky, ve kterých polemizoval se závěry zadavatele uvedenými právě v odůvodnění Rozhodnutí o vyloučení.

Tento přístup odpovídá obecnému názoru, že rozhodnutí je přezkoumatelné (a tedy

i dostatečně odůvodněné), pokud s ním lze vést řádnou polemiku srov. rozsudek Krajského

soudu v Brně č. j. 29 Af 31/2019-85 ze dne 1. 7. 2020, kde je v bodě 22. uvedeno: „(…) Nadto

krajský soud uvádí, že žalobce v podané žalobě s argumenty předsedy ÚOHS, resp. žalovaného

věcně polemizuje; je tak zřejmé, že jejich úvahám porozuměl.“. Navrhovatel byl tedy

dostatečně vybaven argumenty zadavatele, které vedly k jeho vyloučení, o čemž svědčí i obsah

jeho Námitek a následně návrhu, v nichž právě s konkrétními důvody svého vyloučení se

zadavatelem polemizuje. Navrhovatel se tak mohl vůči konkrétním důvodům zadavatele

uvedeným v Rozhodnutí o vyloučení vymezit, což také učinil. Na základě právě uvedeného

Úřad tudíž odmítá tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu, že mu „není z Rozhodnutí

o vyloučení vůbec jasné a srozumitelné, na základě jakých konkrétních skutečností a úvah

zadavatel navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil“, a že „se s důvody, pro které byl

ze zadávacího řízení vyloučen, seznámil až v Rozhodnutí o námitkách“, jelikož citovaným

tvrzením neodpovídá jak samotný postup navrhovatele v rámci zadávacího řízení (zejména

pak podání Námitek a jejich obsah), tak obsah samotného Rozhodnutí o vyloučení. Úřad tak

Rozhodnutí o vyloučení s přihlédnutím k jeho odůvodnění považuje za učiněné v souladu

s § 48 odst. 11 zákona.

116

Úřad tedy konstatuje, že Rozhodnutí o vyloučení je dostatečně konkrétní a srozumitelné, tedy v souladu se základní zásadou zadávání veřejných zakázek stanovenou v § 6 odst. 1 zákona –

Pozn. Úřadu: viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek.

Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2022, s. 376–407. Systém Beck-online

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

zásadou transparentnosti, neboť tato spočívá v možnosti zpětně přezkoumat postup

zadavatele. Zásada transparentnosti znamená, že úkony zadavatele mají být průhledné,

tj. doložitelné, přezkoumatelné a odůvodněné. Účelem zásady transparentnosti je zajištění,

aby zadávání veřejných zakázek probíhalo čitelným a předvídatelným způsobem za předem

jasně a srozumitelně vymezených podmínek. K porušení zásady transparentnosti dojde tehdy,

pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily

nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by

vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. Podmínkou

dodržení zásady transparentnosti je tedy vedení zadávacího řízení takovým způsobem, který

se navenek jeví jako férový a řádný (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 403/2017-50 ze dne

21. 3. 2018 a v něm odkazovaná judikatura NSS). K obecně formulovanému tvrzení

navrhovatele, že Rozhodnutí o vyloučení je netransparentní, Úřad rovněž obecně uvádí, že

neshledal, že by zadavatel při vyloučení navrhovatele, resp. při formulování odůvodnění

Rozhodnutí o vyloučení zásadu transparentnosti porušil, jak tvrdí v návrhu navrhovatel, když

z Rozhodnutí o vyloučení je zcela seznatelné, jaké důvody vedly zadavatele k vyloučení

navrhovatele ze zadávacího řízení.

K údajné věcné nesprávnosti Rozhodnutí o vyloučení

117

Úřad nejdříve v obecné rovině konstatuje, že pokud je předmětem přezkumu rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení odůvodněné více důvody, ke konstatování toho, že toto rozhodnutí je v souladu se zákonem, postačí, že je zjištěna existence alespoň jednoho z uvedených důvodů pro vyloučení. I kdyby tedy ostatní důvody pro vyloučení oprávněné nebyly, Úřad při zjištění i jen jediného oprávněného důvodu vyloučení musí konstatovat, že zadavatel účastníka zadávacího řízení vyloučil důvodně a jeho postup při vyloučení účastníka zadávacího řízení byl tedy v souladu se zákonem. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie.

118

V šetřeném případě je jedním z důvodů vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, který zadavatel uvedl v Rozhodnutí o vyloučení, nedodržení technického požadavku č. TECH304

Přílohy č. 1 návrhu smlouvy, v němž zadavatel stanovil, že „(s)ystém musí být v souladu

s právními předpisy, standardy a normami, které jsou uvedeny v kapitole 4 zadávací

dokumentace“ (viz bod 66. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V Rozhodnutí o vyloučení

zadavatel odůvodňuje nedodržení citovaného technického požadavku tím, že navrhovatel

nedodržel vyhlášku č. 82/2018 Sb., konkrétně pak:

§ 10 odst. 3 vyhlášky č. 82/2018 Sb., když „v nabídce navrhl, aby jako DR řešení bylo

využito testovací prostředí do doby, než by bylo rekonstruováno původní produkční

prostředí. V takové situaci by pak testovací a produkční prostředí splynula v jedno

a prostředí určené pro testování by absentovalo zcela.“ a

§ 15 písm. f) v návaznosti na § 27 písm. d) vyhlášky č. 82/2018 Sb., když „použití

testovacího prostředí pro účely disaster recovery, které je výkonnostně slabší, tuto

dostupnost porušují. Návrh architektury předpokládá zprovoznění systému v záložním

datacentru až v případě havárie primárního datacentra. Reálná časová náročnost

na zprovoznění v záložním datacentru neumožní splnit definovaná SLA, RPO a RTO.

Bez dodatečných investic do HW a SW nelze zajistit redundanci aktiv.“

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

(viz bod 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

119

V této souvislosti Úřad opakovaně uvádí, že podle části 4. zadávací dokumentace byli účastníci zadávacího řízení povinni zajistit dodržení mj. vyhlášky č. 82/2018 Sb. (viz bod 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dále byli účastníci zadávacího řízeni povinni podle části 3. bod 4. návrhu smlouvy jako součásti zadávacích podmínek realizovat předmět veřejné zakázky mj. v souladu s požadavky stanovenými v zadávací dokumentaci. Současně zadavatel v části 3. bod 5. návrhu smlouvy stanovil pořadí aplikace dokumentů na realizaci předmětu veřejné zakázky v případě, že by bylo během realizace předmětu veřejné zakázky zjištěno, že některé dokumenty uvedené v části 3. bod 4. návrhu smlouvy stanovují odlišné či dokonce vzájemně si odporující požadavky na způsob realizace předmětu veřejné zakázky (viz body 64. a 65. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

120

Navrhovatel v návrhu namítá, že zadavatel v Rozhodnutí o vyloučení „dospěl ke zcela nesprávným závěrům, že navrhovatelem navržená architektura řešení nesplňuje jednotlivé technické požadavky, parametry SLA a je v rozporu s Kybernetickou vyhláškou“. Dle navrhovatele zadavatel založil Rozhodnutí o vyloučení „na nesprávné interpretaci údajů obsažených v Nabídce, z nichž učinil (zcela mylný) předpoklad, že »v případě katastrofy bude

Produkční prostředí provozováno jen na infrastruktuře pro Testovací prostředí«.“

121

Zadavatel ve vyjádření ze dne 3. 11. 2022 s argumentací navrhovatele, kterou tento rozporuje své vyloučení ze zadávacího řízení, nesouhlasí a konstatuje, že „rozpor mezi popisem architektury obsažený v příloze č. 1.4 Návrhu smlouvy a návrhem sizingu obou lokalit uvedený v příloze č. 1.5 Návrhu smlouvy přetrvává i po obdržení Objasnění nabídky a že řešení založené na navrhovaném sizingu nevyhovuje zadávacím podmínkám. Z vyjádření Navrhovatele obsažených v Objasnění nabídky bylo také patrné, že Navrhovatel na jednu stranu předpokládá, že v případě kolapsu lokality 1 budou v lokalitě 2 spuštěny potřebné virtuální servery (se stejnými parametry jako v produkci) a na druhou stranu uváděl, že nebude nutné zastavit provoz testovacího prostředí. Jiné využitelné zdroje (kromě kapacit testovacího prostředí a několika málo záložních serverů), ale nebyly pro lokalitu 2 v příloze č. 1.5 navrženy žádné dostačující kapacity. Ani Objasnění nabídky tedy nepřispělo k objasnění identifikovaných nejasností nabídky.“

122

S ohledem na shora uvedená základní východiska se Úřad tedy zabýval ve správním řízení tím, zda byl důvod vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, a to nedodržení technického požadavku č. TECH304 Přílohy č. 1 návrhu smlouvy, oprávněný, k čemuž uvádí následující rozhodné skutečnosti.

123

Jelikož bylo nutné posoudit a vyjasnit, zda nabídka navrhovatele, resp. Návrh architektury a Sizing (dále jen „řešení navrhovatele“) při zohlednění Objasnění (v podrobnostech viz body

až 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je či není v souladu s vyhláškou č. 82/2018 Sb., položil Úřad NÚKIB otázky týkající se splnění požadavků stanovených vyhláškou č. 82/2018 Sb. (viz bod 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí) s cílem zjistit, zda řešení navrhovatele při zohlednění Objasnění odpovídá či neodpovídá § 10 odst. 3 a § 15 písm. f) v návaznosti na § 27 písm. d) vyhlášky č. 82/2018 Sb., které zadavatel specifikoval v Rozhodnutí o vyloučení.

124

Navrhovatel ve vyjádření ze dne 6. 1. 2023 mj. uvedl, že odborné stanovisko NÚKIB považuje za bezpředmětné a nelze k němu přihlížet, neboť se nevyjadřuje ke skutečnostem, pro které navrhovatel návrh podal (viz bod 31. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad toto tvrzení

Č.j.: ÚOHS-02759/2023/510

navrhovatele odmítá, jelikož nemůže být sporu o tom, že navrhovatel primárně návrhem brojí

proti svému vyloučení ze zadávacího řízení, přičemž jedním z důvodů, které zadavatel

v Rozhodnutí o vyloučení uvedl, bylo nedodržení technického požadavku č. TECH304

Přílohy č. 1 návrhu smlouvy, resp. nedodržení vyhlášky č. 82/2018 Sb. S ohledem na právě

uvedené tudíž nelze jakkoli zpochybňovat relevanci odborného stanoviska NÚKIB. V této

souvislosti Úřad akcentuje, že NÚKIB je podle § 21a zákona o kybernetické bezpečnosti

ústředním správním úřadem pro oblast kybernetické bezpečnosti a pro vybrané oblasti

ochrany utajovaných informací a jeho odborný názor v šetřeném případě je tedy zásadní

pro zjištění stavu věci tak, aby nevzbuzoval důvodné pochybnosti.

125

K dalšímu tvrzení navrhovatele uvedenému ve vyjádření ze dne 6. 1. 2023, že v žádosti o odborné stanovisko Úřad uvedl jen některé jím „selektivně vybrané části z podkladů nashromážděných v tomto řízení, které jsou vytrženy z kontextu, a řadí je do souvislosti zcela příhodně tak, aby výsledné odpovědi NÚKIB byly poplatné tvrzením zadavatele, přičemž však pomíjí okruh zadávacích podmínek.“ (viz bod 32. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad konstatuje, že v samotné žádosti o odborné stanovisko Úřad chronologicky seřadil relevantní skutečnosti týkající se šetřené problematiky, vč. relevantní argumentace navrhovatele uvedené v Námitkách a relevantní argumentace zadavatele z Rozhodnutí o námitkách, a současně NÚKIB předložil úplná znění relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení, konkrétně textové části zadávací dokumentace, Přílohy č. 1 návrhu smlouvy, Přílohy č. 3 návrhu smlouvy, Technických požadavků, Návrhu architektury, Sizingu, Žádosti, Objasnění a Rozhodnutí o vyloučení. Úřad k tomu nad rámec výše uvedeného dodává, že NÚKIB jako ústřední správní úřad pro oblast kybernetické bezpečnosti nevyzval Úřad k předložení dalších (jiných) částí dokumentace o zadávacím řízení, které by byly dle jeho odborného názoru relevantní pro zhodnocení případu a nezbytné pro zodpovězení otázek uvedených v žádosti o odborné stanovisko.

126

Úřad na tomto místě shrnuje skutečnosti zjištěné z odborného stanoviska NÚKIB. NÚKIB předně uvádí, že řešení navrhovatele uvedené v Návrhu architektury a Sizingu nepočítá s potřebnými zdroji vyžadovanými zadavatelem pro účely disaster recovery v lokalitě 2 a v Objasnění navrhovatel pracuje pouze se zdroji hypotetickými, které však v řešení navrhovatele uvedeny nejsou. K prvnímu dotazu žádosti o odborné stanovisko NÚKIB sděluje, že v lokalitě 2 nejsou uvedeny dostatečné procesorové, paměťové a diskové kapacity pro účely záložního provozu produkčního prostředí v případě nutného disaster recovery, pouze zdroje nezbytné pro testovací prostředí a zálohování. Pokud by tedy bylo nutné přesunout produkční prostředí do lokality 2, bude pozastaveno (příp. zrušeno) testovací prostředí, přičemž

Číst dál ↓